DOKUMENTACE

XXVII. Valné Hromady
na Mandlu

ve středu 15. prosince 2021

ZÁPISY DO KRONIKY

Eda:

(Dosud se nevyjádřil.)

Eva:

Mlha přede mnou, mlha za mnou, mlha všude kolem — cestou i v Mandlu.

Od zastávky Eda a Pépi už je přítomen v pensionu! A s kytarou! Záhy Jiřka s Karlem a nakonec Mirka.

Přípitek + dárečky.

Oběd + řeči:
— zážitky z různých chat a výletů
— zážitky mašinfírů
— zážitky ze Syntesie (Eda)

Plánujem výlety dostupné všem — různými způsoby.

Vycházky s Žoli — kousek do lesa a pak zpátky nad rybníkem — z lesní cesty stezičkou k hrázi. Za první chatou (spíš domem) vlevo nejen velký krytý bazén, ale tři malé nádrže na (občasném) přítoku do rybníka. Kolem nich sítina. U hráze stále orobinec úzkolistý.

Jiřina:

(Dosud se nevyjádřila.)

Karel:

(Dosud se nevyjádřil.)

Mirka:

Nevím co mám psát. Jsem ráda, že jsem se se všemi zase setkala

Pépi:

(Písemně se dosud nevyjádřil. Jeho výtvarné dílo je ku zhlédnutí zde.)

ja.:

Jakoby mlha, kterou jsme se brali k Mandlu, dotvářela mé neurčité obavy z nejisté budoucnosti. Čim blíže jsme se prodírali mlhou k Mandlu, tím víc mé obavy houstly, žev té bílé pustině budeme věčně bloudit...

Takhle nějak by se projevilo mé básnické střevo, napájené výtečnou Plzní, kterou jsem v hojném počtu v malých dávkách okoušel, kdybych povolil uzdu své bujné fantazii. Drže uzdu, držím se reality. Sešlo se nás nakonec sedm, tedy všichni, kdo přislíbili účast. Scházeli jsme se postupně jak kdo si vybral trasu. V příjemně vyhřáte restauraci pensionu Mandl jsme byli po celou dobu jediní hosté, takže obsluha si nás patřičně vážila a snažila se, abychom ani chvilku neseděli na suchu. Drobnou pihou na kráse hospody byla zprvu chybějící kuchařka. Byla u zubaře a bez ní nám m ohl být oběd pouze slibován. Však objevila se dřív, než komukoliv začalo kručet v břiše a slíbeného oběda jsme se dočkali.

Nejen opožděná kuchařka trochu bourala můj plán, že začnem s jednáním dřív. Také Pépi rušil obvyklý řád, když se vytasil se svou novoročenkou mimo pořadí, čili proti očekávání jsme stihli i amatérského Ježíška před svalením hromady. Po obědě jsem raději dál na nic nečekal a zahájil neprodleně VH TSA přednesem svého návrhu na naši další činnost. Vycházel z mé imobilnosti (pro úpornou artrózu je chůze mnou nejméně preferovaný pohyb) a spočíval v tzv. hybridních akcích, které by umožňovaly více benevolence v provedení.

Jinými slovy, třeba při výletu by se účastník mohl dostavit na start, případně na další předem dohodnuté body na domluvené trase, ovšem sama trasa by nebyla závazná a způsob přesunu ze startu do cíle by byl ponechán na libovůli účastníka. Důležité by bylo, aby se účastník dostavil v určené době do stanoveného cíle a setrval tam dohodnutou dobu s ostatními účastníky. Jako konkrétní příklad jsem uvedl loňský Závod Ústí-Litomyšl.

Můj návrh kupodivu nedošel zavržení a spíš byl až uvítán. Na jeho základě jsme pak hladce naplánovali novou sezónu, až trochu se obávám, že poněkud překotně. Ono na pořádné projednání vlastně nedošlo. A ani výsledky ankety, na níž jsem docela spoléhal, nepřinesly očekávané podklady pro nějaké lepší rozhodování. Tuším, že bude třeba ještě důkladného vypilování, než nový způsob realizace bude sloužil k naší všeobecné spokojenosti, takže se při první příští akci ukáže, jak budou naše nápady fungovat. Uvidíme, kolik budeme mít generálů;-)

Na závěr letošní Valné Hromady coby zlatý hřeb vystoupil Pépi se svým nástrojem, který neprozřetelně ponechal dlouho venku na terase povětří, aby se následně divil, když se mu instrument v teple vzpamatovával. Na celkovém výsledku to však nebylo znát. V následné produkci mu úspěšně pomáhal Karel a ani my ostatní jsme neostávali pozadu a občas se připojili svým hlasem ku společnému dílu. Zahrál, zazpíval, zbalil fidlátka a opustil nás, že čeká ho cesta daleká přes Andrlův chlum do Oustí, kam ještě za světla hodlá dojíti. Tak snad se mu to povedlo.

My ostatní jsme po jeho zmizení v pohodě dočkali času našeho odchodu, který před třetí hodinou nastal. Poplatili jsme své účty, popřáli si lepšího, poloučili se a vydali se každý svou cestou. Choceňáci a oušťák Eda na autobus, Mirka a my užili svých vozů, tudíž je tu nespravedlivý přísudek, neb v obou případech důležité byly ženy, ančto řídily;-)

Jo, zpáteční mlha byla možná řídčí.

Žolinka:

No, než bejt v boudě na dvoře...

Genius loci:

Mohlo to být lepší! Jsem zklamán, leč nepřekvapen, nemohl jsem čekat víc. Však s odstupem času nelituji promarněných šancí, šetřit jimi nemusím, zbývá mi jich stále dost;-)

FOTKY 2 — Z vycházky a procházky

Eda fotí rybník a Eva krotí Žolinku; terasa zeje prázdnotou; mlžná realita; když se dámy baví, muži moudří; placení outraty; Eda a Karel na cestě k busu a mlha nad Řetovou.