DOKUMENTACE

Výletu do Vamberka

v pátek 21. dubna 2017

Kronika

---

ja.:

Profesionální Turisti, píšu s velkým „T“, by se měli stydět. Jejich značkování jest stále nevyzpytatelné. Na důležitých rozcestích pravidelně chybí!

Než vedeni přirozeným pudem dospěli jsme z Bohousové do Německé Rybné, ká nebyla německá dle Němců, nýbrž dle práva. Měla německé středověké, než Čechové v pětačtyřicátém usoudili, že některá slova jsou nevhodná a přejmenovali ji na Orlickou, než jim natvrdlíkům došlo, že tudy nikdy žádná Orlice netekla a zachránili to Zdobnicí, jež tu neteče také;-) To vše víme díky úžasné paní Valáškové ze Selicharovy obrazárny (von byl ze Solnice!), čili byli jsme se podívat na obrázy, ké obecní ouřad dnes spravuje.

Jest to činnost chvályhodná a záviděníhodná. Např. my v Benátkách žádnou galerii nemáme, leda bychom za ní vydávali soubor cedulí neznámého umělce u hospody V Okliku.

---

Eva:

Ráno ze Solnice — busem do RK a pak minibusem — jediná cestující až do Vamberka, tam přistoupila jedna paní. V Potštejně dřív než Míra (autem z B.). Ještě rychle do sámošky pro něco k pití a pak na nádraží. Ve vlaku Vašek + Eda, přes Litice do Bohousové. U trati nad Orlicí vykáceli stromy a vůbec bezlistnatým lesem je dobře vidět do údolí Orlice — na řeku a stezku na protějším břehu. Pěkné.

V Bohousové u zastávky hospoda jako hrad, leč Eda nás uklidňuje, že ji ještě nikdy otevřenou neviděl.

Za Bohousovou u silnice Panenka Maria s Ježíškem (okorunovaní) — pěkná a restaurovaná. Kráčíme po zelené značce skrz Záchlumí a stáčíme se vlevo, kolem vzorně pěstovaného lesíka (včetně větvemi obalenými kmínky jedliček) přes pastviny k Rybné. Copak to tady okusuje?

V dohledu kostel v Rybné, kolem chaloupek a domků se blížíme do centra. Volám paní Valáškové na obec (724186815), už nás čeká. Obecní úřad byů vystavěn společně s kampeličkou a podmínka byla, že včetně obrazárny. V roce 1939 věnoval sbírku obrazů svých přátel malířů pan děkan Selichar (rodák ze Solnice, působil napřed v Kameničkách). V obrazárně humorný betlém s daráky = malíři, spisovateli a pod. Několik plastik, hodně obrazů — něco od Slavíčka, pěkný Beneš, hlavně Oldřich Hlavsa.

Nejúžasnější ale místní alba — dopisy a historie všech domů v obci od roku 1770 (Tereziánské sčítání) — fotky všech odvedených z obce v 1. svět. válce a pohledy od nich + fotky z fronty a pod.

Ještě jsme byli v pamětní síni — další obrazy od Hlavsy. V Rychnově už udělal K. Jaroš jednu výstavu jeho neznámých obrazů a bude další.

Skvělý výklad paní Valáškové.

Pokračujeme po zelené — na kopec a lesem dál a dál směr Vyhlídka. Pěkná procházka. Částečně po staré historické cestě z velkých kamenů. To musel být rachot, když jezdily povozy po těch balvanech (nějaký slepenec).

---

Vašek:

Další výlet, slušná trasa se zastávkou na dobrém pivě na Vyhlídce a opět zbytečné diskuze mezi námi, ale dobré. I slušné počasí a tak zase slušný výlet. A tak doufejme že tak bude i příště. A tak tedy zdar příštímu výletu.

---

ja.:

HESLO WIFINY NA VYHLÍDCE = lenka (vše malé).

HESLO HOTELU KRAJKA VE VAMBERKU = xrA5133g.

---

Eda:

Pěkný pohodový výlet.

---

ja.

Koukám, že jsem neobjasnil velké T u těch profivýletníků, značí mou úctu k nim, zvláště za působení Dr. Gutha-Jarkovského. Za první německé totality se ještě drželi, leč boleševická totalita je dost zdevastovala a dodnes jim trochu chybí sebereflexe. Viz třeba právě chata Na vyhlídce, kde nikde není ani „ň“ o Antonínu Bednářovi (popř. i o jeho bratru Ladislavovi), který byl dlouhodobým předsedou místního KČT a bez něhož by tu žádná chata nestála.

Samozřejmě, bych udělal zadobře některým svým spoluvýletníkům, nejdřív to musel vykořistit ze svých zaměstnanců v jeho textilkách, že? Však mu to vamberečtí nezapomněli, co všechno pro město udělal a jeho pamětní desku, která tady nahoře byla, když po 48 konečně lid zvítězil, nejspíš pěkně po dělnicku rozmlátili;-(

Ale není čtvrtek, abychom se bavili o politice, tak přidávám k heslu na wifinu radu, dejte si tu rychnovskou Kněžnu, kterou tu točí, ač ani zdejší Plzeň není špatná.

Také je odtud, když je vhodné počasí, krásný výhled na Krkonoše a Zvičinu a samozřejmě na Orlické hory. My, když jsme odcházeli, zrovna ideální podmínky neměli, ale Krkonoše jsme viděli. Před hospodou jsme se také demokraticky rozhodli, že Peklo dnes pominem a místo červené dali jsme přednost žluté, která vede rovnou do Vamberka. Dobře jsme udělali, když jsme prošli posledním lesíkem a po zelené louce s dalšími krásnými vyhlídkami, jsme se dostali na novodobé pokračování staré)* silnice z Rybné (po níž jsme už šli v lese), která byla lemována kvetoucími třešněmi. Sluníčko hřálo, třešně voněly, hmyz libě bzučel a asi to byla nejhezčí část našeho dnešního výletu.

Vešli jsme do města skoro nepozorovaně, bylo po poledni a městečko patrně dosud trávilo svůj oběd. Také nám už začínalo kručet v žaludku a zrychlili jsme nenápadně náš krok. Nebyl to problém, Kollárova ulice se příjemně svažuje k náměstí, čili ke Zdobnici.

Na Horním náměstí alias Dr. Lützova jsme učinili přestávku a zašli se přes park podívat na kraj Bulharské na Muzeum kuriozit, které mělo, bohužel, zavřeno. Aj tak stálo za návštěvu, některé větší exponáty, které se nevešly dovnitř, stojí před muzeem, a další jsou vidět velkými výlohami. Pokud někdy někdo navštívíte Vamberk, jděte se podívat, stojí to za to.

Odtud se dovnitř města jde ulicí Žambereckou, která byla kdysi součástí státní silnice č. 11 a vjíždělo se tudy do města od Žamberka. My co si to pamatujem, můžeme potvrdit, že to bylo dost děsné. Na druhou stranu se přesunem dopravy na obchvat stalo z Vamberka jakési mrtvé město. Je to škoda, protože má rozhodně co nabídnout. Nám nabídlo k výběru dvě hospody na náměstí, v jedné už měli zřejmě po obědní pauze a vesele se tu kouřilo a smrdělo, ve druhé vedle jsme byli jediní hosté, takže se nedalo poznat kouří-li se tady také, leč nesmrdělo to tu. Tím nemám nic proti kuřákům, jen vyjadřuji názor toleratního nekuřáka, jemuž vadí pošetilé zákazy.

Ale to zas utíkám někam, kam nemám, první hospodou byla Pětka, kde údajně dobře vaří, tou druhou Hotel Krajka, kde špatně nevařili. Najedli jsme se tu dobře, vyzkoušeli jejich piva a po splnění kronikářských povinností jsme vyšli zase ven na sluníčko podívat se po dalších vambereckých pamětihodnostech. Eva nás nejdřív zavedla kolem osmimetrového Husova pomníku, po němž je pojmenováno náměstí, a vyhlášené místní cukrárny, také zavřené, za roh na kraj Pekelské ulice, kde vpravo, asi 50 m od náměstí stojí pozoruhodná chaloupka na prodej, tvořivě ozdobená jejím majitelem, který ji obložil kamennými deskami, na nichž vyvedl patrně svůj celý životaběh.

Když jsme se nakochali, brali jsme to po náměstí dolu k řece, že se cestou stavíme v místním muzeu, jenže jsme nepočítali, že tak brzo zavírá — paní muzejnice dojíždí z Doudleb (však jsme s ní potom jeli autobusem;-) takže jsme nevykonali prohlídku v poklusu, nýbrž pokračovali Vilímkovou (ano, Josef Richard Vilímek byl zdejší rodák a má na hřbitově hrobku, stejně jako třeba jedna větev rodu loutkářů Kopeckých — vůbec hřbitov stojí za návštěvu, nám už na něj nezbýval čas) ke klenotu vambereckých památek, jímž je tříobloukový kamenný most přes Zdobnici. Mykologům prozradím, že na Vilímkově ulici rostou smrže. Místo si budou muset najít sami, od toho jsou houbaři!

Bych nikoho nenapínal, nakonec se ukázalo, že nás víc zajímalo jak to vypadá pod ním, než na něm. Každý tvrdil, že nahoře most zná.)** Dole jsme chodili pod klenbou prvního oblouku a zkoumali suché kameny, kterými je vydlážděné koryto. Bylo to možné, protože Zdobnice nebyla zrovna v kondici. Totéž si o nás nejspíš myslely přítomné kačeny, které ani nenapadlo, že by před námi měly prchat.

Nakonec jsme si nechali kostel sv. Prokopa a okolní skulptury, včetně barokního Mariánského morového sloupu, které jsme obezřetně obešli. Skončili jsme na lavičce u novorenesanční kašny, kde jsme vyčkali autobusu domů. Do Potštejna jel k našemu údivu přes Doudleby, které jsme díky Iredu navštívili nad plán.

)* Starou se stala v r. 1841, když byla postavena nová. Tipuji ta dolní Žamberecká.

)** Pro nevěřící Tomáše, stojí tam dle abecedy svatí Cyril, Jan Nepomucký, Ludmila, Metoděj, Prokop, Václav a Vojtěch. Osmou sochou je kříž s Kristem. Autorem by měl být vysokomýtský sochař Harnach.

---

Doplňky

Co zbylo po Lhotákoj na Kotyzově kopci.

Část Selicharova betléma v Rybné.

Chata Na Vyhlídce s pamětní deskou konkurenčního KČT.

Asi nejhezčí část výletu, na staré silnici z Rybné do Vamberka.

Ještě jednou z druhé strany a od Evy.

Vstupujeme do Vamberka.

U zavřeného Muzea kuriozit ve Vamberku.

Škoda, dle lákavých výloh to mohlo být úžasné.

Ozdoba Zdobnice.

Průmysl se vrací do Vamberka.

My domů, aneb čekání na bus u novorenesanční kašny na náměstí.