(zatím se nevyjádřil)

(zatím se nevyjádřila)

(zatím se nevyjádřil)

Hezké vánoční svátky a radostný nový rok.

(zatím se nevyjádřila)

Ve Sloupnici jsme se rozdělili na část pěší a autobusovou, pěší se nakonec také rozdělila na část silniční a polňačkovou. Karel řádně vybaven slivovicí nás zahříval zevnitř, neboť jsme promokali a promokali.

Řádně vyvětraní a hladoví jsme dorazili na Veselku bilancovat letošní rok.

Jo, konečně jsme se také dozvěděli jak se má běhat, nejdřív to byly jen takové obecné informace, že je lepší běhat po silnici v dobrých botách než ve špatných po lese, leč jak přituhovalo při zahřívání, rozvazoval se nalévajícímu jazyk a svěřil se nám, že základem každého běhu a pro něj zvláště, je právě onen rozlévaný nápoj (který samozřejmě pravidelně doplňuje s tajných zásob), jímž se při běhu povzbuzuje. Výsledky jsou prý nad očekávání skvělé, nečiní mu prý potíže uběhnout denně skoro maraton, neb mezi nápojem a během panuje nepřímá úměra. Čím méně v lahvičce zbývá, tím víc kilometrů přibývá!

Jen doma je třeba chválit zdravý lesní vzduch a osvěžující účinky pramenité vody z lesních studánek. Únavu předstírat není nutno, ta se dostaví sama. Předpokladem je samozřejmě nějaký věrohodný obal na povzbuzovač, nalévači se nejlépe osvědčila lahvinka od Dobré vody!

Zážitek roku. Počasí super. Mám třetí pivo a ještě jsem neproschnul. Výhoda je v tom, že už to přestávám vnímat. K4 Vám přeje, abyste rokem 2016 prošli suchou nohou a v pohodě.

Litomyšl vlakem. Cesta příjemná, cena přijatelná, obsluha hbitá informovaná, nabídka pestrá. Když zde v restauraci „Na Veselce“ slyším (a čekám barvité vylíčení zde na těchto stránkách), že přišla i skupina pěších poutnic a poutníků, dávám si předsevzetí vyladit formu a šlapat taky.

Slava těm, kdo po svých dorazili.

Zdá se, že barvy došly a tak nevím, zda je to milá příležitost či otravná povinnost, než je na mne dostát kronikářské poctivosti a shrnout tu pro budoucnost naše čacké činy, dokud je čas a stačí mi síly.

Především byl to zářný příklad nadšení pro věc, když tolik lidí v zimě a dešti, zvlášť když jeden už přišel notně zmoklý z Heřmanic (pravda, měl s sebou zázračný povzbuzovač!) se rozhodne uskutečnit ideu činem a vydá se na cestu, na níž jí čekají jen sloty a trampoty. Už dlouho mne tak nic nepotěšilo;-)

A nevadilo ani, když jsme se hned za sloupenskými humny u údajné třídírny máku rozdělili na většinovou část přírodní a odpadlickou silniční, alespoň na nás vybylo víc Karlova zázraku! Pánové Eda a Gusta se vrátili na silnici, my čacky vyrazili vstříc přírodě. Důvodem odpadlictví bylo bláto, ké nás mělo údajně čekat, ale nečekalo.

Naopak, příroda se tu vyskytovala v podobě travnaté polňačky rozpustile běžící mezi zoranými poli, která nás dovedla do i v dešti malebného lučního údolí, ké dle potoku a lesa vyústilo v Končinách, kde jsme vyšli na silnici, po které slibovali jít Eda s Gustou.

Protože jsme si fandili, rozhodli jsme se na ně čekat v budce autobusové zastávky za mostem přes Končinský potok. Připomínali jsme si tak trochu pohádku o rukavičce a zároveň to byla dobrá záminka ulehčit Karloj jeho břemeno.

Když pánové nešli a nešli, přehodnotili jsme svou pýchu a vydali se pokorně za nimi do Kornice. Byla to cesta příšerná, po pohodě závětrných údolí opřel se tu do nás ostrý výchorní vítr a od západu na nás stříkala projíždějící auta, takže chvílemi bylo zapeklité na kterou stranu dát deštník.

Naštěstí do Kornic to byl jen malý díl cesty a v Kornicích jsme odbočili na východ k Litomyšli, která už byla vidět před námi. Původně jsme měli sestoupit s Hlavňova až k bývalé rasovně a dojít tak na konec Lánů ksv. Janu, leč změna je život a tak jsme to vzali doprava k židovskému hřbitovu a kol něj na jich začátek. Už se nepamatuji, jestli tu za své vzaly Karlovy zásoby, ač je to pravděpodobné, protože najednou zůstal podezřele daleko za námi a pokud jsem dobře viděl, tak nahoře na Hlavňově se podezřele zakláněl a větrem to nebylo! V každém pádě jsme získali čas podrobně si prohlédnout úrodu náhrobků za zdí hřbitova. K čemuž podotýkám, že se zvolna začíná stávat opět ostudou Litomyšle.

Cesta civilizací přes Lány byla brnkačka, jen u zrušeného Zeleného věnce leckdo zamáčkl slzu v oku. Až ve městě před poštou došlo na příběhy. Stali jsme se obětí nějakého nerudného měštěnína, jemuž vadilo, že si Mirka pohupuje při chůzi dešníkem! Prý ho ohrožoval na životě a bránil mu, by nás předešel. Škoda, že mizí kouzelná slůvka.

Na kraji podloubí, hned za bývalým domem Quida Šimka na nás zpoza sloupu vybafla Milena, ká prý právě sem přijela busem z Chocně. Následná procházka podloubím se ukázala jako velmi záludná, neb jsme se nějak částečně poztráceli a našli se zas až nahoře u Valů za děkanským kostelem. Odtud už to bylo přímo na Veselku coby prakem dostřelil a také jsme tam zahy přibyli. A jak se ukázalo, dřív než pánové Eda a Gustav. Díky ctihodný Slivo Karle!

První jsme nebyli, první byla Eva, která tu už seděla a čekala na nás. Sice s námi byla na startu ve Sloupnici, než nehodlala kvůli počasí riskovat zhoršení své artritidy a odjela oušťákem domů pracovat, by na jednáctou dojela do hospody.

Přiznám se, že jsem byl při vstupu poněkud zaskočen, neb jsme měli nachystaný stůl jinde, než jsem rezervoval, než to se ukázalo jako naprostá prkotina, zvlášť když najednou, kde se vzal tu se vzal, zjevil se Pépi s malým pivem, by vzápětí stejně tajemně zmizel. To pak udělal asi ještě 2x, než se natrvalo usadil k nám a oddával se Valné Hromadě.

Počkali jsme s obědem na všechny opozdilce, páč přišli právě když nám nosili polévku a když jsme se společně najedli, mohli jsme začít rokovat.

Loňská sezóna byla shledána závažnou a byly tendence umenšit do nového roku aktivity, zvlášť když jsem prosadil (trochu hrubou silou, omlouvám se;-) prvek náhody do následného plánování, což nakonec skončilo naprosto bezuzdnou výletní obžerností! Uvidíme a necháme se překvapit, najmě jsem zvědav na vícedeňáky.

Následovala volná zábava, předvánoční nadílka z níž snadno schylovalo se k loučení, k němuž na konec také došlo s přáními do nového roku. Přeji všem, i zapomětlivcům, aby byl dobrý!

(prý se nevyjádří, páč nebyla)

(zatím se nevyjádřili)