Karel.
Eda, Eva, Karel, Milena, Pépi, Vašek, Žolda & ja. (8).
Mirka.
Vlakem a pěšky.
Pořadatel dosud nedodal!
Pořadatel dosud nedodal!
Pořadatel dosud nedodal!
Pořadatel dosud nedodal!
Zataženo, 7 °C (měřeno ráno v 7:00 v B. ;-)
Pořadatel dosud nedodal!
Pořadatel dosud nedodal!
Restaurace Klopoty, Klopoty: Kozel 11°;
Kiosek U Pildy, Bezpráví: Bernard 10° a 11°; restaurace U Nováků, Brandýs n. O.: Bernard 10°; 11° a Plzeň 12°.
Pořadatel dosud nedodal!
Pořadatel dosud nedodal!
Dobrý výlet. Na škále 0 až 5 bodů, dávám lepší 3,5.
Trpaslíci jsou věční, tenhle je ze Říček.
V Konzumní Jednotě měli zavřeno.
U Pildy bylo inspirativně.
A Bernard tu chutnal báječně hořce.
Ani mému deštníku se odtud nechtělo.
Než dbali jsme cíle.
Též Orlice se snažila.
O Evě nemluvě.
A nakonec podléšky považované za ladoňky.
Že by jaro? Předpověď — počasí všeho druhu — z původního deště k přeháňkám a nakonec že prý bude horší počasí, až k večeru. Hin se hukáže. Jeli jsme do Ústí autem, ale Matěj s ním pokračoval do Solnice.
Na nádraží v Ústí Eda, Pépi, Karel, Vašek a jediná žena Milena, Mirka je nemocná. Takže jsme v oslabení, ale energie neschází. Jdem za nadraží a pak už furt do kopce, ještěže mě Žolinka táhne.)* Nic nenamítám, jen smrkám a kašlu a doufám, že výlet zvládnu. Nahoře fučí, jdem loukama do Říček, kde přibyla spousta domů a domků, něco jsou sruby. Fungující sámoška nás nezláká, ale nějak jsme se rozdělili na dvě skupinky, my jdem zkratkou do Klopot — padákem přes les. Karel, Milena a Vašek jdou jinudy, asi delší cesta, v hospodě jsme dřív.
Pěkná, veliká, pivo Kozel, jídla různá a dobrá. Během oběda dokonce zasvítilo sluníčko! Milena líčila, jak tu byli ve čtvrtek s turistama, že seděli a svačili na protější stráni, přesvědčeni, že hospoda má zavřeno. Jojo.
)* Skoro divočina, padlé stromy, starý lom.
Hmm, jak to kulantně říct, že Karel coby čerstvý čtyřnásobný dědeček jest coby turistický vůdce... raději nemluvit. Už jen to, že v klidu sedí s ostatníma choceňákama v čekárně a netuší, že venku před čekárnou má kus oustecké sekce, jest skoro neuvěřitelné! Nutno ovšem podotknouti, že ani tito oušťáci zase ničeho netušili o choceňácích za dveřmi! Podotýkám, že čekárna jest moderní, bohatě prosklená a že stěny jsou tedy průhledné...
Takže jsme vyrazili vlastně po jiné, Edově trase zkratkou přes letohradské nástupiště za koleje pod Kubinčák. Bylo to objevné a vrušující, jen jsme skončili u kerhartického hřbitova, dál cesta nevede. No nic, nakonec, musíme tam všichni, ale my chtěli do Korejtek.
Zatímco samozvaní vůdcové (Eda & Pépi) bádali kudy dál, vzpomněl jsem si, ač hylvaťák, že se kol hřbitova kdysi chodilo ke Třem chalupám a zkusil to dle jeho zdi a taky jo, za hřbitovem šťastně naleznu červenou, po níž jsme měli jít s Karlem, a která vede přes Korejtka a Jankovcův důl nahoru k Háji, jak se dnes jmenuje pláň před Třemi chalupami, ké jsou dnes už jen dvě!
Nahoře se opět ukázalo, že nám chybí vůdce, neb jsme se v závěru stoupání nějak a nepozorovaně roztrhli. Karel se svou choceňskou partou zaostal někde v kopci a následně šli poctivě po červené, zatímco my zbylí, co jsme se drželi Edy, jsme byli najednou napřed až na kraji Říček, ančto Eda nás vedl nejkratší cestou rovnou k Pildě.
Tady se musím přiznat, že jsem se zachoval hanebně, páč jsem plendoval pro přímou cestu k Pildě, nevěře v provoz hospody v Klopotech. Než tu zachránil Pépi, ký nás umravnil a připomněl nám, že se tam máme dle Karlových propozic soustředit. Budiž mu za to vzdány neskonalé díky, neb hospoda v Klopotech fungovala, a to výborně! Dokonce jsme si tu dopřáli dobrý oběd. Jen si neodpustím povzdechnout, že kdyby točili také něco jiného než Kozla, bylo by mi líp.
Zápis: máme za sebou těžké nástupiště, Korejtka, Jankův důl, U tří chalup... Předávám dál:
Kozel v Klopotech a Bernard na Bezpráví. Ještě syrovina, současně ale už první kvítí a nesmělé sluníčko nám dodává předjarní optimismus. — A co je asi nejdůležitější, narodil se nám čtvrtý vnuk, 3.4 kg, 52 cm, jménem Ondřej. Už se na něj těším.
V Klopotech se mi moc líbilo, určitě se tam vrátím. A Pilda, ten také nezklamal. Byl to povedený výlet Všem doporučuji.
Výlet zase nějaký jiný, ale také pěkný. Počasí dost vyšlo a tak lze být jen spokojen. I posezení v Klopotech bylo příjemné a tak na rozhýbání po zimě to bylo akorát. Lze si jen přát další vydařené akce.
Výlet se vydařil, počasí dobré, hospody také. Budu se těšit na další, ale nevím jak to dopadne, začínám rehabilitaci ramena.
Levé
Pravé
Začínám rehabilitovat rameno. Paní rehabilitačka Kalvodová však už není.
Od Klopot sestupujeme podle potůčku k cyklostezce a po ní kolem biofarmy v Perné. No ale zpět: Předtím zastávka U Pildy — hospoda pro cyklisty v Bezpráví — pivo Bernard a pamětní kámen Společnosti pro veselejší současnost (fotky s Bárou Štěpánovou). V Perné polovypuštěný rybník, ryby — chcípliny. Orobinec žádný, jen rákos. Pépi se odpojil — jde přes Řadov? My už po silnici až do Brandejsa a do nejbližší hospody — U Nováků. Tam nakonec dorazil i průzkumník Vašek (U Jiřičky zavřeno) a Pépi. Pivo Bernard.
Chuť jsem si napravil U Pildy, kde točí dobré Bernardy a učinili jsme zde další oprávněnou, ač nenaplánovanou zastávku. Kdo si myslel, že Karel oslaví čerstvě narozeného vnuka, ten se šeredně zklamal. Dodnes nám dluží rundu na jeho zdraví;-)!
Když jsme po náležitém osvěžení vyrazili na další cestu do Brandejsa, nepřekvapil nás Pépi, když hned kousek za Pildou se s námi rozloučil, že jde dál po červené, neb nutně potřebuje poznat Sudislavské maštale, pionýrský tábor Řadov a údolí Komenského, zatímco my na cyklostezce můžem vidět leda vlaky, popřípadě Orlici a Panský rybník v Perné. Což se také stalo.
Do Brandejsa jsme došli po silnici a nebylo divu, že jsme patřičně uondáni vzali zavděk první brandejskou osvěžovnou, restaurací U Nováků před náměstím. Dobře jsme udělali, Jiřička totiž je přes Karlovy proklamace beznadějně zavřená! Poslední nájemce si otevřel právě hospodu U Nováků. Točil nám tu různé Bernardy a Plzeň, tu však nedoporučuji zřetele, byla bídná a mizerná!
Výjma dobrého ukončování výletu jsme se tu dočkali příjemného šoku, to když vstoupil Pépi, který kupodivu nezabloudil ani nezběhl, nýbrž našel nás a držel s námi basu až do konce a to dokonce takového, že nás benátské šel doprovodit až na kruhák u lázní, kde nás měl vyzvednou náš Matěj cestou ze Solnice.
Takový byl náš první jarní výlet, bez dědkovských oslav a modrých ladoněk.
Nahoře nad Kerharticemi U tří chalup (jsou už jen 2).
Náš veliký vůdce Kao.
Na konci Perné, kousek od silnice a barokní sýpky.
Mezi Rovní a Zátvorem — to jsou kopce, před námi a za námi.
Altán v Brandýse na náměstí.
Tohle měl být náš cíl! Karle, Karle, Karle...
Poslední pohled na Brandejs čili kruhák u lázní.