DOKUMENTACE

Houbařského výletu do Jelení

v pátek 29. září 2017

Kronika

ja.:

Někteří vůdcové by se měl mírnit ve svých megalomanských houbařských záměrech, jinak hrozí nebezpečí, že jimi vedené výletníky utahají jak kočka koťata, což se Karloj málem povedlo.

Nejdřív nás bezcílně tahal sem a tam lesy u Chocně, abychom se patřičně uondali a zdeptali absolutní nepřítomností jakýchkoliv vhodných hub, aby teprve když jsme byli na pokraji zhroucení nás dovedl na žírná místa, kdy většina z nás neměla na houby už ani pomyšlení a jen se sháněla po nejbližší hospodě, která shodou velmi podetřelých okolností byla jen 10 km daleko!

Pouze velmi odolní jedinci, k nímž se můžeme s Evou hrdě počítat, ještě měla smysl pro nějaké houbaření. Zajímavé bylo, že pak stačilo jen se držet hlavní turistické cesty a houby vyskakovaly z okrajů kolem jako zběsilé. Ani jsme to nestačili sbírat.

Aby toho nebylo málo, uprostřed nejhlubšího lesa nás Karel s Jiřinou rafinovaně opustili a zanechali nás houbařské katastrofě, která nastala když jsme vynalézavé houby neměli už kam dávat a museli je zanechat osudu, neboť jinak bychom se do civilizace nikdy nedobelhali. K Floriánoj jsem se doslova skoro doplazil.

Karel:

Nohy zničeny, ale houbařský zážitek. Teď v restauraci se už rovnám u piva. Pohodu mi dodává i vyprávění od václava o židovských drahách a další historky.

Jiřina:

Zavřu oči a vidím samé houby...

Vašek:

Houby nehouby jdeme na pivo.

Eva:

A to jsme vlastně nechtěli ty houby sbírat...

Ani jsme neměli košík! ale náhradní zavazadlo — šátek + síťovka — nakonec dost ztěžklo.

(Hříbky hnědáky, klouzky, babky + 2 bílé hříbky + ryzcce.) Žoli se diví, co furt sbíráme.

Je krásně, sluníčko svítí, lesy pěkné, houbařů dosti.

Cesta nekonečná — jak daleko je to ještě do Horního Jelení!?

Některé kuličky levitují nad důlkem, další se brzdí o trávu či kamínky, ale zvládáme veškeré překážky.

V hasičárně figurina hasiče v jakémsi hábitu.

Z Boru kráčíme po krásných stezkách, lesem, údolím, pod skalami a mnohokrát přes potok — hop a skok.

Kousek před Polankou se dělíme na dva týmy. Jaromír + Karel k silnici, Vašek, Jiřka, já a Žoli po cyklostezce lesem. Začíná pršet, takže právě včas vstupujem do chaty Polanka.

Obídek a pivo dobré a za chvíli se vyčasilo.

ja.:

V hospodě U Floriána už seděli u okna na sluníčku Eda s Vaškem a dopřávali si Poličky. Připojili jsme se a bylo vskutku úlevné zasednout za prostorný hospodský stůl, natáhnout si pod ním nohy a objednat pivo!

S jídlem už to tak slavné nebylo, než měli ještě dobrou hovězí polévku s játrovými knedlíčky a jako hlavní chod jsme si dali vepřový řízek s chlebem a okurkou. Byl velmi dobrý. O pivech není třeba se zmiňovat.

Také Karel s Jiřinou obstáli a po našem obědě nás šťastně nalezli. Už jsme se těšili, že zabloudili a nebudem je hledat;-) Měli oba plné košíky (a nejspíš ke konci museli řešit podobné dilema jako my, co ještě vzít a co nechat na pospas přírodě a konkurenci) a hlad, v jehož uspokojování nás napodobili.

Horší pro kolektivní život bylo, že pánové nehoubaři před třetí usoudili, že musí neodkladně domů a předčasně nás opustili.

Sice jsme osiřeli, ale náladu nám to nezkazilo. Ba právě naopak se nám zvedla, neb jsme objevili Jukebox u zdi. Byl plně funkční a jeho repertoirem jsme završili už pohodové odpoledne. Utráceli jsme střídavě za malá piva a velkého Erica Claptona, ký nás oblažoval svými cajdáky a bylo nám za kosého slunce více než dobře.

Kdyby nám nejel autobus do Chocně, nebo byli o dvacet let mladší, určitě bychom ostali déle. Leč ani jedno neplatilo a museli jsme zaplatit a rozloučit se.

Po výlezu z hospody jsme ještě navštívili naproti vietnamskou super prodejnu, bychom si opatřili domů super chleba, kterým nás častovala paní hospodská k řízku. Jmenuje se Psillium Dr. Popova a je fakt dobrý a drahý. Asi že je v něm jitrocel.

Na náměstí jsme stejně byli moc brzy. Po nějakém autobusu ani památky. Zato kousek vedle byla památka par excellence, pomník padlám z I. světové války. Prozkoumali jsme ho ze všech stran a byl tu autobus. Pak už to nabralo rychlý konec, za chvíli jsme byli v Chocni a loučili se. Nejdřív s Jiřinou, která vystoupila u kina, poté s Karlem, který si jel na konečnou pro kolo. Byl to pěkný výlet a tímto konstatováním je definitivně Karlovi odpuštěno!

Jo, pokud se snad někdo zajímá o proponovanou Drakiádu, ač jsem měl dva draky, na konci pouti a sil už jsem se ani nesnažil je připomínat. Zato jsem za Karla uvedl všechna dosavadní data;-)

Doplňky

Čekání na Karla.

Čekající Karel.

Jsme vláčeni lesem.

Výhled ze srázu nad tratí.

Odpočinek v lese.

Partie z Pětinohy.

Labutě na Pětinoze.

Pohoda U Floriána.

Prokopáci v akci.

Oficiální foto od Floriána.

Partie z Horního Jelení.

Obdivujeme pomník padlým v I. světové válce.