Bylo to náročné. Po cyklo tur Choceň a nákupní páteční horečce jsem konečně spatřil oblíbence směřující do vysněného cíle s názvem Kostka.

Lepší pěší výlet než žádný, když to nejde na kole, musí to jít pěšky. Počasí se umoudřilo, zakončení v Chocni u Kostky.

Po 70 km na kole chutná i Polička u Kostky. Ale Zubr v Borohrádku byl lepší. Zdar cyklo i pěšímu výletu.

Z nenáročných maximálně 55 km bylo nakonec taky nenáročných, ale 70 km. Takže Zubr v Borohrádku spolu s rarášky a Polička v Kostce byla dost zasloužených.

Cesta trochu zakletá — asi proto, že jsme šli po červené značce — tím se stalo, že kilometry neubývaly a když se stezka odchýlila od silnice, tak jsme zanedlouho byli nuceni prodírat se houštinou, pročež jsme zvolili chůzi konvalinkovým podrostem zpátky na silnici. Na jedné křižovatce jsme zastihli cyklosekci — Milena + Vašek + Rony — čekající na nás. Takže poslední část cesty s jedinou myšlenkou: kde je ta hospoda?

Byla plná námořníků a námořnic v pruhovaných tričkách s vodotěsnými baťohy, schránkami a peněženkami a opřenými pádly.

Obídek i Zubří pivo dobré, pak procházka na nádraží — opalovat se před čekárnou. Lístky se neprodávají, ani ve vlaku to nestihli.

V Chocni ještě posezení v Kostce, spolu s Karlem a Jiřinou.

(Zatím se nevyjádřila.)

Považuji za vhodné uvést jak vlastně došlo k rozdělení původně cyklistické akce na dva výlety. Přihodilo se jednoduše, že nejen Mirka okusila strasti ušlechtilého velosportu — viz nepodařený předchozí výlet, také mně se přihodilo, že po blízkém setkání 4. druhu mé lebky s betonovým obrubníkem, jsem na své kolo poněkud zanevřel, a aby Mirka nemusela sedět sama doma, vyřešil jsem to vloženou vycházkou z Plchůvek do Brohrádku.

Vejšlap jest to po červené a skoro furt po silnici, přičemž turistovu morálku cestou podrývají záludné turistické ukazatele, které tvrdošíjně mu ukazují, že se doposud nepřiblížil k Borohrádku ani o píď! Fuj, ještě teď z nich mám husí kůži!

Už na kraji Čermné se potvrdilo, co jsem měl od počátku za jisté, totiž že Milena koncipovala start své cyklosekce moc brzy. Už byla se svou částí zpátky z Týniště v Borohrádku, zatímco my nebyli dosud ani v půlce naší trasy.

Raději jsme přidali a hle, hned jsme ušli 2 km! Za čermenským nádražím jsme to vzali konečně po lesní pěšině, ká žel záhy hanebně zmizela v bujném podrostu. Nezbylo nám, než vrátit se na silnici, což nebyl problém, vedla asi o 30 metrů souběžně s naší stezkou.

Zase na silnici jsme se na první křižovatce setkali s odpočívající cyklosekcí, která se skládala z nadšené Mileny, lhostejného Ronyho a znaveného Vaška. (Výklad jevu nechávám na čtenáři;-) Ti s námi obětavě došli zbývající 2 kiláky do cíle.

Je nasnadě, že v Borohrádku to byla hospoda na náměstí, kam jsme dle plánu zapadli. Byla to příjemně strávená hodina. Tady se také s námi spojil Karel, s nímž jsme se dohodli na závěrečné oslavě v Kostce. Cyklisté sedli na svá kola, my pěší užili vlak a v Kostce jsme se všichni šťastně shledali.

Nevím proč ostatní věnovali tak málo místa tomuto podařenému završení dnešního výletu, co se mne týče, běz něho by to vůbec nebylo ono;-)

Ňaf, ňaf.

Howk.