DOKUMENTACE

z Drakiády u Proseče

ve čtvrtek 15. září 2016

Kronika

Eva:

Ráno musím vyrazit dřív kvůli prohlídce u doktora. Mám spoustu času — ale najednou je je jen chvilka do odjezdu autobusu!

Tak honem na stanoviště č. 7, kde už čekají Vašek a Míra se Žolinkou. Hned poté se přihrnula třída šesťáků + paní učitelky. Všichni jedou na adapťák, jak se ukázalo tak do Mladočova, zabrali skoro celý autobus a přitom jich bylo 21 + 2.

V Budislavi jsme dlouho nebyli, takže jsme netušili, že tam je nějakánová hospůdka!

Na Posekanci vystupujem a záhy se vydáváme po stezce 05 směr Paseky — rozhledna Terezka (cíl našeho putování a drakiádního záměru) leč nebylo to tak jednoduché jak jsme zjistili později). Nějak podezřele Proseče jsme se ocitli.

Míra pouštěl malého draka na pláni poblíž Proseče, nakonec dost úspěšně!

Pak pokračujem po 05 (značení regionu nebo čeho), která by nás zavedla do Proseče! Tak jsme se odtrhli a chtějíce uniknout a napravit předchozí omyl jsme se nějak zapletli v divočině za novými domky Proseče.

Tak znova — směr silnice do Borové a po ní až k domečku — pokladně u rozhledny. Tam dost rozčarovaný pán, který má prodávat občerstvení a vstupenky, leč „občerstvení“ je drahé a neprodává se.

Oni — jako obec — nemůžou fungovat samostatně, všechno určuje mikroregion Toulovcovy maštale — co se bude prodávat a za kolik.

Když lezem na rozhlednu, Žolinka štěká, kam že to lezem.

Pak jdem pře Martinice do Proseče. Trochu zapeklitě — místama sucho, ale v lesích někde mokro, i na místech, kde bychom to nečekali.

Někde za Posekancem — tajemné zvířátko! Černé, malé, chundelaté, ocásek krátký, vypadalo to trochu jako štěně, někam zmizelo a nevíme, co to bylo!

Vašek:

Draka sice nemám a tak jsem ho ani nemohl pouštět, ale akce to byla krásná i když nás bylo pár. Krásná procházka neznámou přírodou a k tomu krásné počasí a i zajímavé věci, hlavně u Martinic. Krásně jsme se prošli a i dost nachodili, ale jsme po skončení náramně spokojeni a i parádní posezení u hotelu Hornička na náměstí v Proseči bylo parádní, včetně jídla a samozřejmě i piva. Zdar takovým akcím a ať jich je i dále hodně.

ja.:

No, zkusím to brát po řadě. Nejdřív k Eviným zápisům: Jaký „dost úspěšně“? Naprosto úspěšně!!! Použitou cyklostezku a její značení obstaralo Sdružení obcí Toulovcovy Maštale, které rovněž stanovuje ceny občerstvení v domečku pod Terezkou. A mokro bylo u Novohradky za Posekancem a ne v lese před Martinicemi!

Teď vezmu Karla, ký se včera dušoval, že se určitě účastní, jen že přijede dodatečně na kole, že máme jít napřed. Tedy jsme odjeli autobusem na Posekanec a zbytečně otáleli se startem, neb jsem se mu snažil označit cestu, by za námi trefil. Bídak pak volal na Terezku, že jaksi se omlouvá...

Beztak by netrefil, neb jsme kvůli mně bloudili! Poněkud jsem podcenil přípravu a nepodíval se včera na trasu kudy máme jít, jen jsem si pamatoval, že to bude po cyklostezce Maštale č. 5. A tak jsme po ní šli, bohužel blbě. na druhou stranu. Číslo 5 je totiž okružní a je třeba bedlivě sledovat kam vlastně jeden chce. To jsem nečinil a tak jsme se posléze ocitli málem hned v Proseči;-(

Mělo to i své výhody, správně bychom museli do kopce a takhle jsme šli s kopce. A protože nás čekalo údolí Novohradky, bylo tu vlhko a rostly tu houby. Sice ojediněle a bídně, než konečně.

Také jsme mohli na vlastní oči spatřiti tajemné neidentifikovatelné zvíře (jakési lesní UFO — budeme-li F brát jako Forest;-) Popsala ho tu už Eva, tak jen přičiním, že mi připomínalo větší černé morče.

Došli jsme k bývalému, nyní už zarostlému lomu nad Prosečí, nad nímž je krásná louka pod Farským lesem, na níž hodlám nadále pořádat všechny další Drakiády, budu-li jich pořadatelem.

Jednak to na ní krásně lítá, druhak je to kousek do hospody! Letos jsme příliš neoslňovali, páč jediného draka jsem vzal já, tudíž ostatní místo aby se obdivovali výkonům mého draka se bohapustě bavili a ani nezaznamenali mé úspěchy! Sám jsem pouštěl draka na maximum, tedy na celou šňůru! Utěchou mi bylo, že jsem nebyl jediný účastník Drakiády, take někdo nad Prosečí pouštěl draka.

Po Drakiádě jsme konečně poznali, že jdem blbě a snažili se to napravit razantním obratem cca o 135°. Ukázalo se, že to bylo moc, neb na sever, kam jsme potřebovali, jsme se kvůli porostům nemohli nijak dostat. Nezbylo nám, než se vydat k silnici do Borové. Znamenalo to vlézt do nové jižní čtvrti Proseče.

Po silnici jsme dospěli do Pasek a těšili se na pivo v kiosku, kde prodávaj lupeny na rozhlednu. Jenže se ukázalo, že mikroregion Toulovcovy Maštale drží dosud hanebně prohibici, takže jsme si koupili nejmíň 20 let starou Magnesii (aspoň tak chutnala) v ceně piva. A to byla ještě nejlevnější!

Chápu, že provozovat rozhlednu, zvlášť když už se zvolna rozkládá, něco stojí, leč odírat nebohé turisty mi přijde jako ne právě neejlepší cesta. V našem případě o to horší, že ze slibovaných výhledů nebylo vidět nic!

Po nerozhledech, odpočinku a svačině, mne mí spoluvýletníci přehlasovali a musel jsem s nimi na další pouť, místo abychom šli rovnou dolů na pivo;-( Takže jsme mohli obdivovat další zvrácenosti známé č. 5, tentokrát se značením, neb to se řídí pravidlem, že tam, kde by bylo potřeba, žádné není! Nutí to výletníky-uživatele k hazardu a případným pochybám (nám nastaly U Sálavy, když jsme se vynadívali na chundelaté čuníky a další kůl se značkou nikde).

Byl až za další zatáčkou v lese. Další jsme v podstatě nepotřebovali, když jsme vyšli na zdejší planiny, stačilo většinu zbylé cesty jít dle elektrických ohradníků. Krom cesty tu všude pasou ovce, krávy a koně. Prošli jsme tak obcemi Martinice a Pastvisko. V Martinicích jsme se dozvěděli, že se tu narodil sklář A. Metelák, a v Pastvisku nás zaujala socha jakéhosi dlouhorukého boha, která na nás výhružně vzpínala své hnáty zpoza plotu něčí zahrádky. Taky tu maj pěknou výstavní topolovou alej.

Vede odtud také už asfaltka, po které bychom mohli dojít do Proseče, kdybychom chtěli. My však nechtěli, raději jsme si dali ještě kousek polňačky, než jsme vstoupili u Záhořského rybníku do města. Následný sestup na náměstí netrval dlouho, než jsme se nadáli, byli jsme na zahrádce hotelu Hornička. Tady, ve stínu kostela sv. Martina, s krásným výhledem na prosluněné prosečské náměstí, jsme si dopřávali dobrých krmí a moků. Točí tu více piv, my však užívali pouze Otakara a Rychtáře.

Možná ty zapřičinily, že jsme se od nezávazných tlachů dostali k současnému dění v našem milém státečku. Bohužel se ukázalo, že naše pohledy na něj jsou rozdílné, čili vznikly velké rozbroje a horko těžko jsem je pak hasil v Litomyšli.

Jojo, někdo holky, jiný koblihy. Já teda to první...

Možnosti

Všichni výletníci.

Značení našeho bloudění.

Osamělý drakař.

Byl to náročný výlet.