DOKUMENTACE

Sousedského cyklovýletu

ve čtvrtek 25. května 2017

Kronika

ja.:

Předesílám, že původně to měl být Gustův výlet, leč ten se v jím určený čas v jím určeném bodě neobjevil (a čekali jsme na něj U Floriána v Cerekvici přes dvě hodiny!), tudíž přičítam výlet Benátské sekci, která se zúčastnila celá! Jako takový jsem ho pak odprezentoval aj řádně zdokumentoval, aby mohl být uznán jako platná akce TSA. A nehodlám na tom nic měnit!

Eva:

Dosud se nevyjádřila.

ja.:

Eva na poslední chvíli odmítla jet na kole, prý ji bolí ruce. Vzala Žolinku a odjely spolu vlakem do Řídkýho, odkud šly někudy dle Loučné do Cerekvice, kde jsem je na náplavce před mostem našel, či spíš ony si mě včas všimly.

Já zůstal věrný kolu, jemuž jsem letos moc nedal a po desáté vyrazil na jízdu dle Loučné do Litomyše. Zde, abych se vyhnul provozu, jsem to vzal přes kopec po TGM a následnou Husovkou, z níž jsem vyjel dle trati k Nedošínu.

U Vertexu opustím dráhu a po silnici projedu Nedošínem, abych před koncem vystřídal břeh Loučné a najel za mostem na novou cyklostezku, ká má končit v Mejtě a zatím to dotáhla do jen do Morčan. V Tržku se na ní vykašlu a vrátím se k trati, cesta dle tržeckých rybníků Borovce a Šotky je hezčí. Trochu náročnější polňačkou dojedu do Řídkýho a snažím se následně bláhově dojet Evu.

Jest to samozřejmě nesmysl, je dávno v Cerekvici, a tak si jen užívám krásných luk, které se táhnou až ke Končinskému potoku, za ním, před Cerekvicí, je to už řepkové pole. Ne, že bych si stěžoval, je to příjemný barevný kontrapunkt na konci cesty. Za chvíli jsme na mostě v Cerekvici a od řeky na mne volá Eva. Sdělím ji, že jedu raději na pivo, bude jedenáct a o půl dvanácté má přijet Gusta, a pokračuji v jízdě k Floriánoj.

Ten už žije plným provozem, obsypán firemními auty svědčil o plném lokále. Taky jo, vaří tu prostě dobře! Nechal jsem si zprovoznit kovový stůl na terase a poručil si dva Otakary. Jeden pro Evu, ká s Žolinkou záhy došla. Zato s Gustovými výletníky bylo to horší. Ti se stále neobjevovali, ač se měli stavit na oběd a pobýt tu hodinu. Toho si dopřejeme jen my. Sedí se tu náramně, piva jsou chutná, kam bychom spěchali. Až v jednu jsme usoudili, že čekáme marně i zavolal jsem obsluhu a zaplatil. Eva šla zkoumat další možnosti Cerekvic (že bych už viděl dvakrát?), já pojedu dál dle Gustova itineráře.

To jest vyjíždím kolem kostela sv. Václava na kopečku ven z Cerekvice a stoupám do táhlého kopce k Újezdci. Po poledním sluníčku už ani památky, což není vzhledem k vynakládané námaze zasí tak špatné. Kdybych se měl ještě péct, asi bych kolo vedl. Před Újezdcem vlevo mne upoutá křížek na paměť uhořelých pazdernic. Je zřejmé, že předkové byli moudří a pazderny stavěli mimo obec. Věděli své, lehnutí popelem nebylo v případě pazderny asi nic výjimečného.V Újezdci na návsi mají tradiční kačák, jemuž mají přizpůsobené dopravní značky a hospoda U Růžového paloučku je pustý výsměch znavenému poutníku. Dávno neslouží svému účelu a jen festovní práce nějakého mistra písmomalíře usvědčuje obec z její nedostatečnosti.

Za Újezdcem jsem zahnul doprava k Růžovému paloučku. Ze silničky lemované břízami je pěkný výhled na Litomyšl a Kozlovský hřeben nad Třebovou. Na paloučku opravovali bránu a nějaká paní šolichala záhony, jinak jsem byl v parku sám. Růže dosud nekvetly, zato když jsem objel palouk (o palouček už se dávno nejedná;-), podaroval mne pan udržbář třemi pohledy zdejší památky. Chtěl jsem pak jeden poslat z pošty v Morašicích, leč přišel s razítkem Litomyšl;-(

To trochu předbíhám, ještě jsem musel projet osadou U Třech kocourů, která se vyznačuje tím, že tři kocouři se tu vyskytují pětkrát;-) Kdo nevěří, ať tam jede. Tady jsem byl asi nejvýš, dalším proramem byl sjezd po asfaltu do Morašic. Tady jsem se zastavil na dýl. Mimo mého pokusu o zdejší poštu, jsem se věnoval zdejším památkám a hospodám. Ty prvé jsou stále funkční, s hospodama je to zlé, obě byly zavřené. Mají tu také hřitov, ten jsem však vynechal, jen jsem jim občural roh. Z venku!

Z Morašic jsem jel na Tržek. Vede tam silnice jako podle pravítka, tedy k obzoru určitě, a je potěšitelně dlouhá! Též vede furt s kopce. V dokončení požitku mi zabránil Gusta, páč měl v itineráři barokní sýpku v Sedlíšťce. Musel jsem z lineálu a v Sedlišťce odbočit vpravo k Morašickému potoku, za nímž na bývalém panském statku se někdo pokouší opravit barokní památku. Zatím vypadá, že mu došly prachy, zvládl jen jeden štít. K jeho chvále budiž poznamenáno, že až okolí je daleko zarostlejší než pamatuju, dvůr se sýpkou, alias vodní tvrzí, je poměrně úhledně spořádaný. Za totáče tu byl děsný bordel.

Z nedaléké louky mne moudře pozorují krávy, jak pošetile obíhám okolo a snažím se o nějaký charakteristický záběr sýpky, která přes okolní vegetaci není skoro vidět. Vzdal jsem to kvůli ním poměrně brzy, kdo by chtěl být za posměch nějakému dobytku? a vyjel jsem do Tržku podle Morašického potoka. Obávám se, že jsem tím nedodržel Gustovy propozice, leč je to tudy určitě zajímavější a hezčí. Potok mne dovedl k příčnému pokračování Oseckého údolí, čili k Desince, do níž Morašický potok ústí. Desinku jsem překonal po mostě u Abrahamovského mlýna a byl jsem v Tržku. Jak se zdálo, už dlouho vyhlížen. Před první chalupou stáli dva osadníci, obstarožní pár, a usilovně patřil na cestu, po níž jsem přijížděl. Asi jsem nebyl ten, jehož vyhlíželi, neb ve své činnosti neustali ani když jsem je přejel. Obrazně, nikoli přes ně! Kol zdejší kapličky jsem vyjel na kopeček, kde snad stával původně klášter, který dal vznik Růžovému paloučku;-) a byl jsem nad Nedošínským hájem.

Ani o něm se Gusta nezmiňoval, leč doufám, že když se zmínil Litomyši, že ho jen zapomněl uvést. Pokud ne, pak se nekaju, neb vynechat ho by byl kulturní zločin! Byl jsem na něj sám, nikde ani noha, a zastavil jsem se u pramenu sv. Antoníčka a poustevny z níž vytéká, bych se občerstvil. Jeho vody jsem neokusil, doufaje v pivo na Žabárně.

Byla to naděje lichá! Na Žabárně měli zavřeno a páč nikde neměli vyvěšíno, že účtují v babišově režimu, soudím, že snad ani nefungují;-( O kus dál, pod nedošínskou loděnicí, my znalci víme, že Nedošín se odehrává pod hrází Košíře, dodělával bagr nějaké vodoteče, ké začínal dopoledne, když jsem jel kolem. To by bylo tak z Nedošína všecko.

Za chvíli jsem byl u Vertexu, marná adforsí snaha, a další jízda byla a nudně fádní. Do Litomyšle jsem vjel dle trati na Husovku, jí projel na TGM a po ní jsem se vracel stejným způsobem jako po startu, ani průjezd nemocnicí k Hraběnčinu dvoru jsem nevynechal. Zato vynechal jsem litomyšlské hospody! Od hasičárny jsem vjel do Partyzánské, z ní do Benátské, která v Benátkách se nijak nejmenuje, tudíž sídlo benátské sekce, kde jsem skončil, zůstává anonymní. Mám totiž slušnou zásobu různých lahváčů, leč to už je nad itinerář. Ostatně o téhle části výletu nebyla nikde nebyla řeč, tudíž jste o nic nepřišli. Zato o úsek z Cerekvice do Litomyšle jste chudší! A to se nezmiňuji o předchozí trase, kterou měl Gusta pro vás připravenou. Kajte se a polepšete!

Žolinka:

Dosud se nevyjádřila.

Doplňky

Něco pro zamyšlení ze Žabárny.

Za zrcadlem z Újezdci.

Na cestě k Růžovému paloučku.

Tři kocouři U Třech kocourů.

Znak tajného řádu. Schválně, kdo ví jakého a kde v Morašicích je.

Morašické řešení památníků na jich škole.

Pokus o autoportét, aneb s hospodami v Morašicích je to špatné.

Varování v Tržku.