DOKUMENTACE

výletu na Žulovou stezku

v pátek 20. července 2018

Data

Pořadatel:

Milena.

Účastníci:

2 Evy, Karel, Kuba, Milena, Pépi, Vašek, Žolinka & ja. (9).

Příznivci:

Počasí.

Provedení:

Vlaky, busy a pěšky.

Trvání:

(Milena nedodala.)

Ryba na suchu.

Trasa:

(Milena nedodala.)

Body na trase:

(Milena nedodala.)

Délka trasy:

(Milena nedodala.)

Život životě.

Počasí:

Zataženo, 18 °C (měřeno ráno v 7:00 v B.)

Superkostka.

Památky:

(Milena nedodala.)

Geometrie Zvěřinova.

Vlastivěda:

(Milena nedodala.)

Pivo s kloboukem.

Občerstvení:

(Milena nedodala.)

Věčná Labuť.

Zážitky:

(Milena nedodala.)

Jiné:

(Milena nedodala.)

Hřbitovní kvítí.

Hodnocení:

Na škále 0 až 5 bodů dávám 4,5 bodů.

Známka

Směsné zátiší.

Odkazy

Fotky 1

Dva zarputilci na náměstí.

Karel se štípačem kostek.

Kuba se pne nad Zvěřinovem.

Amatéři se hemží nad Kaňonem.

Eva fotí u Nováčkova jezírka.

Děda s vnukem U Jonáše.

Omak Kamenů v muzeu.

Stroje v muzeu.

Nejspíš zrecyklovaní padlí.

Záhada hlavolamu

Světla ve vodě.

Zrcadlení Zvěřinova.

Hladina tamtéž.

Dermoplastická kamenice.

Doprovodné texty

Škodliví činitelé v lesích

V červnu roku 2008 byla oblast Chrudimska postižena silným větrem provázejícím letní bouřku. Kalamita postihla zejména oblasti severozápadně od Skutče mezi Smrkovým Týncem a Slatíňany.

Na Skutečsko došla bouře o něco slabší, přesto za sebou v lesích zanechala spoušť — velké množství vyvrácených, zlomených a ohnutých stromů, a to i těch druhů dřevin, které za normálních okolností díky svému hlubokému kůlovému kořenovému systému větrem nebývají poškozovány, jako jsou duby a borovice. S touto větrnou kalamitou se včak nejhůře vyrovnaly smrkové porosty. Pozpracování poškozených stromů, zejména na okrajích porostu. Navíc je to ideální místo pro vývoj kůrovce (lýkožrouta smrkového a lesklého), který vyvrácené, jinak zcela zdravé stromy napadá.

Lýkožrout je brouk zcela nenápadný, velký jen několik milimetrů, při přemnožení všakdokáže způsobit velké škody. Aby byla snížena početnost jeho populace a zabránilo se vzniku kůrovcovvé kalamity, instaluje lesní personál na paseky feromonové lapače a v porostech pokládá lapáky. Lapače jsou černé plastové bloky, do nichž revírníci vkládají feromonový odparník. Ten vláká kůrovce do pasti. Lápaký jsou oproti tomu pokácené odvětvené stromy, které lákají kůrovce k založení nové generace. Po obsazení lapáku se strom včas odveze z lesa i s čerstvě vylíhlými larvami kůrovce. Z dalších hmyzích škůdců problémy způsobuje klikoroh borový a nosatec, kteří rádi hodují na kmíncích nově zasazených sazenic jehličnatých dřevin.

Nezanedbatelnou součástí lesního ekosystému je zvěř. I ta dokáže svým působením značně ztížit obnovu lesa. Proti škodám způsobeným okusem zvěří je nutné založené kultury každodenně natírat repelenčními přípravky. Dalším způsobem ochrany nově vysazených stromků je oplocení zalesněné plochy například drátěným pletivem.

Cedule Žulové stezky Horkami u Kozího hrádku.

Ukliďme svět Ukliďme Česko
Dne 8. 4. 2018 toto místo uklidili dobrovolníci.

Vážené prase,
každý rok tu po Tobě uklízíme spoustu bordelu. Buď tak laskavé a odvez si svůj bordel tam, kam patří... že nevíš kam? I malé dítě Ti napoví, že odpadky patří do koše, popelnice, nebo kontejneru... Nenech se zahambit!
www. UklidmeCesko.cz

A4 v euroobalu u lomu Zvěřinov

Kronika

Lom Zvěřinov.

Milena:

Ráno to vypadalo na déšť, ale během dopoledne se udělalo léto. Takže výlet se vydařil. Zatopené lomy odrážely modrou oblohu. Oběd „U Jonáše“ výborný! Takže se těšíme na příští setkání — Kuličkiádu.

Eva Kuc:

Vycházka byla báječná. Od rána se na nás smálo sluníčko, prošl jsme se krásnou krajinou. Po celou dobu panovala dobrá nálada — prostě prožila jsem krásný pohodový den.

Stíny.

Kuba:

It was good I loved it and wish Lukus would be with as next time. :)

Karel:

České dráhy zklamaly. Naštěstí na nás přátelé počkali ve Skutči a tak jsme se s Kubíkem mohli zúčastnit výletu. Stačilo ovšem malé zaváhání na cestě zpět a opět jsme putovali s Kubíkem sami, naštěstí směrem do města.

Perleťovci kopřivoví na bršlici.

Eva:

Autem do Skutče, busem dojeli z Vhocně M+E+V, K+J později též busem. Mezitím jsme obhlédli náměstí, ochutnali nanuky a pobesedovali s místním občanem.

Kašna s Janem Nepomuckým celkem nová, leč místy opadaná. Autor M. Moravec vysochal též ty zrůdičky — Bylo nás pět — v Rychnově. Počasí se vyvíjelo k lepšímu — od radosti, že mám mikinu, přes oteplování, až letnímu horku, leč s mírným větříčkem.

Bývalé, zatopené lomy pěkné. Lesy obrostlé (v jednom místě dřevorubec kácel zakůrovcované smrky). Pěkné výhledy na skalní stěny + předstaa 20—30 m hluboké vody! Sem tam nějací koupací nadšenci + psi.

Obešli jsme několik lomů a dvě občerstvení (jedno „Na louce“, druhé U potapěčů).

Zpátky kolem funkčního lomu do města a do restaurace U Jonáše.

Krásy zdiva.

Pépi

(Zatím se nevyjádřil, než stále má možnost.)

Vašek

(Zatím se nevyjádřil, než stále má možnost.)

Motoristické zátiší.

Žolinka:

V překladu: To je všecko?

ja.:

Ha, opět na mne zbyla role opravníka a doplňovače, tedy role nevděčná a drzá, vzbuzující nechuť těch, které nebudu jmenovat, vždyť někteří se už dopředu raději nevyjadřují;-)

Počnu pošmourným ránem v Benátkách, které rozhodně neslibovalo, že by se mělo zlepšit, než stalo se. Dojeli jsme do Skutče tak akorát, Evu s žoldou jsem prozíravě vyložil před náměstím a zavezl jsem logana zaparkovat ke hřbitovu, kde jsem správně odhadl, že nebude problém se vejít.

Na náměstí jsem došel, když už dojeli choceňáci, obohaceni dnes o novou posilu Evu, ká působila sympaticky. Horší bylo, že něchali ve Vysokém Mýtě, odkud dojeli busem, Pépiho, ký prý by tak dlouhou cestu autobusem nevydržel (!) a tradičně se poněkud záhadně ztratil. Zde si, prosím, všimněte, že nikomu z jeho spolucestujících nestál za zmínku. Tak dopadají avanturisté, zvláštní to odrůda amatérských turistů!

Také se nám ztratili Prokopáci, kteří přislíbili účast a měli dojet dráhou, protože jsou ajzboni a milovníci vlaků. Za chvíli vola Karel, že nedojedou, neb jsou v Pardubicích a ujel jim přípoj, protože z Chocně měli zpoždění a řeší momentálně jak to napraví. Prostě není nad České dráhy!

Nakonec jsme se dozvěděli, že přijedou za hodinu autobusem, jestli na ně počkáme. Nebylo důvod nečekat, zvlášť když se k nám připojil podobně postižený pán, jemuž zase nejele a nejel spoj do Pardubic. Také jsme měli jedinečnou možnost kochat se krásami skutečského náměstí, z nichž nejbližší byla kašna s kvádrem zakončeným nahoře jakousi odfláknutou hlavou, ký měl představovat Jana Nepomuckého. Bylo mi útěchou, že už se začíná rozpadat!

Nějak mi ty filipiky odsejpaj, stejně jako nám vzápětí odsejpal výlet, když přijel jen Karel s vnukem Kubíkem a mohli jsme konečně vyrazit po zelené kolem sportovního areálu na Fimberku k fotbalovému hřišti, kde začíná Žulová stezka. Její první zastavení bylo u Kozího hrádku, kdež nějaká dobrá duše před námi ve stylu Artušově vytasila v kameni zde zakletou sbíječku a zanechal ostatním k volnému použití, čehož jsme samozřejmě též hned okusili. Byla to mordovina!

Obdobně jsme si skoro mohli vyzkoušet u Macháčkova lomu stroj na štípaní žulových kostek, kdyby jiná dobrá duše odlomila svár, který to znemoňoval. To už jsme byli skoro u Andrusáku, kde jsme odolali nejen výraznému ukazateli k občerstvení Na Louce, ale nakonec i koupání, které by tu nemuselo býtr špatné, kdyby se někdo odhodlal. Dtto se dá řící o největším zatopeném lomu, kterým byl Zvěřinov. Tady ani koupající se zde domorodci nezlákali nějvětší naše nadšence pro koupel (Karla s Kubou) a ostali jsme suší!

To už na můj vkus bylo sucha více než dost a proto na následující křižovatce jsem to vzal s benátskou sekcí a 2 choceňskými K přes louku Na louku. Ostatní prý půjdou na další lom, což se ukázalo, že nebylo tak daleko od pravdy, ač dle pořádku by jím měla být Modráčkova skála, či dokonce Mikšov s Kaňonem, ukázalo se, že je jím lom Leštinka alias U potapěče. To jsme se ovšem dozvěděli až u Gambáče Na Louce, kde jsme byli jedinými hosty a ne právě vítanými, ančto obsuhující byl zároveň majitel kocoura, ký prchl před naší Žolinkou, která by se s ním ráda poznala. Nečinilo nám zas potíže dopít rychle pivo a přesunout se za ostatními na jiné. Zato Karel s Kubou nestíhali, ostatně ozvali se v nich sportovci a prý až dopijou, půjdou se nejdřív podívat na Kaňon. Proti gustu žádný dišputát!

Přesunuli jsme se asi 168 m, kde už na terase u vody seděli naši druzi u Kozla, zatímco hladinu brázdila nadutá obří labuť. Připojili jsme se k pozorování a všichni jsme čekali na Karla s Kubou, kteří když se ozvali, dostali instrukce, kudy za námi. Když už naše čekání bylo neúnosně, zaplatili jsme a vydali jsme se jím v ústrety, což skončilo tím, že jsme došli až nad Kaňon, aniž bychom je potkali, usoudili jsme, že jsme se minuli, neb kolem Modráčkovy skály se dá jít dvěma způsoby. Bylo to však jinak, oni nás dávno kol Leštinky prošli a nyní se nacházeli na kraji náměstí ve Skutči!

Doporučili jsme jím, aby už nikam nechodili a uklidili se do první hospody, což nebyl problém, neb prý stáli před restauraci U Jonáše. Zabezpěčivše si, že se nám už neztratí, neprodleně jsme je následovali po žluté kol fungujícího skutečského lomu a Novákova jezírka, což byla poslední atrakce Žulové stezky. Následovalo šťastné shledání U Jonáše spojené s obědem a dalšími pivy (Rychtář) a birely. Také jsme si zde naplánovali další trávení našeho výletu. Rozdělili jsme se, ti realističtěji založení šli objevovat krásu skutečských krámů, idealisté se přesunuli do muzea, které mají ve Skutči parádní a názorné. Dozvěděli jsme se jak to bylo se skutečskými prťáky a kameníky. Pravda, přišli jsme zase o kuriózní dopravní nehodu, ke které zatím došlo na náměstí, když jedna paní řidička opustila vozidlo, aniž ho zajistila. Ve Skutči maji náměstí do kopce na jehož svahu auto nestálo. Rozjelo se a úspěšně přejelo hlavní silnici, by až před lákavou výlohou Cyklo se ho podařilo zastavit. Mohla to být krásná zpráva do černé kroniky, než byla z toho jen pokuta. Prostě, někdo je klikař!

Být v kamenické metropoli a nejít se podívat na její nekropoli byl by hřích vůči poznání, jak náapditě lze využít místní žulu. Přitom kulturního zakončení na hřbitově dosáhl jsem poměrně snadno. Stačilo ostatním nabídnout, že je vezmeme autem domů. Nkdo neodolal!