DOKUMENTACE
Výletu do Vysokého Mýta
ve středu 20. února 2018
Data
Pořadatel:
ja.
Účastníci:
Eva, Karel, Mirka, Pépi, Vašek & ja. (6).
Příznivci:
Jiřina a Milena, doma marodící.
Skulptura v Husově.
Provedení:
Pěšky a vlakem.
Počasí:
Zataženo, 0 °C (ráno v 7:00 SEČ v B. ;-)
Trvání:
Cca 6 hodin (11:01—16:57).
Délka trasy:
Cca 6 km.
Přechod přes průtah.
Trasa:
Ze zastávky V. Mýto-město ulicemi Žižkovou a Denisovou na Masarykovo náměstí. Z něj na Jiráskovu. Po ní dle kolejí střídavě vpravo a vlevo na východ do ulice Štefánikovy. Tou na Husovu a přes ní do Litomyšlské. Po ní až na její konec, do protější Tůmovy prozkoumat Litomyšlskou bránu. Pak kousek zpět, brankou vlevo do Jungmannových sadů, prohlédnout si kostel Nejsvětější Trojice a arboretum před ním. Poté přes ulici Javornického na oběd do restaurace Tejnora.
Po obědě Javornického na křižovatku s Třebízského. Po ní doleva a první odbočkou vpravo, Klicperovou uličkou, přes Č. Bratří do ulice Milíčovy. Po ní až ke hřbitovu, přes hřbitov naproti do Brandlovy. Tou zpátky k městu, k začátku Třebízského ulice vlevo. Tu opustíme za Blahovským potokem po schodech vpravo nahoru do Jungmannových sadu. Jimi projdeme kousek doprava k dalším schodům vlevo, po nichž vystoupáme na začátek ulice Štemberovy. Zde nakoukneme do Regionálního muzea a usadíme se ve Stejk Bejku na piva.
Okusivše kvalit mejtských, vrchlabských a humpoleckých piv, beřem se k příčné Vratislavově, ká od Choceňské věže na náměstí vede. Tu přejdem do Sladkovského, ká za rohem vlevo pokračuje jako Sv. Čecha na Fügnerovo náměstí. Obhlídnem Sokolovnu a vodární věž pod ní. Potom Fügnerovou ulicí dojdem na Pražskou třídu. Tou se dáme vpravo pod Pražskou bránu, abychom před křižovatkou zabočili doleva do Havlíčkových sadů. V nich u divadla se dáme vlevo, vyjdeme tak na ulici Vrchlického, kde se dáme kousek doleva a hned doprava, bychom Kollárovou vyšli na náměstí Přemysla Otakara II. To po jeho prohlídce opustíme uličkou B. Němcové ke kostelu sv. Vavřince na Vaňorného náměstí. Z něj se dostaneme dle severního křídla gymnasia na Ulici Komenského, kterou přejdem do Jiřího z Poděbrad, aby nás dovedla na autobusové nádraží. Zde se dáme vlevo až narazíme na příčnou Husovu ulici. Po ní vlevo do cíle, jímž je Pivovar Kujebák, kdež výlet slavně zakončíme.
Čeká nás už jen cesta na vlak, kdy drze přejdeme Husovu hned u pivovaru, dáme se po ní kousek doleva, býchom na první křižovatce odbočili doprava Rokycanovou, z níž odbočíme vlevo na Jiráskovu, která nás spolehlivě dovede na místo dopoledního startu, na zastávku vlaku u bývalého hotelu Slavia.
Body na trase:
Zastávka ČD V. Mýto-město (290 m), Masarykovo nám., horní konec (292 m), začátek Štefánikovy (286 m), přechod na Husově (282 m), Litomyšlská brána (288 m), Nejsvětější Trojice (287 m), restaurace Tejnora (288 m), lávka přes Blahovský potok (270 m), brána hřbitova (283 m), východ naproti (285 m), břeh Blahovského potok (268 m), náměstí Přemysla Otakara II. (286 m), sv. Vavřinec (288 m), autobusové náměstí (287), pivovar Kujebák (288), zastávka ČD V. Mýto-město (290 m).
Socha P. Marie u čp. 44 — deatil.
Památky:
Kostely:
Nejsvětější Trojice a Sv. Vavřince.
Sochy a plastiky:
Pasoucí se ovce na Štefánikově, P. Marie u Klöcklerova dvora, keramické reliéfy na restauraci Tejnora, dva neidetifikovaní svatí v nikách Nejsvětější Trojice, reliéfy na štítě téhož a sv. Nepomuk vedle, množina soch na hřbitově, vodník u Blahovského potoka, plastika v Jungmannových sadech, M. Tyrš u Sokolovny, Přemysl Otakar II. u Pražské brány, Opuštěný měsíc v Havlíčkových sadech, P. Marie na sloupu se svatými Floriánem, Josefem, Janem z Nepomuku a Vavřincem na náměstí, Knířovská P. Marie u zvonice a svatý Vavřinec před Sv. Vavřincem
Budovy:
Bývalý hotel Slavia, zbytek kasáren 30. zeměbraneckého pluku, bývalé kasíno, Klöcklerův dvůr, restaurace Tejnora, zbytek barbakanu, Litomyšlská brána, portál hřbitova, Regionální muzeum, restaurace Stejkbejk, Choceňská brána, Sokolovna, Vodárenská věž, Pražská brána, Střelnice, Divadlo A. V. Šembery, Okresní dům, Panský dům, Radnice, zvonice, vily na Komenského ulici a všechny školy.
Bezhlavý pes na Denisově.
Vlastivěda:
Blahovský potok.
Miniarboretum vedle Nejsv. Trojice.
Turecké lísky na Jiráskově ul.
1/6 vrchlabského Medvěda.
Občerstvení:
Restaurace Tejnora: Prazdroj 12°, Plzeň.
Stejk Bejk: Bernard 11°, Humpolec; Medvěd 12°, Vrchlabí; Mejto 12°, V. Mýto.
Pivovar Kujebák: světlá 10°, 11° 12° a tmavý Malvaz 13°, vše V. Mýto.
Okno na Litomyšlské.
Zážitky:
Nečekaně se zjevil Pépi, by s námi vydržel třetinu výletu, než očekávaně zmizel.
Jiné:
Přehlídka zahradní keramiky na Denisově a Jiráskově ulici.
2 × 2 × 2 × 2 × 7 jinak.
Hodnocení:
| výletník | účast | hodnocení. |
|---|---|---|
| Eva | 1 | 4 |
| Karel | 1 | 5 |
| Mirka | 1 | 5 |
| Pépi | 0,3 | - |
| Vašek | 1 | 5 |
| ja. | 1 | 0 |
| Výsledky | 5,3 | Ø 3,8 |
Známka
Odkazy
Fotky
Branka z Tůmovy do Jungmannových sadů.
Na hřbitově.
Severní brána hřbitova.
V Třebízského.
V Šemberově ulici u muzea.
Před chrámem sv. Vavřince.
Karel medituje nad pomíjivostí.
Poslední pivo.
Pohled Litomyšlskou bránou na Starou radnici a Okresní dům.
Detail schodů po ZŠ na Javornického.
Reliéf ze hřbitova.
Nárožní patník ze Šemberovy.
Křídlo dveří vinotéky na Šemberově.
Kronika
Zábradlí podchodu na Rokycanově.
Eva:
Poslední tři dny slunečné jarní počasí, tak to dneska ne, pošmourno, pak v Mejtě chvílemi probleskovalo sluníčko. Nakonec jsme jeli z Litomyšle do Mejta busem, ale byl zpožděnej, tak jsme byli na srazu u Slavie později než ostatní — Mirka, Pépi, Karel, Vašek. Tam kde byla kasárna, už by to člověk skoro nepoznal, až na Míru, který zde kdysi vojákoval a tak identifikoval, kde co bývalo vojenského. Hledání cesty podle obrázků v pohodě, před obědem ještě park u kostela Nejsvětější Trojice, kde jsou u některých stromů ocelové tabulky zabetonované do země. Přesto některá chybí. Jedlovec kanadský (Tsuga can.), Borovice těžká, Ořešák černý.
Pak k Tejnorovi na oběd — jídlo dobré, leč pivo — plzeň — dosti podivné. Před obědem — při obhlížení Litomyšlské brány nebo ještě dřív — Pépi zmizel. Po O pokračujeme směr hřbitov /rozsáhlý a zajímavý, též hrob se čtyřmi koulemi/ a zas do města přes potok Nejzbach a poschodech zas do Jungmannových sadů, kol muzea (jen zastávka kvůli razítkům) a odpočinek v hospodě Stejkbejk s pivem Mejto, Medvěd (Vrchlabí) a Bernardem.
Pak kolem náměstí k Sokolovně, k Pražské bráně — socha Přemysla Ot. II. (trochu připosražená). Zato socha Kláry Klose Opuštěný měsíc mě potěšila, pak uličkou na náměstí a ul. B. Němcové ke kostelu sv. Vavřince.
Pak přes autobusák do pivovaru Kujebák — závěrečná odpočinková oáza s dobrým pivem a povídáním. (ještě cestou u gymnázia památník padlým za války a u něj dva velké stromy — dřezovec trojtrnný.)
Tak pěkně bychom si město neprohlédli, kdybychom ho jen tak prošli, takhle jsme si fakt všímali.
Karel u Nejzbachu.
Karel:
Zatím nic.
Začátek Tůmovy ulice.
Mirka:
Ráno jsem zahájila rehabilitací s Dominikem v 7:30 h, po návratu roznesla brigádní část pošty a potom spěchala na vlak do Vysokého Mýta.
Město nás překvapilo svou rozlehlostí, památkami. Má svá zákoutí, schody, několik kostelů. V neposlední řadě i dva pivovary a velký výběr piv různých značek. Počasí pěkné, ale chladno, byli jsme vděčni za teplo mýtských hospod vedoucím vybraných.
Detail z římsy jižní zdi Sv. Vavřince.
Pépi:
Možná se vyjádří, až se najde.
Opuštěný měsíc od Kláry Klose v Havlíčkových sadech.
Vašek:
Neznámá procházka známým Mýtem. poznávání méně známých i neznámých míst Vysokého Mýta a zase něco jiného.
Pohodová procházka za slunečného počasí se zastávkami ve 3 hospodách a tak prožitý příjemný den. Přejme si pokračovat takto dále. V pohodě zdraví Vašek
Autoportrét z Vladislavovy.
ja.:
Dojeli jsme trochu se zpožděním, čili výletníci už nás na startu netrpělivě vyhlíželi od Slavie, kde jsme začínali. Rozdal jsem itineráře, vysvětlil propozice a mohli jsme začít. Šli jsme objevovat kasárenskou část Mejta a taky pivovarskou, ká byla kupodivu výletníky objevena.
Vcelku svižně a spořádaně jsme se bez ztráty kytičky dostali až k Tejnorom, kde se nám ztratil Pépi, páč než jsme se rozhodli dát ještě kus následného úseku, děl, že za námi přijde do hospody. Pravda, nevyjádřil se do které, jsme ovšem už ve třetí a zatracenec nikde!
Po prozkoumání Litomyšlské brány v Tůmově ulici, vrátili jsme se k brance do Jungmannových sadů, kde kostel Nejsvětější Trojice se nalézá. Pyšní se bohatou sochařskou výzdobou nad vstupem, jinak je uzavřen a patrně odsvěcen. Vedle v parku na kraji Javornické lze obdivovat jakési miniarboretum, spočívající v míře poctivosti mejtských, neb od některých stromů nejsou dosud odcizeny kovové tabulky s jich označením.
Když jsme shledali zbytek tabulek, přešli jsme naproti k Tejnorom na oběd. Vaří tu dobře a levně, žel velkou jich slabinou jsou zdejší piva, protože většina jejich strávníků pochází z řad zaměstnanectva, pivo se tu prostě nepije;-(
Přesto jsme po obědě na hřbitov vyrazili bujaře; naštěstí se nalézá o trochu dál od hospod, než by bylo jeho návštěvníku milo, bujarost nás rychle opouštěla. Na hřbitově jsme byli sama vzorná pieta. Městský hřbitov jest rozsáhlý a svědčí o bohatství a dobrém vkusu měšťanů. Neprohlédli jsme si ho samozřejmě celý, na to by nám nestačil vyhrazený čas, soudím jen z toho co jsme viděli.
Ze hřbitova jsme se vraceli opět do centra a podruhé jsme překročili Blahovský potok, dřívě Nejzbach, a podruhé vkročili do Jungmannových sadů. Jich schody jsme vystoupali na roh ulic Šafaříkovy a Šemberovy, z nichž bližší nám byla místního vlastence, neb v ní vyskytuje se Regionální muzeum (s razítky;-) a vlídná hospoda Stejkbejk, kde jsme druhou třetinu výletu završovali ochutnávkou mejtských i jiných piv. Sedí se tu moc dobře a návštěvu sem vřele doporučuji.
Poslední třetinu jsme zahájili cestou k Sokolovně a přilehlé Vodárenské věži. Shrnu-li dojmy, dá se říci, že Sokolové na sokolech nešetřili, rozpíná jich tu křídla nejmíň 13. Od Tyrše, s nímž se nikdo nechtěl vyfotit, dali jsme se ulicí Fügnerovou do ulice Pražské, kde slavná Pražská brána se vzpíná a před ní město chrání jeho zakladatel král, zde jen železný neb na zlato a na umění došly městu asi prachy.
My došli do vedle se rozprostírajících Havlíčkových sadů, odkud je pohled na Šemberovo divadlo na ulici Komenského a sedí v něm značně podařenější socha osamělého měsíce, ač není poznat kterého. Z parku to byl již jen kousek na náměstí Přemysla Otakara II., jemuž jsme moc péče nevěnovali, neb každý tvrdil, že ho zná. Bedlivěji jsme si tu prohlédli Mariánský sloup, našli zadání z itineráře a pokračovali k dalšímu zastavení, které bylo u kostela sv. Vavřince.
Také ten patrně každý obyčejný návštěvník zná, nám se podařilo ještě nakouknout dovnitř na oltářní obraz P. Brandla a už jsme pospíchali k dalšímu, předposlednímu bodu našeho výletu, kterým bylo autobusové nádraží. Zde jsem výletníky zanechal s instrukcemi na další úsek a zatímco hledali cíl, dospěl jsem tam zkratkou z ulice Jiřího z Poděbrad. Končili jsme v Měšťanském pivovaru Kujebák, kde jsem měl pro nás zamluvený stůl.
Jest to dobrá hospoda, sic na můj vkus poněkud nóbl, piva vaří výborná, ovšem rozdíl mezi ní a naposled navštíveným Stejbejkem je vlídnost, kterou jsem u prve jmenovaného zmínil. Tou tu právě neoplývají, připadalo mi, že jsme jaksi trpěni. Nezazlívám jim to, jsou nejspíš zvyklí jiné bohatší klientele, než houfu důchodců, syslící si svá malá piva, než srdce jsem jim tu nenechal.
Nakonec nás čekala trasa na nádraží, kterou jsme si velmi usnadnili, neb jsme využili mizivého provozu na průjezdu Husovou ulicí a přešli jsme mimo přechod. Jinak bychom museli čekat na semafor, nebo použít nesmyslného podchodu, k němuž lze se dostat legálně jen z jedné strany. Naše to nebyla. Čas už pokročil, valem se stmívalo a na Jiráskově svítily už první lampy. Byl to pěkný výlet a potěšila mne Mirka, která to ve svém zápisu shrnula, Mejto je město, které má svá shodiště a zákoutí. Ano, je to tak!
Fotky
Přicházíme ze Štefánikovy na poboční Husovou.
Na Litomyšlské.
V miniarboretu u Nejsvětější Trojice.
Schody z Jungmannových sadů na roh Šafaříkovy a Šemberovy ulice.
Ve Stejkbejku.
Před ním.
U Vodárenské věže za Sokolovnou.
V Havlíčkových sadech.
Na náměstí Přemysla Otakara II.
Před vchodem do kostela sv. Vavřince.
Dámy přicházejí do Pivovaru Kujebák.
V Rokycanově na cestě k vlaku.
Na zastávce ČD u Slavie.
Pohled z konce Litomyšlské na Litomyšlskou bránu.
Pohled na ústí ulice Komenského s věžemi chrámu sv. Vavřince a zvonice.
Pohled z Brandlovy na Choceňskou věž.
Texty
VOJENSKÝ ODBOJ VE VYSOKÉM MÝTĚ 1939—1945
Vysoké Mýto bylo do roku 1939 významným posádkovým městem. Řada armádních institucí se opírala o tři samostatné pluky: 30. pěší, 9. jezdecký a 303. dělostřelecký. Po rozpuštění Československé armády v důsledku nacistické okupace 15. 3. 1939 mnozí důstojníci této posádky vstoupili do domácího vojenského protinacistického odboje, jiní odešli bojovat proti okupantům do zahraničních armád. Mnozí položili za vlast své životy.
30. pěší pluk Aloise Jiráska
Gen. Ing. Bohuslav Závada, popraven 26. 8. 1942 v Berlíně-Plötzensee
Pplk. Ladislav Lakomý, zemřel 17. 5. 1945 v konc. táboře Terezín
Npor. Štěpán Kurka, padl 2. 9. 1939 v Deblinu v Polsku
Por. Jan Koník, umučen 4. 11. 1941 při výslechu Gestapa v Pardubicích
9. jezdecký pluk
Gen. Josef Svatoň, padl 1. 11. 1944 v boji s Gestapem v Pasekách u Proseče
Plk. Bohuslav Kohout, popraven 26. 8. 1942 v Berlíně-Plötzensee
Pplk. Josef Drahotský, umučen 13. 12. 1941 v konc. táboře Mauthausen
Pplk. Karel Jansa, popraven 7. 8. 1942 v Berlíně-Plötzensee
Pplk. Jan Jičínský, zemřel 9. 4. 1944 na následky věznění
Pplk. Josef Charouz, umučen 28. 4. 1943 v konc. táboře Osvětim
Škpt. Josef Strankmüller, zahynul 12. 8. 1942 při voj. výcviku ve Skotsku
Kpt. Antonín Renčín, padl 18. 9. 1944 v boji u Dukly
Osvobození vlasti se dožili mnozí další vysokomýtští důstojníci, kteří statečně bojovali v zahraničních armádách, anebo byli nacistickými okupanty vězněni a týrání pro účast v domácím odboji. Celá řada z nich byla znovu persekuována po roce 1948 komunistickým režimem.
Čest jejich památce!
Z desky umístěné na průčelní zdi bývalých kasáren na ulici Jiráskově.
Jungmannovy sady
Jungmanovy sady byly upraveny v letech 1872—75 na místě původních městských valů. K jejich rozšíření došlo v roce 1906 po zrušení starého hřbitova u kostela Nejsvětější trojice. Kostel založen roku 1543.
V sadech pod kostelem stojí budova základní školy z roku 1906 a pomník obětem světových válek. Kolem zbytku hradeb projdeme sady k pomníku s plaketou Josefa Jungmana. V této části města jsou do hradební zdi od roku 1912 zasazovány pamětní desky, připomínající významné události z historie města.
Na severním konci hradební zdi se tyčí Choceňská věž (dříve Karaska). Z městských bran a věží si zachovala původní středověký vzhled a velikost. Cibulovitá báň pochází z období baroka.
Z významných stromů zde rostou tři mohutní jedinci druhu jilm vaz (Ulmus laevis PALL.). Stromy jsou původní ve střední Evropě. Jilmy kalamitně podléhají houbovité infekci tzv. grafioze jilmů, kterou na stromy přenášejí kůrovci druhu Scolytus.
Katalapa trubačovitá (Catalpa bignoniodes WALTER) pochází z jihovýchodní oblasti Severní Ameriky. Jejími plody jsou až 30 cm dlouhé tobolky.
Z cedulky Zastavení 5 NS Vsokomýtskými parky a sady, umístění před kostelem Nejsvětější Trojice v Jungmannových sadech.