Též bysme mohli udělat tématickou vycházku do Svitav na černý STOUT. To mě tak přišlo když piju místní černý pivo. Teda ne místní, ale v místní hospodě. Tak.

První provětrání v novém roce, procházka rovinou, celkem příjemná a posezení ve zvláštní hospodě a prohlídka pro mne neznámých Lázní Bohdaneč a tak poznání něčeho neznámého.

Po tělocviku jsem vyrazila naproti výletníkům, potkali jsme se u plotu kolem semtínského areálu, pak zpátky po cyklo a po modré a najednou bylo 12:15, tak horem pádem do lázní na oběd (moc dobré čevabčiči), stihla jsem to i s převle-čením ze spocených vrstev. Po obídku se opět připojuji k výletníkům v „Bílé vráně“ u dobrého Bernarda a lepšího jídla (dnes žádné obyčejné). Chystáme se na obhlídku Bohdanče.

Všechno dobré a pivo také a vlastně jídlo vynikající. Takže konec dobrý a tímto lze konstatovat, že výlet neměl chybu.

První letošní výlet dobrý, cesta nenáročná, počasí dobré, hospoda dobrá, jídlo a pivo také. Ještě prohlídka města a cesta MHD do Pardubic a domů.

Jak tak čtu, co napsali mí souputníci v hospodě, dospívám k názoru (ač raději bych pěl;-), že humpolecký Bernard jest velmi výkonné pivo! Živě si představuji, jaké asociace se po něm honí Gustoj hlavou, že zapomíná na dobré vychování. Jak Vašek s ním objevuje neznámo, jak Evě pomáhá strávit delikatesu z koček, by nás bravurně nalakovala, že kapela Leibach se jmenuje Ramstein po slovinské Lublani a nikomu to nevadilo!!! Kterak Hanka díky němu objevuje rozmarnosti stupňování, Mirka z něj odvážně věští nejbližší budoucnost (a to měla, tuším malé;-) a v závěru já tady básním zmatné strofy.
Jinak byl to výlet poklidný až fádní, kdy jedině bláto poutalo naší pozornost a obuv. Jisté zajiskření nastalo, když jsme procházeli zdejšími háji či lesy, dají-li se tak nazvat ty klacky, ké tu dle cest vyčnívají z podmáčené půdy. Tehdy se střetávaly dva pohledy na svět. Koncepce hospodářská a údržbářská, vedena vírou v nutný zásah lidské ruky, by výsledkem byl svět správně spořádaný a libě úhledný. Druhá svobodomyslná, enviromentální, preferující přirozený běh, na jehož konci zbude z klacků krásný bor. (Leda kulový, když už tak, jedině doubrava;-) Z hlediska praktického jest zjevno, že dojde na druhý směr, lidstvo je čímdál línější a máloco mu stojí za námahu. Nakonec i naše lesní pnutí se jaksi samo vypnulo a vytratilo;-)
U muničáku nás Gusta seznámil s funkcí lesních bazénků, ké sloužily jako místo ochrany při případném výbuchu. Živě si představuji, jak se výbuchem ohrožená osoba čile vrhá přes dvoumetrový drátěný plot s ostatým drátem na vrchu do poloprázdného bazénku.
Před lázeňským parkem jsme dostali zajímavý podnět v podobě Tillerova sedátka, ké nechal postavit zdejší plukovník, pro svou ženu. (Prospekty vedou Marii, než na sedátku vytesána Anna T.?) Bůh suď, jaký byl jeho záměr, jeho počínání dává smysl jedině že se chtěl své ženy rychle zbavit, či z ní udělat aspoň pacientku zdejších lázní. Páč sedět trvale ve stínu na studeném kamenném sedátku a koukat přitom na sever na nezajímavé partie placaté krajiny (údajně na hráz bývalého rybníka!) vedlo leda k artritidě a artróze, ké v zdejších lázních léčí.