DOKUMENTACE

setkání na Pastvinách

z úterý 30. na středu 31. července 2019

Kronika

Eva nad vypitým čajem.

Eda:

(Dosud nic.)

Eva:

(Dosud nic.)

Honza:

(Dosud nic.)

Karel:

(Dosud nic.)

Olda:

(Dosud nic.)

Pavel:

(Dosud nic.)

ja.:

Moc se mi do zápisu nechce, nejraději bych nechal na dění pastvinského výletu spadnout oponu zapomnění, která by zakryla jeho poněkud nešťastné zakončení.

Začnu našim pozdním příjezdem na sraziště, kde přítomní už na nás nečekali a vyjeli na obhlídku Pastvin bez nás, což nám ovšem zapomněli sdělit, nebo jsem Edoj špatně rozuměl, když jsem mu telefonoval, a on mne informoval, že jsou na hrázi a na oběd jdou do mnou už zapomenuté hospody, kam se mi tedy v tu chvíli rozhodně nechtělo za nnimi vláčet, když už jsme dobře zaparkovali a byli na krok od hospody U mostu. Vzali jsme zavděk jí.

Funguje na principu letňáků je hodně, hospod málo. Čili pivo a jídlo spíš slabší průměr, zato ceny jak v Práglu na rynku. Na druhou stranu se tu příjemně sedí a obsluha byla svižná. Před druhou hodinou nasyceni a napojeni jsme se vrátili na autobusák prozkoumat místní IC a vydolovat z Pavla jak se k němu jede. Ač se s Edou poněkud rozcházeli v radách o trase, nakonec jsme je oba šťastně našli v Pavlově chatě na Šlechtově palouku vedle kempu, protože nám Pavel prozíravě vyšel naproti.

Zaparkovali jsme u Pavla na zahradě a šli vzdorovat přívalům fernetů a slivovic, jimiž nás pohostinný Pavel uvnitř častoval. Nepochybně zadělaly na neblahé konce dnešního dne, ale nebudu předbíhat, zatím jsme si povídali a snažili se co nejdéle prodloužit pauzy mezi dalším nalitím. Když jsme měli už všechny končetiny opatřené a shodli se, že nás hladina přehradních vod nikterak neláká, bylo zataženo a zdálo se na déšť, usoudili jsme, že nastal čas na procházku po pastvinské přírodě a vydali se s Pavlem v čele dosvědčit její krásu.

Není pak zřejmé, proč jsme se ocitli právě na terase hospody Formanka, leč určitě kritéria námi předem stanovená splňoval. Například točili tu pivo! Konkrétně Rohozec, jinde mají lepší, a Kozla, u něhož jsme zůstali. Dlouho ne sami, přišli se na nás podívat pozvaní bratři Špičkové s Honzovou chundelatou Vendulkou, kterou ihned odložil Evě na klín, kde ostala, dokud ji neodvedla Maruška s vnoučaty. Také v nejlepším přijel Karel na kole se spacákem. No a teď by se právě hodilo zatáhnout výše zmíněnou oponu.

Debata samozřejmě sklouzla na politiku, při níž se ukázalo, že odpůrci nových pořádků jsme ve výrazné menšině, až diskuze vyvrcholila tím, že Karel, cítě se uražen na cti, ani piva malého nedopiv, zvedl se, popadl kolo a vyjel na něm zpět domů. Jest to zásadový muž a nevrátil se ani, když záhy se spustil opravdu notný liják, ba dojel v něm ještě ten večer přes Žamberk do Chocně.

Vzápětí bych ho asi následoval, nebýt Evy, ká by mne domů jistě už neodvezla. Mně samo vadila jistá opatrnickost mých spolustolovníků, na to jsem ze styků s bližními zvyklí, leč když se mi dostalo výkladu, že dobro neexistuje, že dobro a zlo je totéž, to bylo moc už i na mne.

Možná jsme došli na samou mez možností, v každém pádě když ustal déšť, ukončili jsme sezení a rozešli se.

Cesta zpátky na palouk přeci jen měla blahodárný hojivý účinek a na chatě u Pavla jsem byl už celkem schopen se normálně bavit a ocenit Pavlovy buřty, které nakonec místo na slibovaném ohýnku opekl v nějaké super australské remosce. Po trachtaci už jsme jen odpadali, takže se šlo spát.

Druhý den co se týče počasí nebyl o nic lepší včerejšího. Bylo po dešti a zataženo a po včerejších excesech nebyla chuť něco dál podnikat. Obětavý Pavel nám usmažil k snídani vajíčka, najedli jsme se, ještě trochu pokecali a začali se loučit. Zbytečnému hloubání nad co by bylo kdyby mi zabránila obava, jestli se odpíchnu s loganem z mokrého trávníků, mám dost neblahé zkušenosti, než tady to bylo dobré, tolik nenapršelo, bez problému jsem vyjel, naložil Edu a Evu, zamávali Pavlovi a frčeli přes hráz, Nekoř a Šedivec do Letohradu, podívat se nakonec do Muzea řemesel. Tady se s námi rozloučil Eda a bylo po výletě. Doteď vlastně nevím, jaký byl. Škoda, měl jsem být lepší.
V každém pádě velký dík Pavle!

Vendulka:

(Než se stačila vyjádřit, byla odvlečena!)

Výletníci na šířku

U sbírky vozidel u mostu.

U bývalého Pastviňáčku tamtéž.

U Ícéčka na autobusáku.

U Pavla na zahradě.

Eda na terase tamtéž.

U sv. Jána cestou na pivo.

Před Formankou.

U Rohozců, zatím sami.

Právě dorážející Karel.

Bří Špičkové.

Rozpravy se vedoucí.

Landšafty

Pohled od hospody U mostu na most.

Pohled z mostu na hospodu a její hosty.

Lodičky na hladině.

Pohled na přístav šlapadel.

A kus přehradní krajiny na konec.