Ráno jsme si vypomohli autem (s kolama na střeše) a jeli jsme přes Zhoř do Přívratu a Přes Dlouhou do České Třebové.*) Zanedlouho dorazili cyklisté Milena, Eda, Vašek a Gusta a hned za nimi Mirka, která na ně čekala, ale jeli jinudy přes Dlouhou. Tak kousek ke kovárně, Franta volal Edovi, že přijede z města. Ztím jsme prohlíeli kovárnu a cedule a to zvenku. Pak nám otevřel dílnu — bývalý chlív a stodolu — svoje království, vykládal o kovářských záležitostech a předvedl, jak se dá vykovat list. Pak se zaučoval Jaromír — koval špici, ale s vlnkou!**) Mezitím přišel dědeček s vnukem a ten si taky zkoušel. Nakonec společné foto, loučení a odjezd — směr Řetová. František taky — zkontrolovat sochu za kostelem. Jela jsem autem, takže jsem tam byla brzo, ale ostatní přijeli za chvíli, tak nám ještě povykládal o soše a odjel do Litomyšle koupit sazenici révy. (A to má na kovárně krásnou úrodu hroznů.) Z Řetové do Mandle na oběd.

*) Na Lhotku Na špici!
**) Se třema, každou na jinou stranu!

Ráno jsem čekala u prodejny na peleton z Ústí, ale oni mne minuli vedlejší cestou. Poté jsem doháněla čas a samozřejmě přijela poslední i když jsem to měla nejblíž.

Návštěva u kováře byla perfektní. Kovář František nám předvedl i řemeslo a z Jaromíra se stal zdatný učeň. Po cestě jsme se stavili na hřbitově v Řetové podívat se na další kovářovo dílo. Na závěr ukončení v Mandli s vepřo knedlo zelo a zákusek.

Výlet trochu jiný než bývá obvykle, ale zas jinak zajímavý a trochu jiné prožitky, čili zas něco jiného, ale velmi pěkné. Můžeme se opět těšit na něco nového a zajímavého.

Včera jsem se musela rozhodovatm zda pojed s turisty do Letohradu, nebo se zajedu podívat do kovárny. Naštěstí vyšel kompromis — s turisty do UO a pak kovárna. Ukázka byla perfektní a Jaromír jako kovářský účeň se taky ukázal. Na Mandlu bylo taky dobře a doufejme, že víc pršet nebude. Dnes to mám domů nejdál já s Ronym.

(zatím se nevyjádřil)

(zatím se nevyjádřil)

Jo, potvrzuju, že kovařina je pěkné řemeslo a hezky se na něj kouká. Nakonec my jsme ještě generace, která pamatuje jak se kovali koně.

Je v ní stále trocha magie, jako ve všem co nějak souvisí s ohněm a je škoda, že exkurze nebyla delší, bychom víc načuchli černým uměním. Leč Mistr Franta jak se vyjevilo měl nabitý diář.

Když jsme se mu zvěčnili do kroniky, sedli jsme na kola a vyrazili zkratkou na hlavní. Dole u pumpy jsem nasadil Evě kolo na auto, neb pokračovala dál jím. Už sám počkal na opozdivšiho se Edu, bychom spolu doháněli ostatní, kteří odjeli napřed.

O kus dál u Třebovky na nás počkala obětavá Mirka, bychom nezabloudili, a dovedla nás s ostatními zkratkou ke trati a dle ní k silnici do Zacharovce, neb jsme měli namířeno na Presy a dál do Řetové, kde se nám na hřbitově u kostela chtěl Mistr pochlubit svým umně zkovaným sousoším Krista a dvou Marií. Tyčí se na pěkném místě a Mistroj to u něho náramně slušelo, než odjel za dalším bodem svého dění.

Ze hřbitva to byl už obligátní kousek do hospody na Mandl, přesněji do Penzionu Mandl na oběd. Piva tu točí s mírou a obědy vaří vydatné a posezení na zastřešené terase nám nezkazil ani divoký liják, který se vzápětí spustil a občas vymetl kraje stolů na terase. Netrval dlouho, zato to zkusil ještě několikrát.

O důvod víc, proč neopustit hospodu a při pivu si dál sdělovat dojmy z dnešní exkurze, či z jiných událostí, které přihodily, nebo jsme se k ním jen nachomejtli.

Gusta tu odtroubil svůj pěší výlet na Veselý Kopec, protože prý nevzbudil žádné nadšení přítomných i nepřítomných. Bodejť, komu by se kromě Gusty chtělo vstávat ve 4 či ještě dřív? Prý ho nahradí vydatným cyklovýletem do Letovic.

Jak se ukázalo, tím byl náš program vyčerpán, a protože pravě nepršelo a vypadalo to, že to delší dobu tak vydrží, začali jsme se zvolna rozjíždět.

První odjela Mirka zpátky do Dlouhé. Po ní Eva po silnici k Litomyšli. Pak my dva s Vaškem na Sloupnici a zbylí oušťáci s Milenou se chytali na Hrádek.

Nevím jak dopadli, nás hned za Pustinou chytil další déšť.