DOKUMENTACE

51. Závodu Ústí-Litomyšl

ve středu 22. června 2022

ZÁPISY DO KRONIKY

Eda:

Dosud se nevyjádřil.

Zázračné kamínky ze Zavody.

Eva:

Ráno hezkoš a dost času, neb jedeme autem do Ústí (stihla jsem ještě naložit pidiloutky do pece). Pořád objížďka do Sloupnice a v ústí problém s parkováním, na náměstí poslední místo a dost na těsno. Chvíli jsem zápasila s chytrým parkovacím automatem (ale mají tam obrázkový návod, naštěstí.)

Na lavičce posedávají Vašek s Pavlem a Karlem R. a Edou, pak dorazila Jiřka a Karel s Vaškem Š., Pépi a konečně Mirka. Takže můžem startovat. Žolinka nadšená jako vždycky při výletě, ale už ví na koho se může vrhat a kdo si to nepřeje. Auto sekce nakonec v pěti lidech, z čehož tři chtěli původně jet busem, ale jelikož autobusová doprava na Ústecku jest velmi nejistá, radši přisedli do logana. Nový dopravce pardubického kraje, který vyhrál nad Icomem, má sice dost autobusů, ale málo šoférů, tak teď pokud něco jede, tak zadarmo.

V mandli jsme tak brzo, že je hospoda ještě zavřená. Vyčkává tam cyklista Zdeněk, který s námi posléze poseděl (známý některých spoluturistů). Obešla jsem se Žolinkou rybník y lesem a nad rybníkem dolů k hrázi. Orobinec úzkolistý pěkně roste, zvířátka žádná, ani koupající se. Až posléze přijel pán, který se zjevně šel koupat, ale nesledovali jsme ho.

Chodci dorazili poměrně brzo, tak obídek, razítka a horolezecké vzpomínání některých.

Po obídku rozchod do různých směrů, jen někteří pokračují do Litomyšle (Za Vodu).

Jiřina:

(Dosud se nevyjádřila.)

Řimsa z ousteckého náměstí.

Karel P.:

Doma jsem si tajně přibalil plavky, že na Mandlu bych se třeba vrhl do vod rybníčku. Nevrhl. Nějak se zastínilo a foukalo. Další cíl byl ujít start cíl — to se taky nekonalo. Důvodem bylo, že to byl až příliš osamělý nápad. Přesto výlet splnil očekávání. Les byl tichý, chladivý a přirozeně klidně zelený. Výhledy za lesem nad Vlčkovem snad ani nemůžou zklamat. Navíc jsme si dali pivčo a pobyli pospolu. Něco jsem si vyfotil — vlčí máky, tradičně jasmín s kostelem v pozadí a něco mi zůstalo v hlavě — třeba chrpy na kraji cesty, nebo potůček na Člupku.

Karel R.:

(Dosud se nevyjádřil.)

Štuka z ousteckého náměstí.

Mirka:

Na start v Ústí n. O. jsem dorazila se zpožděním, neboť autobus měl mírné zpoždění.

Na trasu pěší nás vyrazilo jen pět. Ostatní jeli busem nebo svojí dopravou.

To samé v Mandlu. Část šla pěšky, já to vzala rovnou domů.

Pépi se nám ztratil, ale slyšeli jsme jeho zpěv a potom se sám vynořil z lesa. Tak si představuji pravého tuláka.

Pépi:

(Dosud se nevyjádřila.)

Stromy z Mandlu.

Vašek F:

(Dosud se nevyjádřil.)

Vašek Š:

Už půlstoletá akce Ústí-Litomyšl, už není co to bývalo a už asi ani nebude, ale zaplaťpánbů, že to je aspoň tak jak to je a nezbývá si přát, aby to v rámci možností pokračovalo i když v omezených možnostech. Ve rčení jedné známé turistky „Líp už bylo, teď bude jenom hůř,“ tak se snažme, aby to vydrželo ještě hodně dlouho. A tomuto pochodu do budoucnosti přejeme zdar.

Škála šedých z Mandlu.

ja.:

No, žádná sláva to nebyla, přeci jen už nejmíň nejsme mladí, mám-li to decentně shrnout. Byl tudíž úspěch odstartovalo-li se nás z Ústí celých 10 a do cíle v Litomyšli dospělo 50% z nich. Taky v celku.

Holt, jak už jsem poznamenal, nejsme mladí a nelepšíme se ve výkonech. (V charakteru má každý dosud šanci.)

A nejde už tak o samotný závod jako o to, že jsme schopni se stále sejít a po jistou dobu se snášet, aspoň po cestě do Mandlu a tam u piva. Pak minimálně polovina z nás své schopnosti vyčerpá a společného cíle dosáhnou ti nejvěrnější a nejvytrvalejší.

Není to fyzickými výkony — každý ví, kde má své hranice, beru se o ty mravní, protože jenom idea nás držela splnit předsevzatý úkol.

Klid, už končím s filipikou a věnuji se kladům: v Ústí na náměstí bylo družno — ač scházel nám Tonda, jehož jsme aspoň vzpomněli — dokonce až tak, že bylo odstartováno a závodníci se stále zdržovali na startu a trvalo dobrých pět minut, než se váhavě vydali na trať.

O průběhu závodu na trase nemohu referovat, mohu jen odhadovat, že vedla zpočátku Řehořákem, neb jsem se hybridně vezl spolu s dalšími hybridními závodníky Evou a oušťáky Edou, Karlem a Vaškem. A abych nezapomněl, též s naší Žolinkou, která si tak chtěla zazávodit až do cíle a my ji pak mrzce zanechali doma na dvoře.

V Mandli jsme byli s přehledem první, nepočítám-li třebovského cyklistu Zdeňka, který tu čekal na otevření hospody a obětavě se k nám připojil čekat společně. Byl to zřejmý známý oušťáků, neb zasedl s nimi ku stolu. Asi v 10:50 došel Karel, který se nechal vyložit dole v Řetové, aby si zasportoval.

Před 11. se otevřely dveře hospody a sličná servírka začla plnit naše veřejná přání. Já se např. spokojil s malou lehkou Plzní a velkou těžkou židlí. Eva s Žolinkou šly obcházet rybník.

Překvapivě už po půl 12. se objevily Jiřka s Mirkou, posléze Pépi s Vaškem a nějak se objevil i Karel. Byli jsme všichni a mohli začít debužírovat. Nasyceni a napojeni začali jsme plánovat další postup. První se vzchopil Pépi, jehož tradiční odstup od všeobecné pospolitosti vyvrcholil jeho předčasným odchodem. Po jistou dobu vypadal, že si chce zopakovat loňské vítězství. Tyto představy se rozplynuly, když jsem mu zavolal, že jsme se přece jen vrátili k prvotnímu cíli, to jest Liďáku. Dostalo se mi strohého sdělení, že spěchá, nikoli by byl prvý v cíli, nýbrž by stihl vlak v 15:30 domů.

Za Pépim na trať vyrazili posléze už jen tři choceňáci s tím, že z Vlčkova pojedou busem v 14:00 do cíle v Litomyšli. Pánové oustečtí zahlásili kontumaci po konzumaci a odkráčeli na bus do Ústí. Zbylá nehybridní Mirka rezolutně vyhlásila, že její cíl se nalézá v Dlouhé Třebové, kam neprodleně po svých přes kopec se vydala. Pro její zbloudění nemáme vysvětlení, neboť pila Birel!

Hybridní pokračování v závodu připadlo na nás benátstké. V klidu jsme dopili, důstojně opustili pohostinství a rozvážně se převezli do Benátek, kde jsme, jak výše psáno, bídně zanechali Žolinku, bychom mohli přesednout na své skládačky a na nich dojet hravě do cíle, kde jsme byli první. Tedy Eva, ké jsem galantně přenechal vítězství;-)

Bylo krátce po druhé hodině a v Liďáku štusovali židličky, neb se rozhodli zavírat. Teprve po upozornění obsluhujícího, že v neděli tvrdil, že mají do tří otevřeno, uznal, že mám pravdu, nechal nám jeden stůl a natočil piva, dobré radegastí dvanáctky. Ve 14:19 přibyli Prokopovi a ve 14:25 konečně poslední Vašek, který se nějak zamotal na autobusku. Měli velmi dobrodružné stíhání autobusu ve Vlčkově a je velmi udivuji, že se o něm nikdo z nich nezmínil v kronice! Také jsme se dozvěděli, že s nimi přijel do Litomyšle i Pépi, který tedy mohl klidně stihnout cíl i vlak. Proč tak neučinil, nechávám na posouzení historii. Budiž mu milosrdná.

To nás ve tři samozřejmě nemilosrdně vyhodili, z čehož nic jsme si nedělali, neb stačilo se jen kousek přesunout po proudu Loučné, bychom spočinuli v sličné hospůdce Za Vodou na poličské jedenáctce. U nich (bylo jich povícero) jsme letošní 51. ročník Závodu slavnostně zakončili. Sláva vítězům, čest poraženým a odpuštění ostatním!

Okolnosti:

Pépi obdivuje hladinu rybníku v Mandlu, separuje se na terase tamního pensiónu, Eva s Žolinkou začínaji svou objevitelskou cestu kol již zmíněného rybníka, Karel s Jiřkou a Mirkou ilustrují polední pohodu, Karel opouštějící Mandl, oušťáci co vzdali jdou na bus domů, pohled na Andrlův chlum, cíl v Litomyšli u Lidového domu.

Diplom: