DOKUMENTACE

Výletu do Moravské Třebové

ve středu 29. května 2019

Kronika

---

Co vidí nebožtíci.

---

Eva:

Ráno jsme nepodlehli pohledu z okna na pošmourno — ne — konečně vyrazíme do Moravské Třebové! Takže autem do Litomyšle na bus do České Třebové. Tentorát berem Žoli s sebou. Vlak do M. T. už na nás čeká a ostatní výletníci jsou za chvíli s námi. Pěkná cesta s výhledem na kopce, přes Trpík, kam jezdily naše holky na tábor, Mladějov s úzkokolejkou. V Moravské je od nádraží dost daleko a ještě všude rozkopáno.

První zastávka v bazaru, Karel si koupil pěknou tlustou sekyrku. Druhá v Lidovce — sýry, mast čertův dráp a pod.

IC — načerpáme informace, razítka, mapky. V radnici obří maketa plic — Je totiž den bez tabáku. Tak si necháme vyzkoušet, jak nám plíce fungujou. Zatím dýcháme.

Pak kolem Brány času, za zámkem a pod silnicí po kapličkách na Křížový vrch. Cestou studujeme Bylinkovou zahrádku a pak vystoupáme na Kalvárii.

Díky zahradníkům — sekáčům z technických služeb, kteří pracují kolem hřbitova, projdem brankou přímo k lapidariu s renesančními náhrobky a pak projdem ke kostelu a dolů hřbitovem. Pak po krytém schodišti dolů a pod zámkem do města, už nás žene hlad.

---

Karel s průhledem a s průhledným podvrhem. Určitě je mu víc!

---

Karel:

Výlet do Moravské Třebové opět utvrdit charakteristiku naší skupiny. Měkké cíle a tvrdé jádro, turistickou skvrnou byla primární návštěva nějakého krámku se zlevněným zbožím, kde jsme podlehli důchodcovské mánii koupit se slevou. Nicméně po čase jsem se omámen slevami přeci jenom vypotácel z onoho objektu. Naštěstí i sluníčko se začlo nesměle ukazovat mezi hojnými oblaky a začali jsme se rozhlížet po tom, za čím jsme přijeli. šli jsme okolo, viděli renesanci i baroko, křížová cesta nás vedla z města, spolu jsme pokračovali přes hřbitov, abychom usedli u hospodského stolu, pili pivo kozlovské v restauraci Třebovské. Vnutili mi pero a pivo do hrdla teklo teklo...

---

Detail vily Carla Bibuse.

---

Milena:

Dnešní výlet se konal s týdenním opožděním a udělali jsme dobře protože déšť nehrozil. Zavzpomínala jsem na zahájení turistické sezóny, které se v M. Třebové konala někdy v březnu a opětovně navštívila Křížový vrch a poobědvali jsme v Třebovské restauraci.

---

Mirka:

Dnešní výlet se vyznačuje dobrou účastí. Sešli jsme se v České Třebové v počtu sedmi + pes. Z vlaku jsme pozorovali panoramata Orlických hor, Kralického Sněžníku. Než jsme vyrazili na Křížový vrch jsme absolvovali nákup v Lidovce, dechová cvičení na radnici v rámci „Dne bez kouření“ a návštěvu Infocentra. Cestou na Křížový vrch je bylinková zahrádka, zpátky jsme prošli hřbitovem a na náměstí došli do Třebovské hospody na oběd.

---

Na Olivetské hoře.

---

Vašek:

Výlet zase trochu jiný, chození po městě, prohlížení různých památek a vyjití po Křížové cestě, kde byl pěkný výhled a zde v pohodě pokoukání po krásném zdejším okolí, pak též projití se po hřbitově a cesta dolů do restaurace na občerstvení. Zde příjemné posezení a to všechno v pohodě bez nějakého spěchu. Prostě klídek.

---

Eva:

Po obídku do města směr muzeum. Nakonec Vašek + Žoli počkali venku, ostatní jsme vstoupili, zaplatili, shlédli film o sběrateli Holzmeistrovi a pamětihodnostech Moravské Třebové, kterými provázeli Hájek a Gabi (z Venezuely), které se tu zalíbilo. Pak zpátky na náměstí, kol pouťových atrakcí do hospody Na kovárně, kde točí Bernarda. I jídelní lístek vypadá lákavě, ale dnes už si nedáme.

V muzeu — zrekonstruovaném za pomoci německých rodáků je muzejní sbírka, kino, divadelní a koncertní sál a další pronajímatelné místnosti, aby si barák na sebe vydělal. Jo jo. Když jsme tu byli kdysi dávno s dětma, byla budova zanedbaná, leč exponáty byly všude.

Ale i tak pěkné — věci z Indie, Japonska, Barmy atd. a samozřejmě z Egypta — mumie egyptské princezny, repliky mumifikovacích nástrojů, keramika, sošky — pěkné.

---

Podvržené reliefy ze Třebové.

---

ja.:

Bylo příjemné vidět, jak se v České Třebové schody na 3. nástupiště zaplňují účastníky dnešního výletu TSA. Drahnou dobu jsem se už obával, že na Moravu pojedem sami. Než nestalo se, bylo to jen obvyklé zpoždění, a mohli jsme se hřát vědomím, že dosud vedem solidní spolkový život, když se můžem společně kochat krásami fungl nové trati, která se kroutí od Annenské studánky dle hřebečských hřbetů skoro až do Moravské Třebové.

Byla to příjemná projížďka zakončená zavřeným nádražím v Moravské Třebové, z něhož jsme se brali po červené kolem podobně zavřené nádražní restaurace ke středu města. Jde se tam dlouhou Lanškrounskou ulicí, která mate svým závěrem, neb zdánlivě končí někde ve volné krajině, pod kopcem Boršovem s také zavřenou rozhlednou Pastýřkou. Ale je to jen optický klam a nakonec jsme neměli ani moc času se mu věnovat, neboť značná část ulice se přerovnává a všelijak překopává, takže jsme si raději hleděli cesty, abychom nedošli nějakému ourazu. Naše dámy se přitom ukázali jaksi čipernější, ač je to možná také klam, pánové se prostě zdrželi, když čekali na mě, až si vyfotím všechny pozoruhodnosti, které jsem tady potkával. Na konci ulice, před křižovatkou s Komenského a Olomouckou na nás počkaly, abychom společně vstoupili do následné Čs. Armády, která je krátká a nebýt bazaru před náměstím, byly bychom na něm hned.

Na náměstí nám dámy poskytly možnost odplaty, nahrnuly se všechny do místní Lidovky, ké se vyznačují zvláštním a levným sortimentem zboží, ké údajně pochází ze sbírek celníků. Připojil se i Karel, kterému zřejmě sekyra z bazaru nestačila. Nám s Vaškem zbyla Žolinka a výhled na třebovskou pouť, jejíž některé atrakce byly již nebo ještě postaveny po náměstí. Byla tu k vidění i jakási modernisovaná verse lochnesky, leč pro nás pamětníky značně nepůsobivá a chabá náhrada starých dobrých příšer.

Když jsme se dočkali zbytku výpravy, mohli jsme konečně vyrazit do zdejšího ícéčka, které se nachází vedle bývalé radnice a poskytuje informace spíše kusé a nebýt jedné náhodně přítomné místní pamětnice, nedozvěděl bych se, co je to za divnou věž u nádraží. Je to bývalá sýpka.

Opatřeni informačními materiály jsme se vydali poznávat krásy města. Jedny se nacházely hned vedle v mázhausu radnice, kde se tyčily obří rudé plíce, ké měly představovat orgán kuřáka, což bylo poněkud nepřesvědčivé, leda by se kuřákům v laloku nacházelo video. Také tu stála fronta na změření kapacity plic, což si samozřejmě nedokázali nekuřáci/čky z naší výpravy odpustit. Co kdyby, že? Odolali jsme s Žolinkou jediní a nabrali tu další strašné zpoždění, neb byli poledne.

Honem jsme prolétli Kostelní náměstí a ulicí Branskou vyběhli na jih pod zámek, na kraj Knížecí louky pod ním, kde naše dámy neodolaly svodu historie a šly si prohlédnout Bránu času, jejíž smysl třeba mně uniká a o umělecké hodnotě pochybuji. I proto jsem se s ostatními pány loudal napřed dle zámku k viaduktu nad Třebůvkou, na němž snad začínala kdysi křížová cesta a stojí tu také oprávněně socha sv. Nepomuka. Tady nás dámy dohnaly a vydali se s námi do následného podchodu pod hlavní silnicí D35. Ano, mají tu poněkud prostorově složité víceúrovňové křížení komunikací, předpokládám, že i ideologicky zdůvodněné, aby se Křížový vrch oddělil od města. Hned vlevo za podchodem vrhli jsme se odhodlaně do schodů, bychom následné Mrtvé vynechali. Dali jsme přednost mírnějšímu stoupání po Olivetské hoře. Bylo to i zajímavější, potkali jsme sousoší Krista s andělem, 4 kapličky, z nichž v jedné byly aspoň uskladněné pískovcové náhrobky — ostatní zely prázdnotou, a pod posledními schody pod Kalvárii Bylinkovou zahrádku, kde jsme měli možnost poznat kuchyňské byliny, přivonět k ním a také je ochutnat.

Kalvárii samotnou doporučuji každému okusit osobně, proto se o ní nerozepisuji, my si tu po různě oddechli, odpočinuli, odlevili a doufám, že někteří i odjímali. Bez břemen dali jsme se pak po hřebenu nad hřbitovem k severu a za lapidáriem potkali jsme jakés pilné zaměstnance, kteří tu trávu kosili a nechali po sobě otevřenou branku na hřbitov, čehož jsme náležitě využili a vstoupili na posvátnou půdu obdivovat se renesančním náhrobkům ve zdejším lapidariu a na kapli Nalezení sv. kříže. Byla to milosrdná zkratka, pochybuji, že kdybychom měli obejít hřbitov po jeho severní straně, neměli bychom už asi morální sílu vstoupit do něj, protože leží ve svahu a zpátky do kopce by se nám jistě nechtělo, zvlášť když se začaly ozývat naše žaludky a došla na přetřes otázka vhodné restaurace.

Protože jsme tu byli s Evou na obhledání, nadnesl jsem ideu Třebovské restaurace na kraji Cihlářské ulice za náměstím. Návrh byl snadno přijat a vydali jsme se nejrychlejší cestou ho realizovat. Vedla přímo dolů ke krytým Schodům mrtvým, skrz ně jsme se dostali ke schodům k podchodu, jím zpět na viadukt, z něhož jsme sestoupili vpravo dle Výklenkové kaple na Rybní náměstí, které se tu dle Třebůvky táhne na sever. My z něj zaznamenali na kraji jen rozpadající se sýpku, nejspíš panskou, protože za ní vedly další schody nahoru na Zámecké náměstí, odkud to byl jen kousek na náměstí TGM. Poslední metry do hospody byly nejdelší, než dočkali jsme se a šťastně zapadli do jejich útulných stěn, plnit své fyzické i duševní potřeby. Těmi druhými se utěšně plnila naše kronika.

Po dokonalé regeneraci jsme se vydali ulicí Cihlářovou dál na západ. Daleko jsme nedošli, hned u první zastavárny jsme zase čekali na některé jedince, které nechci jmenovat, leč dají se omluvit mladickou nerozvážností;-) Šli jsme se podívat do Městského muzea, před nímž jsme zanechali Vaška se Žolinkou, kteří o historii města zájem neměli. No, o nic nepřišli, jestli mi něco zkazilo dojem z kulturnosti města, pak je to jeho macešský přístup k historii, jako by se stále nedokázalo přenést přes svou německou minulost, kterou by tím muselo přiznat. Je to trapné a ubohé tísní-li se muzeum jen ve 4 místnostech přízemí obrovské budovy a zvlášť, když vlastně jen ukazuje sbírky jeho německých obyvatel. O samotném městě se v expozici Městského muzea dozvíte kulové!

Čili byli jsme rychle hotovi, až tak, že přepadaly nás myšlenky na návrat a jen nalomenost víry ve stihnutí odjezdu zabránila většině svůj záměr realizovat a došlo na další průzkum náměstí a přilehlé Poštovní ulice s útulnou hospůdkou Na Kovárně na konci, kdež výtečné humpolecké moky čepují. Tady jsme setrvali dokud nenastal čas vyjít k důstojnému odjezdu. Odnášeli jsme si spoustu dojmů a také ukázek výtvorů Moravcovy pekárny na konci Čs. armády. Na kraji Lanškrounské objeven zrušený antikvár a u nádraží už otevřená nádražka. Tu už jsme pominuli, naše Regionova už tu na nás čekala. Nastoupili jsme a dali valé Moravě a její Třebové.

---

Eva s Žolinkou se vrací.

---

Žolda:

Trochu nuda.

 

---

Výletníci na šířku

Ve vlaku ČD ze a do Třebové.

Na náměstí Z. G. Masaryka před Rathausem.

Na svatojánském mostě za zámkem.

Na Olivetské hoře.

Za podchodem pod Křížovým vrchem.

Na Zámeckém náměstí.

Tři Gracie ve Třebovské restauraci na Cihlářově.

Tři Gracie Na Kovárně v Poštovní.

Na ČSA u pekárny.

U bývalého antikvariátu na Lanškrounské.

---

Texty

 

RENESANČNÍ ZÁMEK

Zámek v Moravská Třebové patří k nejvýznamnějším renesančním památkám ve střední Evropě. Ne konci 15. století se zde vůbec poprvé v českých zemích objevily moderní italské renesanční prvky a na začátku 17. století vznikla tři manýristická křídla podle plánu italského stavitele. Zámek proto nechybí v žádné české učebnici dějin umění.

Moravskotřebovský zámek vznikl na místě původního hradu za vlády Rýzmburků. Postaven byl zároveň s městem v polovině 13. století. Roku 1486 získal hrad Ladislav Velen z Boskovic a přenesl sem své sídlo. Zhruba v letech 1490—1417 jej pak přestavoval podle svých představ humanisticky vzdělaného šlechtice tak, aby odpovídal renesančnímu životnímu stylu. Z toto etapy stavebního vývoje zámku se zachoval pouze pískovcový portál průjezdu do nádvoří, přemístěný roku 1840 na bránu původního jižního křídla, a mramorové medailony s reliéfními portréty Ladislava z Boskovic a jeho manželky Magdaleny z Dubé a Lipé z roku 1495. Portál je považován za jednu z nejstarších renesančních památek ve střední Evropě (nápis „Ladislaus do Boskovic et Nigromonte dominus castri huius me fecit sub anno Domini 1492“). Za Ladislavova života zřejmě vzniklo i východní křídlo, kde se zachovala místnost zaklenutá dvěma poli křížové žebrové klenby a vyzdobená znaky pánů z Boskovic, Kravař, Lipé a Růže. Místnost dnes nese označení rytířský sál a je využívána při slavnostních událostech nebo zde probíhají výstavy. Předpokládá se, že projektanty Ladislavovy stavby byl Jeroným Dubenský a Kašpar Harding, kteří ve městě působili kolem roku 1510.

Po smrti Ladislava z Boskovic drželi moravskotřebovské panství jeho syn Kryštof, vnuk Ladislav Volen a pravnuci Václav a Jan. Za Jana z Boskovic (1563—1589) vznikla ohradní zeď obklopující příkop s vodním náhonem a s portálem, který uvádí jeho jméno. Přestavěn byl také starší přilehlý mlýn, na jehož průčelí je deska a boskovickým znakem beze jména, zato s letopočtem 1586. Po smrti Jana z Boskovic v roce 1589 tato rodová větev vymřela po meči. Novým dědicem moravskotřebovského panství se stal Janův desetiletý synovec Ladislav Velen ze Žerotína. Město již bylo téměř dostavěno, a Ladislavův zájem se tak soustředil především na zámek. Od roku 1611 prováděl nejprve adaptaci starého zámku, kterou však posléze přerušil a přikročil k ojedinělému stavebnímu kroku. Zrušil existující zástavbu předzámčí a v letech 1314—1618 v něm postavil třípatrovou budovu s nehlubokými místnostmi, spojenými patrovými arkádovými ochozy. Stavbu prováděl Glovonni Motalla z Castesegno (též uváděný „Z Bonnamone“). Ladislav se na zámku usadil se svým skvělým dvorem, ke kterému patřili umělci a učenci. Město se v té době stalo centrem rozvoje humanistické vzdělanosti a získalo přízvisko „Moravské Athény“. Ladislav Velen ze Žerotína se stýkal s vynikajícími lidmi své doby, mezi jeho přátele patřil i Jan Amos Komenský, který mu věnoval svou mapu Moravy. Traduje se. že jeden z reliéfů na arkádách moravskotřebovského zámku má být jeho portrétem...

Po bělohorské porážce stavovské opozice se Ladislav uchýlil na Moravskou Třebovou a pokusil se jednat o získání milosti. To se mu však nepovedlo, a tak na jaře 1621 musel uprchnout. Jeho majetek byl zkonfiskován a Ladislav prožil zbytek svého života v emigraci. Nový majitel zámku, Karel z Lichtensteina pokračoval ve stavební činnosti, započaté Ladislavem Velenem ze Žerotína. Stavitel Giovanni Motallo zde roku 1628 úplně přestavěl jižní křídlo starého zámku, zřídil v něm schodiště a při něm patrové arkády. Zámek, roku 1643 vydrancovaný Švédy, vlak ztratil své rezidenční posláni a jako pouhé správní centrum panství dále ztrácel na významu.

V roce 1840 byl zámek zachvácen ničivým požárem, jehož následkem musela být stará část z větší části stržena. Na pokyn knížete Aloise Josefa II. z Lichtensteina byl zachráněn vstupní portál, který byl přenesen ne nově vytvořenou jižní bránu spolu s medailony Ladislava z Boskovic a Magdaleny z Dubé a Lipé. Rekonstrukce byla provedena podle návrhu stavebního rady Georga Wingelmüllera, hlavního architekta knížete Aloise Josefa II. Jiným významným dílem, které Wingelmüller také realizoval byla pseudogotická přestavba zámku v Lednici na Moravě,
včetně slavného palmového skleníku. Východní křídlo moravskotřebovského zámku bylo upraveno v pozdně empírovském stylu a k jižní části západního křídla byl přistavěn provozní trakt. V této době došlo také k přestavbě zámecké věže. Tato přestavba měla za důsledek zazdění arkád.

Po druhé světové válce byl zámek zkonfiskován a stal se sídlem správy státních lesů. Zámek byl spravován Městským národním výborem, který sem nouzově umístil městské muzeum a knihovnu. Celková rekonstrukce začala v roce 1996 a po několika etapách byla dokončena v roce 2013 rekonstrukce nádvoří a zahrad. Zámek v Moravské Třebové s několika prohlídkovými trasami se už nyní opět stal vyhledávaným místem turistů z celé České republiky i ze zahraničí, což dokládá každoroční nárůst počtu návštěvníků.

Srdečně Vás vítáme!

 

PROHLÍDKOVÉ OKRUHY

Poklady Moravské Třebové
Alchimistická laboratoř mistra Bonaciny
Středověká mučírna
Jak se žilo na venkově

 

Texty z tabule stojící před moravskotřebovským zámkem.

 

---

DENKMAHL DER LIEBE

Tod! dein Stachel traf des besten Weibes Herz
Ach, zeifrüh umshließzt Sie Grabes Dunkelheit
Namenlos ist des gebeuglen Gatten Schmerz
Und der Kinder Jammerlon schallt weit und breit
Doch, wohin der Mensch zublicken nicht vermag
Ferne jenseits-jenseits ist noch festes Land
Und erfeheint auch endlich unser letzter Tag
So umschling auf ewig uns der Liebe Band

 

Hier ruhen in Gott
JOSEPHA JESSER

 

 

Poněkud otrocký překlad zní:

 

POMNÍK LÁSKY

Smrti! Tvé žihadlo zasáhlo nejlepší ženy srdce
Ach, brzy obklopila ji hrobu temnota
Bezejmenná je zlomeného manžela bolest
a dětí hoře tón zaznívá daleko a široko
Přece, kam člověk dohlédnout nemůže
Vzdálený onen svět — onen svět je ještě pevná zem
a zjeví se též konečně náš poslední den
tehdy ovine navždy nás lásky stuha

 

Zde spočívá v Bohu
Josefa Jesserová

 

Nápis z náhrobku umístěném na zdi lapidaria na moravskotřebovském hřbitovu. Josefa Jesserová, rozená Schammova, zemřela 27. 3. 1818.

 

---

Landšafty

Náměstí TGM s Mariánským sloupem a poutí od radnice.

Hřbitov s dodávkou TS a kostelem či kaplí Povýšení sv. Kříže.

Náměstí TGM s pouťovými atrakcemi, radnicí a věží kostela Nanebevzetí P. Marie.

Kašna sv. Floriána před SZ cípem náměstí TGM.

Křižový vrch s pietou nahoře, hřbitovní zdí vlevo a bylinkovou zahrádkou vpravo pod Pietou.