DOKUMENTACE

výletu na Valnou Hromadu TSA

ve čtvrtek 16. prosince 2017

Data

Pořadatel:

ja.

Účastníci:

Eda, Eva, Mirka, Pépi, Žolinka & ja. (6).

Příznivci:

Omluvení choceňáci.

Provedení:

Vlakem, busem a pěšky.

Trvání:

Cca 5,3 hodin (9:32—14:56).

Trasa:

Ze zastávky Kozlov křižovatka dolů po silnici do Kozlova. Nad rybníčkem vpravo dle kapličky k Dolnímu máchadlu podívat se na obřího sněhuláka. Potom doleva nahoru k Sitařům, kde po cestě vpravo dle hřbitova k lesu. Na kraji lesa dolů ke Zlatému pásku a dle něj a s ním na západ až ke křížení údolí, kde jsme se připojili na zelenou. Po ní dalším lesem do kopce až na páteřní komunikaci. Po ní doprava, bychom o kus dál dali valé zelené a pokračovali po ní až z lesa ven. Poté polňačkami až na kraj Nemčic a dolů na hlavní silnici na Litomyšl. Vpravo nad ní, před koncem obce do Kulturáku na oběd a VH TSA.

Délka trasy:

Cca 6,5 km.

Body na trase:

Kozlov, křižovatka (575 m); Kozlov u kapličky (530 m); kraj lesa za Kozlovem (507 m), splynutí údolí se soutokem potoků (453 m); páteřní komunikace v Zákopech (485 m); kraj lesa (469 m); Němčice, humna (404 m); Němčice, Kulturní dům (387 m); Němčice, parkoviště pod silnicí (300 m); Němčice, zastávka busů (302 m).

Počasí:

Zataženo, 2 °C, sněhový poprašek (měřeno ráno v 7:00 v B. ;-)

Památky:

Dřevěná kaple P. Marie v Kozlově.

Dolní máchadlo s vánoční výzdobou tamtéž.

Kaple sv. J. Křtitele v Němčicích.

Vlastivěda:

Rybníčky v Kozlově.

Zlatý pásek tekoucí z Kozlova do Němčic a dál.

Množství spadlých stromů po posledních větrech v lese.

Strymka je údajně domácí odruda Němčic.

Občerstvení:

Kulturní dům, Němčice: Staropramen 10° a 12°

Zážitky:

Šílené zásoby bláta v polích před Němčicemi.

Pépi se opět rafinovaně ztratil, by se následně dostavil do cíle nezablácen! Jak to dělá?

Jiné:

Rychlost s níž jsme VH TSA zvládli.

Hodnocení:

Na škále 0 až 5 bodů dávám 4 body.
(Za věrnost ideálům;-)

Známka

Odkazy

Fota

Detail roubenky v Kozlově.

Sestup ke Zlatému pásku.

Značky pro Pépiho. (Foto Eva)

V Zákopech.

Na Staropramenu.

Turistická nadílka.

Nakonec něco z kroniky. (Foto Eva)

Kronika

Eda:

(dosud se nevyjádřil)

Eva:

Větrno a zataženo, paní na zastávce v Benátkách nám potvrdila, že nás čeká počasí všeho druhu. V litomyšli v autobuse nový začínající řidič (pan F.)*, který se učí zacházet se strojkem na jízdenky, pak ho cestou umravňuje jeho zaučovatel, aby nevykládal historky a soustředil se na řízení. Při jízdě s Kohouťáku dolů se domlouvají, kterou rychlost dát (5 ne, radši 4, když je kluzko, tak 3).

Na nádraží Mirka + Eda, pak i Pépi. Vašek nikde. Jasně, že bus přes Semanín do Kozlova a do Litomyšle zase šoféruje ten samý geenhorn, zastávky mu napovídá školitel, ale na kozlovskou křižovatku nás nakonec doveze. Přidělám jednu vrstvu kalhot.

Pak projdeme Kozlov a vzhůru po lesních cestách. Sněhový poprašek, kaluže lehce zamrzlé, což vyzkoušela Žoli, zkoupala se a tak nadále obchází.

Postupně přibývá bahna, hlavně na „páteřní komunikaci pro transport dřevní hmoty“.

Pépi zmizel, ale vytvořili jsme mu návodné šipky.

S výhledem do kraje směr Litomyšl. Bahno či bláto na polňačce vzrůstá, takže před Němčicemi si pak dřívky pracně oškrabujem nánosy z bot..

Do Kulturáku kousek, takže dobrý.

Polívka rajská nic moc, pivo dobré, řízek veliký — spokojenost.

)*Dovolil jsem si zamlčet plné jméno řidiče, v autentickém zápisu je uvedené celé. Pozn. ja.

Mirka:

Na nádraží ve Třebové se nás sešlo málo. Jen 5. Odebrali jsme se na autobus směr Kozlov, nový pan řidič se zaučoval a výdej jízdenek mu moc nešel. Když nás vyklopil dali jsme se směr Němčice přes pole, louky, les, cestou necestou. V Kozlově nečekali na sníh a udělali si sami velkého umělohmotného sněhuláka)*. Do Němčic jsme proklouzali blátivou polní cestou a v následném hostinci jsme si dali řízek přes celý talíř a dobré pivo Staropramen.

)*Dovolil jsem si doplnit slovo „sněhulák“. Pozn. ja.

Pépi:

DUBEN

TŘEMOŠNICE

čt. n. pá O 20

Easter = 1 IV 2018.

2 IV 2018

Tento rok byl tedy opravdu dost hrozný, jedině pevné jádro turistické odolává, ač dosti nahlodáno.

)*Snažil jsem se zapsat co nejautentičtěji. Samozřejmě kvalit originálu jsem nedostihl. Pozn. ja.

ja.:

No, byla to bída na srazu ve Třebové. Celá choceňská sekce komplet chyběla! Než bylo to víc, než jsem očekával, tak nač si stěžovat.

Jakýmsi zkušebním busem, bylo zde již dostatečně popsáno, jsme se nechali přepravit na kozlovský kopec na křižovatku nad Kozlovem, kam jsme se vydali, jen abychom jim prošli do nejbližšího lesa na západě, kde jsme se nejdřív drželi potoku Zlatého pásku.

Od posledně to tady bylo daleko lepší, přeci jen nejspíš v noci mrzlo a zdejší bláto ve stínu lesa dosud drželo. Horší bylo, když jsme vyšli z lesa na pláň před Němčicemi. Minule tady bylo krásně sucho, dnes sluníčko pražilo a peklo, až bláto roztálo a balilo se nám kde mohlo. Do Němčic jsme došli patřičně zaprasení a bez Pépiho, který se nám v lese ztratil, těsně před tím, než jsme dospěli na hlavní lesní komunikaci, po níž jsme měli dojít do cíle v Němčicích.

A tady na scénu vstupují nevysvětlitelné jevy, neb ač byl Pépi řádně poučen o důležitosti hlavní lesní cesty pro náš dnešní výlet, ostatně při té příležitosti nám sám podal přednášku o páteřních komunikacích, vůbec ji nepoužil, neb jak se dokázal se prodrat někudy lesem a poli na vlastní pěst a dorazit do hospody s minimálním zpožděním a zcela nezablácen, čili můžeme se domnívat, že se jedná o nadpřirozený jev.

Hospoda v Kulturáku, ký pro Němčice postavil zapomenutý ve své době pověstný stavitel Hubinka, se ukázala jako vyhovující pro naše účely. Jídlo a pítí dobré, dostatečné soukromí pro naši VH také. Po pravdě jsme moc neouřadovali, s Hromadou jsme byli hotovi jedna dvě, o to víc jsme se věnovali volné zábavě a řečem, ké se vedly.

Prostě, byla to dobrá Valná Hromada a jen doufám, že ne poslední.