DOKUMENTACE

Výletu s C, jako Cesta do Pravěku

ve středu 24. února 2016

Kronika

ja.:

Ač slibovali děsivé počasí, měly být ledovky, dopadlo to dobře! Ráno v 7 bylo jasno až už jsem si pochvaloval, jak to pěkně vychází, když najednou z ničeho nic, natáhly se přes dvůr mračouni a začalo chumelit!

Naštěstí to bylo jen takové únorové škádlení, které dlouho nevydrželo a do Třebové jsme se dopravili bez problémů. Koupili si lístky a jelikož nám zbývala fůra času, byli jsme tu po čtvrt na devět, šli jsme se podívat do nádražního antikváru, kam jsme ovšem nedošli, neb hned o kus dál jsme narazili na odpočívajícího Tondu, který tu dle WC odevzdaně čekal na zpožděný vlak do Pardubic. Vskutku milé překvapení! Skvěle jsme si podrbali, tedy dá-li se tak nazvat debata o kosení v našich řadách. Následně i s Mirkou, která se k nám záhy připojila, a opustili ho teprve když hlásili náš rychlík na druhé nástupiště.

Ve vagóně už byli Gusta s Hankou a s nimi pospolu jsme dojeli v pohodě a skoro na čas do Přerova, až na Gustovo zmatkování se čtyřmi továrními komíny. Ty první čtyři nebyly přerovské a ty přerovské nebyly čtyři;-) Než stihli jsme vystoupit a mohli začít.

Hana:

Tak mám něco napsat. Jak mám psát, když hlavní program mě ještě čeká. Ale dobré je, že pivo jsme již polkli bez hlavního programu. Zatím zážitek z Přerova: barevné autobusy, barevné domy. Hřbitov bez okázalostí.

Gusta:

Dal jsem si černou dešťovku. Celkem jde.

Eva:

Různé druhy počasí — jasno, chumelenice, zataženo atd. Ráno autem do Třebové s Matějem, na nádraží Tonda P. Tak jsme pokecali, než jel rychlík směr Luhačovice, jménem Galán. Ve vlaku Hana + Gusta, v koutku jakási slečna. Buď spí nebo naslouchá sluchátkama. Za chvíli Zábřeh, ale Eskymo Welcl stojí zády. V Mohelnici na prokleté zastávce bílá silueta ptačí, leč se smajlíkem místo hlavy. Nestihla vyfotit, na druhou kolej přijel vlak.

V Přerově okružní cesta na hřbitovy (Židovský zavřen, křesťanský jsme prošli), pak městem.

Stromy: U hřbitova 2 vejmutovky nebo co. V parku obří kaštan, topol aj.

Restaurace Pivovar – dobré jídlo + pivo, posilněni dál do města.

Mirka:

Na nádraží v Č. Třebové jsme potkali Tondu, který jel směr Pardubice, my ale na druhou stranu. Hned za nádražím v Přerově nás zaujal stojan na kola patrový, pán, který si zrovna vyzvedával kolo, nám vysvětlil jeho princip. Platí se 5 Kč za 24 hod.

Cestou od nádraží jsme zamířili ke hřbitovu a odsud do pivovarské hospody. Měli dobrou černou 10°.

ja.:

Ne že bych byl opravník všeobecně rozšířených omylů;-) než nedá mi to, to bude asi tím dobrým přerovským pivem o jehož značce se dosud nikdo, pardon, vyjma Mirky, nezmínil!

Ad Hana: jak může napsat hřbitov bez okázalostí, když tak pitoreskní a okázalé náhrobky se vidí málo kde. Jest to dáno skladbou obyvatelstva Přerova, z nichž nezanedbatelnou část tvoří Cikáni, kteří tu u nádraží mají vlastní čtvrť. Jejímuž koloritu značně napomáhá průtah městem, který jest natolik odpuzující, že čtvrť působí skoro mile!

Ad Gusta: překvapivě jsme v něm odhalili další nadání!

Ad Eva: jakej křesťanskej hřbitov? Až na Cikány tu bude nejspíš aktuáně pochováno nejvíc bezvěrců — tedy městský. Ten park je na náměstí Svobody a ty stromy jsou vskutku úžasné.

Ad Mirka: naše dámy jsou zbytečně skromné, jedině Mirka s Evou nelenily a vydaly se vyzvědět, jak ona věž na kola funguje! My pánové stavěli jsme se moudrými;-)

Ad ja.: Zubr je proklatě dobré pivo!

Eva:

Po obídku jdem k řece Bečvě, která je pěkná, velká, leč Gusta zklamán, že není víc vody. Kachny, rackové různí – jen někteří s černou hlavou a jeden nějak přerostlý. nahnědlý. Na zdi nad řekou bronzová deska připomínající Františka Venclovského – místního občana a plavce.

Na dalším mostě sochy: zubr a pták a stromy – studio Aleny Šrámkové. Tam se dělíme: já jdu do města, ostatní do parku. Na Horní náměstí vede myší díra. Na dolním náměstí IC a bronzový model města. Zajímavá firma Rych/árna a cukrárna.

Přijeli Eliška a Honza z Olomouce a za chvíli jsme už všichni před zámkem a jdem dovnitř. Prohlídka s průvodcem. Ale zcela volná, protože se zachytáváme podle svých zájmů v různých expozicích.

Pravěk až středověk, Komenský, Balbín, školní třídy z různých dob, sbírky školních pomůcek, hmyzu, minerálů a etnografie – skvělé!

A jako přídavek věž s výhledy do okolí (do 3 stran většinou paneláky) a expozice zvonařství. Obé pěkné. Takže se protáhnem ještě na druhé náměstí a pak podél průtahu městem (dost hrozný zážitek) do minipivovaru „Parník“. Pěkný, chutný závěr výletu.

Honza:

Jako zpozdilí jsme dorazili až po poledni, ale zato s hezkým počasím. Kolem Bronxu a skrz náměstí došli jsme až na vršek horního náměstí, kde se tyčí pomník J. A. Komenského a zámek s věží, v němž nachází se 1. muzeum Komenského na světě. Prohlídka byla bohatá, expozice opravdu výživné. Lovci mamutů, mamutí kly, úžasné sbírky etnologické a mineralogické, skanzeny tříd a starých kabinetů, zvony ve věži a další a další. Nyní sedíme v Parníku a družně rozjímáme nad svými zážitky. Byl to krásný výlet.

Eliška:

Já za sebe jsem ráda, že mě moje šéfka uvolnila z práce. Tolik motýlů jsem dlouho neviděla.

Mirka:

Celkový dojem z výletu dobrý, muzeum, pivovary i Bečva. Akorát průtah Přerovem je hrozný!

ja.:

Nevím jak kdo, leč já mám slabost na řeky. Snad za to mohou Třebůvka v Hylvátech, u níž jsem si v dětství denně hrál, a Orlice v Ústí, kolem níž jsem chodil za babičkou na vilu Ameriku a na jejíž krásné říční plovárně jsem užíval léta.

Prostě nedovedu si představit město bez řeky, protože město bez řeky je město bez duše. Přerov duši má. Jmenuje se Bečva a plyne svým městem líně a zárověň majestátně. Město ji sice omezilo regulacemi a nábřežími, leč stále je z ní cítit, že je to prapůvodní sebevědomý živel, který jen dřímá, než přijde jeho chvíle. A také v Přerově můžete vidět, že žádné město nedokáže řeku spoutat, jedině se k ní připoutat;-)

Byli jsme v parku Michalov, asi brzy. Pískové cestičky sotva osychaly po zimních nečasech a tráva teprv nabírala sílu a sadní hospoda měla zavřeno. A o vyhlášeném květinovém korzu či francouzské květnici jsme si mohli leda zdát. Byli jsme tu evidentně v nevhodný čas. Tak jen kamenný Mistr Jan Hus a živá domácí rezavá veverka nám byla odměnou.

Přerovské muzeum v zámku na Horním náměstí je zábavné svou expozicí školních tříd. Bylo rozkošné pozorovat staré babči, jak si při vstupu do své třídy přeříkávají říkanky na učení abecedy. My ještě starší jsme zas kvitovali bytelné lavice se zašupovacími kalamáři na dubové horní desce. Vždyť do takových jsme namáčeli svá brka, když jsme se učili v první třídě psát!

Kdo nebyl na Parníku — doufám, že je říční — nebyl v Přerově! Vřele doporučuji každému návštěvníku města, naprosto unikátní restaurace s výborným, tady vařeným pivem.

Zakončím reklamním skorosloganem, ti co nic nenapsali mohou kdykoliv něco dopsat, a to všichni, tedy i neúčastníci! Nakonec smysl téhle kroniky je zachovat stopy. Jo, byl to dobře prožitý den.

Hana:

Borovice rumelská
Borovice rumelská je evropská pětijehličná borovice, rostoucí v horských polohách především na Balkáně na žulovém podloží. Vzhledem a šiškami připomíná borovici vejmutovku. Což jsme se většina shodla.

Vědecký název: Pinus peuce

Tu, kterou jsme viděli, neodpovídaly šišky limbě. Také vzrůst limby připomíná spíše cedr.

Botanici a dendrologové většinou používají při identifikaci rčení: „mohlo by to být“. Já se držím toho, čím více vím, tak vím, že nic nevím.

Také jsem si nevšimla borky, která je také velice důležitá při určování borovic ze 100 druhů.

Možnosti