DOKUMENTACE

Výletu do Kyšperka

ve středu 20. dubna 2022

ZÁPISY DO KRONIKY

Eva:

Pěkné ranní počasí nás chtělo ošálit, ale oblékla jsem se raději zimně a dobře jsem udělala. Autem do Lanšperka na zastávku, zrovna dojel vlak Leo a v něm Prokopáci, Pépi dojel busem a byli jsme komplet. Na hrad ne, ale do kopce u nádraží na tvrz(?). Jo, Míra zatím na cyklostezce dole. Lesní studánka nás zlákala k návštěvě, ale její živé vody jsme se nenapili. Pak nahoru k místu tvrze, mezi stromky díra do skály — studna a kousek dál široký příkop — obranný. Karel se spustil po příkrém svahu přímo dolů, my tři ostatní + Ž. zpátky po cestě. Všude kolem medvědí česnek.

Pak porada a dál po cyklostezce směr Dobrouč (nebo Letohrad?). Kolem Orlice — jeden rybář, golfové hřiště, počasí se kazí. Míra střídavě jede na kole s náma nebo se přesunuje autem.

Valdštejn — další porada — směr Letohrad.

Před Letohradem u cyklohospůdky nás předjela Páclovka (na elektrokole), ale bylo zavřeno, tak se zas vydala zpátky do UO. Ale poradila nám další cestu — nová cyklo do města.

A už jdmeme ulicí pod zámeckou zahradou, k podjezdu pod tratí a k nádraží — hospoda jistá. Domorodci zdraví příchozí (1 dospělý + 3 děti postupně).

Posezení v nádražce v pohodě.

Jiřina:

(Dosud se nevyjádřila.)

Karel:

(Dosud se nevyjádřil.)

Pépi:

Milý pobryndaný deníčku, už asi dneska máme hotovo. Jsme v nádražním bufetu; poslední témata jsou však z oboru vodohospodářského, dopravněpředpisového, též i navigace k rohlíku a do Ráje.

Žolinka:

(Dosud se nevyjádřila.)

Mrznoucí devětisily.

ja.:

Je vždy potěšitelné, když skutečnost předstihuje očekávání! Pépi se vskutku dostavil, sic na poslední chvíli busem, když už jsme vymýšleli, kam se bez něj vrtnem. Zřejmě to nevěděl ani on, neb nás hned zaskočil otázkou, kam to bude? A hned jako cíl navrhl místo plánované Dobrouče jakousi zříceninu, která na protějším kopečku vůči hradu jako poboční hradisko sloužila. Prý to zvládnu i na kole, které jsem si pod dojmem předchozích domluv vzal na dnešní výlet. Mé pochyby sice nevymýtil, nicméně byl jsem svolný zkusit vše.

Vydali jsme se přes šraňky po silnici nahoru ku hradu. Od ní u první serpentýny odbočuje doprava, tedy rovně, jakási horská silnička, která udajně vede na vybrané hradisko Hrádek. Po zvážení jejího sklonu a svých schopností, stále jsem se chtěl ještě dnes dostat do slibované Dobrouče, jsem odmítl výstup, že ostanu dole. Pépi obětavě zavrhl Hradisko a nahradil ho Ústím nad Orlicí, kam nás neprodleně vedl po cyklostezce.

Ta se v Lanšperku vine uličkou mezi tratí a oplocenou zahradou. Za zahradou, jen co skončil plot, vzpomněl si Pépi, že přes následnou louku je to vlastně na prve zavržrný Hrádek nejblíž a navrhl, že jest to jen malá zacházka, která nás nezdrží, kterou bychom na cestě do Ústí neměli pominout, že budem za 20 minut zpátky.

Je jasné, že když jsem odmítl silnici, nebudu se drápat se skládačkou do kopce přes louku a ostal jsem na cyklostezce, že na ně dole počkám. To jsem poctivě činil, krátě si čas vyjížďkami k Ústí a zpět, neb nedaleké občerstvení před Lanšperkem bylo zavřené. Vydržel jsem 2 kolečka k Václavovickému mostu, než jsem to vzdal. Stezka tu leží až do Černovíra v hlubokém stínu a řekl bych, že místy dosud mrzlo, jaká mi byla zima. Vrátil jsem se proto k nádraží a zalezl do auta poslouchat rádio a hlavně se ohřívat skleníkovým efektem, ký mi zařizovalo skrz mraky infračerveným zářením sluníčko.

Parkovali jsme příhodně za nadražím, přímo proti louce za tratí, kterou šplhali spoluvýletníci k blízkému lesu, z něhož se po hodině opět vynořili. Než jsem se vyhrabal z auta, začali se k mému údivu vracet ke šraňkám, místo by pokračovali do předhozeného Ústí. Jak jsem se záhy dozvěděl, Pépi se zatím vrátil k původnímu cíli: Dobrouči! Což jsem uvítal, návrat do Ústí mi přeci jen připadal jako trochu potupný ústup.

Do Dobrouče se šlo a jelo po cyklostezce, ká od šraňek proti proudu Orlice po jejim levém břehu vede. Na něm bylo jaro už v plném proudu a především sem začalo dírami v mracích svítit slunce. Jel jsem s ostatními až k Nebíčku, kde na mostě jsem spoluvýletníky opustil a vrátil se do Lanšperka pro auto, s nímž jsem po vyfocení památné hospody U Dušků přejel k dobroučskému nádraží. Tady jsem auto opět zanechal a na vytažené a opět složené skládačce vyjel do Valdštějna naproti výletníkům.

Páč jsem je široko daleko neviděl, rozhodl jsem se podívat kousek k Šušku, kudy jsem náš poslední vylet do Kyšperka v Sezóně 2019 vedl. Jen jsem vyjel, vynořili se z remízku na dobroučské straně údolí pohřešovaní výletníci a překazili mi průzkum Šušku. Neviděl jsem je, protože se byli podívat v remízku na sochu sv. Antonína Paduánského, která tu u staré cesty do Hnátnice stojí. Když jsem se připojil, napadlo mne optat se Pépiho, jaké jsou další jeho představy o směřování výpravy. Protože byly mlhavé, vytáhl jsem mobil a zavolal do restaurace Lidový dům v Dobrouči. Tam přítomným personálem mi bylo důvěrně svěřeno, že nevaří a otvírají až ve čtyři odpoledne!

Pépi to přijal stoicky, a protože nám už na vybranou moc cílů nezbývalo, vybyl nasnadě poslední rozumný, to jest letohradský Kyšperk se vší svou nádražní slávou. Páč byla další změna plánu, už se mi nechtělo pokračovat k Rotneku a pak zase se vracet, odpojil jsem se a vrátil se zpátky k autu do Dobrouče, naložil kolo a přejel s ním na parkoviště na konci cyklostezky pod železničním přejezdem před Letohradem. Odtud jsem opět na kole vyjel pěším naproti.

Potkal jsem je kousek za Rotnekem, u mostu k osamělým chalupám mezi Červenou a Jankovicemi. S nimi jsem se pak vracel na Letohrad. Před kioskem U Marušky nás předjela Jana na svém elektrokole, při své, patrně zdravotní vyjížďce. Kdyžtě následně u zavřeného kiosku svou jízdu skončila, řeč jsme s ní vedli. Pépi zatím pojal podezřele zaječí úmysly a propracovával napříč vedlejší rázně vpřed, by nám zmizel nahoře na silnici. Ještěže Jana už točila domů do Ústí, mohl jsem vyjet stíhat Pépiho. Zastihl jsem ho nahoře na silnici, kterak se vrací od Letohradu. Sdělil jsem mu radu od Jany, bychom pokračovali dle trati kolem čističky ke splavu, neb tu nový kus cyklostezky s novými mosty vyskytuje. Což jsme posléze všichni učinili.

Ovšem hned na kraji čističky jsme se rozdělili, Karel s Evou se vrhli na první skládku šutrů, jež se tu též vyskytovala a jali si vybírat vhodné exempláře do svých sbírkek. Zatím se vepředu utrhla sportovně zdatná Jiřina a bezprizorný Pépi se coural opuštěn zhruba uprostřed. Tmelit skupinu bylo na mně. Vyjel jsem za Jiřkou, kou jsem zastavil a usměrnil u splavu za tratí na Podměstí, kde slíbila počkat na ostatní. Když dorazil z nich Pépi, odmítl čekat na další a vydal se hledat jakousi chimerickou pěšinku, která prý po břehu řeky vede na nádraží, kde stanovil v tamní restauraci náš cíl.

Protože zbytek výletu se stále nedosta

voval, vysvětlil jsem Jiřině kudy dál postupovat a vyzval ji, ať dál čeká a vyjel zpátky hledat opozdilce. Na červeném mostě potkal jsem Evu, kou jsem instruoval, co má činit, a pokračoval hledat Karla. Toho obtíženého šutry jsem potkal posléze a instruoval podobně. Tak zbaviv se povinností vůči kolektivu, vrátil se k autu a naposled složil skládačku do kufru. Sedl za volant a dojel do Letohradu před nádraží, zatím autobusové, kde naproti v úzké jednosměrce jsem naposled zaparkoval.

Zbaviv se starostí o dopravu, belhal jsem se spokojeně do nádražní restaurace, bychtam byl první! Než se došourali ostatní, měl už jsem skoro půl Březňáka v sobě. Zbylí výletníci slézali se jak švábi. Nejdříve Karel, který uskutečnil Pépiho chiméru v praxi a jakýmisi cestičkami — nikoli pěšinou dle řeky! — skutečně prokličkoval někudy zadem na nádraží, na něž se dostal skrz nový podchod. Posléze s odstupem došly od města dámy s Pépim v těsném závěsu. Byli jsme všichni a mohli si sdělovat dojmy a pocity z přestálého výletu a probrat další závažné události, které nejlépe řeší se v hospodě. V té letohradské jsme vydrželi dokud nás před čtvrtou nevyhodili. Pak už to vzalo krátký konec, páč nás bylo pět (a jeden pes), věšli jsme se všichni do našeho auta a vyjeli jsme zpátky na Ústí — řídila pochopitelně Eva, která holduje birelům;-) Na kraji Ústí, nahoře před kruhákem, u Pennáče se nechal vyložit Pépi, skoro na druhém konci, před podjezdem u Marešů, na Lázeňské, se s námi rozloučili choceňáci, by šli na Starou dráhu na vlak. Tím skončil dnešní pěkný společný výlet. Domů jsme jeli sami.

Okolnosti:

Vznosné trocky hradu Lanšperka, kus podhradí s kusem Vadětína, ukazatelé v Nebíčku, stará tráva před Valdštejnem, ukazatelé o kus dál, cyklostezka pod Kyšperandou v Letohradě, kdež pěkný splav se nalézá, item pohostinné nádraží o hospodě naproti nemluvě — v ní jsme nebyli!

Osoby:

Výletnící u šraněk se rozhodují, vracející se k novému cíli, 2x ve Valdštejně zas za jiným cílem, před poslední metou, že by úžasné odpady?

Doprovodný text:

PROVOZNÍ ŘÁD
Cyklostezky Ústí nad Orlicí-Letohrad

1. Nacházíte se v chráněném území Přírodního parku Orlice. Chovejte se k přírodě ohleduplně a nezapomínejte, že louka, les, řeka nebo křoví, ale ani cyklostezka nejsou odpadkové koše.

2. Při pohybu po komunikaci se chovejte vzájemně ohleduplně tak, abyste neohrožovali sebe ani ostatní. Komunikace je obousměrná, proto vždy počítejte s možností, že někdo půjde nebo pojede proti vám. Zvláštní pozornost věnujte vjezdům na silnice a přejíždění silnic, kde musíte dát vždy přednost. Zvláštní pozornost věnujte rovněž železničním přejezdům.

3. Komunikaci užíváte na vlastní nebezpečí, přiměřené zde platí dopravní předpisy. Nezapomeňte na odpovědnost za své děti a na dozor nad nimi. Všem uživatelům cyklostezky se zakazuje používání walkmanů a podobných audiopřístrojů.

4. Komunikace je určena pro nemotorovou dopravu. Používání komunikace motorovými vozidly je možné pouze s povolením příslušných orgánů státní správy a v souladu s místním dopravním značením. Vždy před vjezdem na konkrétní úsek se přesvědčte, jaký má dle dopravního značení charakter. V zimním období může být komunikace neprůjezdná.

5. Vlastníci a uživatelé okolních pozemků, případně domů, kteří se ke svým parcelám nedostanou po jiných cestách, mohou za účelem obhospodařování svých pozemků a užívání nemovitostí komunikaci využívat. V tomto případě se povoluje i průjezd běžné zemědělské, opravářské a lesní techniky, vždy však s ohledem na šířkové parametry komunikace a v souladu s místním dopravním značením. Řidič motorového vozidla je povinen doložit orgánům státní správy, zejména policii ČR, své právo používat komunikaci (dokladem o bydlišti, o vlastnictví či nájmu nemovitostí či výkonu jiného práva).

6. Řidiči motorových vozidel jsou povinni brát ohled na ostatní uživatele komunikace. Doporučuje se maximální rychlost jízdy 30 km/h. Řidiči budou volit taková místa nájezdu a sjezdu, aby pohyb po komunikaci byl co nejkratší. Při zastavení nesmí vozidlo bránit volnému pohybu ostatních uživatelů komunikace - vždy musí aspoň část zpevněné vozovky (nejméně v šířce 0,80 m) zůstat průjezdná.

7. Bruslařijsou povinni jezdit vpravo. Psi musí být vedeni na vodítku.

8. Při těžbě dřeva je nutné volit takové způsoby kácení, aby stromy nepadaly na vozovku. Nakládání a odvážení dřeva je možné, ale tahání dřeva po vozovce není povoleno. Při nedodržení těchto pravidel bude provozovatel komunikace v případě poškození vozovky náhradu škody ve výši nákladů na opravu komunikace uplatňovat na původci škody.

9. Na komunikaci lze vjíždět i těžšími nákladními vozidly (např. za účelem odvozu dřeva z lesa nebo při opravách koryta řeky nebo při údržbě či opravě cyklostezky). Je však nutné počínat si tak, aby nedošlo k poškození vozovky.

10. Lávky v trase komunikace byly navrženy pro pěší a cyklisty, ne pro motorovou dopravu. Nosnost lávek je max. 3,5 t, průjezd těžších vozidel je zakázán.

11. Komunikace prochází blízko řeky. Při zvýšených vodních stavech mohou být některé úseky neprůjezdné. V době záplav nelze komunikaci používat.

12. Po záplavách nebo déle trvajících deštích a na jaře při rozmrzání půdy, kdy je podloží komunikace rozměklé, může průjezd motorovým vozidlem komunikaci vážně poškodit. Vjezd na komunikaci bude možný až po vyschnutí okolních pozemků. Neomezeně mohou komunikaci používat pouze pěší, cyklisté a bruslaři.

13. Pokud dojde k poškození komunikace v případě nouzového zásahu, kdy nelze ovlivnit termín vjezdu na komunikaci (např. hasiči jedoucí k požáru, havárie na inženýrských sítích, průjezd těžké techniky Povodí Labe za účeiem uvolnění koryta řeky při záplavách), oznámí to ten, kdo škodu způsobil, co nejdříve správci nebo provozovateli komunikace. V tomto případě provozovatel komunikace zajistí opravení komunikace na vlastní náklady.

14. Provozovatelem komunikace je Svazek obci Region Orlicko-Třebovsko, Sychrova 16, 562 01 Ústí nad Orlici. www.orlicko-trebovsko.cz

Děkujeme, že respektujete naše podmínky a přejeme Vám příjemné zážitky.
Region Orlicko-Třebovsko

Z cedule v Nebíčku.