DOKUMENTACE

Z Pardubic do Pardubic

v sobotu 21. ledna 2017

Kronika

---

ja:

Jako jakýsi úvod a vysvětlení. Bychom zahájili výlet dle plánu bylo prakticky nemožné, spikly se proti nám okolnosti. Především přestavba náměstí Jana Pernera v Pardubicích před nádražím nám neumožnila jednoduše ho přejít přímo na zastávku autobusu č. 10, nýbrž museli jsme pěkně kolem ohrady až skoro k poště, kde se teprve na semaforu dá přejít na druhou stranu ulice. Nezanedbatelnou roli také sehrály České dráhy, kdyby jich rychlík dojel včas, měli bychom šanci stihnout bus č, 10 i s obejitím ohrady. No a do třetice, spoje DPMP by musely jezdit přesně dle jízdního řádu. Potřebná 10 měla jet ze zastávky naproti nádraží v 11:03. V 11:02 jsme byli na přechodu u pošty a mohu přísahat, že 10 už byla pryč! Jeli jsme totiž tou další až v 11:43.

---

Eva:

Včera v Pardubicích (ve městě i v trolejbusu) hlásali, že je regulační stupeň něčeho, čímžto pádem nemají děti a senioři vycházet ven a ti zdraví, co ven vylezou, nemají se fyzicky namáhat. Inverze.

Ale nakonec bylo celkem hezky a tak v počtu tří jsme vyrazili do původně myšlených Nemošic. Busem č. 10 od náhradní zastávky nezi nádražím a Albertem, přes sídliště Dukla s pětiletkovými činžáky a obřím kulturákem, posléze kolem krematoria (je nějak malé!?) a okraj Pardubic, směr Nemošice–Točna.

Kolem nějakého tajného vojenského něčeho za plotem směrem k Chrudimce. Veliké duby sem tam. Za mostem už Pardubice–Drozdice, přes ně (a soukromý pozemek, zahrazující začátek cesty) k Nemošické stráni = přírodní památce. Opuková stráň dubo–habro–jilmo atd. Spousta kytek na jaře + studánka užitkové vody pod deklem ve skruži. Potkali jsme jen pár pejskařů a provázelo nás jen bubnování konkurenčních strakapoudu.

Odchýlili jsme se od Chrudimky a přichýlili se opět až v Pardubičkách = původních Pardubicích.

Kostel sv. Bartoloměje + dřevěná zvonice. Původně i klášter, ale husiti zapracovali...

K Matičnímu jezeru (hospoda funguje i v zimě), všude na ledě — na Chrudimce i na jezeře si lidi dělají kluziště jako za starých časů — děti (a rodiče) jdou s bruslema a lopatou na sníh, z bot si udělají branky a hrají hokej.

Pod mostem voda, kde makají kačeny sem tam a lidi je krmí.

Pak už přes park kolem jakýchsi fontán (?) šupky dupky do Vatikána — dobrý obídek a pivečko — jako obvykle.

---

Mirka:

V Ústí na nádraží jsem marně vyhlížela dalšího účastníka dnešního výletu. Až v Chocni přistoupil Jaromír a v Pardubicích se přidala Eva. Ohlášená inverze bojovala se sluníčkem a nakonec bylo docela hezky. Výšlap kolem Chrudimky v mrazivém počasí byl příjemný, řeka je zamrzlá, bruslili na ní děti, které si užívaly zimní radovánky. Nakonec jsme žízniví a hladoví skončili v restauraci U Vatikána.

---

ja.:

Po poněkud nešťastném začátku, zbytečném čekání na 10 a nepotkání se s Evou, už to bylo skoro podařené. Počasí nám přálo, 10 je vyhlídkový autobus, jede přes celé Pardubice a Nemošice — ty jsou neuvěřitelně dlouhé! — na konečnou v polích, která byla krásně bílá a jmenuje se to tu poeticky U kamenného mostku.

Dlouho jsme neotáleli a vydali se neprodleně na sever hledat Chrudimku, by nás dovedla do k mostu na druhý břeh, po němž jsme se chtěli vrátit do Pardubic. Bylo to trochu složitější, něž je zjevné z mapy. V Drozdicích je na mapě naproti místnímu rybníčku, kde právě probíhal nějaký hokejový mač, vyznačena cesta doleva na začátek Nemošické stráně. Vskutku tudy vede, leč už někomu přes zahradu a ten někdo si nepřeje, aby mu jiný chodil přes zahradu. Zatím to řeší cedulí zákazu, až si cestu oplotí, bude to horší;-(

My měli kliku a drzost, takže jsme prošli, ona byla také doba oběda a tak na nás nikdo nevyběhl. Za chvíli jsme byli na začátku stráně. No, stráně, u nás by tomu říkali nanejvýš břeh, ale budiž, nemůžeme to nemošickým zazlívat, každý metr se tu počítá;-)

Zjevně jsme měli smůlu na roční období, hádám, že jsme tu byli v nejnevhodnější čas (proto dávám nízké ohodnocení výletu). Pohled na holé, většinou nemocné stromy není příliš povzbudivý a žádná krása se nekoná. Na jaře nebo na podzim to je určitě hezčí.

Zase v zimě se dá absolvovat poměrně svižně a cesta vás brzy vyplivne na zajímavou periferii, kde zápolí divočina s civilizací. To, prosím, berte s nadsázkou. Onu divočinu představovalo řepkové pole a civilizaci zarůstající konec vlečky a roury dálkového topení nad námi. Mrzlo, pole drželo a nebyl problém dostat se přes něj na jižní kraj Pardubiček, na začátek ulice Kyjevské a po ní se brát do břicha města. Aby to nebyla nudná pouť zahnuli jsme hned u kostelíku Sv. Jiljí doleva a dostali jsme se tak zase nad Chrudimku, tentokrát dost vysoko. Kvůli sněhu a strmosti svahu jsme si netroufali sešupnout k ní dolů a raději jsme pokorně pokračovali až k nemocnici, kolem níž se dá v parku Vinice bezpečně dostat na její břeh. Po něm jsme pokračovali s proudem na sever, na rozdíl od proudu poměrně rychle, už jsme se těšili do Vatikána na oběd.

Vatikán nás nezklamal, ba, točenou kvasnicovou 13° předčil mé očekávání. Stihl jsem tři, než jsme se vydali na další cestu za Chrudimkou a dalšími body programu našeho výletu. S Chrudimkou, kou jsme dostihli na mostě u Automatickým mlýnů, jsme se rozloučili pohledem, s Mirkou o kus dál na Perštýnské pozdravem — chtěla jet po čtvrté domů. Sami se vydali na zámek užívat si pohyblivých betlémů a umění grafiky i krajiny. Obé nás nezklamalo. O čerstvě nabyté dojmy jsme se podělili u čerstvě natočených desítek v perštejnské pivovarské hospodě Pivovarka. Byly skvělé, stejně jako rozhodnutí ukončit výlet právě tady.

---

Eva:

P.S. Cestou busem do Nemošic jsem viděla na zahrádce jednoho rodinného domku — leč nestihla vyfotit — sněhuláka ze tří krychlí. Sníh už je dost dlouho zmrzlý a klasickému koulení nepřeje, ale lidi si poradí.

P.P.S. Jasně že v Pardubičkách je kostel sv. Jiljí, sv. Bartoloměje byl ten klášterní kdysi, před návštěvou husitů.

 

---

Doprovodné texty

---

 

Proč je důležité mrtvé dřevo

Úloha mrtvého dřeva.
Odumírající a mrtvé stromy — ať stojící nebo padlé — jsou nepostradatelnou součástí řady ekosystémů. Přesto že je jejich estetická hodnota někdy nedoceněna bez pochybnosti zůstává jejich nezastupitelná úloha v přírodních procesech.

Mrtvé dřevo plné života
Mrtvé dřevo plní řadu úloh: například se může stát substrátem pro růst dřevin, jak tomu napovídá zmlazení dřevin v pralesích, kde lze nalézt stromy rostoucí doslova v řadě. Tento fenomén je způsoben zmlazením dřevin na vyvýšeném místě, kterým je padlý a rozkládající se kmen. Kromě dřevin je mrtvé dřevo substrátem i pro řadu dalších rostlin. Důležitou úlohu plní bezesporu i strom padlý ve vodě. Může sloužit jednak jako úkryt pro ryby, ale také jako hnízdní plocha pro vodní ptactvo nebo jako materiál pro stavbu bobří hráze. V neposlední řadě plní důležitou úlohu v životě mnoha druhů bezobratlých živočichů.

Arborikolní hmyz
Hmyz vázaný svým vývojem na dřeviny se nazývá arborikolní. Mezi těmito druhy je velmi mnoho zástupců patřících mezi ohrožené živočichy v celé Evropě. Obecně lze říci, že pro arborikolní hmyz je důležitý druh dřeviny, stupeň rozkladu dřeva a druh hniloby, stav podkorního substrátu, oslunění a rozměr dřeva. Důležitou roli hraje i to, zda jde o stojící strom — může být pro arborikolní hmyz atraktivnější. Jeho hodnota však z pohledu hmyzu neklesá ani u padlého stromu. Pouze arborikolního hmyzu ubývá na úkor hmyzu nepřímo vázaného na mrtvé dřevo, který ho může využívat například k přezimování nebo jako úkryt.

Praxe.
Ponechání odumřelých nebo odumírajících stromů je především v lesích jednim z nejdůle-žitějších ochranářských opatření. Například při tzv. nahodilých těžbách (vývraty po vichřici ad.) je důležité ponechat část zlomů a vývratů na místě. V případě zvláště chráněných území je žádoucí, aby veškeré dříví zůstalo na místě. Jednou z možností je i kácení stromů a ponecháním vysokých pařezů (např. u poškozených stromů).

Upozornění
Měnit, nebo poškozovat přirodní prostředí je ve vláštně chráněných územích zakázáno. Mezi takové zásahy patří i krádeže jakéhokoliv množství dřeva. Je proto potřeba mít na zřeteli, že při zakázaných činnostem dochází k porušování zákona.

Přírodu chráníme jako odkaz příštím generacím.

 

Text z cedule v PP Nemošická stráň

 

---

Pivo 0,3 l a 0.5 l / Pernštejn 10° 15,– a 23,– / Pernštejn 11° 16,– a 25,– / Pernštejn 12° 16,– a 25,– / Pernštejn 13° (tmavé) 16,– a 25,– / Pernštejn 13° (nefiltr.) 16,– a 26,– / Pernštejn 14° Taxis 17,– a 27,– / Pernštejn nealko (0) a 22,– / 0.33 l Porter 19° (lahvové) 31,–

 

Z Nápojového lístku restaurace U Vatikána

 

---

Doprovodné fotky

---

ja.:

Pardubická periferie.

Kačeny na Chrudimce.

Pávi na zámku.

Typografie ala Vatikán.

---

Eva:

V Nemošické tajze.

Betlémský skot.

Ještě jednou s domorodci.

Pardubický art místo perníku.