DOKUMENTACE

Výletu z Jehnědí do Brandejsa

v pátek 16. listopadu 2018

Kronika

Lesní běs.

Vašek:

Příjemná podzimní procházka za příjemného podzimního počasí. Nenáročná tůra i s pěknými výhledy a tak tedy pohoda. A i příjemné posezení v Brandýse u Jiřičků.
A tak si tedy jen přát při dalších akcích stejnou pohodu.

Sudislav dvojmo.

Mirka:

Na start výletu jsem jela přes Č. Třebovou a Choceň. Výlet pohodový, krásné výhledy, na téhle straně jsem ještě nebyla. Výhledy na údolí Orlice, železniční trať linoucí se v údolí, jsou krásné.

Počasí přálo, sluníčko svítilo a pivo na závěr bylo také dobré.

Zelená žába.

Milena:

Ráno na nádraží ČD trochu stresu, protože jsem doběhla v 08:32 a mělo to jet ve 08:33. Pak ještě došli Jiřinka s Karlem a se zpožděním dojel i autobus. Krásné sluníčko a teplíčko nás provázelo celou vycházku. Tak zase někdy příště!

Brandejský hrad.

Jiřina:

(dosud se nevyjádřila)

Odpolední Brandejs.

Karel:

Po dlouhém čase mé chodecké neschopnosti jsme se s Jiřinkou opět zúčastnili výletu TSA a myslím, že to splnilo všechna očekávání.

Sluníčko nám přálo a svijanské pivo U jiřičky v BnO mně chutnalo.

Posezení bylo příjemně podbarveno příjemnou hudbou a družným tlacháním.

Děkanský; kostel v Litomyšli.

ja.:

Zeptám se s klasikem, není to trochu málo, Antone Pavloviči?. Klasikem míním skoro největšího Čecha a otázku vztahuji k předzapisovačům. Copak si nikdo ničeho jiného než sluníčka a výhledů cestou nevšiml? To je doce málo a škoda na náš výlet. A přitom se toho dělo.

Začalo to v Chocni, kam jsem dojel vlakem z Litomyšle. Když jsem došel na autobusák u nádraží, zahlédl jsem na poslední chvíli, jak v autobusu mizí nějaké povědomé postavy. Ač to mělo být dle času nemožné, raději jsem přidal a vskutku byli to Mirka s Vaškem. Přistoupil jsem a absolvoval s nimi vyhlídkovou jízdu po Chocni, neb to byl autobus od Vysokého Mýta, s nímž jsme teprve měli jet na Jehnědí.

Zatím došly na autobus další choceňaci MIlena a Jiřka s Karlem, kteří ovšem netušili, kde má náš autobus zastávku, takže nebýt Vaškova zásahu a laskavosti řidiče, který pro ně dojel, asi by se dnešního výletu neúčastnili.

Když jsme u toho Vaška, proč se nezmíní, ač jsem mu kladl na srdce, že ví, že lesem na Lysině (506 m) vedou cesty Pivnice a Peršík? To je přece informace jako hrom! Též se mohl zmínit o setkání se známým v Sudislavi, určitě bychom se dozvěděli něco zajímavého.

Proč naši odvážní průzkumníci nenapíšou něco o tajemném koutu lesa, který nepochybně obešli, aby nás seznámili, co to obnášelo?

Proč Milena s Mirkou nezapíšou jaké cestou potkaly rostliny, když každou chvíli nějaké obdivovaly? Navíc Milena tudy nedávno šla a mohla by podat raport o kvalitě místních vlašáků.

Karel sice nastínil, že se poprvé po delší době hýbal, leč jaké bylo splněné očekávání jsme se nedozvěděli. Hlavně, že bylo svijanské!

O Pépim raději ani nemluvím, tak píšu, neb ho musím pochválit, že se vůbec ozval. Jen by nám mohl ozřejmit, kde příroda vítězí nad civilizací a od jakého vozu drží klíče.

Já to za ně vše nedoženu. Pro mne byl největší zážitek morbidní kus lesa před Sudislaví. To byla fakt síla! Jeden málem vzpomínal na Pána Much.

Postup po trase je zřejmý z prezentace i z uvedených dat, nebudu se opakovat. Co jsem cestou viděl a co mne zaujalo lze odhadnout s fotografií, kterými jsem dokumentaci doplnil.

Takže zbývá závěr v Jiřičce, kde jsem tiše vzpomněl Honzy Fogla, pro nějž tahle hospoda — hotel — byla životní záležitost. Doslova a do písmene. Řekl bych, že současný majitel vede podnik v intencích, a že se nám tu líbilo.

První pak propadla panice úniku Mirka, ká vyšla na vlak už někdy po druhé. Druhý jsem se před půlou poroučel já a stihl jsem ten samý vlak, kterým jela Mirka, ká mne ovšem nezaznamenala, ač jsem na ni mával. Toť mé hlášení z výletu.

Co nad to je, je v moci choceňáků. Šli domů pěšky!

Korespondence

Lokality mne známy. (Foto neznámého autora, zaslané Pépim)

Pépi:

Ciao-něco z lidové-projde-li to. (...)

LOKALITY jsou tebe známy, ač možná jich neznáš, Přes louku naproti je ten bývalý kravín, ze kterého pak se vyvinula bývalá farma, ze které se pak vyvinula názorná ilustrace ke rčení „Nejhezčí pohled na insolvenčního správce je ze hřbetu koně,“

Zdraví dědeček Pepíček.

Z mejlů vážících se k připojené fotografii.

Fotky 2 — Aktéři

Na Hrádováku po výstupu z autobusu.

Na silnici do Jehnědí.

V lese na Lysině.

U tajemného lesa.

V Sudislavi.

Za ní.

Pod kopcem.

U hřiště.

U Jiřičků.

Zpustlé město.

Doprovodné texty

O MÍSTNÍ PŘÍRODĚ.

Příroda nejsou jen rostliny a živočichové, ale i slunce, voda, kameny, čas a prostor. Vše se propojuje. Od minulosti po současnost, od celku k jenotlivostem.

Nacházíme se v údolí Tiché Orlice. Nebylo tu vždy, nejprve řeka plynula téměř po rovině, ale voda postupně vymílala podloží pod sebou a horninu odnášela pryč. Kousíček po kousíčku, trvalo to víc než milion let a výsledek? Stojíte na dně hlubokého údolí. Po obou stranách řeka obnažila opukové skály, které vznikly ještě o mnohem dříve usazením prachu, jílu a mikroskopických jehlic mořských hub na mořském dně. Podle těchto mořských hub se místní opuce říká také spongilit. Budete-li hledat, najdete v opuce také zkamenělé otisky živočichů, kteří žili v druhohorách, tj. přibližně před 100 miliony let.

Díky údolí a členitému terénu je zde na malém území velká rozmanitost druhů. Svahy na pravém břehu jsou obráceny na jih a celý den se vystavují slunci. Prohřívají se tak, že na některých místech mohou růst i teplomilné rostliny. Všechno zde na jaře roste a kvete mnohem dříve než v okolí. Naopak v místě kde stojíte teď, na levém břehu Orlice, kraluje většinu dne chlad a stín. Rostlinám trvá mnohem déle, než nasbírají dostatek energie k tomu, aby vyrostly a vykvetly. Předěl chladu a tepla bývá na dně údolí viditelný. Na jaře na chladné polovině louky teprve kvetou pampelišky, zatímco od určitého místa už dávno odkvétají a vypouštějí bílé chmýří.

V roce 1996 bylo údolí vyhlášeno jako přírodní park. Délka přírodního parku Orlice je téměř 200 km a zahrnuje území podél břehů Orlice, Tiché Orlice i Divoké Orlice. Chráněno je zejména kvůli krajinnému rázu a zachovaným přirozeným ekosystémům kolem řeky. V úseku mezi Chocní a Ústím nad Orlicí se nachází i 2 přírodní rezervace — Peliny a Hemže-Mýtkov.

Z kvetoucích rostlin v bučinách na svazích roste řada chráněných rostlin jako například Oměj pestrý, lýkovec jedovatý a hojně i lilie zlatohlávek, dále tu roste například měsíčnice vytrvalá, hrachor lecha jarní, jaterník trojlaločný, udatna lesní a zvonečník klasnatý. Na okrajích lesů je častý kakost hnědočervený, mokřadech na dně údolí roste vzácná přeslička obrovská. Z keřů tu najdeme například brslen evropský, kalinu obecnou a v suťových lesích i chráněný klokoč zpeřený.

Ze vzácných živočichů je tu hojný mlok skvrnitý a vyskytuje se tu vydra říční. Dále zde žije například skokan hnědý, datel černý, skorec vodní, užovka obojková, zmije obecná, teplá místa vyhledává slepýš křehký. obsah vápníku v opuce způsobuje, že se tudaří měkkýšům, kteří dostatek vápníku potřebují pro stavbu svých ulit. Měkkýšů se zde vyskytuje až několik desítek druhů, typickými zástupci jsou například zemoun skalní nebo skalnice lepá.

Podél řeky se ale šíří i vetřelci, kteří sem původně nepatří. Jedná se o tzv. invazní druhy. Svou podivně nasládlou vůní a růžovými květy vás zaujme netýkavka žláznatá. Původně pochází z Himálají. V České republice se začala šířit před 100 lety. Dotknete-li se jejich zralých tobolek, vystřelí na vás semínka. Podél vody se šíří také křídlatka japonská. Vytváří vysoké husté porosty, které vytlačují naše původní rostliny.

Z naučné tabule č. 2 Ekocentra Paleta, u pomníku Jana Amose Komenského pod lesem.