DOKUMENTACE VÝLETU

z Javorníku do Svitav

ve středu 18. února 2020

DATA

Pořadatel:

ja.

Účastníci:

Eva, Jiřina, Karel, Mirka, Vašek, Žolda & ja. (7)

Příznivci:

Omluvení Fialovi, Milena a Pépi.

Povětří helioportu.

Počasí:

Jasno, -4 °C a veselo. (měřeno v 7:00 SEČ v B.)

Provedení:

Pěšmo.

Trvání:

10:25—15:05 (cca 4,5 hodiny).

Oprava asfaltu.

Délka trasy:

7,5 km.

Body na trase:

Javorník: U Jelena (463 m), odbočka k Javornickému lesu (467 m); Javornický les: kraj (457 m), křižovatka se stezkou pro vozíčkáře (446 m); terasa restaurace Rosnička (443 m); břeh rybníka Rosnička před ní (442 m); rozcestník Na Pláži (443 m); odbočka modré za hrází (442 m); ornitologická pozorovatelna na Dolním rybníku (440m); rozcestník Dolní rybník (438 m); Svitavy: začátek Olbrachtovy ul. (439 m), ústí ul. Na Červenici (441 m), křižovatka Dostojevského s Tolstého ul. (443 m), Restaurace U Zubra na Pražské (444 m), přechod u pošty na M. Horákové (435 m), náměstí u kostela (438 m),1. etáž Fabriky (438 m), parkoviště před ní (434 m), Komenského nám. (433 m), nádraží ČD (445 m) .

Postup:

Od zavřeného hotelu u Jelena po ulici na sever k první odbočxe doprava na V k lesu. Javornickým lesem na JV, na křižovatce z vozíčkářskou stezkou na V k restauraci Rosnička a ke břehu stejnojmenného rybníku. Po jeho břehu na SV a JZ k rozcestníku Na Pláži, odtud po hrázi na JZ po modré. Za hrází doleva s modrou na V, podel Dolního rybníka u jeho hráze ostře na JZ přes trať do Olbrachtovy ulice, po ní až k odbočce Na Červenici vpravo na Z, až ke křižovatce s Tolstého ul. Zde doleva na J až k Pražské, přes ní naproti do restaurace U Zubra, kde dáme oběd.

Po obědě za deště po Pražské na JV až k ústí Riegrové, po ní na V do M. Horákové, zde u pošty doprava na J ke kostelu Navštívení P. Marie a na náměstí. Po severním podloubí až k uličce s prampou-chem, jí doleva na S k centru Fabrika, Fabrikou na JZ ke schodum ven, po nich před fabriku na parkoviště na Komenského nám. Po něm na sever na konec ul. Milady Horákové a z něj doleva po Školní stále na sever, až k ústí ul. Nádražní vlevo. Po ní nahoru na východ k nádraží ČD na spoje domů.

Možný trpaslík za plotem.

Kultura:

Té jsme moc nedostáli, snad jedině průchodem Fabrikou, kulturního centra.

Také jsme šli kol kostela Navštívení P. Marie a hřbitovní kostel sv Jiljí jsme aspoň viděli, na roudíl od kaple sv. Jiří, od které jsme šli snad 50 m, leč viděj ji nemohli.

Co se týče památek, byli jimi už zmíněné církevní, poté na náměstí Městský dvůr, stará radnice a Dům U Mouřenína. Na náměstí jsme šli kol Mariánského sloupu a pomníku, připomínajícího návštěvu TGM v r. 1929.

Nakonec vzpomenu instituce po cestě: hasiči, sportovní hal, pavecký bazen, pošta, IC a nádraží.

Ptačí zob.

Příroda:

Nepochybně Svitava, napájející oba navštívené rybníky, Rosničku a Dolní, s níž jsme se ještě potkali na ulici Školní. Na rybnících plavaly labutě, kačeny, různé potápky a možná i husy divoké.

Kol rybníku bujel orobinec a v zahrádkách kvetly sněženky, talovíny i bledule a další zahrádkářská havěť. V javornickém lese jsme neviděli javory, zato břízy, duby, jasany, jívy, olše a osyky.

Pohoda U Zubra.

Občerstvení:

Svitavy, U Zubra: 10°, 11° a 12° Zubr, Přerov.

Abeceda u trati.

Setkání:

S žebravými labuťáky, kteří, kdybychom jim něco dali, možná šli s námi až do hospody.

Zážitky:

Choceňáci málem v Javorníku nevystoupili. Jejich autobus je nevypustil na zastávce, dokud z ní neodjel odpočívající zde kamion.

Jiné:

Stvořili jsme Plán akci 2020.>

Odraz zvědavosti.

Hodnocení:

Z 5 možných uděluji 3,5 bodů.

Známka:

Odkazy:

FOTKY 1 — Aktéři

Na zastávce U Jelena.

Na cestě k Javornickému lesu.

U Rosničky.

Na její terase.

U rozcestníku Na pláži.

U interaktivní mapy okolí.

Na orenitologické pozorovatelně.

Na křižovatce Dostojevské s Tolstého.

U Zubra..

FOTKY 2 — Rekvizity

Jelen U Jelena.

Lípa v Javcorníku.

Schody do Rosničky.

ZÁPISY DO KRONIKY

Vzorník krytin Na Červenici.

Eva:

Fučák větší než jsme mysleli, ale nic z nebe nepadá, takže dobrý.

Busem z L k Jelenovi s Mirkou, v Javorníku čekáme na ostatní. Ale na zastávce je zaparkovaný kamion, takže řidič autobusu neotevírá dveře a nevypouští pasažéry, dokud se řidič neprobudí a neodjede. Takže se připojí Jiřka + Karel a Vašek.

V Javorníku míjíme jediný starý statek, ostatní jsou novodobé nóbl zámečky.

Za odbočkou ve výběhu 2 huňatí poníci. Pak až přes les k rybníku Rosnička. Na terase (zavřené) hospůdky svačíme a pak přes vrbové tunely a dětské houpačky, pak kolem rybníka a podél druhého rybníka a přes trať do města, obdivujeme téměř jarní zahrádky.

U jedné zahrádky majitel vše zastřihuje do kulatých tvarů. Ale chatička kulovitá není. Z ornitologické vyhlídky na rybník nevidíme všechny ty druhy, co jsou na ceduli vyobrazené, jen 2 labutě, které nás pak sledují až k hrázi (asi labuťáci?)

Obídek U zubra dobrý, vydatný.

Grafitti na budce u přejezdu u Dolního rybníku.

Jiřina:

(Dosud se nevyjádřila.)

Dlažba u kostela Navštívení P. Marie.

Karel:

Slíbil, že něco napíše.

Hladina Rosničky.

Mirka:

Cesta autobusem do Svitav přes Litomyšl je unikát. Většinou jezdím do Svitav vlakem.

Hospoda U Jelena hezká zvenku, ale zavřená. Polovina účastníků výletu se nemohla dostat z autobusu, neb pan řidič je odmítl vypustit mimo zastávku. Cestou jsme obdivovali poníky za plotem, labutě na rybníku a rozkvetlé sněženky, bledule a talovíny. Zakončení U Zubra.

Detail hasičárny na Olbrachtově.

Vašek:

Pohodová procházka v (před) jarním počasí- Chladný vítr ale prima. A nakonec příjemné posezení v obyčejné (ne drahé) hospodě. A tak chvála výletu a také podbně příště.

Obrazec z Tolstého. Schválně kolik napočítáte pravoúhelníků?

ja.:

Začnu omluvami. Poměrně záhy se omluvil Pépi z rodinných důvodů, potom v normě Milena, která ve svém věku neprozřetelně skáče pod kola výbušných zlotvorů, aby zachránila svého velebného psího kmeta, pročež pak se nemůže hejbat. A naposled odpadli manželé Fialovi, kteří den předem zjistili, že jim připadlo starat se o nemocné vnoučky.

O avanturismu, to je teď nějaká nakažlivá metla turismu, kterou do našich řad zavlekl Pépi, choceňské sekce jsem již psal v prezentaci. Prostě pro pár krejcarů nechaj si vrtat kolena, ač Vašek stěžoval si na rameno. Asi za něj dávaj víc.

Když jsme tedy konečně vyšli, bylo půl jedenácté pryč a zdálo se, že by nemuselo být úplně nejhůř s počasím, jehož předpovědi byly děsivé. Skrz jelení konec Javorníku jsme se snadno dostali k Javornickému lesu, v němž po javoru při naší cestě nebyla ani památka. Nevím, kde na to Češi přišli, páč čeští Němci žili v Mohren, což by se dalo přeložit něco jako Mouřenínov, nebo, kdyby tam bylo přehlasované „ö“, jako Mrkev;-)

Protože jinak v něm nebylo nic zajímavého, zastavili jsme se až u toho času zavřené hospůdky Rosnička před stejmojmemmým rybníkem. Zlákala nás její terasa, kde se dalo parádně posvačit u přezimujících stolů a lavic. Že jsme učinili správně, potvrdilo nám sluvíčko, které se prodralo skrze mraky a zkoušelo zkusmo hřát.

Po svačině jsme si užívali okolo roztroušených dětských atrakcí a až jsme se jich nabažili pokračovali jsme po břehu rybníka k jeho hrázi, kde se nachází další zavřená hospoda Plechárna, která na rozdíl od Rosničky neotvírá ani odpoledne. Také ona má kolem dost dětských atrakcí, by zaujala dětičtějící důchodce, tudíž trochu trvalo než jsme přešli přes hráz na její druhý konec. Měli jsme cestou spočítat labutě na rybníku, což se ukázalo jako úkol nadmíru obtížný, neboť ty se chovaly překvapivě neochočeně a zatvrzele plavaly vždy od nás k protějšímu břehu. Kolik jich je jsme se neshodli, káždý napočítal něco jiného, ale to se stává i v lepších rodinách.

Za hrázi jsme se dali s modrou turistickou značkou doleva k zahrádkářské kolonii, která vroubí břeh dalšího svitavského rybníku. Říká se mu Dolní, ač na mapách bývá vyznačen jako Svitavský. Obé je pravda, jako to že za rybníkem dlai jsme valé přírodě a vstoupili do ulic města.

Zatím to byla ulice Olbrachtova, která se zdála neobyčejně dlouhou a nudnou, že většina nezaznamenala hasičárnu nakraji, item že má odbočit uprostřed doprava do ulice Na Červenici. Zda tu byla cihelna se nevím, jiný původ jména mne nenapadá. Ulice Na Červenici mimo tajemství svého názvu skrývá také svou mez. Není totiž zřejmé kde končí či přechází do ulice Dostojevského, která na ni evidentně navazuje, poněvadž je vypsána na ukazatelích na další křižovatce.

Na ní jsme odbočili vlevo do ulice Tolstého, jejímž úkolem bylo co nejrychleji nás dopravit na ulici Pražskou, kdež čekal na nás zasloužený cíl: hospoda U Zubra. Dorazili jsme se krátce po poledni, kdy byla nazdění stabební a další podobnou čeledí, takže jsme se museli rozdělit a najíst se u dvou různých stolů Teprve po obědě a opadnutí stravovací vlny jsme si mohli dát stoly dohromady a spáchat dokončení loňské VH TSA, které spočívalo jen v odsouhlasení návrhu Plánu akcí 2020. Dostalo se na každého i na ty co nebyli, dostali po zásluze také akce.

Po záživném posezení a volné zábavě jsme se odhodlali pokračovat prohlídkou města cestou na nádraží, kdež jsme chtěli výlet završit na zdejším Ježku. Jenže už pršelo a chvílemi docela hodně. Nebylo tedy divu, že jsme svou prohlídku omezili jen na náměstí, které podobně jako litomyšlské má podsíně, ač tady se jím říká podloubí.

Podobně jako v Litomyšli je osazeno různými obchody, kterým někteří zřejmě žel neodolávali a nakonec nás zachránila zavřená Megaveteš, neb tam bychom se patrně zasekli nejvíc. Takhle jsme před koncem podloubí vyšli uličkou vlevo k Fabrice, kterou jsme se my benátští, jako příslušníci svitavského okresu, chtěli pochlubit cizoněmcům (teda, ti Češi musili mít ty Němce v žaludku!).

Nebyli jsme oceněni, v chodbě žádná hezká výstava nebyla, učňovská restaurace zavírala, a ke všemu se nám ztratili manželé Prokopovi. Jinymi slovy rychle jsme vypadli ven a ocitli se pod schody na parkovišti Komenského náměstí. Ač jsem měl v plánu provést ostatní na nádraží přes hřbitov, Eva s Mirkou se v dešti urvaly a spěly ulici Školní doleva místo vpravo a na volání nereagovaly.

Nezbylo nám s Vaškem než je následovat a za chvíli jsme byli na nádraží, kde jsme zjistili, že za 10 minut nám jedou spoje domů, čili že vlastně už nikdo, včetně dospěvšich Prokopových, nemá chuť ani náladu sednout si ještě na pivo. Nelámali jsme nic přes koleno, rozloučili se a každý vzal za svůj dopravní prostředek a byl konec výletu. Jelo se domů.

Shrnu-li: byl to utěšený výlet, na němž má všechna předsevzetí vzala za své, neb neměl jsem na to, bych tepal ten zbylý houf turistických oveček!