DOKUMENTACE

Bludařského výletu z Bludova

ve čtvrtek 19. října 2017

Kronika

ja.:

Mlhavý výlet se sličným podzimem, neb v mlhách se barvy slévají a turisté mají co obdivovat.

Už nástup z nádraží na žlutou byl úžasný, musí se pěšinkou do bukové stráně, která je celá žlutá od spadaného listí. Nahoře se vyjde na pláň Brusné, kde na temeni se v mlze tyčí prehistorická kostra zdejší rozhledny, z níž byl rozhled s bídou do Bludova, kam jsme mířili, bychom se tu otočili na východ do Šumperka přes lesopark Gryngle s mocnými duby, lípami a habry.

My znalci, co topíme dřevem, jsme jen tiše lkali, co kvalitního dřeva tu leží, většinou přes potok jako mostky z jednoho břehu na druhý. Nedali jsme se svést a ostali jsme na našem břehu, bychom si až do konce lesoparku vychutnávali jeho krásy shora. Od konce to byl jenom kousek k rozcestí Na Příčné, kam před námi spěla nějaká vytrvalá cyklistka, kterou jsme předešli, neb své kolo vedla.

Odtud jsme se vydali po lepší cestě na sever k hlavní silnici do Šumperka, kterou se nám podařilo šťastně překonat k nedaleko umístěné kapličce Nejsvětější Trojice, dle níž jsme pokračovali až k Zámečku na kraji zvedajícího se masivu Háje, coby jakéhosi odkapku z Hanušovické vrchoviny.

Tady jsme se pokochali sv. Rochem na sloupu a hbitě sešli do přilehlého Bludovečku, neb tu se vyskytuje stejnojmenná restaurace, kou právě otvírali. Kupodivu polovina výletníků se nedala zlákat a hned se drala dál, že pokoří pyšný Háj a pivo si dopřejí teprve v Šumperku, kde jsme si dali opětovný sraz.

Objevovat taje zdejší hospody zbylo na nás, a že bylo co! Najmě jsme oceňovali Bludovečský Žejdlík, pivo místní výroby, které mělo všechny atributy krásného podzimu!y nedobelhali. K Floriánoj jsem se doslova skoro doplazil.

Mirka:

Ráno na nádraží mávali z vlaku Vašek s Milenou, ve Třebové jsme přesedli na vlak do Zábřehu. V Krasíkově nás nechali stát, měli jsme strach, že nám ujede spoj na Bludov. Paní průvodčí nás ale informovala, že vlak počká.

Vyrazili jsme tedy v Bludově do mlavého rána směr rozhledna Brusná a Šumperk přes rozhlednu Háj. Než jsme došli do cíle se mlha probrala a svítilo sluníčko.

Na oběd jsme šli do restaurace Schiller, kde měli dobrý Holandský řízek a dobré pivo Litovel a Holbu.

Vašek:

Po pěkné procházce Šumperk a zde vzdálené a i prořídlé vzpomínky na dobu, když jsem zde byl na vojně. Po malé prohlídce trochu oživené, ale už stejně přes padesát let staré a tím pádem hodně vzdálené a z dnešního pohledu už trochu jiné. A tak už dnes jen vzdáleně vzpomínám, co bylo na vojně jak dobré, tak horší. Ale na to horší se zapomíná, žijí vzpomínky na to, co se na vojně zažilo dobrého a zajímavého. A tak už jen vzpomínejme.

Milena:

Výlet začíná mlhou, na rozhlednu jsme sice vylezli, ale moc vidět (tedy mimo mlhu) nebylo. S postupem času se žačalo vyjasňovat a konečná v Šumperku už v plném slunci. S Mirkou a Vaškem jsme vyšplhali k rozhledně Háj a tam jsem zjistila, že už jsem tu byla s jinou partou, ale to nám pršelo.

Po obědě ještě půjdem na prohlídku Šumperku. Bylo krásně teplo, jen na krátký rukáv.

Eva:

Podle předpovědi oblačno, ale spíš mlha. Problém s autobusovou jízdenkou — na anonymní kartu nám prodal společnou přestupní v Benátkách (že to jinak nejde), ale v Litomyšli další řidič řekl, že to nejde, aby byla jízdenka pro dva přestupní. Ale mávl rukou. Žoli v tašce spokojená, jen z Benátek do L. to nebylo ideální, stáli jsme a držela jsem ji v náručí.

Průvodčí + zaučující se slečna nás poučí, že psí taška nemá být na sedadle, má být zavřená, pes s náhubkem. Vzala jsem tašku na klín. Stáli jsme dobu před Krasíkovem a měli obavu, že vlak v Zábřehu nám ujede, ale čekal.)*

Za chvíli v Bludově — do kopce po naučné stezce Bludovská stráň.

Výskyt prvohorního kamene Bludovitu. Rozhledna Brusná nerozhlížecí, neb mlha. Ale je tam hezky.

Pak přes kousek Bludova do lesoparku Gryngle — obří duby. Odpojujem se od naučné stezky, u kapličky přes hlavní silnici do Bludovečku (panský dvůr, zámeček) — hospoda vedle nová, dělíme se — Mirka + Milena + Vašek se jdou rozhlížet na kopec, my s Mírou a Žoli jdem na pivo a sváču. Pivo místní — Bludov — móóc dobré. Pak zvolna do Šumperka. Žoli nejistá, když je na volno. Je docela hezky. Houbařky se vrací do města.

(Volala mi Jára Divišová, což mě nutilo vzpomínat na kantory z gymplu — horko těžko.)

Našla jsem tenisák pro Žoli.

Na náměstí IC zavírá — radí řeckou hospodu. U kostela sraz s rozhledníky a po poradě s domorodci restaurace Schiller. Obídek i pivo dobré.

)* Nečekal, alebrž my na něj. Měl také zpoždění. Poznámka ja.

ja.:

Po příjemně strávené půlhodině v Bludovečku, kterou jsme dopřáli jako náskok zdatnějším souputníkům, jsme se vydali po modré do Šumperka. Vedla po silničce v podstatě na východ začali se na ní objevovat první poutníci, všichni směr hospoda, kou jsme opustili. Do Šumperka je to kousek, ani ne za hodinu jsme byli na jeho periferii v ulici Bludovské. Tady na soutoku modré a žluté jsme se měli původně setkat s ostatními. Bylo domluveno, že kdo tu bude dřív, počká na opozdilce. Tak jsme čekali akademickou čtvrthodinu. Nikdo se neobjevoval, tak jsem zkusil zavolat Mirce, nikdo to nebral. Tak jsme šli napřed;-)

Eva se u náměstí Republiky rozhodla prozkoumat nějaký sekáč, já s Žolinkou jsme šli zvolna napřed na Mírové náměstí, kde není nic k vidění, neb na cokoliv chybí potřebný odstup. Celý jeho střed vyplňuje honosná radnice. Abychom si také užili něco ze Šumperka, koupili jsme si tu v pekárně domorodé koláče a chleba.

Když nás došla Eva, stihli jsme na poslední chvíli zavírané IC a ozvala se Mirka, kde jsme. Dohodli jsme se na plácku před kostelem Zvěstování P. Marie, kam jsme sešli čekat. Netrvalo to ani dlouho, sotva jsme stihli sníst koláče a už tu byli rozjaření návštěvníci Háje, pravý důkaz, že posílat tam někoho není zas tak špatné.

Společně jsme se vydali hledat hospodu, což mne nemálo překvapilo, neb Mirka ve své pozvánce avizovala jako cíl restauraci Postilion nebo Dům kultury! Tudíž jsem nepředpokládal, že skončíme v podivné restauraci Schiller nad ulicí Generála Svobody. Mělo to jedinou výhodu, nezatěžovali nás zbytečně s výběrem jídla. Měli celá dvě.Proto to opěvování Holandského řízku!

Už na obědě začal podezřele sentimentálně plihnout Vašek, zaplavován vzpomínkami na zdejší kasárna, kde chrabře (nejmíň) vykonával svou nejčestnější povinnost správného socialistického občana, to jest vojenskou službu. Inu proti Vaškoj žádný disputát. Rozněžnělý, dámy prominou, jak prvnička, se od nás odpojil a vydal se hledat trosky své vojenské slávy a nejspíš i cti. My nesentimentální jsme to vzali po hlavní třídě kolem sochy císaře Josefa II. k divadlu, v němž nejen divadelní útulná kavárna se nachází, ale též druhé místní IC. To abychom se na odjezd zásobili vědomostmi, které jsme nestihli nabýt přirozenou cestou. Dalšími nápoji bohužel nikoliv.

Ještě jsme na vlastní oči viděli dojemnou připomínku dávných zahradních skulptur. Jedná se o tak zvané Paraplíčko, což jest sousoší malého páru pod deštníkem. Kolem jednoho takového jsem v mládí chodil, leč na rozdíl od zdejšího byl nejspíš ze sádry a na děti nepršelo. O kus dál, před náměstím Svobody se podél parku konaly trhy zemědělských přebytků, které převážně tvořily nejrůznejší dýně.

Na jich konci jsme zatočili doprava do 17. listopadu a začali se podezřele blížit k nádraží, které se ukázalo dřív, než jsme čekali. Vzali jsme to proto za kdysi slavným okresním DDM ještě do parku, abychom se tu pokochali aspoň zdáli kusem Vlastivědného muzea, když už jsme se nešli podívat do celého! Blíž bylo umělé jezírko s osamělým bronzovým koněm, který tu bůhví proč dělá stafáž neznámému účelu. Zdá se, že si na obskurní plastiky v Šumperku potrpí.

To vše jsme podnikali jen proto, že jsme netušili (Mirko!!!), že na zdejším nádraží se doposud vyskytuje skvělá nádražka, kde jsme u poslední Litovle vyčkali rozněžnělého Vaška, který našel místo po své vojenské lásce a ještě ve vlaku do Zábřeha nám nadšeně líčil své dojmy ze svého shledání s minulostí.

V Zábřehu jsme byli svědky, čeho všeho jsou někteří tvorové se dopouštět, aby ušetřili, hádám celých 10 korun. Než nakonec všechno dobře dopadlo, Václav si stihl opatřit chybějící jízdenku a už v pohodě jsme všichni dojeli do Třebové, kde jsme si dali rozchod. To byl konec našeho dnešního pěkného, žel ne úplně využitého výletu. Howk.

Doplňky

Nástup nažlutou za bludovským nádražím.

Naučné kličkování Bludovskou strání na Brusnou.

Na cestě k rozhledně na Brusné.

V lesoparku Gryngle.

Čekání na Žejdlík v Bludovečku.

Na cestě do cíle.

Šumperk po částech.

U Schillera po obědě.

Říjnové sady 1. máje.

U nádraží.