DOKUMENTACE

z objevování štol, slojí a brázd

v pátek 18. listopadu 2016

Kronika

Eda:

(zatím nic)

Gusta:

Pěkná procházka.

Mirka:

Konečně jsem se dostala na výlet pořádaný Pépim. Skoro by se dalo říct tajný výlet, nebyla známá trasa ani cíl. Nakonec jsme vystoupali v Lanšperku ke kapli a odtud jsme brouzdali lesem od jam k čertovo brázdě a skončili v Ústí na „Louži“.

Pépi:

pátek 18. XII. 2016 v 10.40 na železniční stanici čd Lanšperk, stoupání ke kapli a po náhorní rovině stolové hory Strážný od šachty přes Čertovu brázdu do Černovíra. Nejvíce však bylo zajímavé řešit, kudy se má jít, k čemuž má silnou kompetenci G. P.

ja.:

Pépi tedy umí vytvořit atmosféru tajemna! Nejprve, když jsme všichni byli celí nažhavení na jeho výlet po tajemných štolách, ukázal se být více než skoupý. Jakékoliv údaje bylo marné z něj dolovat. (Tady se musím se pochválit, že z jediné osiřelé a bezprizorní esemesky, která byla právě tak tajemná jako mnohoznačná, jsem správně odhadl, že patří k jeho výletu i co znamená;-)

Podruhé tajemnil, když se nedostavil k vlaku, kterým jsme jeli na jeho místo určení, do poslední chvíle v pochybách a napnutí, jestli se vůbec objeví a kde.

Potřetí nás překvapil, když jsme ho objevili na udaném místě, kde na nás čekal sám, aby vzápětí zatemnil naši budoucnost počtvrté. Zeptal se nás, kudy chceme jít. To považuji za naprosto dokonalou otázku, neví-li se kam! (Jak se zdá, byl to test, jak snadno si k určení neznámého cíle najdou někteří silné kompetence — příkladnou ukázkou je s. Babiš, který si v politice vede náramně;-)

Dál už to nebudu počítat, neb atmosféra tajemna utěšeně houstla každým krokem, kterým jsme se vzdalovali z místa startu. Třeba najednou, z ničeho nic hned po přivítání, vyrazila většina čile na Lanšperk, ač Pépi o ničem ještě nerozhodl. Ten ostal prozíravě vzádu a pobaveně přihlížel našemu snažení. Přiznám se, že jsem také přiložil své polínko, podařilo se mi nedočkavé výletníky stočit k nejbližší hospodě, o níž bájil Gusta, že bude zaručeně otevřená. Pépi nám totiž slíbil suchý, nehostinský výlet, na jehož konto koupil pytel rohlíků!!! Zaručená hospoda měl být Pension Lanšperk, který byl zavřený stejně, jako zrušená restaurace U Dušků a odpoledne teprve otvírající hospoda Na podhradí.

Nezbylo nám než sušit hubu a šetřit dech, bychom po usebrání se na chlumku místní kapličky, mohli mazat po modré k lesu. V lese nám Pépi opět předestřel dvě možné trasy — někudy lesem nebo někam po strašné cestě. Aniž bychom věděli, kam vlastně jdem (pominu-li, že k tajemné štole), vybrali jsme si cestu.

Dobře jsme udělali, ukázalo se, že štola je jakási oplocená díra nad cestou, zhruba někde nad Nad Horákovou kaplí — než se cesta začně příkřeji svažovat. Díra sama zeje pod vzrostlým bukem, zahrazená větví z jiného, již odklizeného, spadlého buku. Zda je to šachta, slůj, důl či díra jsme nezkoumali, plot byl dostatečně vysoký, nejmíň dvoumetrový, aby nás přešly badatelské chutě.

Poté nám Pépi předvedl názornou lekci bloudění po lese, protože jsme nejdřív šli skoro na SZ, pak se stočili na JV, bychom se zase otočili skoro o 180°, kterýžto směr postupně korigoval na západ. Nevím, jestli to byla ukázka dokonalé orientace, či bloudění? Možná to byl jen pokus dostat z nás více kalorií, aby konečně došlo na rohlíky, které Pépi obětavě stále vláčel v nadité tašce s sebou. (Doufám, že Olince na Vánoce strouhanka chybět nebude;-)

V každém padě nás Pépi dovedl k nejtajemnějšímu místu našeho putování, údajné Čertově brázdě, což jest jakýsi velký příkop vytesaný ve skále, o němž nikdo nic nevěděl a neví, a o němž až dodatečně si dovoluji vyslovit pochybnosti, protože Čertova brázda je na mapě vyznačena jinde! Také, dle Pépiho vlastního svědectví, se oustecké babičky holedbají, že chodějí venčit své čtyřnohé miláčky k Čertově brázdě. Což svědčí pro mapu, zato pro tu námi ohledanou brázdu ani náhodou!

Od Ústí je poměrně daleko, vyskytuje se na dosti značném kopci a přímo k ní nevede žádná rozumná cesta. Pořádná cesta začíná až pod ní, u pamatníčku výletů hajnech a jiné lesní čeledi. No a právě po téhle cestě jsme se více méně dopravovali zpátky do civilizace, nejprve v podobě konce Černovíru, později kousku Hutvaldu a nakonec začátku Ústí, kdež na sídlišti v novicírované Louži jsme skončili ve Šnytu, převážně na šnytech a na obědě.

Toho jsem se zřekl ve prospěch dospělých piv, ké tu měli drahá, leč dobrá, čili se nám tu výlet dobře zakončoval. Měli jsme mnoho dojmů a zážitků, z nichž největší byl ten, že se nám Pépi celou cestu ani jednou neztratil a vytrval i s rohlíky až do cíle, byl-li to cíl ?o) To jsem se nedozvěděl, neb po půl třetí jsme s Mirkou zvedli, rozloučili a odešli na Starou dráhu na vlak.

Možnosti

Lanšperské piktogramy.

Kázání v lese.

Údajná Čertova brázda.

Ve Šnytu u šnytů.

U šnytu ve Šnytu.

Loučení s Oustím.