DOKUMENTACE X. Kuličkiády
a 2. výletu TSA Sezóny 2020 z Tržku do Cerekvice
ve středu 3. června 2020
DATA
Pořadatel:
ja.
Účastníci:
Eva, Jiřina, Milena, Karel, Pépi, Vašek, Žolda & ja. (8)
Příznivci:
Omluvení Eda a Mirka.
Obrazec na zemi.
Počasí:
Zataženo, 11 °C (měřeno v 7:00 SEČ v B.)
Provedení:
Pěšmo.
Trvání:
11:20—15:40 (cca 4 hodiny 20 minut).
Kvetoucí šípky.
Délka trasy:
Cca 4 km.
Body na trase:
Tržek, zastávka ČD (306 m), přejezd u Šotky (305 m); cesta za remízkem pod silnicí (309 m); Řídký, zastávka ČD (303 m); mostek přes Končínský potok (293 m); Cerekvice: před mostem (289 m); terasa Floriána (293 m), plac Kuličkiády před ním (291 m).
Postup:
V podstatě z Tržku stále na ZSZ dle trati, střídavě pod ní a nad ní do Řídkého, kde se mírně točíme od trati víc k Loučné vlevo, kolmo k tekoucímu Končinskému potoku a přes něj do Cerekvice na oběd k Floriánu, kde máme cíl.
I Mistr fixluje!
Kultura:
Velmi letmé, neb spíš dodatečné poznatky, vše z Cerekvice, ké dominuje kostel sv. Václava a z hospody patřená socha Madony s Ježíškem i pamětní deska letce Aloise Vrecla.
Maceška v betonu.
Příroda:
Krásné louky v povodí Loučné, která je tu postupně posilována potoky Kornickým a Končinským. Prvý napájí v Tržku rybníky Borovec a Šotku. V Řídkém u mlýna V Lukách se připojí Desinka od Višňar.
Cestou kvetou převážně bíle šípky, v Tržku rudé máky a žlutá krušinka barvířská, za Řídkým fialově kostivál lékařský, u mostku přes Končínský potok pak bíle pravý heřmánek.
Na louce u Loučné se procházeli a posedávali čápi, jichž jsem napočítal 11.
Občerstvení U Floriána.
Občerstvení:
Cerekvice, U Floriána: Bernard 11° a 12°,
Polička 11°.
Čapí lenošení.
Setkání:
S čápy na louce u Loučné.
Zážitky:
Poděkování Českým drahám, že nás zadarmo přepravily z Cerekvice, zast. do Tržku.
Jiné:
Zvládli jsme X. Kuličkiádu.
Příroda útočí
Hodnocení:
Z 5 možných uděluji 4,5 bodů.
Známka:
Odkazy:
FOTKY 1 — menší
První předstartovní ze zastávky v Cerekvici, při čekání na vlak do Tžku, ostatní od Floriána a z Kuličkiídy.
DIPLOM
ZÁPISY DO KRONIKY
Příjezd Regionovy na zastávku v Cerekvici.
Eva:
Po nočním dešti je hezky, nakonec jedem autem do Cerekvice, ale u nádraží v Lit. nabíráme Vaška. V Cerekvici v konzumu nákup — špekáčky a pivo v plechu. Pak už na vlakovou zastávku. Za chvíli přistupujeme do Motoráčku k Mileně a Pépimu a frčíme zpátky do Tržku, kde už čekají Jiřina a Karel. Přišli z Litomyšle pěšky. (Byli tam něco zaařizovat.)
Vzala jsem si pohorky kvůli mokru, ale nakonec by to zvládly i hadrové superbotky, šli jsme polňačkama. Kolem vody by to už nešlo, kopřivy jsou velké. A Žolince vadí i ty malé. Sluníčko svítí až až, na posečené louce minimálně 10 čápů, někdo vidí i víc.
Přejezd u zastávky v Cerekvici.
Jiřina:
(Dosud se nevyjádřila.)
Stíny v Řídkém.
Karel:
Po měsících obav z pandemie korona potvory jsme se konečně sešli na ČD zastávce Tržek, kam jsme s Jířou doputovali z Litomyšle.
Bylo jaro, sluníčko a pohoda. Na polní cestě, která nás dovedla k restauraci Florián obec Cerekvice. Točené pivo bylo pro mě skoro erotický nápoj, který jsem naposledy pil někdy v pravěku.
Břízy za Řídkým.
Milena:
(Dosud nic.)
Louky před Končinským potokem.
Pépi:
Cerekvice n/L
3 VI 2020
Tato propiska nějak lepí na prsty, takže se s ní špatně píše. Tím pádem se nedají zaznamenávat zde při stole „U Floriána“ přebírané choroby.
P. S. Vzpomínka na krahulíčka (Lhota Rapotína). Pépi
P. P. S. Florián nenalezen, ač J&Pe furt fotil a fotil. P.
P. P. P. S. Rozvoz obědů se prohnal kuličkovištěm jako cessna přes Rudé Náměstí (dříve Rudé náměstí) P.
5E8 4588 SMRDÍ WERRA HUNTING (bezdůvodně)
Mimořádné čestné uznání za kvalitní ochranné prostředky p. Prokop z Chocně.
V Cerekvici před mostem přes Loučnou.
Vašek:
(Snad příště.)
Před cílem!
ja.:
Tedy, kdo by ráno tušil jak krásný den nás čeká? Po řadě dešťů něco neuvěřitelného, skoro se nebojím užít slovo zázrak, zvlášť když se určitě nikdo předem nemodlil. Aspoň Vašek, známá držgrešle, se při šetření pomocí naší dopravy, cestou z Litomyšle do Cerekvice, o ničem takovém nezmínil.
V Cerekvici jsme zaparkovali ve stínu statného smrku před konzumem a šli se informovat, jak funguje hospoda vedle. Byvše ujištěni, že normálně, zašli jsme si zakoupit proviant, bychom při následném putování měli se čím posilnit. Napakováni vydali jsme se k vlaku, který v podobě prázdné Regionovy posléze krokem se přišoural. Přepravovali se jím orouškovaní spoluvýletníci Pépi s Milenou. Připojili jsme se a užívali si s nimi bezplatnou jízdu až do Tržku, kde jsme všichni vystoupili.
Vedle trati, jsme objevili v útulné boudičce manžele Prokopovy, kteří tu na nás čekali, údajně si učinivši předvycházku z Litomyšle. Tím jsme byli všichni a mohli jsme se loudat do Cerekvice. Hned za rybníkem Šotka jsme se dostali do volné lužní krajiny, kterou jsme neopustili v podstatě až do Cerekvice na západě od nás. Oním „v podstatě“ míním zastávku vlaku v Řídkem, kde u bývalé hospody jsme naposled přešli koleje a vstoupili znovu do divočiny.
Slunce nad námi se rozhodlo ukázat svou sílu a začlo do nás i všeho kolem nekřesťanský pražit, až někteří jedinci bědovali, že nemají pobývat na sluníčku, leč nabídnutý klobouk odmítli a neudělali si ani slušivou čepičkui z kapesníku.
Cestou došlo na pych v podání choceňské sekce. Protože jsme byli v lukách, nebyl lesní ani polní, leč jak lze tušit pych luční! Před mostkem přes Končinský potok byl uvedenými pyšníky ve velkém zvlastňován heřmánek pravý! (Dodatečně mne jímá podezření, že za účelem mrzkého dopingu, neb Karel následně k svému květy heřmánku naditému vaku velmi se měl.)
Zbytek cesty proloudán bez příhod, leda že na Cerekvických humnech museli jsme na zpozdilé čekat, abychom vešli v útvaru do spořádané obce. Na terase Floriána již vládl hospodský duch a záhy jsme byli svižnou obsluhou zásobováni jídlem a pitím. Mnohé příhody při tom došly na přetřes, však kupodivu se o nich nikdo konkrétně nezmiňuje, nemohu tedy trhat partu.
Když jsme byli dostatečně osvěženi a občerstveni, čili schopni bohatýrských činů, vyslal jsem Vaška, by ohledal staré kuličkoviště na parkovišti u hospody. Vrátil se však s neužitelnou zprávou, že nezbylo provést vlastní ohledání, zvlášť když jsem nechtěl se vzdalovat od pípy (na další tradiční kuličkovistě v uličce u náhonu), jak chtěl pivo opěvující Karel!
Seznav, že náš důlek — díra v betonu — na parkovišti vzal za své (byv vyspraven), našel jsem náhradní herní plochu hned pod terasou, kousek od jejich schodů, na příjezdové komunikaci, kde v úzkém pásu trávy, který ji odděloval od staré panelovky, jsme s Karlem vydlabali krásný důlek. Mám na to od minulé Kuličkiády vhodný kus rozbitého patníku, co jsem našel v pangejtu před Krňovicemi.
Kuličkiádu jsme nastoupili v pěti hráčích. Milena se rozhodla věnovat naší Žolince, Pépi se ujal rozhodcovské role, čehož hned využil Karel, ký vyrukoval s profesionální výstrojí! U spravedlivého sudího by mu nemohlo projít, leč ten náš byl už předem neblaze ovlivněn, jak patrno ze závěru jeho zápisu. Normální úplatek! Hanba!!! Prostě pravý amaterismus dostal opět na frak.
Dlouho byl souboj vyrovnaný, protože terén byl opravdu záludný a hráči všelijací. K jejich cti nutno podotknouti, že si zachovávali pevné nervy a nedali se rušit Pépiho neodpovídajícími výkřiky, ký se zřejmě domníval, že je na fotbale! Proto prošly různé, dříve nevídané triky, jako přesuny kuliček na vhodnější místo (zdokumentováno!) atp. Ani zašlapávání kuliček nikdo nehlídal, ač do betonu a asfaltu to moc nejde (vyzkoušeno). Naštěstí terén byl tak spletitý, že ani profesionalita Karla se dlouho nemohla projevit a nakonec to bylo pouhé štěstí (a čiré břídilství Evy, která rozhodující cvrnk z 5 cm nedala do důlku!), že si Karel opět odnesl titul Mistra TSA a mohl si ho náramně po zbytek dne užívat.
V každém pádě byla to po delším půstu překvapivě povedená vycházka s nádherným zápasem v kuličkách a bezvadným posezením u Floriána.
FOTKY 2 — větší
Převážně hráči, dvakrát nehrající Milena s Pépim a jednou odchod výletníků na vlak domů.