DOKUMENTACE

Výletu do Litovle

v pátek 3. března 2017

Data

Pořadatel:

Mirka.

Účastníci:

Mirka, Pépi, Vašek a ja. (4).

Příznivci:

Tonda.

Provedení:

Vlakem a pěšky.

Trvání:

Cca 7 hodin (9:33 — 16:23).

Trasa:

Z nádraží v Července zhruba na jih do Litovle ulicemi Nádražní Komenského, Za mlékárnou, Polní a Jižní na konec Červenky. Odtud po cyklostezce do Litovle, kde ulicemi Červenskou a Sušilovou ke Svatojánskému mostu. Přes ostrov Vítěznou, za druhým mostem doleva Kollárovou k městským rybníkům Uničovskému a Olomouckému, které obejdeme kol gymnázia Opletalovou. Za rybníky Havlíčkovou a Poděbradovou na náměstí Přemysla Otakara, podívat se na Nečíz.

Pořádně si ho prohlídnem o kus dál v uličce Šerhovní, na jejimž konci se dáme doprava ulicé Komenského ke kapli sv. Jiří a kostelu sv. Marka, který obejdeme a vrátíme se Kostelní na náměstí do IC pro rozumy a vedle přes chodbu do restaurace Záložna na oběd.

Po obědě přes náměstí na 1. máje a po ní k Muzejní vodě, před ní doprava po nábřeží do Městského muzea. Po prohlídce expozic se vrátíme Švédskou, Havlíčkovou a Poděbradovou zpátky do Záložny na Litovel.

Když si jich dostatečně užijem, jdeme zpátky do Červenky celou Masarykovou a Vítěznou na kus Gemerské, z níž vpravo přes sídliště na Novosady. Ty nás vyvedou na známou cyklostezku na sever, po níž se dostanem na kraj Sovovy už v Července. Na druhé křižovatce vpravo do Svatoplukovy, U Vavrdů vlevo do Komenského a Nádražní, po níž k nádraží na vlak domů.

Délka trasy:

8,1 km.

Body na trase:

Červenka: Nádraží ČD (237 m), pod mohylou (231 m), na ní (236 m);

Litovel: ústí Červenské (231 m), Svatojánský most (234 m), Opletalova (233 m), nám. Př. Otakara (235 m), Městské muzeum (233 m), začátek Gemerské ze Žerotínovy (230 m);

Červenka: Sovova u Rokle (231 m), U Vavrdů (235 m), nádraží ČD (237 m).

Počasí:

Jasno, 0 °C (měřeno ráno v 7:00 v B. ;-)

V Litovli převážně hezky!

Památky:

Svatojánský most, socha Gustava Frištenského, náměstí Přemysla Otakara s radnicí, Morovým sloupem a kusem Nečízu pod schody, Šerhovní ulička, kaple sv. Jiří a kostel sv. Marka, švédská deska, Městské muzeum.

Vlastivěda:

Potoky a řeky: Čerlinka, Morava, Dušní Morava, Nečíz a Muzejní voda.

Rybníky: Olomoucký, Rokle a Uničovský.

Občerstvení:

Restaurace Záložna (2x): Litovel 11°, 12° a 13° Gustav.

Zážitky:

Pépi se stihl 3x ztratit. Naposledy na zpáteční cestě, na kraji Červenky, kde definitivně zmizel U Vavrdů.

Jiné:

Trochu jsme tu Litovel ošidili ;-(

Hodnocení:

Dobrý výlet. Na škále 0 až 5 bodů, dávám lepší 3.

Známka

Odkazy

Přílepky

Svatý Jan na mostě v Litovli.

Patníky u schodů k Nečízu.

Kostel sv. Marka.

Šerhovní ulička.

Kronika

ja.:

Myslím, že bylo dobře, že jsme výlet odložili, jen mohla Mirka vybytý čas lépe využít k nastudování trasy. Na začátku výletu jsme v Července mírně bloudili, leč směr byl jasný — na jih, a ten jsme se s drobnými výhradami drželi.

Na Mirčinu obranu budiž vyřčeno, že se neměla čeho chytit, Červenka s Litovlí za humny udržuje zřejmě dobré sousedské vztahy a všichni tu vědí, co a jak, takže nějaké značení nepotřebují. Mé hypotéze nasvědčoval čilý ruch na spojující cyklostezce, na jih s námi táhly davy červenčanů;-)

Mimo tahu na jih se na stezce názorně projevoval březen a současný trend v politice. Březen horečným kácením stromů podel stezky a trend kolektivní viny ala „všichni kradou“ tím, že jak se zdálo, holili celou alej, vinej-nevinej. Sorry jako, ale opravdu nemocných stromů bylo jen pár.

V Litovli se nám hned na kraji ztratil poprvé Pépi, než našel nás dřív, než jsme dorazili ke Svatojánskému mostu, zdejší pamětihodnosti moravského významu. Podruhé jsme ho našli až my, na chodbě Záložny, kam jsme si po obejití městských rybníků, prohlídce Nečízu a blízkých sakrálních staveb zašli pro další informace. Pépi nás bouřlivě přivítal a vysvětlil nám, že se mu k rybníkům nechtělo a raději si zašel vedle na pivo!!! No, nevím jak ostatní, já si připadal jak v Jiříkově vidění;-)

Mirka:

Za odložený výlet nás příroda odměnila sluníčkem už od rána. Počasí jako malované, vystoupili jsme z vlaku na Července v počtu 4 kusů. Kolem stezky k Litovli káceli stromy. Litovel se rozkládá na několika ramenech Moravy, je tady několik mostů a pod náměstí zakanálované rameno. Žilo zde i několik známých osobností, G. Frištenský, J. Opletal. Litovel je pěkné moravské městečko.

Pépi:

Z Červenky do Litovle (podle turistického ukazatele) 2 km, cestou vpravo od pěšiny návrší, použitelné pro vyhlídku (na rozdíl od radniční věže v Litovli, která právě čerpá dovolenou na zotavenou) a vcelku shodně označovaná účastníky výstupu za lidský výtvor. Dále J&PE.

Vašek:

Po zimě první jarní výlet za pěkného počasí byl jakýmsi balzámem po studené zimě po nenáročné trase. Prohlídli jsme si spíše zastavěnou a obydlenou krajinu a tak to bylo zase něco jiného.

A i pěkná a památná místa Litovle stála zato. Pohodlný a pohodový výlet byl vydařený a lze si jen přát, aby i další výlety byly také takto vydařené. A tak zdar dalším výletům!

ja.:

Za starých časů se říkálo „u“ Parníku a tam byla paní, tak jak je kino, chodil tam Pavla Imrichovýho švagr, no, jak bylo kino, tak naproti je takovej blok, málem to zprivatizoval Habeš, voni nějaký uličníci mysleli, že je bohatej, von bydlel nad tou holičkou, voni ho normálně přepadli, vomotali ho celýho lepící páskou, dali ho do gauče a toho pána tam našli, až když ho sháněli. Za 14 dní; muselo to být hrozný!

Pokus zachytit Pépiho vyprávění v restauraci Záložna v Litovli, o tom, kdo ho holí...

Pépi:

Prohlašuji, že je to úplně nečitelné!

ja.:

To je ale proradná vosoba! Těsně předtím, než jsem mu nechal autorizovat, plynule přečetl nahlas; eštěže todle je zbaveno autorizační povinnosti, by měli případní čtenáři nezkreslenej vobraz;-)

Možná bych měl také uvést, že tohle píšeme při druhé návštěvě Záložny, kdy nás nejprve 3/4 odešly podívat se do místního muzea, kde si jeho skvělé expozice prohlédly 2/3 odešlých, čili jedna polovina všech účastníků dnešního výletu TSA, Mirka a já.

A pozor, teď se dostávám k závažné skutečnosti, tu jednu čtvrtinu, ká první zhrdla kulturou, představoval Pépi, který v hospodě ostal držet nám stůl a užívat si dalších Litovlí, které mu tu prý vnucujou. Nutiče představoval mladý číšník, který mu dle svého nejlepšího přesvědčení točil (v závěru nestačil točit) dvanáctku Litovel Premium.

Nic proti neobeználých číšníkům, ovšem třináctka Gustav byl lepší! Omlouvám se slovním puristům a genderistkám, ale v případě 13 Gustava musím v přísudku použít masculinum, protože v něm je vyjádřena všechna síla zdejšího nezapomenutelného rodáka Frištěnského, který rozhodně nebyl žádná baba!

Abych nezamluvil další výletní události po obědě, jak už jsem předeslal, jsme se šli podívat do muzea, nad Muzejní vodou se vyskytujícího. Mají tu nejdřív v 1. patře výstavu o pokrývačství střech a expozici moravských řemesel. V 2. patře jsou expozice o historii Tesly Litovel a právě o Gustavu Frištenském. Návštěvník se tu může s Gustou poměřit na jeho cvičném stroji, nebo se přihlásit za člena jeho společnosti. Pro úplnost, hospoda v přízemí jest zavřená, údajně pro EET.

Nabaženi historii Litovle, vrátili jsme se do Záložny pokračovat v ochutnávání dalších litovelských piv. Bažili jsme se jimi dokud nenastal čas k odchodu do Červenky na vlak. K tomu jsme zvolili trochu jinou cestu přes Litovel i přes Červenku (aj stezku mezi jsme vlastně užili jinou, sic jen o sáh vedle). V Července se ukázalo, že nebylo právě nejšťastnější řešení, vstoupit sem jinudy, neb na ulici Svatoplukově jsme naposledy ztratili Pépiho, který, pro nás co ho znají, naprosto nepochopitelně k jeho dosavadnímu střízlivému životu, olamžitě zmizel ve dveřích první hospody, kou jistě jen sběhem náhod a okolností byla restaurace U Vavrdů. Jaké tam musel vyprávět historie, ponechávám představivosti laskavých čtenářů.

My zbylí jsme došli již bez příhod na nádraží, vsedli do právě přijíždějícího expresu a s ním dojeli spokojeně do České Třebové, kde jsme měli definitivní rozchod.