DOKUMENTACE

XI. Drakiády TSA
nad Stříteží u Poličky

v úterý 19. října 2021

ZÁPISY DO KRONIKY

Poličská silnice z drakoviště.

Eva:

(Dosud se nevyjádřila.)

Střítežské nebe s drakem.

ja.:

Málem jsem Drakiádu odpískal, když jsem v předvečer dostal esemesku od poslední možné účastnice Mirky, že nepřijede. Také ráno u nás v Benátkách lísteček se nepohnul, než nevzdali jsme se a navzdory osudu vyrazili provětrat naše draky, maje v zálze horkovzdušný balón, kdyby nahodou bylo bezvětří. Nebylo!

Protože jsme se nemuseli na nikoho vázat, jeli jsme autem, a to nejdřív do Poličky, obstarat si širokodolské pivo Volf, jehož pověst se zvolna na netu zmáhá. Protože jsme ho vypili až následně doma, nebudu se tu o jeho kvalitě zmiňovat.

Z Poličky jsme popojeli kousek na sever, kde nad tratí se vypíná Střítežský kopec, tvořící jakýsi zádní voj Velkého vrchu, kde se nalézá poličské letiště. My se rozhodli pro louku po levé straně silnice od Poličky, páč po obdobné cestě vpravo svážela obří technika kukuřici, nejspíš do bioplynek.

Ukázalo se to jako dobré rozhodnutí,vál tu silný a pravidelný vítr, takže hned prvního draka jsem vypustil na plnou šňůru. Což vypadá úžasně, jenže to byly dvě spojené šňury a namotávat ho pak zpátky na malou plastovou špulku byla práce pro vraha. Tudíž následně jsem byl opatrnější a vypustil na konec šňůry už jen jednoho draka. Ostatních pět jsem pouštěl tak na půl až třičtvrtě šňůry a toho druhého, vypuštěného na celou šňůru, jsem namotával na pořádné, čtvrtmetrové namotávadlo. Jinými slovy vyzkoušeli jsme osm draků a všechny litaly ladně, spořádaně, vznosně a vůbec se jim něchtělo dolů. Jejich jakýsi přehled naleznete v prezentaci, ač dva jsem v tom ajfru a opojení zapomněl vyfotit. Všichni naši draci jsou klasičtí na jednu šňůru. Většinou koupení po různých bazarech, blešácích a od Vietnamců.

Trvalo nám něco přes hodinu než jsme všechny vyzkoušeli a byli bychom si jich užívali déle, než od jihozápadu se začalo zatahovat, a protože jsme si chtěli ještě užít pěkné krajiny kolem, poslední draky jsem po vypuštění hned zase stahoval. Tím se nám povedlo už po čvrt na jednu vyjet na domácí vyhlídkovou jízdu. Nejdřív dolů do Střížeže a k údolí Jalového potoka, které se nalevo táhne k Širokému dolu, na druhou pravou až skoro k nám, přesněji do Čisté, kde se potok vlévá do Loučné.

Z údolí jsme vyjeli do Sebranic, kde před kostelem sv. Mikuláše a Obecní hospodou, jsme zabočili na Lubnou, kterou jsme projeli skoro celou, když jsme se před ní kochali zastavkou neuskutečněné dráhy z Litomyšle do Poličky, abychom před jejím koncem, u prodejnby Coopu, odbočili na Velkou lubenskou stráň a přes ni vjeli do Zrnětína a sjeli jím k Desné, s níž jsme se vraceli k Litomyšli.

Jeli jsme s ní přes Poříčí a Podháj (hospoda byla otevřená!) na Horní Újezd, pak přes Cikov, Krásnoves, kol Černého mlýna na Vísku a do Přibyňovsi, což takhle napsáné vypadá na fůru vesnic, leč jsou to jen různé části Újezdů, kde v tom posledním Dolním, nahoře u Svatého Martina, jsme se stavili v místní prodejně pro lahvová piva z Chotěboře a Jihlavy, které jsme přidali do sbírky z Poličky.

Pak už nás čekal jen sjezd přes Osík do oseckého údolí, z nějž vzpíná se poslední kopec (Katzenberg) před Litomyšli, který když jsme vyjeli, byli jsme vlastně doma, protože Benátky se táhnou proti Loučné nerozpoznatelně (nebýt cedule u kovárny;-)

Jsem rád, že jsme dostáli závazku a uskutečnili XI. Drakiádu TSA, ač skoro s nejmenší možnou účastí, přitom s mimořádným počtem létajicích draků! A to hned dvojnásobně proti nejzdařilejším předchozím rekordům.

FOTKY z provedení

Výhled na vypouštěcí louku, silnici, po které jsme dojeli, pole naproti za silnicí a pohled na louku ubíhající ke Stříteži.

FOTKY z plánování

V podstatě putování z původně vybraného drakoviště nad Stříteží k silnici na Poličku, ke zde zobrazenému křížku, a pohled od něj směrem na užitou louku.