Nikdo nic nepíše, tak se obětuju, neb okoušení Poličky a Bernarda je dost náročné a stav stále nerozhodný, tak raděj píšu o tom, jaký to byl pěkný výlet.

Bylo totiž letně až moc!

Na nádraží ve Třebové jsem se potkala s naší Adélou, která jela do Svitav do školy. Tam jsme se potkali s Vaškem a Edou. V Poličce nastoupilo spousta dětí a Pecháčkovi.

Na Lucáku jsme pohrdli občerstvením a v Rybné měli zavřeno: Na jídlo jsme se dostali až v Borové. draci moc nelítali, akorát krteček se snažil, ještě cestou u kapličky si zalétal, když Eda hledal ztracený foťák.

(zatím se nevyjádřil)

Zážitky

V 10 hodin na Lucáku živo až obtěžující;-(

Rychtář 11° za 22,-

Otakar 11° za 25,-

Přesun do Pusté Rybné.

Hlučál bezdůvodně zavřen!!!

Musíme do Borové.

Nahoře na Bukovině najde Eda 2 hřiby Kováře a ztratí foťák Sony, než díky sv. Antoníčkoj, dle Vaška, ho najdou.

Vykoupem se!

Hospoda pod lesem plná much.

Volá Karel.

Ráno jsme vyrazili na poslední chvíli, ale nakonec v Poličce ještě čekáme. Na nádraží minimálně jedna třída mlaďochů — asi jedou na adaptační kurz do Borové.

Problém s jízdenkou (zapomněla jsem kartu In50) — mám důchodcovskou na 1/4 slevu, ale slečna u kasy to pochopila jakože In25, take se průvodčí rozčiloval, ale nakonec to nechal být. Jenže jsme se smáli, tak se vrátil a důrazně nám objasnil, že by on mohl mít problémy, a ty nechce — před důchodem — kdyby přišel revizor.

V Oldřiši vystupujem — krásný letní den, modro a pár beránků + čáry od letadel.

Lehce stoupáme do kopce, z kterého sestupuje paní s proutkem a žene před sebou husu s housátky (je jich nejmíň 12). Prý chodí až do půl kopce — na jetýlek.

Míra knajpuje v zarosené trávě. Nahoře stožár, v dohledu — ještě kousek na Lucák. Někde v místech, kde jsme předloni spali, je nová chata.

Na Lucáku plno sportovců a kol. Zanedlouho se ukázalo, že je to nějaký teambuldingový kurz pro zaměstnance nebo managery nebo co. Právě se chystají na nějakou bojovku, rozděleni počítačem do nových skupin.

Místní labrador se přišel seznámit, ale Žoli radši na lavičku. Servírka za chatou si hraje se štěňátkem — malý čivava, ještě bez jména. Kouše do lístečků v trávě a bojuje s nima.

Vzhůru na pouštění draků!

Na louce směrem k zastávce nakonec lítají všechny, ale dost různě. Jasně vede Mirčin Krteček.

Za silnicí pokračujem do Pusté Rybné, na stráni vypouštím Žoli, běhá nahoru dolů a ztratila vodítko, tak kousek zpátky.

Dole ve vsi nemilé překvapení: hostinec Hlučál zavřený!!

Takže do Borové (autobus do Poličky už odjel) pěkně přes kopec — šílený krpál. Nechali jsme Žoli běhat semtam a docela se unavila!

V lese našel Eda 2 hřiby Kováře a přitom ztratil foťák, tak se pak s Vaškem vrátili a našli, zatímco my odpočíváme u kapličky.

Pak už jen s kopce — ke koupališti — Žoli pije vodu, Míra a Eda se koupou!

Já jen omočím nohy — dost studená voda.

K hospodě U Lesa už nějak dojdem — obídek a pivo — konečně.

(zatím se nevyjádřil.)

(zatím se nevyjádřil.)

(zatím se nevyjádřila)

Když už mi připadlo první slovo, resp. první jsem dopsal;-), logicky si uzurpuju též poslední. Byl to překvapivě skoro výkonnostní výlet! Tím, že jeme zhrdli domácím gulášem na Lucáku a Hlučál dole v Rybné byl naprosto nepochopitelně zavřen (ani místní nevěděli proč!), museli jsme hned dál a tak jsme v jednom zátahu došli z Lucáku až do Borové. A kdo zná Blatinský kopec ví, co je to za výkon vyšplhat se nahoru. Než možná, prázdný žaludek a žízeň nás naopak hnaly k neuvěřitelným výkonům;-)

Také se trochu vrátím k Mirčiným posteskům o Drakiádě, pravda, někteří draci se zrovna nepředvedli, nejhorší byl asi ten můj, ale o to vůbec nešlo. Důležitý byl zápal a zaujetí, s nimiž jsme je vypouštěli a hlavně radost, kterou nám to přinášelo. Vždyť nakonec i Eda nadšeně běhal s Vaškovým drakem po louce, aby mu ho pomohl dostat do vzduchu.

Byl za to v lese na Žižkově odměněn hned dvakrát. Poprvé když našel dva kováře, podruhé, když s pomocí sv. Antoníčka, k němuž se Vašek pomodlil, našel ztracený foťák. Prostě dobré činy jsou odměňovány;-)

Také jsme se krásně vykoupali v osvěžujících vodách borovského koupaliště; po té úmorné cestě sem, to bylo jak znovuzrození. Do hospody to pak byl už jen kousek a až na ty výše zmíněné mouchy neměla chybu. Pro zvědavé uvádím, že otázka piv ostala nerozhodnuta, obě byla dobrá! A Karel, který se zajímal, mohl jen litovat, že tu s námi nebyl a neužil si zasloužené odměny po dobře stráveném dnu.