DOKUMENTACE

3. výletu na XII. Kuličkiádu

v úterý 10. května 2022

ZÁPISY DO KRONIKY

Ptačince z háje Nedošínského.

Eva:

Ráno nám logistika velela přemístit se autem do Cerekvice. Tam počkat na vlak a dojet do Nedošína. Ve vlaku už byl Pépi, posléze se objevila Milena se psí slečnou Jessie a Karel bez Jiřiny. Karel s Jaromírem zůstali na zastávce — počkat na vracející se vlak, protože v něm Karel zapomněl mikinu. Mezitím jsme my ostatní došli do Háje a počkali u Antoníčka. Slunečno i v háji, pořád tam chybí dost stromů. Kvete všechno možné, už i áron plamatý vystrkuje růžky.

V Tržku na návsi někteří důchodci užívali atrakcí dětského hřiště, ač vážili víc než 50 kg, o věku nemluvě.

U rybníku Abrahám skáčou žáby a roste orobinec.

Pokračujeme údolím do Sedlíšťky, obhlídnout vodní tvrz, spíš špejchar na jejim místě. Ve vodě (skoro) kolem špejcharu plno zlatých rybek — červených minikapříků.

Pak nahoru k silnici a do Morčan, u pomníku padlých odbočka k rybníčku a pak přes louku ke mlýnu V Lukách.

Zemědělská technika nad Novými sídli.

Jirka:

(Dosud se nevyjádřil.)

Karel:

Výlet byl květnově kouzelný. Neustále bylo co fotit a neustále jsem litoval, že se se mnou nemůže kochat Jiřinka, kteráž to zůstala doma pouze sama se zdravotními potížemi. Světlé chvíle přinášela nejen svěží zeleň a barevnost květů, ale také Pépi, jenžto se nechal ukecat k pění lidovek, s kterými jsme vstoupili až mezi první domy v Cerekvici. Mám za to, že jsme si zpívali z hladu. Po jídle U Floriána a pivu se pěvecký elán nějak odpařil. Teď jen doufám, že neusnu u hraní kuliček a snad se vybičuju k obstojnému výkonu. Jaromír čeká (léta) na příležitost.

Pampelišky z údolí Morašického potoka.

Milena:

(Dosud se nevyjádřila.)

Večernice.

Mirka:

(Dosud se nevyjádřila.)

Čáp nad Desinkou.

Pépi:

1) Věra pozdravuje. Na co bys chtěl tu první knihu?

2) šéf Klouček pozdravuje. Jel do Adru, už měl domluvené, o Tržku nic nevěděl.

3) S Karlem jsme si zazpívali. A ten Nedošín je opravdu hezký (prima parkoviště).

Stín nohy.

ja.:

Jak už zaznamenala Eva, ráno jsme si přivstali a zajeli jsme si do Cerekvice, bychom měli zajištěný odvoz po Kuličkiádě. Logana jsme nechali před hospodou a šli a jeli na vlak do Litomyšle. V Nedošíně nás z něj vystoupilo pět plus dvě čubičky. Milena dostala na hlídání nějakou Jesiji, jestli jsem dobře slyšel. Jak se to píše nevím, ale jevila ochotu skamarádit se s naší Žolinkou. Překvapilo mne, že s Choceňáky Milenou a Karlem dojel Pépi, který by to měl busem do Litomyšle jednodušší. Jiřïnka nedorazila, zachvátily ji jisté potíže. Byla omluvena.

Protože od Ústí mohl přijet už jedině Vašek (Mirka volala, že přijede autem později rovnou do Cerekvice), zavolal mu Karel, co s ním je. Ukázalo se, že je právě na profesionálním výletě choceňských turistů, pročež je neomluven!

Tím pádem jsme byli všichni a mohli bychom vyrazit, kdyby si Karel nezapomněl ve vlaku mikynu a nechtěl na ni počkat až se bude vracet z Litomyšle. Pro mne to nebyl problém, měl jsem skládačku. Problémem se ukázalo pro ostatní, kteří se nechtěli zbytečně zdržovat a hned vyrazili, pro ně žel trochu oklikou, pro nás čekající a zkratku znající bohudík. Tudíž jízdou a klusem jsme po získání mikyny stáhli časový náskok ostatních na přijatelnou mez. Dámy, které jsme zastihli na lavičce v Nedošínském háji u Antomíčka, prý nečekaly dlouho.

Jak to viděl Pépi, kterého jsme dostihli dřív, nevím, neb jsem právě cos vzádu fotil, a mluvil s ním jen Karel. Na místo jsem se dostal, až když mizel neznámo kams v křoví. Čekali jsme pak na něj dobu s dámami u kapličky sv. Antoníčka, dokud se nám zdálo únosné. Poté soudili jsme, že mu musí stačit, když mu vyznačíme trasu šipkami. Což jsme z větviček učinili a vydali se hájem vzhůru do Tržku, kde po chladném stínu příjemně hřálo slunéčko a voněly rozkvetlé zahrádky.

Prošli jsme opuštěnou vsí zvolna na západ a v Kartouzích, po udělání odbočující šipky, zahnuli jsme kol dětského hřiště — na němž jsme provedli ohledávku vhodnosti dětských atrakcí pro dětinské senióry — byly shledány uspokojivými — k rybníku Abrahámu. Před ním potkali jsme první domorodce a na jeho hrázi obdivovali bývalý mlýn. Zatím se nám stihl ztratit také Karel, takže jsme kousek dál na mostku přes Desnou čekali pro změnu na něj.

Nás zas čekalo údolí Desinky, do níž se tu vlévá Morašický potok, beroucí svůj původ v Seči Vidlaté. Nám bylo využít jeho údolí, jímž jsme se dostali k bývalé vodní tvrzi na kraji malebné Sedlíšťky. Dnes z ní zbyla část vodního příkopu, která v podobě účka obklopuje bývalou barokní sýpku, alias špejchar, jak píše Eva. Tady jsme pobyli delší dobu, by nás ztracená část pánských výletníku nalézti mohla. Splnilo se z poloviny. Došel pouze Karel a připojil se k svačinovému obřadu, který tu dámy zahájily. Po Karlových vyjádřených domněnkách byl Pépi odepsán.

Když jsme se pokochali zlatými rybkami a pěkným špejcharem, vydali jsme se pěšinkou kol místního potůčku a starého mlýna nahoru na útulnou náves, z níž nás vyvedla jediná sem vedoucí ulička až nahoru na silnici od Morašic do Tržku, po níž kousek na Tržek jsme zkusili. Zde na na téčkové křižovatce pustili jsme se nohou písmene po silnici do Nových Sídel, bychom se u nové hasičárny, která spolu s křížkem, kapličkou, obecním úřadem, knihovnou a pomníkem padlým, tvoří ideové centrum obce. Škoda, že zapomněli na hospodu. V ní by se nám lépe radilo o dalším postupu.

Coby patron dnešního výletu jsem navrhl, že místo dalšího, dosti suchopárného putování po silnici do Cerekvice, mohli bychom to vzít po humnech ke Chloumku a za ním dolů strání k mlejnu V Lukách a pak za Loučnou po Dlouhých loukách od Řídkého. To se setkalo s příznivou ozvou a výletníci se neprodleně vydali plnit můj plán. Já zatím zkusil získat lahváče v místní otevřené prodejně. Lahváčů měli přehršel, žel všechny teplé! I oželel jsem představu a jal se stíhat výletníky, kteří už zmizeli za zatáčkou. V šoku, v němž jsem byl, jsem opomněl vyfotil místní kapličku!

Předvýletníky jsem dostihl a předjel u zdejšího zarostlého dětského hřiště, nechávaje je za sebou, vyjel jsem na ně čekat k malému rybníčku na kraji Chloumku a konci vsi. Zde mne čekal opravdový šok, tentokrát příjemný! Na konci cyklostezky od Tržku se vynořil ztracený Pépi. Tu jsem pochopil, proč se příběh o ztraceném synu dostal do bible. Bylo radostné shledání pro všechny účastníky.

Všichni vespolek jsme to vzali zkratkou pře stráň dolů k remízu s lavičkou, kde jsme se shromáždili, neb musím opravit, nějak nám chyběl Karel. Naštěstí, když nás začal postrádat, nezaváhal a pustil se za námi na jistotu oklikou po cyklostezce. Byvše opět v plném počtu vydali jsme se na sever k osadě V Lukách, ká na soutoku Desné a Loučné se provozuje a slula zdejším mlýnem a pilou. Prošli jí a ocitli se na krásné a veliké louce, která pod Řídkým a tratí od Kornického potoka ke Končinskému vede.

Se svým kolem jsem byl trochu v nevýhodě, neb raději jsem si kvůli sjízdnější komunikaci zajel až do Řídkého. Pěšáci to mohli střihnout rovnou přes louku a byli už na cestě do Cerekvice, když jsem dojížděl k zastávce Řídký. Též se už stihli rozdělit dle genderu. Vpředu kráčely vznosně dámy, o kus dál vzadu táhli se pánové, kteří zřejmě zdržovali se zpěvem. Když jsem je předjížděl, zrovna si pěli do kroku Píseň práce!

Když jsem je všechny postupně předjel, jal se na ně usilovně čekat u Mostku přes Končinský potok. To už jsem byl také domluven s Mirkou, že už je v cíli, to jest U Floriána, a vyčkává našeho příchodu. První ku mně dorazily dámy, kterým posléze pánové nedali přednost a vyšli napřed nějakou rybářskou stezkou po břehu Loučné. Dámy je následovaly s jistým prodlením, neb měly pochyby o zarostlosti břežní stezky. Když ale viděli nemizející pány, rozhodly se následovat jich příkladu.

Na zbylou polní cestu ostal jsem sám, což mělo tu výhodu, že jsem byl U Floriána se značným předstihem. Uvítali mne zde Mirka s Jirkou a čiperná obsluha, která mi stihla přinést pivo, než se objevily dámy! Kde ostali pánové se nevědělo, než i ti zdárně dospěli do cíle a mohli jsme začít debužírovat. Vaří tu stále dobře, neškudlí na porcích, jen úměrně dnešním pořádkům zvedli ceny.

Po obědě jsme se vydali na kuličkoviště na návsi u kostela, kde na plácku před knihovnou se Karlovi podařilo přece jen vyhloubit důlek a mohli jsme začít hrát. Žel, bych se přiznal, poprvé za existenci Kuličkiád mi hra nepřinášela potěšení. Spíš trýzeň. Proto jsem se nechal v závěru vystřídat Pépim, kterému stačilo již jedno vítězství bychom se stali Mistry letošní XII. Kuličkiády. Protože se tak stalo v 6. kole, cítili se ostatní ošizeni o požitek ze hry a sehráli si ještě další tři neoficiální kola, než jsme se odebrali na poslední malá piva k Floriánoj. To už Pépi odjel oslavit vítězství plaváním v litomyšlském bazénu. Poté odjeli choceňáci, pak třebováci a naposled my, páč jsme si ještě vedle hospody nakoupili v Coopu a na poště.

Tolik ku poslednímu jarnímu výletu a Kuličkiádě.

Okolnosti:

Pasoucí se Heflingové pod Abrahámem, Abrahám s orobincem, cesta krajem morašicského údolí, přestávka u bývalé vodní tvrze v Sedlíšťce před změnou směru, pohled do kraje k V. Mýtu s Chloumkem napravo, hlídač májky v Nových Sídlech, zjevení se Pépiho na konci Chloumku, cyklostezka do Tržku pod Chloumkem, začátek nivy Loučné pod Řídkým, výletníci na Dlouhých loukách o kus dál a na konec kostel sv. Václava v Cerekvici vzpínající se nad Loučnou.

Osoby:

Mirka s Jirkou čekající na nás a na obsluhu U Floriána v Cerekvici a ukázka excelujícího Karla na XII. Kuličkiádě TSA u kostela tamtéž.

Herní listina — tabulka

)* Zde Kuličkiáda oficiálně skončila. Mého 3. vítězství dosáhl můj náhradník Pépi. Ostatní měli pocit, že si málo zahráli a přidali si ještě 3 nesoutěžní kola, která nejsou do výsledků započtena. Za správnost ručí Milena.

Doprovodný text:

KOLÉBKOU LOUČNÉ

Vydejte se nyní se mnou z Litomyšle do okolí památného Růžového paloučku*).
Dáme se z Riegrova náměstí Havlíčkovou třídou k nádraží a prešedše „Smutný most“ (viz Litomyšl) půjdeme silnicí vpravo kolem návrší „Na stínadlech“ kdysi popraviště (vlevo) a dále kol dvora Pernštýna, jenž zůstane vpravo. Byl založen r. 1630 Vratislavem z Pernštýna. Býval panským, dnes náleží Zemědělské radě, která tu má velkochov hovězího dobytka se vzorným pastevním hospodářstvím. U dvora stojí sousoší sv. Václava s kamennými vázami na sloupech z r. 1765.
V brzku dojdeme k občasnému rybníku Velkému Košíři, v němž velkostatek rybaří. Kolem něho krásné kaštanové stromořadí. Tu ve vykotlaných stromech žije páchník samotářský (Osmoderma eremita Scop.)
Jsme v Nedošíně, rozloženém po obou březích Loučné. Místní obec

Nedošín

má 58 čísel a patří k ní dvůr Pernštýn o 2 číslech. Má katastrální plochu 412,46 ha, obyvatel 370 (národnosti českosl. 365, němec. 4, cizí 1; církve římsko-katol. 332, českobratr. evang. 10 českosl 16, bez vyznání 22).
Vzdělání lidu: obecná škola dvojtřídní v Sedlištích, v místě místní osvětová komise a veřej. obecní knihovna.
Život spolkový: hasičský sbor, Hospodářsko-čtenářska beseda.
Politické organisace a spolky: Domovina (rep.), strany lidové, křesťan. zemědělců.
Výživa obyvatelstva: 9,8% rolnictví, průmysl mlynářský, různá řemesla a obchod. V místě jsou 2 mlýny a pstruhárna obč. J. Vacka s umělým chovem pstruhů, jichž je v řece hojně. Zastávka dráhy v místě, úřad poštovní, telegrafní a telefonní v Litomyšli. Do vsi jde okresní silnice z Litomyšle.
Z historie. Již na konci 11. stol. se zde připomíná dvůr, kde se pěstovalo zvláště včelařství. Ve 14. a počátkem 15. stol. bylo zde sídlo zemanské. Ve 14. stol. byla ves biskupskou. U rybníka Košíře stál biskupský mlýn a pod ním rychta. U vsi býval též panský hřebčinec. Výjevy odtud jsou zobrazeny malbami, uchovanými v zámku litomyšlském (viz Litomyšl).
Pamětihodnosti. U obce je obora „Vrátička“, která byla za Valdštýnů libohájem s modřínovými stromořadími, pavillony a lázněmi. Tu byly konány hlučné slavnosti filosofů litomyšlských „majáles“ (Alois Jirásek: „Filosofská historie“). V utěšeném zákoutí háje nad studánkou je kaplička sv. Antonína, obnovená r. 1810 Jiřím Jos. Valdštýnem.
Přírodní zajímavosti. V Nedošínském háji žije na Litomyšlsku vzácný roháč obecný (Lucanus cervus F.) — viz Němčice. Rybník „Velký Košíř“ (viz vpředu). Od Litomyšle vede Nedošínským hájem turistická stezka (Jiráskova) k Tržku a odtud přes Morašice na Růžový palouček (značka červená).
Z Nedošína k západu dojdeme bud státní silnicí nebo příjemnou luční cestou do Tržku, který leží na řece Loučne a jejím přítoku Desince. Místní obec

Tržek

má 43 čísel a patří k ní dědina „V lukách“ o 4 číslech. Katastrální plocha je 178,10 ha, obyvatel národnosti českosl. 224, němec. 2; církve římsko-katol. 208, českobratr. evang. 10, českosl. 7, bez vyznání 1).
Vzdělání lidu: obecná škola dvojtřídní v Sedlištích, v místě místní osvětová komise veřej. obecní knihovna.
Život spolkový: hasičský sbor, Hospodářsko-čtenářská beseda.
Politické organisace a spolky: Domovina (rep.), strany lidove.
Výživa obyvatelstva: 90% rolnictví, průmysl mlynářský, různá řemesla a obchod. V míistě 2 mlýny a elektrárna. Zastávka dráhy v místě, úřad poštovní, telegrafní a telefonní v Litomyšli. Obcí vede okresní silnice k Morašicům a kolem vsi státní silnice.
Z historie. Ves Tržek se připomíná již r. 1141. Opatové vystavěli tu dvůr, k němuž přistavěna za biskupství tvrz. Při ní postavil biskup Albrecht ze Šternberka r. 1376 klášter P. Marie a uvedl sem 13 kartusianů. Zde přebývala Anna Benešovská, matka biskupa litomyšlského Jana Železného (viz Litomyšl). Klášter tento byl r. 1421 spálen od Sirotků. Dosud zachovalo se pojmenování jedné části vsi „V kartouzích“. U Tržku na Dlouhých lukách bylo v dávných dobách slavné tržiště, k němuž přicházela přímá odbočka od Trstěnické stezky po Hrutovských polích od Sedlíštěk, Morašic, Tří kocourů a Makova. Hrutovská pole sahala k řece Loučné a končila zde zmíněnou tržnicí. Ta byla spojena na jedné straně se Zemskou branou a celnicí u Hrušové (v okrese Vysokomýtském) a na straně druhé s hradem Litomyšlí cestou hradskou, vedoucí kolem Štítu nad Nedošínem.**)
Pamětihodnosti. Mohutná budova moderního parního mlýna, římsko-katol. kaple (novější). „V kartouzích“ (viz níže) nalezeny ostění dveří a oken, dlaždice a objeveny sklepy jako pozůstatky bývalého kláštera kartusiánů.
Přírodní zajímavosti. U vsi jsou rybníky Malý Košíř, Borovec a Šotek, kolem nichž lučinami krásná procházka. Vděčná je vycházka do Nedošinského háje (1 km). (Viz Nedošín.) Obci vede červeně značená turistická Jiráskova stezka na Růžový palouček (viz Nedošín).
Z Tržku dojdeme k jihozápadu do osady Sedlíštěk při potoku Morašickém. Je částí místní obce Sedlíštěk, k níž náleží též osada Nová Sídla. Místní obec

Sedlíšťka

má katastrální plochu 295,05 ha, obyvatel 412.
Osada Sedlíšťka má 8 čísel, obyvatel 72 (národnosti českosl. 70, cizí 2; církve římsko-katol. 72).
Vzdělání lidu: obecná škola trojtřídní v Morašicích, místní osvětová komise a veřej. obecní knihovna v osadě Nových Sídlech.
Výživa obyvatelstva: Vesměs rolníci. Zastávka dráhy v Tržku (5 km), úřad poštovní v Morašicích, telegrafní v Cerekvici nad Loučnou, telefonní v Litomyšli. V místě okresní silnice k Cerekvici nad Loučnou.
Z historie. Ve 14. stol. byla ves tato znamenitou. V 15. stol. zde stály 2 tvrze; zbytek jedné je sýpka při dvoře „Na ostrově“, který byl obehnán příkopem s vodou. Na počátku stol. patřila ves Bludovi z Morašic, později občanu vysokomýtskému Rudlínovi a r. 1398 stala se majetkem biskupa litomyšlského.
Okresní silnicí k severozápadu dospějeme do osady Novych Sídel, které jsou částí místní obce Sedlíštěk.

Nová Sídla

mají 71 čísel, obyvatel 340 (národnosti českosl. 340; církve římsko-katol. 319, českobratr. evang. 11, českosl. 6, bez vyznání 4).
Vzdělání lidu: obecná škola čtyřtřídní v Morašicích, v místě místní osvětová komise veřej. obecní knihovna.
Život spolkový: hasičský sbor, Hospodářsko-čtenářská beseda, Sdružení křesťan. zemědělců.
Politické organisace a spolky: Domovina (rep.), strany lidové.
Výživa obyvatelstva: 80% rolnictví, různá řemesla a obchod. Zastávka železniční Řídký (3 km), úřad poštovní v Morašicích, telegrafní v Cerekvici n. Louč., telefonní v Litomyšli. V místě okresní silnice k Cerekvici n. Louč.
Z historie. Ves byla založena r. 1790 na panské (dominikálni) půdě.
Pamětihodnosti. Pomník padlým ve světové válce, římsko-katol. kaplička (novější).
Přírodní zajímavosti. U vsi je pěkný háj Chlumek, kde v létě jsou příjemné procházky. Do Nedošínského háje 4 km (viz Nedošín).
Jdouce z Nových Sídel silnicí k Cerekvici nad Louč. uzříme směrem severovýchodním osadu

Řídký,

náležející k místní obci Bohuňovicům (viz Bohuňovice). Je to řada 14ti stavení na návrší nad údolím Loučné. Má 61 obyvatel (národnosti českosl. 61; církve římsko-katol. 51, českobratr. evang. 4, českosl. 1, bez vyznání 5).
Výživa obyvatelstva: 95% rolnictví, různá řemesla a obchod.
Vzdělání lidu: obecná škola jednotřídní, místní osvětová komise a veřej. obecní knihovna v Bohuňovicích.
Život spolkový a politický společný s Bohuňovicemi. V místě zastávka dráhy, státní silnice Litomyšl-Vysoké Mýto. Pošta, telegraf a telefon v Litomyšli.
Z historie. Ves byla vystavěna v r. 1689 na místě dubového háje „Řídký“ na půdě panské.
Přírodní zajímavosti. S výšiny nad vískou je krásný pohled zvláště do malebného údolí Loučné a dále směrem k Růžovému paloučku.
Z Nových Sídel putujeme okresní silnicí k severozápadu. Vpravo spatříme při potoku Desince dědinku

V Lukách,

která má pouze 4 čísla. Náleží k místní obci Tržku (viz Tržek). V místě je veliký válcový mlýn, elektrárna a pila. Ve mlýně lze spatřiti model starého mlýna a pily. Zastávka dráhy Řídký (1/4 hod.), telegraf a telefon v Cerekvici nad Louč.
Vzdělání lidu: obecná škola trojtřídní
v Cerekvici nad Louč., místní osvětová komise a veřej. obecní knihovna v Tržku.
Z historie. Dědinka postavena asi kolem r. 1698 na panském pozemku.
Přírodní zajímavosti. Po krásných Dlouhých lukách příjemné procházky. Při pravém břehu Loučné stojí primitivní žulový kříž — dle pověsti cyrilo-methodějský.
Brzy dojdeme do výstavné obce

Cerekvice nad Loučnou.

Má katastrální plochu 584,59 ha, čísel 110, obyvatel 903 (národnosti českosl. 897, němec. 2, cizí 4; církve římsko-katol. 849, česko-bratr. evang. 29, českosl. 18, bez vyznání 7). V místě je římsko-katol. fara.
Vzdělání lidu: obecná škola trojtřídní, místní osvětová komise, veřej. obecní knihovna.
Život spolkový: Sokol, hasičský sbor, Hospodářská beseda.
Politické organisace a spolky: strany republikánské, strany lidové.
Výživa obyvatelstva: 60% rolnictví, průmysl cukrovarnický, mlynářský a cihlářský, různá řemesla, obchod. Význačné je drůbežnictví, chov králíků, včelařství a chov pstruhů v řece Loučné. V místě cukrovar a rafinerie, cihelna, mlýn a pila. Stanice dráhy, pošta, telegraf a telefon v místě. Obcí vede státní silnice Litomyšl-Vysoké Mýto, okresní silnice do Bučiny, Újezdce, Nových Sídel a Bohuňovic. V místě je záložna (kampelička), četnická stanice.
Z historie. Cerekvice patřila ve 12. století i s řekou klášteru litomyšlskému. R. 1347 připadla kapitule. Biskupovi tu náležela rychta, ale od r. 1398 je celá ves i s rychtou kapitulní.
Blíže Cerekvice (mezi Cerekvici a Bučinou) vedla kdysi známá Trstěnická stezka, spojující východ se západem — významná vojensky, hospodářsky a kulturně (viz Tržek). Přicházela od Zemské brány a celnice u Hrušové, a jdouc po „Hrutovských polích“ (viz Tržek), přecházela kolem Ujezdce, Růžového paloučku, Tří kocourů k Makovu, Chotěnovu, poblíže Mladočova k Poříčí, Zrnětínu na horní konec Lubné a Širokým Dolem k Poličce***) Na celnici u Hrušové vybírané clo ze zboží (zvláště ze soli) platy z trhů a díl uherské soli patřily klášteru v Litomyšli.
Hrutovská pole měla rozlohu asi 30–36 km2 a prostírala se od Zemské brány na jihovýchod až k pramenu potoka Lukáče od Říkovic k Seči — přibližné na katastru dnešních obcí: Cerekvice n. Louč., Bučiny, Ujezdce, Nových Sídel, Sedlíštěk, Morašic, Říkovic, Lažan, Václavek, Seče Vidlaté a Maková. Na polích Hrutovských pěstován byl i chmel pro klášter v Litomyšli. Roku 1055 zjímal zde kníže Spytihněv 300 Moravanů, které si obeslal a rozsadil je jako rukojmí po českých městech. Toť asi kraj kterým projdeme kol Růžového paloučku.
Pamětihodnosti. Budova obecné školy (stará), farní kostel sv. Václava, uváděný již r. 1358. Za hlavním oltářem zazděna pamětní pískovcová deska, pod níž jsou znaky pernštejnský a Marie Manrique de Lara. Kamenný most přes řeku je z počátku 19. stol. Z moderních staveb stojí za povšimnutí vzorný statek (rychta) čís. 3 a vila čís. 24. V Cerekvici se narodil Fr. Kopecký, malíř miniatur a spisovatel, žijící v Londýně. Byl důvěrným přítelem presidenta Masaryka a jeho spolupracovník za naši samostatnost.
Přírodní zajímavosti. Kolem vsi je hojnost dobré cihlářské hlíny a písku. Lom stavebního kamene (vápencovitého pískovce), z něhož se dříve v pecích vypalovala „sádra“, nahražující vápno. Pěkné jsou vycházky do Dlouhých luk hned u vsi, do údolí potoka „Švábenice“ 3 km (viz Bohuňovice) a do lesů bučinských (3 km). Na Růžový palouček dle červené značky Jiráskovou turistickou stezkou přes Újezdec 3¨,5 km. S vrchu Zahoranu (343 m) je pěkný rozhled po údolí Loučne a do Vysokomýtska.
Z Cerekvice stoupáme okresní silnicí k jihozápadu do Újezdce. Blíže osady k východu spatříme při polní cestě 2 samoty: Plesy Dolní a Plesy Horní. Každá má 2 čísla — a obě náležejí k politické obci Újezdci. S výšiny u Hor. Plesů (357 m) je krásný rozhled po Litomyšlsku a k západu k Vysokému Mýtu. Za jasného počasí bývá viděti i pouhým okem Sněžku.

Ukázka ze stejnojmenného díla Josefa Karla

*) Možno sem jíti přímo na Morašice (viz Morašice), odtud ke Třem kocourům, (viz U tří kocourů) a hájem na palouček (9 km), nebo „Jiráskovou stezkou“ (červeně značenou) přes Nedošínský háj (viz Nedošín), Tržek (viz Tržek) na Morašice (9 km) či jeti vlakem do Cerekvice nad Loučnou (viz Cerekvice n. L.) a odtud pěšky dle červené značky přes Újezdec (viz Ujezdec) na palouček (3,5 km).

**) Dle A. Tomíčka. Sedláček a Lipert kladli dosud Zemskou bránu ke vsi Trstěnici, celnici a tržiště „Hrutov“ na malé hradiště u Benátek (viz Benátky). Dr. Nejedlý slučuje zemskou bránu s tržištěm a celnicí a viděl je rovněž na zmíněném malém hradišti u Benátek. Tomu neodpovídá však malá rozloha hradiště. Mimo to Hrutov byl na Trstěnici, kteréžto jméno nesla však řeka teprve od Cerekvice (viz Cerekvice n. Louč.).

***) Dle Ant. Tomíčka. H. Jireček vedl Trstěnickou stezku od Svitav přes Vendolí, Ostrý Kámen, Karli a Chmelík k Litomyšli. Jos. Šimek od Svitav přes Javorník a Brlenku, farář Walter od Svitav přes Kukli, dr. Nejedlý od Svitav na Ostrý Kámen, Karli, Chmelík, Trstěnici, Litrbachy, Benátky k Litomyšli a dále podél řeky k Cerekvici nad Louč., přes Hrušovou, Džbánov, do Vysokého Mýta odtud k Vraclavi. Dr. Šimák vyvrátil r. 1917 tyto doměnky a dokázal listinně i místopisně, že Trstěnická stezka směřovala k zemským hranicím od Svitávky (nikoliv od Svitav) na Poličku. Odtud směrem k Litomyšli ji určuje Ant. Tomíček.