DOKUMENTACE

Výletu do Nového Města n. Metují

ve středu 20. listopadu 2019

Kronika

Městský beránek.

ja:

Volám s klasikem: Více světla! V takové tmě odmítám psát víc!

Jeden z Městských holubů.

Eva:

Proč jsme nevzali Žolinku s sebou?

Autem do Chocně — za světelnou nehoda — z návěsu vojenského náklaďáku spadl skříňový vlek do vedlejšího pruhu, asi jak zabrzdil na semaforu.

V Chocni není místo na zaparkování, Míra jel k nadjezdu. Připojili se Vašek a Milena, spěšný vlak do Náchoda ještě čeká na vlak od Ústí, ale Mirka nedojela, Prokopáci hlídají vnouče.

V „Nováči“ je konečně nové nástupiště, posléze nový viadukt na silnici od Spů místo úzkého podjezdu. Tam někde by byl hrad Budín!?

Jdeme dolů k potoku a dumám nad další cestou — z domku vyšel pán a ometá betlém (vystřihovaný, z Třebechovic), radí kudy, paní vynesla ještě horní půlku — mají kvůli vnoučatům.

Nakonec jdem dolů, nahoru — po naučné stezce a posléze pod tou vyhlídkou a jdem k městu, přes lávku pod zámkem, kol garáží Pepy a Vendy Pralinky, kol jakési tělocvičny(?)

Pak na silnici Slavoňovskou a přímo vzhuru do kopce přes kořeny + kameny na hrad Výrov. Ale Milena s Mírou to berou přes nějakou zahradu, to nešlo. Z vyhlídky jdem nahoru dolů nahoru dolů — přes hrad Výrov – tedy vyhlídkové zříceniny — po vršcích a pak zas dolů až na úroveň Metuje, takže další vyhlídku vidíme zespoda, což je pěkné a pohodlnější a město se tyčí nad námi. Takže vzhůru začíná lákat vyhlídka jiná – na oběd. V IC poberem informace a honem k Paďourům naproti přes náměstí.

Pak ještě cestou k nádraží zkouším, jestli „spolužák“ Petr Suchánek stále ještě působí ve věžní galerii Zázvorka a je to tak. Zavzpomínali jsme na semináře v Bechyni pro muzejníky a pedagogy (financoval hodný pan Soros) a ze vzpomínek se vyloupla Zita, nyní Suchánková (žena toho grafika Suchánka, který je novoměstský rodák a má tam poblíž chalupu). A ona k mému překvapení řediteluje už leta v mém oblíbeném muzeu v Roztokách.

Posléze přes různé obchody a poslední zahrádkovou vyhlídku se přibližujeme k nádraží a pak už domů. Proč jsme nevzali tu Žolinku?

Umění balkonů.

Milena:

(Dosud se nevyjádřila.)

Vodník u Metuje.

Vašek:

(Dosud se nevyjádřil.)

Obaly pod Horskou bránou.

ja.:

Nejraději bych se nevyjádřil, bych nemusel kafrat, páč Milena byla poněkud víc než nepřipravená;-( Na druhou stranu má u mne jedno velké plus, neb jí znala paní průvodčí ze spěšňáku, kde jsem nechal klíče od baráku a náhradní baterku do foťáku, takže jsem si je mohl před odjezdem domů vyzvednou na pokladně nádraží. Čili fifty-fifty!

A ještě je trochu v plusu, proto popíšu jak jsme bloudili. Po příjezdu jsme vylezli před nádraží na Gen. Klapálka a po ní se dali na jih k příčné Havlíčkově (před ní došlo na tu hodnou paní průvodčí, jíž patří větší dík!). Tu jsme přešli a pokračovali uličkou drážní dolu k Metuji (Eva dost riskuje, píše-li o ní jako o potoku;-) Přišli jsme k jakémusi rozpadajícímu se zahradnictví, což byl zřejme konec ulice Elektrárenské, po níž jsme se vydali vpravo po vodě. Prošli jsme pod krásným starým viaduktem a došli až k mostu na 1. máje. Po něm jsme přešli na druhý břeh do Krčína. Tady jsme se dali hned za mostem vlevo zkratkou přes park a kolem Sokolovny k bývalé Myší díře, dnes nejmíň Králíčí, neb jest nově protažená a zmodernizována. Protáhli se jí také a o kus dál vlevo jsme vstoupili do kdys malebného Budína.

Tady nás Milena neomylně vedla od řeky z města ven někam na jih k Dobrušce. Teprve dobří domorodci, chystající křesťanské vánoce, nás vrátili na správnou cestu víry dle řeky.

Proti proudu vede cyklostezka 4034 a té jsme se zuby nehty drželi. Ono to jinudy ani nešlo. Dovedla nás na úpatí Popluží, kde jsme se pod zahrádkářskou kolonii Na Popluží pustili cyklostezky a vzali to nevděčně naučnou doprava, aby nás po stráni nad řekou provedla kolem zahrádek na jihovýchod.

Hned jak to za zahrádkami bylo možné, vzala to Milena doleva dolů, zpátky k řece, čímž jsme si odpustili vyhlídkové schodiště proti zámku, po němž nás chtěla prý provést, abychom si užili. No, nepovedlo se, než o tolik jsme zas nepřišli, i z oudolní nivy byl zámek dobře vidět! Brali jsme to pod ním loukou k Metuji, kterou jsme Pod Vinicemi překonali po ocelové lávce ke garážím a nové tělocvičně. Kol ní a ZŠ s DDM (naproti ze školní zahrady se dají krást jablka;-) jsme se dostali na konec ulice Č. Bratří a k Sepskému mostu.

Po něm jsme znovu pokořili Metuji, bychom se hned za ní dali se doleva do uličky Na Bělidle, neb tu začíná červeně značený výstup na Juránkovu vyhlídku a trosky Výrova. Tu jsem naposled podlehl Mileně a nechal se zlákat do něčí zahrady, páč tudy údajně vedla dobrá cesta nahoru. Což o to, vskutku tomu tak bylo, jen nahoře byl vysoký plot. Museli jsme zpátky a pokorně následovat Evu s Vaškem, kteří už byli na vyhlídce. Po výstupu, spíš šplhu (bylo mokro!), jsme se k ním připojili a též se kochali výhledy na Nové Město a kroutící se Metuji pod námi.

Z vyhlídky jsme se šli podívat na zbytky hradu Výrova, které se tu rozpadají o kousek výš. Protože jsme nechtěli riskovat krkolomný sestup, zkusili jsme to po hřebeni nad Horským předměstím na sever, postupně se točíce a klesajíce na západ až jsme klesli na konec ulice Rezecké, kousek od řeky.

Tu jsme opět přešli po mostě Pod Hradbami a stejnojmennou, dlážděnou ulici jsme vystoupali na druhý konec ulice Č. Bratří, která nás dovedla k imaginární Horské bráně, jíž jsme prošli na Husovo náměstí, kde nás přivítal Vašek, ký to vzal od řeky po schodech k Zázvorce.

První jsme se šli podívat do IC, bychom načerpali informace. Jídlo a pití jsme čerpali následně ze zásob protější hospody U Paďourů, jíž mohu vytknout pouze tmu, která tam panuje.

Po obědě jsme se šli podívat po krámcích na podloubí, většina byla s lepšími dobrotami, a ztratil se nám znovu Vašek. Prý tu má další ženu do zásoby. Jak to ten chlap stíhá je u Boha, jemuž se doufejme poctivě zpovídá. My bez něj jsme pokračovali přes náměstí do Zázvorky na kus řeči s Eviným zmámým kastelínem. Potom jsem se nějak zasekl při focení Metují naproti pod Zázvorkou a dámy mi zatím prchly.

Vydal jsem se za nimi na Náměstí Republiky, kde už také nebyly a neviděl jsem je ani na následné Komenského ulici. Teprve u kostela Narození P. Marie mi došlo, že jsem je předešel, neb pilně pokračovaly v návštěvách novoměstských kvelbů.

Ač jsem na ně počkal, za chvíli mi zase utekly, ale jen proto, že jsem furt něco fotil. U Rychty se daly doleva po Nádražní a dohnal jsem je až před poslední zdejší vyhlídkou, Bartoňovou, kterou jsme též ozkoušeli, leč s nijak valným výsledkem. Poté se situace znovu opakovala a na nádraží jsem přišel dlouho po nich. Zde jsem si vyzvedl zapomenuté věci — paní pokladní byla moc ráda, že se jich zbavila — a vydal se zkoumat přednosti zdejšího nádraží. Dnes se nekonaly, neb nádražka U Paragána měla zavříno! Tedy jsme čekali na nástupišti a odhadovali zatím, zda se Vašek utrhne včas a stihne vlak. Stihnul! Byli jsme opět všichni a mohli poměrně spokojeně odjet domů. Přeci jen, hodit řeč se zámeckými trpaslíky není nikdy marné.

Fotky 3 — Co zbylo

Na konci Generála Klapálka, před Havlíčkovou.

Na levém břehu Metuje už jdeme dobře.

Pod zahrádkáři Na Popluží.

Na lávce Pod Vinicemi.

Nad Klopotskou aneb zase blbě!

Za Výrovem.

Nad Horským předměstím.

Pod Hradbami.

Na Č. Bratří, kousek od bývalé Horské brány.

Na Husově náměstí.

Na Komenského.

Na Nádražní u Bartoňovy vyhlídky.

Doprovodné texty

JURÉNKOVA VYHLÍDKA

učitel, historik, fotograf, archivář, muzejní pracovník, čestný občan města
Narodil se v Jedlí u Zábřehu. Po gymnaziálních studiích v Zábřehu a absolutoriu jednoročního učitelského kursu vyučoval na menšinových školách na Šumpersku. Poté byl přeložen na měšťanskou školu do Šumperka a v roce 1934 na měšťanku v Mohelnici, kde se stal aktivním členem českých menšinových spolků. V roce 1938 musel se svou rodinou opustit zabírané pohraničí a po krátkém pobytu ve Slavoňově se přestěhoval do Nového Města nad Metují. Vyučoval jako odborný učitel na měšťanské škole. V roce 1945 byl jmenován městským archivářem a na základě jeho objevu pernštejnské podoby domovních štítů došlo v letech 1951—1954 k úpravě bloku domů č. p. 1203—1209 na Husově náměstí do původního renesančního stavu. V roce 1957 absolvoval Vysokou školu pedagogickou. Vynikal i jako recitátor a fotograf. Zasloužil se o vyhlášení města městskou památkovou rezervací 3. 12. 1969. V letech 1962—1972 působil jako ředitel náchodského muzea. Jeho zásluhou byla pevnost na Dobrošově zpřístupněna veřejnosti. Je autorem publikace Český Betlém — Nové Město nad Metují (1947) a spoluautorem knihy Nové Město nad Metují (1976), která líčí dějinný vývoj města. Dne 27. 10. 1994 byl jmenován čestným občanem města Nového Města nad Metují a roku 1995 čestným členem místního odboru KČT.

Vyhlídka byla vybudována nynějším Spolkem Podskaláků v měsících duben—květen 1981. Zajímavostí je výhled na historickou část města nazývanou novoměstský Betlém.

Informační tabulka vznikla na náklady města Nové Město nad Metují v roce 2010.

TEXT vysvětlující tabule nahoře u Juránkovy vyhlídky.

Fotky 4 — Kulisy a rekvizity

Na Popluží.

Výhled na město z Juránkovy vyhlídky.

Různé objekty U Zázvorky.

Plácek před ní.

Pohled na Metuji od ní.

Komenského ulice.

Památník Osvobození u kostela tamtéž.

Pohled na zámek z Bartoňovy vyhlídky.

Nádražní ornamenty.