DOKUMENTACE

náhradního výletu na Lucký vrch

v pátek 23. srpna 2018

Kronika

Observatoř na Bučkově kopci alias nepřítel naslouchá.

ja:

Od rána byl nervák! Začal o půl deváté, kdy zděšený Vašek volal z Chocně, že rychlík do Svitav má 15 minut zpoždění. Honem jsem hledal, kombinoval a skládal náhradní dopravu, ale bylo to skoro beznadějné, jedinou naději skýtal pohled na odjezd osobáku ze Svitav do Poličky v Idosu, který vykazoval stejné zpoždění, jako rychlík, kterým měli výletníci do Svitav dojet.

Zpoždění ovlivnilo též naše rozhodnutí jet do Poličky autem, že kdyby dosáhlo hodnoty, že by spoluvýletníkům ujel ve Svitavách i následný autobus, že bychom pro ně dojeli. Nakonec toho nebylo třeba, navazující osobák ve Svitavách spořádaně vyčkal. Nyní zbývalo pozdržet autobus v Poličce, aby neodjel do Rybné dřív než dorazí zpožděný vlak. I to jsme nakonec vyřešili. Eva s Žolinkou ostaly na nádraží čekat na opozdilce a já zatím sváděl řidiče autobusu, aby ještě chvíli posečkal, že bude mít víc pasažérů.

Dopadlo to skvěle, vešli jsme se do limitu pěti minut, dokdy byl ochoten čekat a on dobře udělal, byla nás v autobuse většina. Jeli jsme z Poličky kolem Tyršova domu do Kamence, Sádku a Telecího, kde viděno z autobusu zřejmě funguje hospoda, nahoru skoro na Lucák, abychom o kus dál sjeli dolů do údolí Hlučálu, tedy do Pusté Rybné, odkud je všude blízko, alespoň dle ukazatelů.

Na pivo bylo skoro brzo (ač padly takové návrhy, neb hospoda právě otevřela), tedy dopřáli jsme si předobědní procházku po místních pamětihodnostech, kterých naštěstí moc není a všechny se nachází příjemně blízko hospody.

Začali jsme polygonální roubenou stodolou, kolem které se jde k místnímu evangelickemu kostelu, kam jsme se málem nedostali, neb u stodoly byl menší skanzen starých zemědělských strojů, které bylo nutné podrobně prohlédnout a okomentovat — doufám, že o tom Vašek něco napíše — a o kus dál jsme se potkali s místním občanem, který u chalupy kupíroval kosou 5 cm trávu na 3 cm a byl zjevně rád, že ho někdo vyrušil. Probrali jsme počasí, sucho, okolní lesy, kurovce i jiné škůdce a málem jsme se neutrhli.

Následný evangelický kostel ničím nevyniká, víc pozornosti získala veverka, hopkající dole u potoka po louce. Zato v něm větrali a mohli jsme zhlédnout jeho strohou jednoduchost uvnitř. Protože to byl nejsevernější bod naší vycházky, obrátili jsme a vydali se dobýt jižní.

Starostlivý sekáč se dosud činil a opět jsme uvázli a zapovídali se a když už to vypadalo, že se přece posuneme dál, objevily naše dámy přilehlou zahrádku, v níž se stala předmětem obdivu květinová výsadba, najmě cibule. A zrovna v momentě, kdy se vracela majitelka zahrádky z nákupu. Došlo na další delší rozpravu, čímž zbylé pamětihodnosti, katolický a zjevně opuštěný kostel sv. Bartoloměje (byl zavřen a dle vzrostlých otav kolem delší dobu) s protějším, převážně evangelickým hřbitovem musely čekat. Než nevynechali jsme je a poslednímu se dostalo větší pozornosti, neb tu mimo náhrobků rostly také houby! Tím byl naš kulturní program vyčerpán a my přiměřeně zlačněni, bychom o další kulturu neusilovali.

Obchvatem kol hřbitova, po silnici do Milového jsme se vrátili na náves a konečně zapadli do útulného, dalšími hosty rychle se plnícího Hlučálu na oběd, který se trochu protáhl, protože jediná hostinská nemohla přes všechnu svou svižnost stihnout obsloužit tolik hladovců. Snažila se velmi a kmitala vskutku ukázkově, leč bylo to nad lidské síly! Jinak si nemůžem stěžovat, výtečně se tu čekalo na příjezd dalšího autobusu z Poličky, jímž mohla, leč nepřijela Mirka.

S poznáním, že nás víc nebude jsme začali výletit. Vzali jsme to rovnou od hospody po červené, do zarubané uličky mezi chalupami, kde něco složitě kopali, bychom na následných humnech jako znalci volilli zkratku strání nahoru na silničku do Kobylí, neb se nám nechtělo kroužit s ní nad Rybnou. Pravda, nahoře jsme museli dobu hledat ztracený dech, než spojili jsme nutné s užitečným, neb bylo na co koukat. Další postup byl snadný, byl po srdce potěšující silničce, která nás dovedla s turistickou červenou přes Kobylí až na Lucký vrch, kde jsme spočinuli ve stínu zanedbaného altánu, neb k lípám je odtud daleko.

Když jsme se dostatečně pokochali zdejšími výhledy a moky, mohli jsme vyrazit na poslední část naší pouti, po žluté Cestě T. Novákové, přes Dědka, Jeruzalém a Blatinu dolů do Borové. Nebylo to jen tak, opět jsme se nevystříhali jevení názorů, které se dnes týkaly záchrany planety a bylo jasné jak nebe nad námi, že se v nich neshodneme.

Natěstí malebná krajina kolem a záhy Borová se svou Roubenkou přerušily naše sváry a poslední piva s jinými tématy nás opět stmelily, než jsme hospodu trochu překotně opustili, kvůli borovskému chlebu, který Milena nadhodila. Zpozdili jsme se sice jen o pět minut, stejně jako následný vlak domů, leč marná slába, borovský chleba jsme si jím neodvezli. Se zpožděním jsme začli, se zpožděním jsme skončili.

Cedule na pojízdném domově.

Eva:

Ráno trochu problém — vlak od Chocně zpožděný — jestli stihnou přípoj ve Svitavách? Nakonec jo. Zatím autem do Poličky, Míra na busáku drží autobus, já u vlaku popoháním výletníky — a jedem do Pusté Rybné.

Ubytovací hostinec Hlučál nás zatím nezlákal, jdeme ke kostelu kališnickému a cestou rozprávíme s místním hospodářem o suchu, lesích, počasí a kradení balíků sena a s jeho ženou o zahrádce — kytkách a zelenině, což jí fakt jde.

Pak ke kostelu katolickému a hřbitůvku (kališníků je víc). Jedna paní se jmenovala Janovéfa Žáková (1990 — 1961) U márnice rostou pýchavky.

Pak na obídek do Hlučálu, jídla dobrá a levná, u vedlejšího stolu chundelatá psina Dášenka, další psi moc velcí.

Pak už do kopce funíme směr Lucák, loukou plnou třezalky tečkované a zvonečků. Meziodpočinek u lavičky v zatáčce.

U baráčku před silnicí také super zahrádka s kytkama a zeleninou, na prostranství uprostřed srovnaného dřeva mají rajčata v pytlích.

Na Lucáku pivko Rychtář a rozhled po okolí. Pejsek čivava tu dnes není, tak se Žoli nudí.

I mrtví sypou ptáčkům!

Vašek:

Výlet pohoda.

Pustý Rybenský hřbitov.

Karel:

Nevím kam s očima. Všude kolem krásná, oči přitahující pahorkatina, oděná v lesní háb, nebo polním porostem nebo do cyklotriček.

Pivní pěna pivu sluší, oči pod tričkama cosi tuší.

Mrtvé oči Pusté Rybné.

Milena

(zatím se nevyjádřila)

Reklamní baner na autobusové zastávce pod Lucákem.

ja.:

Jak máme rozumět těm očím pod tričkama? To jako všechny ty prsaté výletnice vůkol, které se kolem Karla předvádějí, mají čtyři oči? A co ty druhé dvě oči tuší?

Nebo jim chce Karel strčit své pod jejich trička? No, to by bylo opravdu neslušné a snížilo by Karla v našich (dvou) očích, které poctivě obdivují kopce kolem...      

Ať už v tričkách nebo v kraťasech.)* Inu, je na co se dívat...

ČM krabatina je nádherná!!!

)* Zajímavé, že se vyskytují vždy v páru.

Pes a stín na vlnách poličské dlažby.

Žolinka (v překladu):

Slušný!

Fotky 6 — Souvislosti

Soustředění před hospodou.

Na kulturně důležitém rozcestí.

Dámy u kanónu?

Milena vyhlíží veverku.

Vašek si stěžuje na pomalou obsluhu.

Zatím dobrý.

Melem z posledního.

S novou vervou kupředu levá.

Užíváme si rozhledů.

Závan civilizace.

Pod Lucpekem.

Rozpoložení mysli na Luckém vrchu.

Ve stínu altánu.

Každý jinam?

Krávy vlevo.

Dědci za Dědkem.

Dámy za Jeruzalémem.

Dámy na louce o kus dál.

Páni docházejí dámy ještě o kus dál.

Jakýs rozkol či oživení?

Nad Borovou.

V Borové.

V Roubence.

Před Quantem.

Na nádraží.

Doprovodné texty

VŠUDE KOUSEK

Mírně upravený opis ukazatelů z rozcestníku naproti Hlučalu v Pusté Rybné.

Fotky 7 — Landšafty

Polygonální stodola v Rybné.

Rybenský trojúhelník, kde ztrácejí se majitelé koleček.

Pohled na Luckou chatu.

Další pohled i výhled.

Výhled z Lucáku na Telecí.

A na Poličku.

Jeruzalémské ekovce.