Tradiční výlet Z Potštejna do Litic — pro mě + cesta ze Solnice do Potštejna busem, krátká návštěva zámeckého parku se sběrem lískových oříšků. Cestou k nádraží vidím Mirku, strategicky sedící na půl cestě k nádraží. Pak přijeli Míra s Vaškem a Žolinkou autem a chvíli na to už vycházíme směr Brná. Na statku hospoda zavřená (asi dobře), takže se těšíme do Litic a kocháme se okolím. Jdem kolem vybetonovaného hnojiště. kde je kupa ostříhané vlny.

Na most nejdem, lesem nad řekou a divíme se, kudy jsme to posledně lezli. Řeka teče, kameny se válejí, sluníčko začíná laškovat.

Jaké hrozné překvapení v Liticích! Nejen hrad, ale i hospoda zavřená! Mají dovolenou, hostinská kafíčkuje s kámoškou. Jejich pes — nečesaný huňáč se kamarádí s Žolinkou a ona se skoro nebojí. Takže po svačince z vlastních zdrojů jdem směr nádraží — že já s Žoli pojedu zpátky vlakem a ja. + M + V jdou přes kopec lesem.

Jdem s Žoli nahlídnout do štoly — Myší díry, ale je na druhém konci zamčená mříží. Tak zpátky, u jezu nějaký pracovník — říká, že pozemek patří elektrárně. Tak jdem k nádraží, ale je všední den, rambajz a prach, a vlak za hodinu a půl, tak jsem se nakonec vydala nazpátek stejnou cestou podle vody. Byla bych na nádraží v Potštejně dřív než vlak, ale Míra mi přijel do Brné naproti. V pivovaru v Potštejně už otevřeli, Vašek s Mirkou ochutnávají místní piva, ale nakonec lepší nápad (protože nevaří) — pojedem do Chocně do Panáku! Což jsme uskutečnili a dokonce jsme dostali k jídlu ještě meníčka.

Piva též dobrá. Lákání odolala Milena, jedoucí si pro kafe do pražírny v Borohrádku, ale Karel se dostavil.

Do Potštejna jsem přijela s předstihem už v 9:00. Bloumala jsem od nádraží k silnici, až se objevila Eva a potom přifrčel Jaromír s Vaškem. Vyrazili jsme směr Litice, v Liticích byla zavřená hospoda, tudíž jsme snědli svoje zásoby a vyrazili přes lom zpátky zpátky k Potštejnu. Eva chtěla jet vlakem, ale nakonec šla zpátky stejnou trasou. Cestou jsem našla houby. V cíli bylo rozhodnuto, že pojedeme do Chocně, aby se mohl zúčastnit i Karel. skončili jsme tedy v Chocni v hospodě.

Výlet opět pěkný po místech známých i neznámých a tak jsem poznal něco, co jsem ještě neznal a proto jsem velmi spokojen. A i počasí bylo fajn, ani horko ani zima a tak naprostá spokojenost i s posezením až na Panáku v Chocni.

Zdravím všechny účastníky výletu.

Byl to takový nenápadný a pokojný výlet a ani moc nevadilo, že nás zklamaly trasové hospody (ač Zátiší do poslední chvíle klamající tělěm — vevnitř se svítilo, dveře byly lákavě otevřené a na terase před hospodou si hověly dvě ženské u kafe — byl trochu nervní zážitek), ani to, že byl všední den a v litickém lomu se fest drtilo, prášilo a lomozilo, protože řeka před ním je stále krásná a následné lesy na Chlumu tajemné. Okusili jsme i vodu ze studánky Panny Marie a přežili!

Poučné bylo také sledovat záslužou práci nějakého místního nadšence V Dolích, který tu krášli svá vodní díla kameny, rostlinstvem a legračními plastikami s březových špalků a tím velebí krajinu k obrazu svému. Podobně chci zaznamenat chloumek U Spáleného mostu, kde nejspíš další nadšenci vztyčili drážní semafor a usadili lavičky a zřídili ohniště. Jen stará drážní pěšinka vedle pešunku už odtud nevede, beznadějně zarostla. Až od hradlařského domečku lze na ni nastoupit a dojít na nádraží, neb hradlo stále funguje a od něj pěšinka dosud vede.

O pivovaru Clock nemám co napsat, pivo jsem si u nich nedal, neb jsem řídil, a na ty, co si dali, zřejmě nezapůsobilo, neb nic o něm od nich nečtu. Jinak to tu vypadá lákavě, určitě stojí za další výzkum, jen tu nevaří, leč třeba se polepší.

V Chocni jsme šli najisto do Panského domu, kde po druhé hodině bylo útulně prázdno a pan kuchař se dal údajně ještě obměkčit a poskytl nám hotovky z dnešního menu. Byly dobré! Točí tu piva plzeňská Prazdroj a Gambrinus a Velkopopovického Kozla. Gambrinus a Kozla jsme okusili a též si nemůžeme stěžovat. Najmě Gambáč se skutečně zlepšil.

Jinak jsem tu musel obdivovat Karla, ký se jediný z choceňáků dostavil, kterak rozšafně (to jest rozumně a obratně) vedl debatu o demokracii s Václavem, z něhož se postupně vyklubal ochránce nočních motýlů, milec ovaru a baštič koblih. S Evou jsme se následně po cestě domů shodli, že nám ten Karel pěkně konzervativní a Vašek konzervuje;-)

(zatím se nevyjádřila)

(zatím se nevyjádřili;-)