DOKUMENTACE

Putování z Chocně do Brandejsa

v pondělí 14. března 2022

ZÁPISY DO KRONIKY

Eda:

(Dosud se nevyjádřil.)

Eva:

(Dosud se nevyjádřila.)

Jiřina:

(Dosud se nevyjádřila.)

Karel:

Původní cíl hospůdka pod hradem byl ovšem z důvodu organizační neprozřetelnosti pozměněn na útulnou pidi hospůdku (asi tak max pro 11 lidí.) v ulici Žerotínové, kam jsme doputovali před 15. hodinou. Pivo bylo svijanské, obsluha i atmosféra domácí. Poseděli jsme tak asi 2 hodiny. Zatímco ostatní se rozjížděli k domovům, Jířa a já jsme se ještě vydali na zříceninu hradu. Sluníčko se již klonilo k západu a my si užívali podvečerních barev i prvních známek jara.

Teď ještě něco o historii Brandýsa nad Orlicí. První písemná zmínka o osídlení tohoto místa tehdy zvaného Loukoť pochází z r. 1227. Další zmínka je potom ve Zbraslavské kronice z r. 1308. Hrad byl postaven na konci 13. st. Jindřichem z Brandýsa. Počátkem 14. st. jej obýval loupeživý rytíř Oldřich. Během následujících věků se na zdejším panství vystřídalo více než deset majitelů, z nichž k nevýznamnějším patřili Boskovicové, Štembergové, Kostkové z Postupic… až Parisové. Vilém z Perštejna nechal hrad jako už k bydlení nevyhovující pobořit. K panství patřil i poplužní dvůr Kaliště, o něm je zmínka z r. 1483 o ulehčení roboty při žnutí a svozu obilí.  Lidem bylo nutné poskytnout jídlo a pití, tažnému zvířectvu obroku. Od počátku 16. st. rychlý rozvoj osady, jež byl korunován 1503 přidělením městského znaku Vladislavem Jagellonským — zlaté zkřížené hrábě v modrém poli. Obrat nastal po potlačení stavovské rebélie 1547 proti Ferdinandu I., Habsburskému. Kostkům byla odňata Litomyšl, Brandýsu bylo uloženo manství (povinnosti a odvody). Koncem 16.st. zde působili Žerotínové. Jan nechal postavit kostel Nanebevstoupení p. Marie. Karel st. ze Žerotína, nar. 1564 (v domu č. 20) poskytoval útočiště kněžím Jednoty bratrské. Jan Ámos Komenský se tady oženil r.1624 s Dorotou Cirillovou. Pobýval tady ve srubu za řekou až do odchodu do Polska 1627/28. Nový zámek byl postaven 1766—83 Fr. Norbertem Trauttmansdorff, v r. 1898 v něm byla zahájena vodoléčba, kterou vyzkoušely i významné osobnosti, jako např.: T. G. Masaryk a A. Jirásek. Posledním držitelem Brandýsa byl poč. 20. století Jiří Parish, jemuž tenkrát patřil i Žamberk.

Počasí bylo slunné s teplotou kolem 16 stupňů.

Vašek:

(Dosud se nevyjádřil.)

Žolinka:

(Dosud se nevyjádřila.)

Choceňské nábřeží.

ja.:

Byl to šokující výlet už od samého počátku, neb ještě dřív než k němu došlo, Karel usoudil, že se nebude držet zavedených zvyklostí a pořádku a uspořádá výlet dle svého. Např. do poslední možné chvíle tajil, kdy bude a konečný den pak podal jako změny termínu, aniž nějaký předchozí byl! Protože své zadání podával esemeskami, někteří zasloužilí členové TSA vůbec netušili, že se něco chystá, neb to byl jejich problém, když Karel ve své bohorovnosti neměl na ně číslo...

V den výletní bylo aspoň hezky, což je mu třeba připočíst k dobru, když mu hned odečtu, že začínali jsme poněkud nepochopitelně o půl jedné na nádraží ČD v Chocni. Nepochopitelně proto, že vyjma choceňáků si všichni ostatní nejspíš také odpustili oběd, a to s nejistou vyhlídkou na nápravu v cílovém Brandejse, neb dle Karla jsme tam měli skončit v penzionu Pod Hradem, kde prý už od dvou otvírají a bude možné nejméně pizzou se obejít.

Na cestu se nás nejprve vydalo jen šest, včetně naší Žolinky. Když jsme byli na kraji zámeckého parku, ozval se Eda, ký zpožděným rychlíkem právě dojell. Vyčkali jsme ho a bylo nás sedm! Sluší se podotknout, že jsem jel na Evině skládačce Tern, neb svou jsem měl v servisu. Na kraji Pelin jsem se tak skrze ní stal předmětem zájmu nějaké místní cyklistky, z níž se vyklubala nejen zájemkyně o skládací kola, ale též zvěstovatelka Zjevení pro dnešek, pročež jsem se urychleně rozloučil a jal se stíhat výletníky, kteří zatím prošli skoro celým parkem u řeky. Dostihl jsem je až v jeho závěru před mostem, vyfotil je, rozloučil se s nimi a jel zpátky do Chocně, neb jsem se po zimě necítil na zpáteční cestu po ose a ani se mi nechtělo nakládat kolo do vlaku na jednu zastávku.

Nemohu tedy popisovat peripetie, které výletníky na trase z Chocně do Brandejsa potkaly, to přenechávám účastníkům, kteří se o své poznatky, dojmy a jiné příhody jistě rádi podělí. Já se vrátil do Chocně, asi do půlky ulice Nad Tunelem, kde jsme nechali auto, naložil do něj kolo i sebe a vyjel do Brandejsa přes Hemži a Mostek, bych byl v Brandejse před pensionem Pod Hradem na ulici Husově pod hradem krátce před druhou, teše se, že tady u piva na ostatní obětavě vyčkám.

A tu jsem podruhé Karla proklel, neb na dveřích jasně stálo, že pondělí je zavírací den! Neověřit si hospodu je skoro osmý hlavní hřích, nevztáhnu-li na něj sedmou lenost! Přejel jsem na náměstí, kde U Podkovy měli také zavřeno. Byla tu sice jistá naděj, že ve čtyři otevřou, čekat tu dvě hodiny se mi nechtělo. Dotazováné místní obyvatelstvo pohlíželo na mne velmi skepticky po mé otázce, zda-li je tu ještě jaká hospoda, neb samo pochybovalo velmi! Nezbylo mi, než se smířit s daným stavem a vyčkat příchodu ostatních na suchu parkoviště pod Ústavem rehabilitačním pro mne podobné (bývalé lázně), na dohled zrušené Jiřičky, tedy nic povznášejícího pro ducha a mravy.

Když jsem se dočkal zbylé výpravy a seznámil jsem ji s tristním stavem ve věci občerstvení, probudilo hořké poznání v některých jich částech dokonalé zoufalství, zvlášť když Karel žádný záložní plán neměl, či padly návrhy, že za námi v ústavu snad bufet mají! Naštěstí Karel se otřepal a vyškrábal z útrob zbytky vůdcovství, směle nás dirigoval na hrad, že cestou něco objevíme, než ho ztečem.

Na marném konání, nehodlal jsem se podílet, předjel jsem pěšáky a zaparkoval na kraji ulice Kostelní pod svatostánkem Nanebevstoupení Páně, kousek nad další zrušenou (vietnamskou) hospodou. Vystoupil jsem vyhlížet pěší, kteří se již očividně blížili Žerotínovou ulicí, bych se kochal jejich zoufalou snahou nalézt cos, co by se šenku podobalo. Zde budiž vzdána čest a chvála Karlovi, ký stále neházel flintu do žita a v čp. 30 objevil příhodně spásné Nápoje B&P, které snad ve tří otevříti se široké veřejnosti chystají. Páč bylo teprv krátce po třičtvrtě na tři, pokračovali někteří výletníci na náměstí, kde přes mou výstrahu hodlali nalézt dřívější zdroj.

Tu odmítl jsem znovu obdivovat zpustlost brandýského rynku a odloudiv Evu s Žolinkou, šli jsme se vnutit do Nápojů. Ochotná paní hostinská byla svolná, že klidně můžem zasednou, jen s pivem se omluvila, neb kýs pivní řemeslník čištění pivních trubek právě prováděl před našima očima, zvyššujíc tak naši žízeň až neúnosně. Takto trpící nás zastihovali postupně se trousící další výletníci, jen Karel chytře přišel na závěr, když už trubky byly vyčištěny a svijanský Máz blahodárně tekl jimi proudem. Žel z piv byl to nápoj jediný a smím-li se vyjadřovati, bývalého ohlasu u mne znovu nenabyl;-( U něj jsme v družně zábavě setrvali v plné sestavě až do času odchodu Edy na autobus do Ústí, ký momentálně supluje vlak, tehdy jsme solidárně svůj pobyt u Nápojů ukončili, rozloučili se nejprve s Edou, potom s Karlem a Jiřinou, kteří rozhodli se neustoupit a dobýt ještě hradu. Na nás zbyl Vašek, jehož jsme naložili k nám do auta a odvezli ho do Chocně k zámku, kde si vystoupil a odpotácel se, prý neodkladné záležitosti vyřizovat. Čímž první kapitolu letošní sezóny jsme uzavřeli.

Okolnosti:

Pivovarský splav a začátek pelinského parku v Chocni a závěrečné Nápoje lepší než Jágr!

Doprovodný text:

Evropsky významná lokalita
přírodní rezervace Hemže-Mýtkov

Na území členských států EU je vytvářena soustava chráněných území Nátura 2000. Cílem tzv. evropsky významných lokalit je ochrana nejvzácnějších a nejohroženějších druhů živočichů, rostlin a jejich stanovišť v měřítku celé EU. Evropsky významná lokalita Hemže-Mýtkov byla zařazena do soustavy Nátura 2000.

Předmět ochrany
Lesy svazu Tillo-Acerion na svazích, sutích a v roklích
Kraj: Pardubický Okres: Ústí nad Orlicí
Katastrální území: Hemže, Mostek nad Orlicí, Zářecká Lhota, Brandýs nad Orlicí Rozloha: 27,8 ha Kód:CZ0530037

Charakteristika stanoviště
Strmé svahy s výchozy skal nebo s výrazným půdotokem, rokle, dolní části svahů a svahová úpatí s akumulací balvanů nebo jiného suťového materiálu. Podloží je tvořeno tvrdými horninami, a to jak silikáty, tak vápenci. Půdy jsou zpravidla hlubší, ale s vysokým obsahem skeletu, bohaté živinami a s velmi dobrou mineralizací opadu. Často jsou vlhké, nikoliv však trvale zamokřené. Suťové lesy tvoří většinou jen maloplošné porosty rozšířené od pahorkatin do horských poloh; horní hranice dosahují v nadmořských výškách kolem 800–900 m. Stromové patro je druhové bohatší než u jiných typů mezofilních listnatých lesů. Na balvanitých sutíh je výrazně vyvinuto mechové patro.

Popis lokality
Evropsky významná lokalita Hemže-Mýtkov se nachází na jižních svazích v údolí Tiché Orlice mezi obcemi Choceň a Brandýs nad Orlicí. Vegetační kryt je tvořen převážně velmi zachovalými lesními společenstvy typickými pro tuto oblast, kterými jsou hercynské dubohabřiny, suťové lesy a květnaté bučiny, které tvoří vzájemné přechody a pestrou vegetační mozaiku. Pro lokalitu jsou charakteristické roklinky menších potůčků, které rozřezávají svah údolí Tiché Orlice, a dále skalní opukové výchozy. Bohatá je hajní květena, z živočichů je významná především malakofauna.
Lokalita je součástí Choceňské tabule, která má charakter ploché pahorkatiny se slabě rozčleněnými akumulačními reliéfy pleistocenních říčních teras se sprašovými pokryvy a závějemi. Tabule zasahuje do povodí řek Tiché a Divoké Orlice, Orlice a Dědiny.

Samotná lokalita Hemže-Mýtkov je tvořena převážně jižním, méně až jihozápadně ukloněným svahem v údolí Tiché Orlice v nadmořské výšce cca 300–350 m. K výrazným povrchovým tvarům údolního svahu patří tři skalnatá, hluboce zaříznutá boční údolíčka drobných potůčků stékajících do Tiché Orlice. Nápadná je i modelace podle nestejně odolných vrstev. Významným prvkem lokality jsou četné skalní útvary (hřbety, sruby, skalní věže), které jsou nejvýraznější ve východní části, kde tvoří asi 300 m dlouhou soustavu tzv. Mýtkovských skal. Jednotlivé skalní útvary jsou až 25 m vysoké. Jednotlivé skalní útvary jsou často odděleny erozními rýhami a pod skalami se vyskytují velké plochy kamenných sutí. Jedná se o jednu z lokalit na středním toku Tiché Orlice, kde jsou skalní útvary vystupující na povrch takto nápadné (výraznější jsou snad jen v nedaleké PR Peliny). Skalní útvary v údolí středního toku Tiché Orlice patří k nejvýznamnějším v rámci celé české křídové pánve.

Lokalita se nachází na svahu údolí nad řekou Tichá Orlice. Přibližně ve střední části lokality se vyskytují tři drobné potůčky (pramenné stružky) stékající do Tiché Orlice. Na lokalitě se také vyskytují drobné pramenné vývěry. Podél spodního okraje lokality v ochranném pásmu evropsky významná lokalita(v západní a východní části) se nacházejí dvě odstavná ramena vzniklá odškrcením od řeky Tiché Orlice při výstavě železniční tratě.
Dřeviny jsou na lokalitě zastoupeny zejména stromy dubem letním, habrem obecným, bukem lesním, klenem, mléčem, jasanem ztepilým, lípou srdčitou, vzácně jilmem horským a habrolistým. Na vlhkých stanovištích se vyskytuje olše lepkavá. Z křovin se v podrostu lesů vyskytují např. líska obecná (Corylus avellana), svída krvavá (Cornus sanguinea), zimolez pýřitý (Lonicera xy-losteum), hloh (Crataegus sp.), růže šípková {Rosa canina), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), na úpatí svahů je pomístně hojně přítomen klokoč zpeřený (Staphylea pinnata).
Specifickou, i když velmi chudou flóru, hostí opukové skalní stěny. Jsou to zejména kapradiny, a to sleziník červený [Asplenium trichomanes), zcela ojediněle osladič obecný (Polypodium vulgare), vzácně se vyskytuje výrazně vápnomilný sleziník routička (Asplenium ruta-muraria), na vlhkých stanovištích v zářezech drobných potůčků to je puchýřník křehký (Cystopteris fragilis). Pro lokalitu je charakteristická i skupina teplomilnějších druhů, osidlujících osluněné výstupy skal a sušší lesní porosty na temenech skal. Jsou to např. strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), čičorka pestrá (Securigera varia), kostřava sivá (Festuca pallens), pamětník rolní (Acinos arvensis), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), silenka nicí (Silene nutans), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria). Na lokalitě bylo zjištěno 479 druhů hub. Hlavním úkolem ochrany přírody Je na lesních stanovištích dosáhnout přirozené druhové skladby dřevin postupnou přeměnou porostů s nevhodnou druhovou skladbou a zachování druhové skladby dřevin v porostech s přirozenou druhovou skladbou.

Ohrožení
• Nevhodnou volbou obnovního postupu lesních porostů, např. těžbou na velké ploše;
• snižováním zastoupení dřevin přirozené druhové skladby ve prospěch smrku ztepilého;
• výsadbou geograficky nepůvodních dřevin např. akátu a dubu červeného;
• okusem zvěří.

Z naučné cedule u Mítkova.