DOKUMENTACE

Výletu s B, jako Boskovice

ve středu 23. března 2016

Kronika

ja.:

Ve vlaku skoro šok, mezi spoluvýletníky, když ve Svitavách přistoupíme, vyskytuje se Pépi, jehož na nádraží sebrali v Ústí Gusta s Jindrou, když se chystal odjet do Srubů! Možná aj na koleoběžce, kou údajně za 10 minut — esli dobře poslouchám, ne počítám! — z Korábovky na Novou dráhu sjel. Jest to sic s kopce, leč přece poněkud nedůvěryhodné...

U příležitosti té významné chvíle, mi nejspíš vnutil, sic jako druhému, první byl pan konduktér — neudělal mu tam kýženou díru, nýbrž vlepil štempl — svůj památníček, bych se mu tam zvěčnil. Což jsem učinil, načež, aniž bych chtěl žalovat, se nám v Boskovicích programově za účelem Sušilovým ztratil a recipročně nic nám v kronice nezanechal. Tak snad dodatečně?

Jinak výlet skoro jarní, neb od Skalice dle Bělé to jarně nevypadá ani náhodou;-(

Jindra:

(zatím nic)

Gusta:

(zatím nic)

Mirka:

Naše trasa začínala ve Skalici, odkud jsme se vydali podle vody do Boskovic. Pozorovali jsme ptáky a rašící rostliny probouzejícího se jara. Vystoupali jsme až na hrad, ale bohužel byl zavřený. Cestou jsem našla značkovačku stromů a dala ji tam pracujícímu traktoristovi. Byl rád.

Do Boskovic jsme došli přes vyhlídku a zámek na náměstí. Tam jsem trochu bloudila, neb jsem nevěděla kde je hospoda. Jídlo měli dobré i pivo.

Eva:

Počasí nic moc, ráno musel Míra oškrabávat auto, ale cestou na Moravu se lepší. Ve Skalici kousek od nádraží nás Pépi nasměroval na cestičku pod most a už kráčíme podle potoka, po červené. Rostlinky se snaží, některé i kvetou.

Po chvilce rizikového pochodu podél silnice se uchylujeme na starou cestu, stoupající na ostroh, sotva funíme, když v tom uprostřed cesty stojí traktor na odtahování stromů, traktorista někoho informuje mobilem, jak je to tam zapeklité, ale odpovídá na naše udýchané Dobrý den. A dál a dál do kopce, odkládáme vrstvy a zastavíme až u hradu, otevřen od dubna. Pak ještě na vyhlídku nad městem, domeček celý počmáraný, skládkou odpadků obložený.

Pak nás předbíhá paní s hůlkama a za chvíli jsme v amfiteátru letního kina — přímo obřího, se zastřešenými lepšími místy! A už pokračujeme ke skleníku (kde se konají koncerty a pod.)

V parku jsem našla ten obří strom gingo, který má větve do šířky jako chapadla nízko nad zemí a ne korunu do výšky.

U mapy vedle zámku jsme zjistili, že obří báň, kterou jsme viděli u Skalice, kryje nejmenší kostel (v ČR?) — ve Lhotě Rapotíně.

Kolem muzea na náměstí do IC, pak odchází Pépi neznámo kam a my přes antikvariát do restaurace Makkabi — dobrý obídek i pivo.

Pépi:

(zatím nic)

ja.:

Po různých peripetiích, barvitě tu vylíčených předchozími kronikáři, dorazili jsme nejen na boskovický hrad, leč také přes boskovické letní kino a zámeckou zahradu na boskovické náměstí, vyznačující se rafinovanou radniční věží, pod níž jsme navštívili místní Ícéčko a přišli o Pépiho, ký, jak už jsem zaznamenal, dal přednost jiným komoditám.

My se vydali hledat restauraci Makkabi, což byla dobrá příležitost navštívit antikvariát, ký je vlastně před rohem;-) na plácku U Vážné studny. Hospoda sama slula temnotou, kuchýňskou stopou a nekošér jídly. Na čepu měla čínská piva z repertoáru pivovaru Lobkowicz. Ač jsou to fakta, jich výpovědní hodnota neobstojí oproti půldruhé hodině, kterou jsme tu pobili. Malou vadou na kráse bylo, že jsem tu poprvé zapomněl deštník! Ještěže z další návštěvy v antikváru je to sem kousek.

Posilněni na těle odebrali jsme se sílit ducha do boskovického muzea od pravěku po MInervu. Většině to stačilo, mně nikoliv! Dal jsem si ho ještě jednou, čili zapomněl jsem podruhé deštní;-(

Což jsem ovšem zjistil na zeleném pivu, ké nám v Záložně načepovali o den dřív — byla teprve škaredá středa. Seděli jsme tu už i bez Gusty, ký po vstupu spolehlivě hned zase bez důvodu vypadl, mezi dveřmi lamentuje cosi o kouři. Zřejmě to byla metafora na jeho vlastní skutek, už jsme ho víc neviděli. Patrně se též rozplynul.

Takže místo piva, mazal jsem zpět do muzea, kde potměšilý deštník se zatím vinul k thonetově židly poněkud lascivně. Překazil jsem mu nadějné vyhlídky (na psací stroj) a zkusil se s ním vrátit do hospody. Pozdě! Odhadl jsem, že ostatní už odešli na nádraží a vydal se tam rovněž. A kupodivu, byl jsem tam dřív! Očekávali jsme pak všichni předpovězený zázrak zjevení Regionovy, ký se ovšem nekonal — souprava přijela docela normálně bez jakýchkoliv efektů. Bůhví kolik měl Gusta posledně piv, když něco jiného viděl? My neviděli nic! Jen jsme nasedli a odjeli s ní zpátky do Skalice, odkud přijela a kde jsme ráno začínali. Tady můj větroplašný deštník učinil poslední pokus o vzetí roha, než neměl šanci, byl už bedlivě střežen a skončil doma na šatníku.

Možnosti

Ctitelé KHB coby Kukulíni.

Boskovické zátiší.

A obětavá Eva na konec.