DOKUMENTACE

Výletu ze Sloupnice a Kuličkiády

v pátek 22. dubna 2016

Kronika

ja.:

Na srazu ve Sloupnici na nás čekalo milé překvapení v podobě Pépiho, který tu jediný dle propozic čekal. S Milenou jsme se potkali v místní Jednotě a poslední dnešní výletník blouznivě bloudil na kole někde kol Tisové.

Když jsme se usebrali, nalákala nás Milena na leguány její domorodé kamarádky, neb jsou to prý tvorové neobvyklí, až exotičtí. Jak jsme na sloupenských humnech poznali, vyznačují se velkou statibilitou a smradem! Na humnech se k nám přidala kás místní špicovitá čuba, ká iritovala naší Žolinku svou bezprostředností a ochotou kamarádit se s kýmkoliv, kdo jí jen trochu věnuje pozornost. Však jsme pak měli co dělat zbavit se jí.

Jinak na humnech jest k vidění mnoho zajímavých selských stavení a přehlídka různých řešení ventilace stodol. Též lze cestou zhlédnouti množství sakrálních objektů, povětšinou křížků, ale též božích Trojic a jiných sousoší, či jich trosek, umně sesazených v nové sakrální artefakty. Jen jsme nepoznali, kterému bohu mají sloužit.

Na konci Sloupnice, dole u rybníčku jsme se konečně potkali s Karlem, který nám dovezl první přepršky a výtečnou sudličkovickou slivovici! Nevím, jak jinak bychom překonali nepřízeň živlů.

V Netřebech jsme se rozdělili na většinovou exkurzní část, ká šla navštívit keramiky z Mlhy, a duo vděčných posluchačů čerstvého netřebského vlastence, ký nám nadšeně líčil, kterak se mu splnil sen zakoupením rozpadající se chalupy na břehu rybníka.

Provalilo se přitom, že Pépi vlastní vlastní jachtu, neb si domluvil se šťastným chalupníkem její zakotvení u jeho břehu.

V Horkách nám bylo nejvíc horko a před Cerekvicí nás zas zchladily déšť a krupobití, jímž Karel chrabře ujel do hospody U Floriána, v níž právě sedíme;-)

Karel:

(zatím nic)

Milena:

(zatím nic)

Eva:

Karel čekal u rybníčku před křižovatkou na Voděrady a Heřmanice, mají tam křížek s lebkou a ověnčeným srpem.

Bílá fenka pobíhala kolem nás a uhýbala autům, vypadali jsme jako neodpovědní pejskaři. S Karlem zpátky na kopec k silničce do Netřebí.

Předtím jsme šli dál ve směru silničky po humnech a přišli jsme tak akorát do revíru hnědé jezevčice, která hrdinsky bránila dům ve slepé odbočce. Cestou několik zajímavých křížků a jedna podivná sestava ze zbytků kapliček a několik zajímavých větracích „okýnek“ na stodolách.

Bílá fena pořád s náma, nakonec jsem ji obrátila na zpáteční cestu dupáním a voláním „Jedeš!“ a házením kamínků. Střídavě pod mrakem, oblačno, slunečno — s výhledem do kraje na různé druhy počasí.

V Netřebí exkurze u Plíhalů v keramické dílně (Hanka v DDM). Psice zavřené ve stodole.

Pak do Horek a dlouuuuhou ořechovou alejí do Cerekvice. Cestou ze slunečného, větrného počasí deštivé větrné až krupobití. (Ale včas jsme se posilnili z Karlovy magické sudličkovy lahvičky.)

Konečně v hospodě U Floriána (poté co jsme nasadili životy při překonávání silnice 35). Obídek + pivo skvělé.

Kuličkiáda hodnotná, borci snaživí, prokládám házením tenisáku pomocí praku Žolince.

Pépi:

(zatím nic)

ja.:

Už je jasný, proč nás Karel tak usilovně nalejval slivovici: indisponoval naše dispozice! To jest byli jsme proto z formy! Ke všemu měl kliku, že stihl vyhrát, než se Milena rozehrála, byla pak k nezastavení, prostě klikař...

Takhle by se to dalo taky napsat, než pravda je, že Karel zvítězil zaslouženě, nejspíš pilně trenoval, což se o mně a Evě nedá říct ani náhodou. Taky jsme zaslouženě projeli.

Škoda Pépiho, že se neúčastnil, třeba je utajená hřivnaa a všem nám by vytřel zrak, leč to už je příběh do jiné kroniky.

A chudince Žolince, když chtěla hrát, jsme to nedovolili;-(

Sakra, to pivo je dobrý!

Možnosti

Když se sekne mistr zedník.

Pohled na Bohuňovice.

Eva trojnožkuje.