DOKUMENTACE

Výletu s R, jako Rájec

v pátek 22. dubna 2016

Kronika

ja.:

Po třech pohodových rovinných výletech nám dnes Mirka konečně protáhla faldy. Nejdřív jsme šli z nádraží na rajecký zámek též v podstatě po rovině, jenže jsme dvakrát zahli a najednou tu byl kopec jako hrom. Ještěže zámek nebyl až na vršku! Dávali ho zřejmě teprve do pucu, tak jsme se jím pokochali převážně zvenku.

Také další cesta vedla do kopce, ký svou největší část před námi rafinovaně schoval v lese! Takže aj lesů jsme si užili, ač dle Evy málo. Ta chtěla mermomoci do nějaké hospody v Dolní Lhotě u lesa, což nám překazil Gusta, ký si v menším Edenku na rozdíl od nás nedopřál v místní Pivotéce Černou Horu a spěl do cílové lesní hospody ve Lhotě na oběd napřed, zatímco my ostatní jsme si užívali jarního povětří na terase Pivotéky.

Když jsme se ho vydali následovat, překazil nám plán, neb jsme ho překvapivě potkali už za Svitavou, jak od trati žene zpět, naříkaje na nějaké bídácké lazaně a zkalený vzduch hospody tak přesvědčivě, že nás otočil a vrátil zpátky do edenečínkové hospody Hrádek, kde se ukázalo, že na jeho znalosti a hodnocení hospod není vůbec spoleh, páč nepozná ani tank na pivo!!!

Restaurace Hrádek jest podivný slepenec typické panelákové hospody a dřevěného obložení vevnitř i zvenku, kde domršenost korunují hranaté dřevěné hradní pseudovížky, trůníci v rozích ploché střechy. Mají ti Moravané divný vkus. (Zachraňuje je, že tu pekou dobrý vejražkový chleba, který jsem tu koupil ještě horký, prý právě vytažený z pece.) Páč jsme jinou hospodu na výběr neměli, vzali jsme jí zavděk a užili si oběd a starobrněnská piva, která ovšem nemohla soupeřit s černohorskými vedle. Ano, prve navštívená Pivotéka sídlí ve stejném objektu.

Po slušném a vydatném obědě právě rozjímáme jak a kudy se vrátíme do Edence, kde hospoda Na Špici u nádraží vypadala ráno nad míru lákavě...

Mirka:

Ráno jsem jela z Ústí n. O. novým vlakem do Skalice n. S., kde jsme přestoupili na motorák do Rájce-Jestřebí. Cestou od vlaku k zámku po žluté prohlídce parku a nádvoří, kde okopávali a upravovali. V jezírku plavali kapři. Poté po žluté dále na červenou. Všude kvetli třešně. V Ráječku měli velkou nabídku piva. Vedle v hospodě zase tankové Starobrno. Uvažuje se zda jít zpátky pěšky do Rájce nebo zůstat tady v Ráječku na vlak.

Gusta:

(zatím nic)

Eva:

Ráno nutno škrábat přední skla, takže malé zpoždění, další před Brlenkou — jedno auto srazilo srnku (březí) a další do něj vrazilo, policajti řeší. Další ve Svitavách — u bazénu něco bagrují. Parkujem u nádraží a stíháme rychlík v podobě pantera, kde už sídlí Mirka a Gusta. Ve Skalici jeden matoucí matoucí vlak ve stanici, ale ten pravý teprve přijíždí. Přes Doubravice n. S. (výrobce hlíny pro keramiky Pávek) do Rájce. Tam stojí osobák do Brna, ale nás nezláká — jdem pěšky na zámek. Míjíme kapličku jakousi placatou (s Janem Nep.). Zámek na kopci, pod ním letní kino (jako v Boskovicích vzám. parku). Vedle zámku v částu hospodářské budovy jakýsi dětský minihrádek?

Francouzská zahrada s buxusovými ohrádkámi, 2 pumpy vedle sebe, ale ani jedna nepumpuje. Za zámkem kousek po rušné silnici a pak územím chatiček do kopce k lesu a lesním údolím podle potoka do Ráječka. Les smíšený, hodně divokých, kvetoucích třešní, málo včel nebo ádné, 1 čmelák.

Ráječko dlooouhé, zastávka v pekařství (od lesa ulice B. Němcové, jestli nějaká další, jsme nezaznamenali).

Psi: 1 fena bojového psa se lísá skrz plot, chce podrbat. 1 huňáč — hyperaktivní mlaďoch na nás skáče s velým nadšením.

Nakonec jsme chvíli poseděli v kiosku — vinotéce, kde čepují Černou (dobrou) Horu. Gusta prozkoumal vedlejší hospodu Hrádek, ale vydali jsme se odhodlaně k řece Svitavě a do Dolní Lhoty na oběd. Ovšem Gusta tam došel a už se vracel, že nic moc, tak jsme se vrátili na Hrádek. Pivo Starobrno slušné a obídek — kovbojský kotlík — dobrý. Sice sedíme pod televizí, ale odpočíváme. Odhodláme se dojít do Rájce — polňačkou nebo silničkou?

ja.:

Nakonec jsem ostatní ukecal, že se vrátíme do Rájce po polňačce, ká tam dle map Seznamu vedla ze Spešova a měla být rozpoznatelná dle křížků, které jí dle mapy měly vroubit. Gusta, který navrhoval jít do Rájce po silnici, samozřejmě hned začal zpochybňovat odhlasovaný záměr tím, že mám nepochybně starou mapu, a že jen Bůh ví jak to s mou polňačkou ve skutečnosti vypadá, když na jeho nejnovější a super mapě žádné křížky nemá, což značí, že neexistují, tudíž nemůže být ani polňačka.

Kupodivu byla, ač se přiznám, že ve Spešově ve mne začínala být malá dušička a raději jsem se optal domorodců. Začíná asi v půli obce u kaple a vyklubala se z ní pěkná naučná stezka po strarých ovocných stromech, v našem případě kvetoucích slivoních. Také křížky na ní samozřejmě byly a Gusta neobstál ani jako znalec mirabelek, což mu vůbec nevadilo, aby nás o nich zasvěceně nepoučoval. Nejspíš měl své dny;-)

Což se potvrdilo na konci polňačky, když odmítl jít s námi přes pole rovnou k nádraží, které jsme měli pod sebou jako na dlani, a místo toho spořádaně pokračoval vlevo po silnici do Jestřebí. Pravda, pole právě vláčeli, než to pro řádného turistu není žádná obtíž a tak jsme byli u nádraží coby dup.

Zde nás ovšem čekalo největší zklamání dnešního výletu, když jsme celí natěšení dospěli ke kýžené hospodě Na Špici, s hrůzou jsme zjistili, že je dávno zrušená! (A vypadala tak autenticky;-(( Bylo to trpké zklamání, než vše špatné je pro něco dobré. Už jsme přemýšleli jak promarníme čas do odjezdu nejbližšího vlaku domů, když jsme zaslechli, že na druhou kolej přijíždí zpožděný osobní vlak z Brna do Skalice. Joj, to jsme povyskočili a za chvíli byli v něm.

Když jsme odjížděli, Gusta právě docházel ke zrušené hospodě. Nevím jestli nás hledal, leč okusil jednou na vlastní kůži svou medicínu — poslední dobou si zvykl tajně brát roha z našich výletů. Když jsem mu z dalšího vlaku zavolal, děl, že mu nevadí, že jsme prchli, prý má ještě nějaké své záležitosti, a že nám mohl ušetřit zbytečnou cestu, neb dobře věděl, že Na Špici nejni hospoda!!!

Možnosti

Pohled na Rájec od zámku.

Zámek jinak.

Loučení se zámkem.

A Svitava u splavu.