DOKUMENTACE

XLVIII. Ústí-Litomyšl

v pátek 22. června 2018

Kronika

---

Na startu v Ústí na náměstí.

---

ja:

Jsem zase první, tedy ve sešvindlovaném zápisu, ký činím až doma, jenže beze mne by se neodstartovalo, takže to platí. Dle mých pravidel nepochybně;-) Lze vznést námitky, stěžovat si na lampárně či demostrovat, leč to je vše, co, doufám, neuděláte;-)

Tož musel jsem se nějak dopravit na start, což jsem činil přímým autobusem do Ústí. Vše by dopadlo jak mělo, kdyby ve Sloupnici nebyla objížďka po jižních humnech, což jest zážitek pro opravdu silné povahy. Pohled na míjející se autobus, když je od našeho vzdálen o pověstný fous je vskutku vzrušující! Dosáhli jsme tak nejméně pětiminutovéhp zpoždění a v Ústí měl jsem co dělat, bych se dobelhal včas na start. Na náměstí mi zbývalo na odstartování chabých pět minut, které jsem stejně o 3 minuty nastavil.

Mrzí mě to, páč jsem si nestihl pokecat s Antonínem, který přijel na svém super elektrokole se na nás podívat. Jojo, snad bude ještě nějaké příště, příští závod nejspíš bude rovnou autobusem, to bys snad Tondo mohl?

Tragické pak bylo, že ona proponovaná čtvrthodina nám stejně nepomohla, páč do Mandlu jsme doputovali o čtvrt hodiny později než loni;-((

---

Eda pod pindulkou.

---

Eda:

(zatím nic)

---

Zátiší s trpaslíky na kraji Řetové.

---

Eva:

Na Závod postupně — Míra 8:40 z Litomyšle do UO, já až s Žoli 10:40 z Lit. do Mandle. Jen jsem si objednala v Penzionu Mandl pivo, tak Žolinka zbystřila a už jsem mohla fotit první příchozí: Míra + Vašek Š. Za chvíli Eda a Vašek F. a Milena a Karel.

Jiřka doma angínuje, Pépi sice vyšel, ale brzo zašel (asi zpět). Pivo Kozel neb Pilsen, k jídlu vesměs česnečka, zvaná Dřevorubecká. Pak nastalo dělení — 3 borci (Milena, Vašek a Karel) vyrazili pěšky směr Vlčkov a Litomyšl, zbytek — neborci, jsme se vydali k silnici. Bus nás dovezl až k Daliboru a zamířili jsme hned k „Zavodě“. Eda Vašek zašli na obídek k Toulovci, my jsme si dali klobásu.

Pivo Kozel a Birell. Když došli pěšci, přesunuli jsme se do lokálu, tam nefouká.

 

---

Řetovským malinám se těžko odolává.

---

Karel:

Mám první pivo a už mám plno keců, co by se mohlo udělat pro zpestření. Tak jako třeba, že bychom si opatřili závodní čísla.

---

Poslední opozdilci dosahují řetovské návsi.

---

Vašek Š:

Kde jsou ty časy před pětatřiceti lety, když jsme byli mladší, dnes už nás po absolvování trasy trochu nohy bolí. Kéž by to šlo aspoň na den vrátit a znovu si v pohodě tuto trasu zaběhnout, prožít si ten příjemný pocit po doběhnutí do cíle a vychutnat si zahánění žízně několika pivy. Ale bohužel dnes už musíme jen zahnat žízeň a být rádi, že jsme vůbec rádi. Bohužel, mládí se už nenavrátí. A tak aspoň zdar našemu stáří.

---

Stoupáme k Mandli.

---

Karel:

Taky si příště — teda asi budu pořizovat přímo poznámky a časy během trasy. Na Mandlu bychom mohli pořádat bodování za plavání = smočení se v rybníku, nebo si obodovat nějakou hru — kuličky, na schovku.

---

Druhý Vašek vrhá do kytek stín.

---

Vašek F.

Času mám pro literární dílo jen tolik, kolik má Eda Kaplan dovolí. Moc ne — musíme už jet.

Díky za pěkné chvíle.

---

V Mandlu po pivu.

---

Milena

Dnes jsem šla pěšky celou trasu ÚO-Litomyšl, ke konci nás prohnaly černé mraky nad Litomyšlí, ale nezmokli jsme. Hoši (Vašek + Karel) celou cestu řešili celosvětový mír. Doufám, že do příštího roku si své politické názory vyjasní, jinak raději pojedu autobusem

Naštěstí Karel pak dostal rozum a řekl, že za další křižovatkou už s politikou končí a své slovo dodržel. Pak už jsme řešili jen letošní sucho, plevely a plísně na zahrádce. Za Vodou na nás čekala Polička a zbytek party, která jela busem. Tak snad se zase sejdeme za rok. Všichni zdraví a veselí.

Navrhuji pořídit si stejná trička (nejlépe růžová) — moc mi sluší!.

---

Čeká se až Karel dopije.

---

Pépi:

(dosud nic)

---

Odcházíme na bus.

---

Tonda

(stále mlčí)

---

Oustecká sekce Za Vodou

---

ja.:

Teda, ta růžová trička mne dostala! Taky v Ústí na startu Tonda, když mi vysvětlil, proč se neobjevil Pavel. To si nechte někdy vyprávět. Přeju mu brzké zprovoznění!

Bych to zkrátil, do Mandle jsme se dotáhli všichni až na Pépiho, ký byl naposledy spatřen na Andrláku U Zabitého, kterak se obává vstoupit za jím někde objevenou ceduli: „Soukromý pozemek. Vstup zakázán!“ (Nejspíš dole na Bahnech.) Byl jí prý tak rozrušen, že bylo naprosto neodhadnutelné co učiní. Prý se vydal naproti Edovi s Vaškem, kteří se teprve hrabali nahoru. Ti ho ale nepotkali. Jen Pán Bůh ví, kde skončil. Doufám, že dodnes nebloudí po ousteckých stráních.

Jak už jsem psal, došli jsme letos do Mandlu se zpožděním oproti loňsku. Proto tu už na nás čekala Eva s Žolinkou, ké přijely z Litomyšle autobusem.

Točí tu Popovice a Plzeň a mají denní menu, ké jsme si nedali. Stačila nám dřevorubecká česnečka, kou se zdejší pension zařadil mezi další hospody, které vydávají neumětelství za přednost.

Nasyceni jsme celkem rychle odbyli dokončení 2. části loňské Valné Hromady a naplánovali zbytek letošní sezóny, s dodatekem, že pozvaní budou hlásit svou účast či neúčast pořadateli, nebo koordinátorovi. A rozhodli naprosto klíčovou otázku, jsme-li ještě schopni pokračovat do Vlčkova na bus. Drtivá většina (díky Žolince) se rozhodla, že nikoliv a užít na další cestu autobusu z Ústí.

Poražená menšina musela pochodovat až do cíle, páč ji určitě bus ve Vlčkově ujel. Cedule před hospodou neúprosně hlásala, že na Vlčkovskou náves, kde se obrací bus, je to 7 km! To nemohli za necelou hodinu a půl udělat, leda švindlem nebo posledními troskami sportovního ducha, který v nich zbyl;-)

My ostatní jsme nelenili a vydali se zvolna dolů k silnici na kýžený autobus. Dojel s jistým zpožděním, k viditelné úlevě jediné regulerní venkovské cestující, které se Vašek snažil vysvětlit, že čekáme na nesprávné straně, protože autobus do Sloupnice bude couvat.

Jel normálně až do Sloupnice, kde U Studánky vyjel nahoru na humna a po nich jsme jeli až na končinský konec vesnice, abychom se vrátili dolů k Labuti. Bylo to stále poněkud dobrodružné, ač už ne tolik jako ráno, protože jsme se s protije-doucím autobusem setkali na širším místě.

V Litomyšli jsme vystoupili u Daliboru (Botany), což je skoro u Komenského náměstí. Eda s Vaškem se šli podívat po městě. My benátští se valili po Valech rovnou do hospody, kde jsme doplnili kalorie klobásou a prvními Poličkami (já) a Birely.

Sluníčko sice svítilo, co mu občasné mraky dovolili, leč od vody docela foukalo, takže když jsme se konečně dočkali pěšáků, uklidili jsme se poprvé v historii do lokálu, kde přeci jen bylo zátiší a bylo tu tudíž víc zadýcháno.

Zábava už byla o všeličemž čili volná a přirozeně se zvrhla v politickou, která by nekončila špatně, kdyby někteří příznivci ANO byli schopní vidět, co jejich guru je zač. Dovolím si tu ocitovat mého oblíbeného Lubomíra Martínka, který dle mne nejlépe vystihuje situaci v níž jsme se ocitli:

„Žádné společenství se doposud neobešlo bez nějaké soustavy pravidel, zákazů, ideálů a povinností — dokonce ani mafie a gangy ne, natož instituce tak všemocné, jako jsou moderní státy. Něco se vytyčovat a hlásat musí, i kdyby znásilňovaná realita kvílela bolestí. Schopné a výkonné hlasatele, obhájce a interprety jakéhokoli přístupu není obtížné za pár privilegií a špetku slávy naleznout. Vskutku amorální je výhradně lůza, jejíž příslušníci postrádají spodní hranici, jejímž překročením by se vůdce v jejich očích zdiskreditoval natolik, aby mu upřeli přízeň.“

Jak z výše uvedeného vyplývá, nerozešli jsme se (po odchodu oušťáků, kteří o následné patálii neměli ani tušení), právě v nejlepším. A to Karel, ký vlastně byl původce, se vydal ještě na MěÚ odložit jim tam cestou nasbírané petky a jiné plastové odpady, protože prý cestou sem nenašel na ně žádný kontejnér.

Je vám snad jasné, když se podíváté na spediální fotku, o co šlo?

---

Rozprava nad mobilem.

---

Žolinka (v překladu):

To bylo všecko?!!!

 

---

Fotky 2

Pokračování v rozpravě.

Foto na rozloučenou