PŘÍLEPEK

Stručná rekapitulace

Zastávka u Obecního úřadu na náměstí Osvobození v Horkách, kde jsme začali.

Po náměstí na křižovatku se Skrbeňskou, kde se dáme doprava

Ve Skrbeňské. Musí se až na její konec.

Ten vypadá v celku takhle.

A v polocelku líp. Do Sluňákova se jde vpravo.

To už jsme na kraji areálu. Jsou tu parkoviště a info cedule. Vzádu za třešní je vidět Dům přírody

Dům Přírody je částečně zahrabán v navezeném kopci, na který se na něj vylézt.

A slézt na jeho jižní atrium s kolonádou.

Vchod je na severu. Uvnitř si lze vypůjčit klíče od Lodi a tahle cesta k ní vede.

Leží kousek od Mlýnského potoka a starého hřbitova, kde měla původně plout.

Její paluba ze zádi.

A pohled z přídě.

Po relaxaci jsme na cestě ke Keramickým pecím, zde u Mostu chutí.

Za pecemi v rekonstrukci leží ohniště Zlaté spirály.

Nasledoval přístřešek zuhelnatělého stromu, z něhož vidět Mokřady.

Horu slunce jsme pominuli, byla nemocná, ofáčovaná ošklivou fólii. Stavili jsme se až u Xylofonu v Kouzelném lese.

Zbytek jsme brali trochu zkrátka, podobně jako zde Lesní chrám, prohlíželi jsme ho jen z povzdálí.

Už venku z parku u přístaviště na Mlýnském potoku. Půjdeme po proudu.

Vstupujeme opět do Horek na jich začátek či konec. Jdem hledat pivovar.

U Obecního domu. Rovně vede nám už známé náměstí Osvobození. My se dali doleva.

Bychom po ulici 1. máje došli k Melichárku, ký byl, bohužel, zavřený.

Nezbylo než pokračovat Zahradní na východ do Chomoutova.

Kterýž konečně po 2 km na obzoru před námi.

Vcházíme ulicí Horeckou a na křižovatce před námi se dáme doleva po Dalimilově.

To je ona, na jejímž konci se vpravo nalézá cíl našeho výletu.

Vytoužený Pivovar Chomout.

Se všemi jeho pivy a krásami.

Po konzumaci je nejlepší vzít to na sever přes Moravu, na zastávku U Školy na dvacítku.

Poznámky

ja.:

Ve Třebové zjistím, že jsem nechal doma mobil, na němž jsem si ráno zprovoznil net. Dost mne to sere, páč mimo to jsem si do něj včera nastrkal nejrůznější moudra k dnešnímu výletu. Uklidní mne až Slovácký šohaj do Luhačovic, ký ač rychlík vyšší kvality — půvabný to eufemismus — wifi neposkytuje. Zato staví ze Třebové až v Olomouci, kde prodejna DP Olomouv na nádraží vypadá jako prodejna Vodafone a proto ji nemůžem najít;-)

Než povede se, opatříme si potřebné jízdenky a dopravíme veřejnou dopravou až na zastávku u Obecního úřadu v Horce, kdež po výstupu si v místní Hrušce zakoupíme mátovocitronovou Ondrášovku, jako výraz vzdoru vůči macešský se chovající Hané, neb Hanácká je dražší.

Posilněni zbojnickou vodou máme odvahu dotázat se domorodé ženy, kudy se dostanem do Sluňákova. Kupodivu mluví skoro česky a dozvíme se od ní potřebné, že se musíme vrátit na křižovatku z kapličkou a vydat se doprava na konec vsi, kde už to najdeme. Řídíme se jejími radami a o kapličku opřenou tabulí s lákavým nápisem, slibujícím ve směru po 50 m hospůdku. Žel nalézáme pouze Sluňákov! Hospůdka se zřejmě v dnešním vedru vypařila!)*

Sluňákov se nalézá hned vpravo za cedulí označující konec Horek a s prohlídkou začínáme na kopci hlíny, z něhož se po slezení vyklube Dům přírody, kdež si je možné za úplatu vypůjčit klíče odemykající Rajskou zahradu a Horu Slunce, dvě největší atrakce Ekologického centra města Olomouce. My volíme Rajskou zahradu v luční lodi Františka Skály, kamž se hned odebéřem kochat. Vydržíme tu asi půl hodiny a dalo by se déle, než chceme-li stihnout vše, co jsme si naplánovali, musíme se rozloučit a jít vrátit klíče, bychom plnili, co jsme si předsevzali.

Budu stručný, obešli jsme skoro celé muzeum v přírodě až k Mlýnskému potoku, kdež u sluňákovského přístaviště jsme se dali po proudu znovu do Horek. Vešli jsme do nich kostelní stranou, neb jsme minuli sv. Mikuláše a záhy dospěli k druhému konci náměstí Osvobození, kde jsme dopoledne přistáli. Mají tu pěkný Obecní dům, před nímž bočíme doleva k druhému bodu naší pouti, kterým mělo být okoušení piv Pivovárku Melicharek, ký se tu nalézá v první zatáčce ulice 1. máje. Zároveń s námi ho nalezla equipa cyklistů, až jsme se báli, že si nesednem. Naše obavy se splnily, leč cyklisté v tom byli nevinně. Zatracený pivovárek měl totiž z technických důvodů zavřeno!

S jazykem na vestě nám nazbývalo vléci se dál, protože aj další lákadlo v podobě slunečníku s Radegastem a do cesty vystrčenou tabulí s nabídkou se ukáže pouhou chimérou. Prodejna sudových vín otevírá až odpoledne po 14. hodině, a to si troufáme být už v Chomoutově u konkurence. Tak se v poledním vedru vlečem a vlečem furt po asfaltu stále na východ. Lze pak snadno pochopit Evin emocionální počin, vyjadřující její nadšení, že jsme se dovlekli do Chomoutova.

Byl to zasloužený zlatý hřeb našeho výletu posedět si na zahrádce místního pivovaru Chomout. Když už pro nic jiného, tak pro dobrou domácí polívku, kterou servírují v míse a záleží na vás, kolik si dopřejete. Škoda, že tak nečiní s pivem. No, nelze chtět všecko! Zato si můžete na rozdíl od polívky vybrat piva z široké chomoutí nabídky. My se drželi při zdi a dopřávali si klasiku, spodně kvašené a nefiltrované ležáky. Byly naprosto skvělé a měly jedinou chybu, že jsme museli stinout vlak. Dopili jsme, zaplatili a popošli kousek za Moravu na zastávku U školy, odkud se dá dostat MHD do Olomouce. To jsme učinili a zakončili tak dnešní poznávací výlet.

)* Hospůdka existuje, ovšem cedule byla otočená o 90°.

Posez na vrších na patiu Domu přírody ve Sluňákově.

Eva:

Ráno autem do Č. T. (Podzemní garáže nádražní.) Málem jsme stihli nějaký zpožděný expres, ale jedem též zpožděným Rx Luhačovice. Vlastně za chvíli v Olomouci, porada u okýnka DP plus lístky na tramvaj + bus (na náměstí Hrdinů a busem č. 20 do Horky). V Horce sámoška Hruška (pití) a doptáme se na cestu do Sluňákova — Přírodní centrum litovelského pomoraví. Zavítali jsme hlavně kvůli Rajské zahradě = Lodi — od Františka Skály. U vstupu všude třešně ptáčnice. V Domě přírody si zplatíme za klíč od Rajské zahrady a naberem si info knížečky. Loď je pěkná stavba s fontánkou, hejnem Škuranů a rostlinami, i jabloň s jablky tu je — za plotem, ale dá se vejít starou brankou ve starém plotě do oddělené části. Z živých zvířat kos a jedno jeho ptáče. U tůňky, králíčí bedynku nezkoumáme, vystoupali jsme i na zeď a poseděli ve stínu, kde se u okénka vznášelo dřevíčko na niti — úžasné.

Stromeček fontánky hezky čůrá vodu, která přetéká z kamenné koule, ale v minizahrádkách je dosti sucho. Míra zase zavřel vrata = kormidlo a šli jsme vrátit klíč. (Ale ještě předtím jsem navštívila kadibudku, kterou chtěl nějaký blbeček nedávno podpálit.) U stanoviště keramických pecí jsme chvíli povídali s jedním pracovníkem centra — mají tu pec na chleba, na keramiku (asi Kramolín), zařízení na tavbu bronzu a staví i pec železářskou — odpoledne a zítra budou pokračovat dobrovolníci s archeologem Filipem Šrámekem. Pak jsme ještě viděli kamennou spirálu s ohništěm (Marcel Hubáček) a Sluněční horu (Miloš Šejn) — ale tam se taky musí vypůjčit klíč. Příště. Šli jsme kolem Lesního chrámu (Miloslav Fekar) ke zvukovým objektům od stejného autora. Duté sloupy s naslouchacím otvorem dobré, xylofon z kovových desek už míň. Otočnou paličku asi někdo rozbil nebo vzal dřevěnou bambuli, bezpečnostní ocelové lanko vadí a usazení kovových desek je pofiderní. Leží sice na laně, ale drží je nesmyslné šrouby, většina jich nezní. Trenažér létání není tak špatný, meandrovité korýtko na vodu v trámu je dobrý nápad, ale při tak nízkém stavu vody škoda ji brát z potoka. Pak jsme šli zpátky podél vody — nejspíš kanálu, velmi oblíbená cyklostezka. Ve stínu stromů, ptáčci pějí, třešně padají. Další část cesty trochu zklamala — pivovar Melichárek zavřen! Takže po silnici do Chomoutova — asi 2 km. Počasí celkem příznivé — oblačno, sluníčko svítí a pálí jen občas. Na dvorečku Chomouta příjemně, skvělá hrstková polívka + druhé jídlo — já: kotleta = hřebínek + malé brambůrky a salát, Míra: Kung Pao. Pivo samozřejmě dobré!

Pohled ze zádi na palubu Lodi s Rajskou zahradou.

Doprovodné texty:

HORKA NAD MORAVOU (BUS)
220 m
Připomínaná r. 1271
Barokní kostel sv. Mikuláše z r. 1753

/červená doleva/
U Tří mostů (Rozc.) 3 km
Lhota nad Moravou 8,5 km
Litovel Město (Žst. Bus) 16 km

/modrá doprava/
U Tří mostů (Rozc.) 3,5 km
Hanácký skanzen 9 km
Střeň (Žst.) 16,5 km

LESY ČR

ZELENÁ PRO VAŠE KROKY
podporujeme značení turistických tras

Cedulky na sloupu u zastávky MHD Horka n. Mor.)

V tomto domě
se narodil 22. 12. 1900,
žil a zemřel 24. 12. 1991
VLADIMÍR MACHÁT, rolník
oběť násilné kolektivizace, vězněn 1955–1962
OÚ, 28. 10. 2002

Pamětní deska na domě č. p. 1 v Horce.

HOSPŮDKA
NA SOKOLCE
—————>
50 METRŮ
SERÁK
STAROPRAMEN

Tabule u kapličky v Horce.

Letouni na lodi
Netopýr původně obývali dutiny ve stromech, jeskyních a skalách. Později
se naučili využívat lidské stavby. Duté stromy však mizí a stavby jsou
zateplovány a utěsňovány. V Rajské zahradě byly pro netopýry vybudovány
úkryty.

Dřevěná deska u Lodi v areálu Sluňákova.

Semínka cestují
Semínka se šíří po světě a přináší život do nových míst.
Úkol 1:
Vylosujte si každý z jiného sáčku jednu kartičku se způsobem šíření
semínek. Kartičku si nechte.
Úkol 2:
Při cestě zpátky hledejte každý semínko v přírodě, které takto cestuje. Svoje
důkazy (semínko z přírody i kartičku) přineste lektorovi.

Cedulka na trámu přístřešku keramických pwcí v areálu Sluňákova.

PIVOVÁREK MELICHÁREK
LETNÍ ZAHRÁDKA
GRILUJEME
DOBROTY Z UDÍRNY
4 DRUHY NAŠEHO PIVA
ALKO A NEALKO NÁPOJE

Cedule na zdi pivovaru Melichárek.

POUZE ČISTÉ SUDY
!!!!!!!!!!!!!

Cedulka na okně v pivovaru Chomout.

Fota 3:

První rozjímání.

Pravý bort lodi a paluba s balastem.

Strom poznání byl bez ovoce i bez hada.

Stín plavčíka na můstku.

Kajuta v přídi.

A poslední. Lze vztáhnout na pivo i rozjímání. Obé stálo za to!