DOKUMENTACE

Výletu do Opatova

ve čtvrtek 18. srpna 2022

ZÁPISY DO KRONIKY

Lesní flora z cesty.

Eva:

Z kraje týdne hrozili předpovídači počasí horší variantou, ale jak se čtvrtek blížil, blížily se i předpovědi zase vedru a třicítkám. Jiřka v obavách z horka se radši nevydala na výlet.

Autem do Zádolky (patřící do Semanína, takže i vlaková zastávka se jmenuje Semanín))* a tam čekáme, až vlakem dojedou další výletníci — Mirka, Pépi s koloběžkou a Karel. Pak už na cyklostezku a do lesa, kde je velmi příjemně. Mokřiny, louže a potok)** (hned z kraje na cestě přejetá žába), dosti mokřadních rostlin — různé ostřice, zblochan, sítina i skřípina. Malá rezervace — Mirka nás upozorňuje na jarní záplavy bledulí.

Mimo les dost teplo, ale zvládáme, Ještě beru další rostlinou ukázku — orobinec u rybníku Vidlák.

Už jsme v Opatově, kolem přebírací sekáčové firmy Opatex spějeme do nové hospody. Značně oblíbená — obsazená, ale nakonec jsme se umístili a pojedli dršťkovou + cordon bleu.

)* Zádolka kupodivu patří Opatovu. Upřesňuje ja.

)** Jedná se o Zádolský potok tekoucí udolím přírodní rezervace Králova zahrada. Upřesňuje ja.

Lesní flora z cesty.

Karel

Dnes jsem slyšel dobrou hlášku od Pépiho na téma, jestli jsem řidič. „ Já proti řidičům nic nemám. Ať si ale ty vejfuky zavedou dovnitřku. Nevím proč já mám dýchat ty jejich puchy.“

Ještě jeden postřeh. Kecal jsem s Mirkou. Samé banality, dělalo mi to nějak dobře. Uvědomil jsem si, že kecám abych udržoval společenskou konverzaci, která mně už chyběla.

Lesní flora z cesty.

Mirka

Letošní léto je velmi teplé a vycházky jsou náročné. Dnešní cesta vedla lesem, kde tečou různé potůčky, cesta je tedy příjemná, ještě pofukuje mírný větřík. Šli jsme okolo Královy zahrady, kde na jaře bude množství bledulí, až k Antoníčkoj.

Poté odbočili vlevo na Opatov. V místní hospodě bylo narváno k prasknutí. Je vidět, že je to vyhlášená hospoda, ale vmáčkli jsme se a naobědvali.

Ještě nás čeká cesta na nádraží okolo rybníka.

Lesní flora z cesty.

Pépi

Pln dojmů z cesty koloběžkou ze Zadulek do Opatova vyslovuji obdiv Jaromírovi a ještě víc jeho rodině, kteří mu to všecko trpí. Právě ve 3/4 poo jsme se viděli s bráchou Ládi Plivulína.

Lesní flora z cesty.

ja.:

Bylť to výlet vydařený, sešli se ostřílení a dobří výletníci, příjemné počasí a zajímavá pouť rozmanitým lesem, který nám dokazoval, že to s lesy u nás není ještě tak mizerné, jak se nás snaží přesvědčit masová média.

Další můj poznatek je, že vůbec nejhorší pro cyklistu je, když se uvolí dokumentovat průběh výletu fotoaparátem. Spočívá to totiž v neustálem zastavování a seskakování s kola, což nedělá dobře mé kyčli. Nevím, jak je tomu na koloběžce, leč Pépi drtivou vetšinu společné cesty svou koloběžku tlačil, což snad o něčem značí.

Opatov, ač městys, své ulice nijak neznačí, aspoň na mapy.cz jsem žádné značení nenašel. Jest pak dosti těžké popsati, jak šikovně nás jím Mirka provedla k místní Opatovské hospodě. Mimo jiné měli jsme průchod s výhledy do okolí z lávky nad hlavní silnici.

Opatovská hospoda, na niž všeobecně pěny ódy, mne příliš nenadchla. Začala tím, že o nás, když jsme přišli, neprojevila nejmenší zájem, ba spíš naopak zaznamenal jsem tendenci se nás zbavit! Také pivo nemá prvotřídní, ač jídlo má dobré. Své služby završila otravným způsobem placení, kdy je třeba chodit k výčepu s outratou.

Ovšem terasu má pěknou a když jsme se na ni dostali, poseděli jsme na ní drahně blahých chvil. Jen naše Žolinka se pod stolem nudila, až ji musila Eva vzít na procházku po okolí. Pánové Karel a Pépi vedli velmi vzletné řeči, že by zkusili okoupat se ve vlnách Vidláku, leč při rozborů dedukcí byly uplatněny zkušenosti dlouholetého rybáře Karla a od svého záměru upustili. Pépi následně došel k závěru, že tedy nemá již důvod vracet se s námi posléze dle řečeného rybníku na vlak, odešel pro svou koloběžku a už jsme ho neviděli.

Abychom úplně nezavadli, postarala se Mirka, že jsme vyrazili k místnímu nádraží více než včas. Opatovské nádraží, se nalézá za rybníkem Vidlákem. Abychom si ho užili, obcházeli jsme ho částečně nyní z jiné strany. A protože byl k němu tudy lepší přístup, než od Opatexu, obohatila Eva naši benátskou domácnost o další zásoby orobince.

Na nádraží jsme byli zbytečně brzy a sluníčko nás za to spravedlivě potrestalo. Bodejť, opouštět hospodu dřív než je nutné je trestuhodný čin. Proto se najednou probralo a začalo do nás nemilosrdně prát takovou silou, že většina výletníka prchla do útrob čekárny. Já jsem mu statrčně čelil, neb teplo mi činí blahodárně na koleno.

Pak přijel motoráček, nastoupili jsme, Karel mi pomohl naložit kolo, a byl konec výletu. My hned v Zádolce vystoupili, opět s Karlovou pomocí, ještě dvakrát díky, a Karel s Mirkou pokračovali na Třebovou, kde snad byli dříve než Pépi, ač jeden nikdy neví, třeba je to koloběžka lítací.

Okolnosti:

Zastávka Semanín v Zádolce, výletníci u šraněk tamtéž, 2× v následném lese, za lesem na nadjezdu nad tratí, příchod na kraj Opatova, 4× střídavě Vidlák a ulice u něj, 2× v opatovských končinách, pohled na hlavní silnici z lávky v Opatově a dámy na terase opatovské hospody v cíli. Následují snímky ze zpáteční cesty, opět 2× Vidlák, rozcestí u trati, naposled Vidlák s komínem Opatexu na obzoru, cesta k opatovskému nádraží a koleje na Třebovou na něm.

Dopovodný text:

Opatov (Abtsdorf)

je výměrou největší v okrese litomyšlském. Má 3.027,51 ha, obyvatelů 1.981. Náleží k ní ještě vsi Hvězda, Královec a Rybník Nový. Osada městys Opatov má 289 čísel a 1.776 obyvatelů (národnosti českosl. 18, němec. 1.744, žid. 1, jiné 4, cizí 9; církve římsko-katol. 1.766, evang. helv. 1, židovské 9). V místě je římsko-katol. fara. Vzdělání lidu: němec. obecná škola pětitřídní, němec. místní osvětová komise a německá veřejná obecní knihovna. Život spolkový: hasičský sbor, spolek německých zemědělců, národní německá jednota, odbor severomoravského německého svazu, pěvecký sbor, odbor německého osvětového svazu. Výživa obyvatelstva: rolnictví (60%), dělnictvo tovární, nádražní, různá řemesla a obchod. V obci mlékárna, 3 mlýny, tírna lnu a mechanická tkalcovna. Záložna (raif.). Sídlo obvodního lékaře. Stanice četnická. Stanice hnanecká. Stanice dráhy Praha-Brno, úřad poštovní, telegrafní a telefonní. Obcí probíhá okresní silnice Svitavy-Lanškroun s odbočkou do Královce. Z historie. Opatov vždy v minulosti slul Abštorf. Vznikl ve 12. stol. v době kláštera litomyšlského. Po prvé se jmenuje r. 1347. Tenkrát byl dán v majetek kapitule. Ves slynula svými četnými mlýny a okolí množstvím rybníků kapitulních. Největší z nich „Hvězdu“ (Sternteich) založil biskup Albert ze Šternberka po r. 1372.

Pamětihodnosti. Budova německé obecné školy. Farní římsko-katol. kostel sv. Antonína. Byl prý založen v prvé polovici 13. stol. opatem litomyšlského kláštera Heřmanem. Byl farním již r. 1358. Na čtyřboké věži zachovalé stopy sgrafitt ze 16 stol., rustika a diamantování s rosetami. Na gotických dveřích, vedoucích do sakristie je původní kruh. Do r. 1870 byl na dveřích znak panů Kostků z Postupic. U věže jsou opřeny 2 náhrobky z 18. stol. U cesty do Lanškrouna za vsí stojí kaple Jana Nepomuckého z r. 1722. Před ní sloup se sochou Jana Nepom. z r. 1720. V obci u silnice starobylý neúhledný kamenný kříž. Další kříže kamenné jsou na návrší mezi Opatovem a Novým Rybníkem, při cestě z Opatova k Dětřichovu a 2 kamenné „cyrillomethodějské" kříže u čís. 27, a 71. Pomník padlým ve svět. válce a pomník býv. rakouského ministra Peschky, jenž se tu narodil. Stará dřevěná tírna lnu, starobylá dřevěná kuželovitá stodola. Za obcí při okresní silnici ke Svitavům socha sv. Trojice staré kamenické práce.

Přírodní zajímavosti. Opatov je ve středu popsaného rybničnatého kraje, jejž nejkrásněji možno přehlédnouti s kopce „Viehweg“ (458 m) západně ode vsi. Největší rybník na severu je „Hvězda“ (Šternteich), veliký přes 80 ha, na západě obce (1 km) „Nový Rybník“ a na jihu „Vidlák“ (viz Opatovec). Celou obcí a „Hvězdou“ protéká řeka Třebovka. Na rybnicích žije hojně vodního a bahenního ptactva (viz stať „Význační divoce žijící ssavci a ptactvo našeho okresu“).

Ze severního konce obce přijdeme okresní silnicí k severovýchodu do osady Královce, náležející k místní obci Opatovu. Královec (Königsberg) má 16 čísel se 104 obyvateli (národnosti českosl. 1, němec. 103; církve římsko-katol. 104). Vzdělání lidu: němec. obecná škola dvojtřídní v Královci (Königsfeld v okr. lanškrounském), něm. místní osvětová komise a veřejná obecní knihovna v Opatově. Výživa obyvatelstva: rolnictví (94%), práce v továrnách ve Svitavech. Stanice dráhy Třebovice (3 km), úřad poštovní, telegrafní a telefonní v Opatově.Ves byla vystavěna na panské půdě r. 1760 (viz Mendryka).

Pamětihodnosti. V místě je římsko-katol.kaple.

Zajímavosti. Vrch nade vsí (499 m) poskytuje krásný pohled k severozápadním údolím Třebovky až k České Třebové, po celé rybničnaté části popsaného úseku a k jihu ke Svitavům. Ráz krajiny jako u Opatova (viz Opatov). Z Královce se vrátíme do Opatova, načež jdouce okresní silnicí po severní hrázi rybníka „Hvězdy“ přijdeme do vsi Hvězdy (místní obec Opatov). Hvězda (Sternteich) má 11 čísel s 59 obyvateli (národnosti českosl. 7, němec. 51, cizí 1; církve římsko-katol. 55, českosl. 4). Vzdělání lidu: němec. obecná škola trojtřídní v Třebovicích, místní osvětovou komisí a veřej. obecní knihovnou náleží k Opatovu. Výživa obyvatelstva: rolnictví (85%), drvoštěpství. V místě mlýn. Stanice dráhy Třebovice, úřad poštovní v Třebovicích, telegrafní a telefonní v Opatové.

Z historie. Po r. 1372 založil biskup litomyšlský Albert ze Šternberka rybník „Hvězdu“ nazvav tak jej podle rodinného znaku hvězdy. U rybníka „Hvězdy“ byl biskupský dvůr, při němž vznikla ves stejného jména. Mezi r. 1674—1698 vystavěno tu dalších 6 čísel.

Pamětihodnosti. Ve vsi je starobylý dvůr.

Přírodní zajímavosti. Ves leží při hrázi rybníka „Hvězdy“.

Asi 1 km na jih ode vsi Hvězdy leží osada Rybník Nový (Neuteich). Náleží k místní obcí Opatovu. Má celkem 9 čísel i s vískou Zádolkou o 5ti číslech, která k této osadě patří. Obyvatelů 42 (národnosti vesměs německé; církve římsko-katol. 42). Vzdělání lidu: Rybník Nový patří školou do Opatova, Zádolka do Semanína (německá obecná škola trojtřídní). Místní osvětovou komisí a veřej. obecní knihovnou patří celá osada do Opatova. Výživa obyvatelstva: rolnictví (90%), práce v továrnách a na stavbě telegrafu. Zastávka dráhy Semanín (5 min. až 1,5 km). Do Nového Rybníku vede cesta, do Zádolek okresní silnice Litomyšl-Opatov.

Pamětihodnosti. Římsko-katol. kaple. Z historie. Rybník Nový vystavěn byl r. 1679 na panské půdě.

Přírodní zajímavosti. Ves Nový Rybník leží při hrázi „Nového Rybníka“ (viz Opatov), Zadolka na kraji nádherných lesů smrkových i bukových. Tudy vede silnice do hlubin lesů, kde se u lovčí chatrče zvané „Kuchel" rozvětvuje. Možno jiti na západ ke Gajeru (viz Gajer) nebo na sever ke Kozlovu. Vycházka nesmírně vděčná zvláště pro botanika. (Viz níže odstavec „Přírodniny“.)

Ze Zádolek se dáme okresní silnicí na sever k Semanínu, ležícímu v údolí pod lesy ve výši asi 420 m.

Obec Semanín (Schirmdorf) má katastrální plochu 858,09 ha, čísel 130, obyvatelů 802 (národnosti českosl. 11, němec. 790, cizí 1; církve římsko-katol. 802). V místě je římsko-katol. fara. Vzdělání lidu: němec. obecná škola trojtřídní, němec. místní osvětová komise a němec. veřej. obecní knihovna. Život spolkový: hasičský sbor, odbor severomoravského německého svazu, odbor němec. osvětového svazu, hospodářský spolek, včelařský spolek. Výživa obyvatelstva: rolnictví (36%), různá řemesla, práce tovární, na stavbě telegrafu a na nádraží v České Třebové. V obci je záložna (raif.). Zastávka dráhy Semanín (3 km), úřad poštovní, telegrafní a telefon. v České Třebové.

Z historie. Tato svobodná ves připadla r. 1344 biskupovi. Byla českou, o čemž svědčí české nápisy na zvonech kostelních. Ve válce 30tileté zpustla a byla pak osazena obyvatelstvem německým. Mikuláš Sud (rodák z Litomyšle), znamenitý mathematik, astronom a vyrábitel hodinových strojů psal se odtud „ze Semanína“. Erbem s tímto přídomkem byl nadán r. 1525 od krále Ludv. Jagailovce.

Pamětihodnosti. Budova německé obecné školy (stará). Farní kostel sv. Bartoloměje. Uváděn je již r. 1350. Budova barokní. Zajímavá je čtyřboka dřevěná zvonice se šindelovou bání. Kostelní zvony mají české nápisy. Na pokraji lesa pří vozové cetě k Litomyšli prastarý „cyrillomethodějský" kamenný kříž.

Přírodní zajímavosti. V rokli v lese nad Semanínem je bývalý uhelný důl, nyní zatarasený. Tam jsou odkryty vrstvy perucké, na nich korycanske (s Pecten asper), na těch leží opuky bělohorské, u kapličky jsou vrstvy jílovité (s Terebratulinagracelis) a na nich byšické vrstvy, vyznačující se šedými koulemi. Pod návrším u vsi vystupují vrstvy jizerské, bohaté Callianassami. U samé vsi všude nádherné jehličnaté lesy. Ke „Zlaté studánce“ lesní stezkou k západu 2 km (viz Strakov).

Ze Semanína stoupáme ostře příkrou silnicí ku kraji lesa (535 m), kde staneme, abychom se ohlédli nazpět. Jaký to překrásný pohled do údolí Třebovky, na rybníky opatovské a do okresu lanškrounského! Vystupujeme lesem kolem kapličky a vbrzku se nám vpravo otevře horská poloha vesnice Kozlova, nad níž strmí vrchol Kozlovského kopce, k jehož úpatí odbočuje tu nová okresní silnice k České Třebové (viz Kozlov). Minuvše vlevo Kozlovskou hájovnu a další úsek lesa staneme na jeho okraji (495 m) okouzleni plastickým obrazem kraje, který se nám tu zjeví. V údolí Litomyšl se svými charakteristickými věžemi klášterního chrámu a kolem ní všude daleko na sever, západ a jih v údolích potoků dlouhé pásy stromových houštin, v nichž stuleny tušíš naše vísky. Žírný kraj — kolébka Loučné — milé naše Litomyšlsko!

Z knihy Kolébkou Loučné, kterou sepsal a vydal nákladem vlastním pan učitel Josef Karel v Litomyšli r. 1929.