DOKUMENTACE

Houbového výletu kol Chocně

v pátek 20. září 2019

Kronika

Ráno na srazu v zámeckém parku v Chocni.

ja:

Opět užiju práva editora a bych zahájil a zároveň učinil včasné pokání, aneb konstruktivní sebekritiku, jak se kdysi za mých mladých dob mělo za žádoucí, neb přiznávám, že jsem byl výrazný odpůrce sběru hub z kola. Ano, kaju se, byla to velká chyba a omyl a hlavu už mám plnou popela.

Pravdu měl Karel! Sběr hub v choceňských lesích, po nichž se popojíždí na kole, je činnost neskutěčně zábavná a hlavně s viditelnými výsledky! Prostě, dle mě, by se měl tenhle výlet opakovat každoročně!

Pravda, musí se dít kolem Chocně, nebo jinde, kde jsou obdobné podmínky. Má skepse totiž pramenila z praktického pokusu, který jsme s Evou a Žolinkou učinili předem v „našich“ lesích, čímž myslím Brlenku, kde sice se dá také jet lesem na kole, dokonce po poměrně solidní asfaltce, jenže jakmile odbočíte kamkoliv z hlavní cesty, stává se terén značně neprůjezdným, nemluvě o jiných výškových poměrech trasy. A to se nezmiňuji o Žolince, kterou houby výrazně nebavily a celou dobu se bála šumění smrků a jejich kmitajících stínů, neb foukalo. Hub jsme nasbírali sice stejně, leč určitě to nebyla taková zábava, páč jsme je museli hledat dost daleko od našich kol. Čili, jak jste si doufám všimli, zavedl jsem novou kategorii výletů, a to houbařský!

Na mostě přes Orlici před Darebnicí.

Eva:

Houby, houby, houby,

malý, velký,

tlustý, tenký...

Brali jsme jen ty lepší ze spousty klouzků klouzků klouzků a hnědáků hnědáků. Ale při dalších zastávkách konečně BÍLÉ HŘÍBKY!

Takže dobrý.

Ráno napřed kosa na rukavice a čepice, pak už lepší, sluníčko a pohoda.

U jednoho rybníka nově vybagrovaná strouha (suchá) a podle ní haldy oblázků — velkých, malých, úplně jsem zapomněla na houby.

Při první zastávce u nás zastavil pán v dodávce, jestli jsme náhodou nenašli klíče. Pak jel dál a po několika hodinách jsme ho zas potkali, ptal se kudy do Újezda. Klíče našel!!!

Za Darebnicí na začátku stoupání ku Chloumku.

Mirka:

Ráno jsem se rozhodovala jesli mám jet vlakem nebo na kole. Zvítězila lenost a počasí, byly 2° nad nulou. Musela jsem tedy čekat v Chocni hodinu, než přijeli ostatní.

Houbařský výlet se vydařil, hub bylo jako máku kam se podíváš. Napravo, nalevo, kolem cesty, kde jindy nic neroste. Cesta byla příjemná kolem rybníků, když vylezlo sluníčko bylo i teplo.

Zakončení U Osla, dobrá kuchyně i pivo.

Začínáme se mezeřit, neb ač to tak nevypadá je to do Chloumku.

Karel:

Já nevím, ale mám dojem, že to nebylo až tak moc organizačně zvládnutý. Příště bych si představoval určit si přesněji zastávky na houby s pevnějším časovým vymezením. Ještě štěstí, že nám přálo počasí a co chvíli na nás jukaly ty krásné houby.

U autobusové zastávky Chloumek, čekáme na nesvižné.

Milena:

Já nevím, ale mám dojem, že to Karel vidí moc černě!

Houbový kolmý výlet se díky velkému množství hub i houbařů dost vydařil. Počasí nám dost přálo. Houbám a houbařům ZDAR!

Ty, na něž se čekalo.

Vašek:

Kolohoubový výlet, koukání po houbách a chození po houbách a jen houby, houby, houby. Hub hodně a tak jen koukám po houbách a manie houbová. Ale škoda tam houby nechávat a tak zase houby a houby. Až v restauraci U Osla pěkné posezení s dobrým obědem a pivem. A popovídání si. Zdar dobrému výletu.

Další čekání v Újezdě.

Eda:

Natrhal jsem plnou tašku hub. Karel nekecal.

Odbočujeme na Prochody, rovně se jede na Jelení.

Jiřina:

Na hrázi rybníka Svatba za Prochody.

ja:

Na závěr budu zas trochu bilancovat. V Chocni na srazu v zámeckém parku v Chocni, u ústí podchodu od nástupišť choceňského nádraží, jsme se scházeli jak pověstní švábi na pivo. Což o to, to nebylo zas tak znepokojující, jako že se neobjevoval stále Karel, který nás měl provést po houbách místních lesů.

Než dočkali jsme se i poslední Mileny a vyjeli jsme parkem přes Orlici na třídu TGM, na níž naše jízda dostala potřebné majestátnosti. Bychom nezpychli vyvedl nás Karel rychle do polí a luk a uháněli jsme mezi nimi k Darebnici, ke Chloumku a do Újezda, kde na kopci u kostela se ukázalo, že uhánělo se příliš, neb část výletníků chybí. Nebylo to poslední soustřeďování, než všechna další už byla tak nějak předvídatelnější, neb my opozdilci jsme už měli jistotu, že na nás bude čekáno.

Z Újezda jsme jeli dolů na Prochody, jimiž jsme projeli k rybníku Svatba, po jehož hrázi jsme vjeli slavnostně do lesa, neb to bylo po Dálnici. Na ní se také uskutečnil první úspěšný sběr hub. Cca po 250 m dál jsme sjeli z dálnice na jih, jak uvozuje Karel, drželi jsme se cyklo 4186. Zde nastala druhá sklizeň hub — Eda to popisuje zcela trefně;-) Již patřičně ohoubováni jsme se drželi cyklostezky a přijeli tak k rybníku Lux, o němž se zmiňuje oblázkově Eva a kde jsme se opět notnou chvíli dávali do houfu.

Kousek za Luxem jsme vjeli s cyklostezkou na turistickou zelenou a s nimi uháněli na východ nahoru ku Třem zmrzlým. Na úpatí stoupání jsme zažili trochu dobrodružství, neb tu lesáci zabrali cestu, nakládajíce skácené kmeny.

Mimo to samozřejmě rostly u cesty různé houby, čili bylo nutné u dalšího rozcestí opět se soustřeďovat.

Za Zmrzlými jsme opustili jak stezku tak zelenou, které se tu točily na jih, a drželi jsme směr na východ odbočkou vlevo, tady rostly u cesty zmiňované praváky! a tudy jsme dojeli k bývalému újezdskému písáku, o němž Vašek vzpomínal, co fůr písku odtud vyvozil. Jinak tu bylo poměrně nevlídno a chladno a ani houby se tu moc nepředváděly, takže jsme byli rádi, když byl za námi.

Pokračovali jsme stále na východ dokud jsme nepřijeli ke kolmé Postolovské cestě, alias cyklo 4229, po níž jsme se brali doprava na jih k Čertovu dubu. Zde bylo poslední lesní soustředění. Mimo altánu a dřevěného sousoší se tu vyskytuje informační cedule, kterou doporučuji všem zhlédnout, by viděli jak se dá odfláknout práce a za co je státní podnik schopen platit. 3x FUJ!!!

Odtud už to bylo snadné, zvlášť když nás Karel začínal honit;-) Přijeli jsme na zelenou a lesní asfaltku, zvanou Formanka, po níž se dá ujíždět vlevo na východ stále s kopce ven z lesa, až na silnici z Týnišťka do Chocně, kam jsme spěchali k Oslu na oběd.

Protože ten byl dostatečně zaznamenán ostatními, nebudu nosit dříví do lesa a věnuji se následné činnosti, ká spočívala v odjezdu do zámeckého parku, kde na místě ranního startu jsme se rozdělili. Část výletníků usoudila, že jí to pro dnešek stačí a opustila nás. My vytrvalejší jsme jeli ještě do choceňského zámku, kde zdejší houbaři pořádali velkolepou výstavu svých trofejí spolu se skromnější výstavkou sukulentů. To byly teprv houbařské orgie na závěr! Kdo nebyl, neuvěří, leč hrozně zaváhal!

No, a to byl konec. Po výstavě jsme se rozjeli každý na svou stranu. Byl to náramný výlet a hodlám se opakovat, protože navrhnu na VH opakovat;-)

P. S. Doufám, že jste si všimli, jakou máme v Jiřině zakopanou hřivnu!

P. P. S. Zajímavé bylo, že krom Evy nikdo nezmínil humornou příhodu s pánem, ký jezdil po lese, hledaje klíče — ké našel — až zabloudil. Zmiňuji proto, že se doma ukázalo, že se nám přihodila neméně humorná příhoda: Eva snad v lese také ztratila klíče. Naštěstí ne svoje. Byly mé;-((

P. P. S. (dodatěčně v listopadu) Mé klíče se našly v Evině lesním batohu. Vzala si na houby jiný batoh než byl ten, ve kterém je hledala! HURÁ!!!

Fotky 3 — Okolnosti

Sběr hub v lese mezi Svatbou a Luxem.

U Tří zmrzlých.

Nad újezdským písákem.

Jiřina na Formance.

Hub není nikdy dost! Aneb na jejich výstavě v zámku.

Doprovodné texty

NOVÝ ČERTŮV DUB
druh dub Quercus
WGS — 84
50°00'34,87" s.š. 16°10'27,48" v.d.
nadmořská výška 349 m n.m.

O STROMU:

Čertův dub — po staletích sešel věkem a byl více než před 100 lety poražen — jeho předpokládaná poloha — pískový kámen nad Formankou v oblouku točny „U Slatinkova borku“. Pověst přenesena na strom 100 m jihovýchodně od pomníčku „U Partyzána“, který po silném poryvu východního větru padl 25. 08. 2015 v 13.30 hod k zemi. Nejmohutnější dub nedaleko staré cesty Formanky, vybočené těžiště koruny stromu přispělo k neodvratnému pádu tohoto velikána. Strom leží trvale na katastru města Chocně, na pozemcích Lesů České republiky, v blízkosti obce Sruby, kde po staletí rostl do své mohutnosti. Po dohodě s Lesy ČR přenesen na již rostoucí dub v blízkosti altánu nad Formankou, u pomníku Al. Bogdanova.

Za vydatné pomoci Lesů České republiky s. p. Hradec Králové a daru Rybářství Litomyšl s. r. o. vzniklo toto dílo. Postavy vytvořil řezbář p. Josef Cipryán, Podhradí 30, Třemošnice a soubor akcí do dnešní podoby dokončil p. Jan Stratilek info@hus-sirat.cz, 737 801 858, dle znění smlouvy č. S919/2018/09.

POZOR ! objekt je monitorován fotopasti Bunaty

POVĚST O „ČERTOVĚ DUBU“ U OBCE SRUBY

Hlinecký Antonín

Z dob šerých, dávných. Za onoho času.

Za dávných časů žil zde v jedné osadě okolo těchto lesů roztroušených vesnic chudý sirotek, který neměl na světě nic dobrého. Byl u cizích lidi, vedlo se mu čím dal tím hůře. Jednou slyšel, že ten, kdo se čertu zapíše, že se má na světě dobře. A tak ubohý sirotek — pasák, kudy chodil, všude na to myslil, kdyby se s tím čertem sešel, že by se mu hned zapsal, jen když aspoň jednou na světě se bude mít dobře. Velmi rad chodil do lesů tento ubožák, kde si aspoň postěžoval tem staletým kmenům, když jednou tak bloudil po lesích, pravě v těch místech, kde se u „Čertova dubu“ říká a kde pravě tenkrát stal mohutný věkovitý dub a myslil si, kdyby tak toho čerta potkal. A tu najednou se před ním objevilo skutečné čertovské chlapisko, které vystihlo jeho myšlenky. Pasáček se zprvu sice trochu zalekl, ale když čert mu sliboval, jak se bude míti dobře, nedal se dlouho pobízeti.

Tak konečné pasáček musel čertovi podepsati vlastni krví smlouvu, že za sedm roků, „po které se bude míti dobře, půjde s čertem — to se rozumí, že do pekla. Ještě než sirotek — pasaček smlouvu krví podepsal, dal si do ni podmínku, „že totiž půjde s čertem v ten čas, kdy dub, co tu na té výšině mocné větve rozkládá, listí již míti nebude. A kdyby dubu do té doby zde nebylo, týká se to každého jiného dubu v lese“. Tak se rozešli.

Od té doby se vedlo sirotkovi — pasáčkovi dobře. Štěstí se naň smálo ze všech stran Když vyrostl, oženil se a stal se z něho zámožný sedlák — hospodář. Na čerta a smlouvu s ním skoro zapomněl, ale čert nezapomněl. A když jednou jel s koňmi do lesa právě na podzim, kdy uplynulo sedm roků a přijel k tomu velikému dubu, kde před sedmi lety smlouvu čertovi podepsal, vzpomněl si na to. A než domyslil, již před ním stál čert jako tehdáš a vyzval ho, aby s ním šel hned rovnou do pekla. Jak ve smlouvě stojí, až dub listí míti nebude, aby se podíval, že ještě neopadalo.

Čert se sice vrtěl, ale musel dali sedlákovi za pravdu a ten práskl bičem do koní a ujel.

A když přišlo jaro, jel opět sedlák do lesa, jakmile se přiblížil k uvedenému dubu, kde se vzal, tu se vzal, čert stojí znovu před ním a tentokrát, že sedlák s ním musí jíti, neb listí již dávno, až duby listí míti nebudou.

Čert se sice zaškaredil, poznal že jej kdysi ubohý pasaček, dnes zámožný sedlák, napálil, ale musel mu dáti za pravdu, neboť tak ve smlouvě bylo psáno. Od té doby již se víc sedlákovi neukázal a ten žil se svoji rodinou až do smrti.

Dub pod kterým tak pasák na čerta vyzrál, nazýván od té doby „Čertovým dubem“ a když po staletí sešel věkem a byl poražen, nepřestalo se tomu místu říkat u „Čertova dubu“, a říká se tak až podnes.

Prudič Karel

Choceň v pověstech a vzpomínkách

Je tomu asi 80 let. Darerbnický hajný poslal synka na Sruby do dvora s nějakým vzkazem. Chlapec natáhl nově manšestrové kalhoty a šel. Vracel se až za soumraku a počalo mu být úzko, stále Vaškovi připadalo, že ještě někdo lesem poblíž něho jde. Když přišel poblíž k Čertovu dubu, zrychlil chůzi. V tom se mu zdálo, že někdo za nim jde a volá: „Kam jdeš Vašku?“ Dal se do běhu, ale ze všech stran to na něj ustavičně volalo: „Kam jdeš Vašku?“. Čím rychleji utíkal, tím více hlasů se ozývalo. Váša přišel domů celý udýchaný, ale ani nešeptl o tom, co v lese slyšel, bál se, že by se mu vysmály.

Láska František

Obec Sruby v historii, pověstech a vzpomínkách

Další ze Srubské kroniky: Jedna z nich vypraví o dřevorubcích, kteří se vraceli v podvečer z práce z lesa a když míjeli tento dub, spatřili jak kolem dubu rejdilo v divokém tanci několik čertů. Dřevaři stanuli přimraženi, dívali se, vlasy jim hrůzou stávaly, srdce zvučně bilo. Ani nedýchali. Však teď běda! Jeden bujný čert je zahlédl a pustil se do běhu. Jako když do nich střelí, dřevaři dali se na útěk, strach je pohaněl. Ale těžko se jim běželo, nástroje pily a sekery překážely a čert jíž je doháněl! Zahodili tedy všecko a pustili se o překot ke vsi. Již kynou jim chaloupky osvětlenými okny vstříc. Psi zaštěkali, uslyševše dupot, a čert zmizel. Bez dechu a uříceni přiběhli drvoštěpové domů a vyprávěli co se jim přihodilo. Od té doby zván dub „Čertův“, a lidé za soumraku se mu zdaleka vyhýbali, bojíce se aby je čerti podobně neprohnali.

Jiná pověst praví: Na místě, kde dnes je zasazen pískovcový kámen, stál před dávnými časy obrovský dub. Často se na něm zjevovala veliká divoká černá kočka. Jelikož v lese dělala na mladé zvěři veliké škody, myslivci a hajní po ni stříleli, ale nikdy se jim nepodařilo ji zastřelit. Jak byli dříve lide pověrčiví, všeobecně se mluvilo, že to musí byt čert. Proto se tam říká dodnes u „Čertova dubu“.

O Čertově dubu vypráví i místní pověst o chlapci, který se z chudoby upsal čertu. Ten ho směl odnést do pekla, až opadá listí z místního dubu. Když si po letech jednou na podzim čert přišel pro jeho duši, vzal ho mladý hospodař ke stromu. Dub měl ale na rozdíl od ostatních listnáčů ještě nějaké listí na větvích. Čert přišel ještě jednou na jaře, ale když zjistil že zbytky listí z dubu neopadávají. Teprve až když vyraší nové. Zmizel a už se víckrát neukázal.

Werich Jan: Fimfárum, Až opadá listí z dubu.

Meduna Zdeněk: Pověsti z Chocně a okolí.

Opis z informační cedule u Čertova dubu.
Původně jsem chtěl text zveřejnit v autentické „prasácké“ podobě, kou dopustil garant Jan Stratílek, spolu s investorem Českými lesy. Nakonec mi srdce nedalo a opravil jsem gramatické i typografické chyby, ovšem přesto jsem občas nebyl s to vrátit textu původní smysl, za což se omlouvám.

Fotky 4 — Okolí

Babiš řádí aj na podzim, zde u Chloumku (části Újezda).

Velké širé nerodné, sic možná úrodné, újezdské lány.

Rybník Svatba.

V intimnějším ohledu

Rybník Lux.

Paseka u Formanky.

Skoro Choceň.

A opět zámecký park, tentokrát odpoledne.

Rozvod Orlice při závěrečném rozjezdu.