DOKUMENTACE

VIII. Kuličkiády

v pátek 12. května 2017

Kronika

ja.:

Letos jsme trochu pozměnili pravidla, že vítěz následně v první hospodě platí všecku útratu, takže jsme v Boru u Skutče, proč zrovna u Skutče nevíme, konečně na tom nezáleží, nechali vyhrát našeho benjamínka. Měl z toho velkou radost, tak doufáme, že se ukáže!

On se nás předtím snažil indisponovat slivovicí, než brzy jsme ho prokoukli a např. já jsem napájel tajně Žolinku; však ho pak jediná nechtěla nechat vyhrát.

Furt se těšíme, sedíme na Polance a snažíme se o pořádnou outratu, aby si mistrovský titul opravdu zasloužil

Karel:

Jaromír to špatně načasoval. Těšil jsem se na sluncem rozpálené skály, kde se sluní turistky v bikinách a společně s námi sní o rezavém moku. No jo! Jak to, že pod skálou v potůčku nebyl lahváč? Asi jsem se měl přihlásit a skromné požadavky nahlásit předem. Tak příště. Jo!

Vašek:

Další výlet — Kuličkiáda, suverén Karel a mistr Jaromír, kterým jsme nemohli konkurovat, snad jen Karlova žena a tak jsme alespoň užili pěkné vycházky za slušného počasí a pěkným terénem. A tak jsme si užili pěkný den s posezením na Polance a lze si jen přát, aby se takto vydařily i další výlety.

Eva:

Podle předpovědi nemůžem očekávat pěkné počasí, ale je. Bude hůř?

Autem do Litomyšle na bus — zapomněla jsem Žolinčin náhubek! Tak brzdíme ještě u baráku a honem napravuju. Jasně, že řidičoj to pak bylo fuk.

Na busáku se jeví choceňská sekce: Jiřka s Karlem a Vašek, v autobusu ze Třebové ale žádní další Kuličkiády chtiví borci. Takže vzhůru do Proseče, kochajíce se vyhlídkou na vsi a lesy.

V Proseči sháním tenisák pro Žoli, mají jen plastový, pískací, ale snad ho nedokáže zmáčknout. Jdem kolem turistické ubytovny, po modré do lesů, cestou nějaké nové sruby. Žoli bez vodítka, ale hledí si nás.

V Boru u Skutče na návsi první pokus o důlek, ale cesta moc důkladná. (Zatím házím Žoli nový balonek prakem, je spokojená.) Přesun do parku u hasičárny — zahrádka na místní slavnosti — stoly, lavice a pod., velký altán (na tanečky?).

Kuličkiáda vybojována pod blížícími se mračny, zvítězil Karel, druhý Jaromír, třetí Jiřka. (Žoli se nudí na vodítku.)

Některé kuličky levitují nad důlkem, další se brzdí o trávu či kamínky, ale zvládáme veškeré překážky.

V hasičárně figurina hasiče v jakémsi hábitu.

Z Boru kráčíme po krásných stezkách, lesem, údolím, pod skalami a mnohokrát přes potok — hop a skok.

Kousek před Polankou se dělíme na dva týmy. Jaromír + Karel k silnici, Vašek, Jiřka, já a Žoli po cyklostezce lesem. Začíná pršet, takže právě včas vstupujem do chaty Polanka.

Obídek a pivo dobré a za chvíli se vyčasilo.

ja.:

Podívejme se na toho Karla, jak mu ta sláva stoupla do hlavy! Turistek v bikinách se mu zachtělo. Pravda neurčil věk ani objem, než můžem se domnívat, že jeho podezřelé pudy se tu v celé své nahotě projevují, a že Jiřinka ničeho netuší; ta by mu dala!

Protože mí spolusouputníci se už více či méně vyjádřili k průběhu výletu z Proseče na Polanku, budu se věnovat jí a následné pouti do Nových Hradů.

Tak tedy Polanka touto dobou jest dosud snesitelná, byla totiž ještě poloprázdná a personál proto stíhal a obsluha byla málem vzorná. Ceny sic už nejsou tak lidové jak bývaly blahé paměti, leč stále jsou snesitelné a vzhledem k poloze omluvitelné. Sedí se tu při výtečném Rychtáři dobře a nebýt to tak daleko domů pro pěší důchodce, bůhví jak bychom dopadli.

Zatímco jsme si uvnitř užívali, venku se počasí umodřilo a ustavilo se zase hezké, že jsme se rozhodli dojít do Nových Hradů pěšky. Vydali jsme se tam po silnici, neb cesta dole pod ní slynula mokrou neposekanou trávou. Před Roudnou nás Vašek ukecal, že zná zkratku po hřebenu vpravo. Obětavě se vyšplhal na svah a viděli jsme ho zas až v Nových Hradech. Páč jsme ho následovali a nechtělo se nám zase slézat na silnici, poradili jsme si odhadem a prodrali se kolem lesa k Novohradce, po jejímž levém břehu jsme dorazili k prvním obydlím noohradským, dokud se vliv civilizace neprojevil mostkem, přes nějž jsme se dostali zpátky na silnici, která nás místo Vaška spolehlivě dovedla do Nových Hradů.

Ty sice oplývají pozoruhodným obchodem se starožitnostmi pro milionáře, leč hospodami zrovna nikoliv. Původní hospoda se rovná se zemí, ambiciózní podnikatelské záměry zřejmě nepřežily EET a na zámku měli kavárnu už zavřenou, stejně bychom na ni neměli, jen za vstup na nádvoří po nás chtěli stovku!

I zkoumali jsme předzámecké rybníky (byly zadara), rybstvo v nich a ptactvo na nich. Specielně čerstvě vylíhlé kačenky nás zaujaly, kterak se učily plavat.

Tím jsme vyčerpali místní krásy a pozoruhodnosti a uklidili jsme se do plechové budky uprostřed centrálního placu, o němž mi doposud není jasné, zda to bylo náměstí či náves. Určitě to bylo autobusové nádraží (a placené parkoviště dosud mimo sezónu), neb jsme odtud postupně odjeli autobusy. Choceňáci o hodinu dřív. My si zato mohli koupit českého nanuka od domorodého Vietnamce.

Doplňky

V autobusu cestou z Litomyšle do Proseče.

V Proseči na náměstí.

V Boru na Kuličkiádě.

Karel finišuje.

Jiřina pokouší Kupadla.

Něco z Polanky, viselo to na stěně.

Něco ze skály nad silnicí.

Klamavá reklama — bylo zavřeno.

Zajímavé souvislosti.

V pustinách nad Roudnou.

Jak se množí vrby.

Nové Hrady nás vítají.

Zátiší v Antiku.

Tak co, byla to štika?

Výhled na co vlastně?

Naposledy spolu, než se rozjedem domů.