DOKUMENTACE

Na houby z Borku do Proseče

ve čtvrtek 18. října 2018

Data

Pořadatel:

ja.

Účastníci:

Eda, Eva, Žolinka & ja. (4).

Příznivci:

Počasí.

Tak kudy kam?

Provedení:

Busy a pěšky.

Trvání:

Cca 4,5 hodiny (9:14—13:40).

Deska z posekanské myslivny.

Trasa:

Z busové zastávky v Borku po silnici kousek zpátky na Budislav. Na kraji lesa točit prudce doprava (skoro 180°) do lesa k hájovně. Dle ní k Novému rybníku. Po jeho břehu do lesa, kterým víceméně prokličkujem na západ k posekanecké myslivně. Od ní na jih k prvému rozcestí, z něhož doprava po cyklo Maštale 4 a 5 do údolí Novohradky. Po jejím překročení naproti ve stoupání první odbočkou doleva, na příčné cestě doprava a ven z lesa. Přes louky pod Farským kopcem ke včelínu a kol staré plovárny polňačkou do Proseče ke kostelu.

Zde si ve stínu na lavičce odpočneme, bychom svěží mohli navštívit restauraci U Toulovce, kamž se právě scházejí děláci na oběd. Nasledujeme jich příkladu. Po obědě obejdem náměstí, vrátíme se k Toulovcoj na zahrádku, kde vyčkáme odjezdu busu domů.

Body na trase:

Borek, zastávka bus (518 m); břeh Nového rybníka (506 m); Přípojení na první asfaltku (524 m); na Posekanci (543 m); rozcestí Pod Posekancem (542 m); údolí Novohradky (511 m); rozcestí v Obecním lese (552 m); kousek před Studánkovou stezkou (556 m); stará plovárna (531 m); Proseč, náměstí: u kostela (520 m), U Toulovce (519 m), dolní konec náměstí (516 m), zast. busů (518 m).

Délka trasy:

Cca 5,5 km.

Zavilý kořen posekanecký.

Počasí:

Zataženo, 5 °C (měřeno ráno v 7:00 SEČ v Benátkách). Na výletě krásně!

Eda pokouší skálu.

Památky:

Budislav:

Hájovna, pamětní deska na pobyt Terezy Novákové

Posekanec:

Myslivna, pamětní deska Jana Doležala, ký se tu narodil.

Proseč:

Stará plovárna, Kostel sv. Mikuláše, kříž před kostelem, Muzeum dýmek (zavřené), sloup se sv. Trojicí, kašna s kohoutem.

Muchomurka červená.

Vlastivěda:

Nový rybník v Budislavi, Posekanecký rybník a studánka paní Staňkové na Posekanci, potoky Novohradka a Voletín.

Různé, drtivou většinou nejedlé houby cestou lesem,

Ukazatel se střechou.(Studánková stezka)

Občerstvení:

Proseč, restaurace U Toulovce: Polička 10°až 12°.

Hřib v kabeli jak beránek v bedně.

Zážitky:

Krásný podzimní den.

Jiné:

Houby!!!

Ukazatel č. 40.

Hodnocení:

Na škále 0 až 5 bodů dávám 3,5 bodů.

Známka

Odkazy

Fotky 1 — Různé

Deska na kostele sv. Mikuláše v Proseči.

Kohout na kašně.

Hlava za výlohou.

Zeď s hlavou.

Sv. Trojice na sloupu.

Hnojník obecný (Coprinus comatus).
Foto Eda.

Stíny podzimu.

Náš Odboj

Bacha, jsou dva;-)

Kronika

Terasa před Toulovcem.

Eva:

Počasí pěkné, dost času, leč zapomněla jsem Žolinčí náhubek, tak jsme se od silnic vraceli. Ale na busáku ještě čekáme na autobus z České Třebové — vystoupí Eda. Takže pokračujeme na Budislav do Borku. Pak už po vlastních k hájovně a směr Posekanec, koukáme po houbách, leč marně.

Až za potůčkem — budoucí Novohradkou — v úvozové cestě — tam sedí hřib! První a poslední!

Sluníčko svítí, kráčíme kolem lomu(?) a starého koupaliště k Proseči. Hotel Hornička nevaří, do hospody U Míry se neodvážíme, tak jasný Toulovec.

Pivo Poličské, rajská polívka obří, meníčko — kuřecí plátek — dobré. Míra podstrkuje ilegální tácky s Babišem.

Malá Polička na výletě v Proseči.

Eda:

(dosud se nevyjádřil)

U Toulovce. (Foto Eva)

ja.:

Byl to pěkný výlet, respektive spíš větší procházka, jen ty houby zklamaly, ne že by nerostly, jen těch jedlých jsme našli po čertech málo, popravdě jen jednu, která tak musela zastoupit všechny ty nenalezené potencionální, které tam přece někde v lese byly, jen se před námi mršky důkladně schovaly. Lesy mezi Budislaví a Prosečí jsou stále krásné a určitě stojí zato znovu je navštívit, což se nám letos vlastně povedlo už podruhé.

Také louky pod Farským kopcem jsou úžasné, zvlášť teď na podzim, kdy jejich vadnoucí plavost korunuje jasná modř říjnové oblohy. Minuli jsme tu starý, opuštěný lom, který je už celý zarostlý, že by neznalý nehádal, že tu vůbec někdy nějaký byl. K poznání zůstala jen stará plovárna, která se stále víc rozpadá na konci lesa, jako němá výčitka těm, kteří ji opustili.

Za plovárnou jsme se vyhoupli na poslední kopeček a před námi se rozvinula krajina s výhledem až někam za Mejto a s Prosečí před námi na dosah. Doputovali jsme do ní rozpadající se usýchající třešňovou alejí, která jakoby předznamenávala mou žízeň,která byla čímdál palčivější. Na náměstí jsem přirozeně zamířil k nejbližší hospodě u kostela, pod nímž na lavičce ve stínu zakotvili mí spoluvýletníci. Hornička pod kostelem byla však beznadějně zavřená, ač jevila všechny známky provozuschopnosti;-( Míru jsem po posledních zkušenostech z jarní Kuličkiády ani nezkoušel, přisedl jsem ke svým kolegům na lavičku a vyčkal s nimi, až se useberou na další výpravu do nedaleké restaurace U Toulovce. Byl nejvyšší čas, už se k ní sjížděly nejrůznější dodávky z nichž vystupovali muži v různě barevných montérkách a mizeli uvnitř.

To byla neklamná známka kvality hospody a proto jsem neotálel a zmizel v ní taky, abych zabral poslední čtyřku s výhledem na náměstí. Tady jsem vyčkal postupného příchodu ostatních a mohli jsme začít užívat služeb dobrého pohostinství, ké spočívaly ve slušném menu (s opravdu děláckou polévkou!) a výtečnou Poličkou, která byla tím lepší, čím víc se ji vypilo;-) Jak už psala Eva provedl jsem tu svůj odboj proti mně odpornému papaláši. Doufám, že mé odbojářsské tácky tu nějakou dobu vydržely.

U piva nám pěkně uběhlo poledne a uznali jsme, že by neškodilo seznámit se s dalšími krásami Proseče a vyšli jsme znovu na náměstí. Naproti v Muzeu měly už fajfky po sezóně a tak jsme se vydali prozkoumat dolní konec náměstí, který právě nereprezentoval město, neb byl celý rozkopaný a rozkotaný. Víc jsme nepotřebovali vidět, stejně je vše ve hvězdách, a vrátili jsme zpátky k Toulovcoj, kde jsme se rozhodli tentokrát vyzkoušet zahrádku před hospodou, kde jsme pak na čerstvém povětří a u zdravé Poličky podávané v malých dávkách vyčkali odjezdu autobusu do Litomyšle, kde jsme se rozloučili s Edou, ký rychle kams spěl a sami s jedinou houbou v kabeli (dle vzoru Chrudim;-) odjeli do Benátek, kde pak z ní večer výborná smaženice nyla (z té houby;-), což bylo nepochybně důstojné zakončení dnešního výletu.