DOKUMENTACE

XII. Drakiády nad Sříteží

ve středu 12. října 2022

ZÁPISY DO KRONIKY

Evin maorský drak.

Eva:

Ráno modroš, ale dosti zima (6 °C). Ještě vyvažuju maorského draka z orobince (plocha — listy a svazování) a rákosu (kostra ze stébel a ocásky). Pracovala jsem na něm večer, po shlédnutí videa „Rare Moori Kite flies after 26 years“ od Jima Nichollse. Na rozdíl od minulého pokusu jsem použila sušené listy orobince širokolistého, sklizeného v létě — za zelena. Maoři používali taky listy orobinců* (bullrush), stébla velké trávy** a svazovali vlákny z listů lenovníku. Provázek nevím, já jsem použila režnou lněnou nit. Draky se na pacifických ostrovech používaly při rybaření, nesly návnadu dál od člunu.

Při používání na poli ovšem nastal stejný problém jako posledně (u Proseče?) — vítr holt není mořský nebo plážový, takže drak se trochu zvedne při závanu nebo běhu. Ostatní draci na tom byli líp, Karlův (s 2 šňůrama) nejlíp, ale s loňskem se to nedá srovnat.

Na vedlejším poli opět sklízeli kukuřici a majitel se na nás přijel koknout, jestli prý tam nenecháváme nějaké odpadky.

Ještě jsme chvíli dumali, jestli by to na Lucáku bylo lepší, ale Míra vygooglil, že tam fouká stejně. Takže jsme sbalili draky a Žolinku, žebrající o svačinu a odebrali se do Poličky. Zastávka v Baumarketu Bača — jestli mají přepravky na ovoce. Ale všeobecně nejsou, tak jsem koupila aspoň 4 skládací.

Návštěva charitativního obchůdku Fimfárum a pak už restaurace Plůtek — obídek.

Babí léto pokračuje.

 * — rawpo
** — toc tos

Jiřinin letristický drak.

Jiřina:

(Dosud se nevyjádřila.)

Karlův obouručák.

Karel

Malebná podzimní krajina nás přivítala takřka listopadovým chladem. Oblačnost zakryla nesmělé sluníčko a silná rosa se pokoušela dostat přes lehkou obuv k ponožkám, přesto jsem byl spokojen, že jsme unikli všednosti a doufal v lepší příští. Minuli jsme křížek v louce u polňačky a než se objevil druhý u silnice, začala se oblačnost rozpouštět a s ní i obavy z chladu i nepohody.

Sluníčko se prosadilo, ale k oblakům se zvedl akorát lampion.

Poznámka editora: Tedy Karle! Nazývat můj úžasný horkovzdušný balón lampionem, to chce hodně otrlosti! Třikrát Fuj!!!

Můj horkovzdušný balón.

ja.:

Ráno jsme trochu nestíhali, než na autobusko v Litomyšli jsme přijeli včas, aby Eva odchytila choceňáky Karla s Jiřinou, kteří jediní přijeli na XII. Drakiádu. Že byli jen dva značně zjednodušilo následnou přepravu do Stříteže na začátek výletu. Naložili jsme je i s jejich draky do auta a vyjeli všichni i s naší Žolinkou, která tak přišla o své privilegium zabírat celé zadní sedadlo, musela se spokojit s místem vepředu pod nohama Evy, což se jí příliš nelíbilo.

Byl nádherný podzimní den s modrou oblohou nahoře a různámi okry, žlutěmi a dalšími podzimními barvami dole. Jeli jsme na Osík, Dolní a Horní Újezd, Sebranice, Široký Důl, až jsme skončili ve Stříteži na místní komunikaci, kde jsem spolucestujíci vyložil, instruuje Evu, kudy musí jít, aby vyšli nahoru na stráň Malé strany Velkého vrchu, který se pne nad Poličkou u silnice na Lezník (u letiště). Sám jsem pak pokračoval po silnici na Poličku.

Nahoře nad Stříteří, na první odbočce polňačky vpravo u křížku, jsem zaparkoval, vyndal a složil své kolo a vyjel jsem protější polňačkou pěším výletníkům naproti. Už před kamenným křížem, který který tu stojí u cesty na Dolní straně, jsem zaregistroval, že Eva nedbala mé rady, aby nahoře šli dle kraje háje na jih, neboť jsem je viděl napravo v polích, kterak to berou po lepší cestě na východ k Lezníku. Dojel jsem k posedu na kraji háje, kde jsem na ně počkal, neb se mi povedlo upozornit je na svou přítomnost.

Společně s nimi jsem se pak vracel po cestě, kterou jsem přijel. Byl jsem potěšen, když jsem viděl, jakému obdivu se těší velký kamenný kříž, který tu nechal ku slávě Boží postavit svým nákladem František Kopecký ze Stříteže č. 25, roku 1894. Za ním se od nás trhla Eva a vydala se opět na východ, vedena přítažlivostí remízu na obzoru. Já s Prokopovými jsme pokračovali k silnici na Poličku. Asi 200 metrů před ní jsem se trhnul, abych než Prokopovi dojdou stihl složit a uklidit kolo do kufru a nezdržoval jím výletníky. Chtěl jsem je odvézt na louku na Střítežském kopci před námi. Oni však trvali na vlastním pohybu, že se rádi projdou. Maj recht! Odjel jsem sám a na druhé odbočce vpravo do polí (od Stříteže) sjel autem na louku, která nám měla sloužit jako Drakoviště, na němž jsme měli vypouštět své draky. Vyčkal jsem zde příchodu ostatních, kteří se scházeli postupně jak oni přísloveční švábi na pivo. První přišly Eva s Žolinkou od východu, potom po silnici od jihu Jiřina a naposled Karel, který cestou okoušel jablka z jabloní vedle silnice.

Mohli jsme začít, vybalili jsme své draky a zkoušeli je vyslat k nebesům. No, schválně jsem si to nejdůležitější nechal až sem, ono vlastně moc nefoukalo. Někdy až skoro vůbec;-( Nejlepe si vedl Karlův obouruční drak, protože byl největší, potom byl Jirčin obyčejný, následně Evin maorský, který si vlastnoručně večer zrobila z orobince a nejhorší výsledky podávaly moji draci, páč byly s přehledem nejmenší. Na tak mizerný vítr se mi nechtělo vyndávat větší, s nimiž je také větší práce při balení a na bídné podmínky jsem měl připraven lepší zařízení, než je drak. Byl jím papírový, horkovzdušný balón, který se nám s Evou podařilo vypustit aniž by shořel. Jakmile se dostal do výšky, odhaduji tak 60 m, nabral ho tamní vítr a za chvíli nám zmizel z očí, někde v oblacích na severozápadě. Ve zprávách pak o nějakém požáru tamním směrem nic nebylo, takže to byl bezpečný let a nesporně úspěšné završení naší XII. Drakiády!

Mohli jsme začít balit. Protože se mi nedařilo sbalit zašmodrchaného dráčka Motýla (Pán Bůh mne potrestal za lenost;-), Prokopovi využili vybylého času ke svačině. U ní se uplatnila naše Žolinka, která si konečně přišla na své! Svou neodolatelností si vyloudila nejedno sousto z mizejících svačin.

Ač jsem všechny lákal, že je převezu na Lucák (a do Hlučálu!), zvítězila u nich Polička a tak v rámci urychlení jsme užili opět auta a vyjeli tam. Za chvíli, na vrcholu ohybu kopce, byla už na dohled pod námi. Sjeli jsme ke trati a za šraňky jsme zahnuli doleva do ulice P. Jilemnického, neb Eva tu v Baumarketu Bača chtěla doplnit přepravky na naši ourodu jablek. Měli jen skládací, než vědoma si vrabců v hrsti, koupila raději hned čtyři. Se skladně složenými v kufru pokračovali jsme dle trati za nádraží, na konec ulice Smetanovy, kde jsme zaparkovali u ZZN.

Pěší část naší Drakiády se vydala vedená Evou po Tyršově ulici napřed, jízdní si opět složila skládačku a vyjela za nimi. Předjel jsem je ještě před hospodou u Mrštíků a pokračoval jsem po okruhu až ke kruháku na konci Husovy, po níž jsem sem od Mrštíků přijel. Tady jsem se dal doprava, abych tady za rohem, na začátku ulice Masarykovy, stihl navštívit antikvár, než pěšáci dospějí do charitativního obchůdku na konci Husovy, kde jsme měli sraz.

Trochu jsem je podcenil, byli v něm dřív než jsem myslel. Byli už na odchodu, když jsem vstoupil. Výsledkem pak bylo, že jsem je následně v Masarykově pracně doháněl, než opět vítězně předjel a na náměstí jsem byl první. Počkal jsem na ně před Plůtkem, aby si sami vybrali kam půjdem na oběd. Venku byly ještě stoly s posezením, tak se Karel šel optat a vrátil se s dobrou zvěstí, že uvnitř je místo u rohového stolu u okna. Protože venku nebylo moc teplo, vešli jsme dovnitř a usadili se a dobře se poměli.

Hospodské řeči se vedou, leč nezapisují, tudíž, bohužel, nemohu sloužit;-( A že jich bylo! Tím jsme se pohostinský vyčerpali a zastesklo se nám po zdravém podzimním povětří za oknem na náměstí. Venku jsme konstatovali, že náměstí mají v Poličce hezké, se vznosnou radnicí uprostřed a s opraveným morovým sloupem a vedlejší kašnou sv. Michaela před ní. Mezi nimi jsme se brali na severozápad k ústí obchodní uličky Tyršovy, ano, je to ta, která od Mrštíků vede k přejezdu vedle ZZN, odkud jsme po ní ze Smetanovy šli a jeli. Tady si zas Eva vymínila návštěvu antikvariátu pana Dolejše a tak zbylo na mne doprovodit, či spíše vyvést choceňské na nádraží, odkud chtěli zkusit vlak domů, coby zarytí příznivci ekologické dopravy a jistí držitelé ajzboňácké slevy.

Před nádraží jsem se s nimi rozloučil a vrátil se k autu uklidit do něj kolo a v klidu tu vyčkat návratu Evy s Žolinkou. Dřív než ony tu byli manželé Prokopovi, zapomněli si u nás v autě své draky, bez nichž prý nemohou odjet. Rád jsem jim je vydal — benzín je drahý — a znovu se s nimi rozloučil a oni radostně zmizeli. Jen tak učinili, byly tu Eva s Žolinkou a další várkou kněh z antikváru. Naložili se, Eva se ujmula volantu a jeli jsme domů do Benátek. XII. Drakiáda TSA byla slavnostně za námi. Čest její památce!

Okolnosti:

Pohled na Malou stranu, křížek u silnice nad Stříteží, můj příjezd na Dolní stranu, obdivování kříže tamtéž, pohled na poličskou silnici z Malé strany, pohled z Drakoviště na Velký vrch, 3 pokusy o vzlet na Střítežském kopci, včetně posledního úspěšného, konečně v cíli a v Poličce, poličské náměstí zdobené kašnou a morovým sloupem, na konci uličky na Jordáně, na záčátku Smetanovy, 2x přibyňovská pole z cesty domů.

Doprovodné texty:

POSEL PODZIMU.

Úroda polní sklizena — a fouká ze strnišf. ]e sice ještě léto, aspoň v kalendáři, ale ten vítr, jenž ráno přináší citelné chladno, je první posel podzimu. Ale což my si z toho děláme.

Volná louka s krátce přižatým pažitem, kde nyní dobytek náladu podzimní hlásí svými zvonci, volné lány strnišť, ještě nezoraných — jaká to proháňka pro naše draky, vždyť i:

Vítr je náš spojenec.

A jaký spojenec. Není jen lákavé vypouštění draků, co nám jej činí tak vítaným, ale jsou celé řady zajímavých zábavných pokusů, které s ním můžeme provésti. Však často u vesnických chaloupek na zahrádkách mezi větvemi stromů spatřujete rozmanité korouhvičky, větrníčky, pohyblivé figurky, pro radost dětem zde zřízené a jiné pro praktickou potřebu dospělých, kteří jsou zvědavi zvědět: odkud vítr věje.

Co je vítr?

Vítr je proud vzduchu. To přece všichni víte. Ale jak vzniká tento proud?

Jednoduchým pokusem se o tom přesvědčíte i za bezvětří. Je-li bezvětří a slunce opírá se o nějakou stěnu, můžete pozorovali, že se vzduch podle ní jaksi chvěje. Ještě zřetelněji byste to mohli pozorovat nad komínem, z něhož vystupuje jen zcela řídký kouř nebo skoro žádný a jehož konec se nalézá v plném žáru slunce.

JEDNODUCHÝ, SPRÁVNĚ SEŘÍZENÝ DRAK

Drak může sice létali stejně v jarních jako v letních větrných dnech, nicméně na podzim je vždy víc mezi dětmi rozšířena nálada k dělání a pouštění draků. Je to ve spojení se starou zkušeností, že po žních bývá venku nejvíc volného místa na strništích.

Ale tato stará zkušenost už zapadla do říše zapomenutí od té doby, co rolník se přidržuje zásady, že za sekáčem kráčí na pole oráč.

Proto ale má mládež vždy ještě dost volného místa na drahách, pastvinách, posečených paloucích a loukách a nově zřizovaných hříštích; jen v ulicích stvořena pro draky nová překážka v podobě telegrafických a telefonních drátů a elektrických vedení, na nichž často se dlouho houpává »mrtvola« oběšeného draka a může dokonce způsobili t. zv. krátké spojení, při kterém hned přestane elektrická působnost.

První věc, které na draka je potřebí, je přiměřeně dlouhá lištna. Hoši dělávají si draky zcela malé, ale k tomu jim neradíme. Kratší drak než půl metru má malou stoupavou sílu a dělá obyčejně kotrmelce, a není tudíž výrobkem nijak vděčným. Volíme tedy lištnu aspoň 1/2—1 m dlouhou z lehkého dřeva (topolového, suchého borového), čtyřhrannou, plochou. Pro délku půlmetrovou stačí síla prostřední násadky na péra, pro délku metrovou asi síla malíku.

Za druhé potřebujeme ohebného prutu vrbového, topolového nebo rákosky, asi o čtvrtinu kratšího nežli je lištna.

Práce počíná tím, že na prutu uděláme na obou koncích (asi 1 cm od konce) zářez, do něhož přivážeme pevně provázek stejně dlouhý jako je lištna. Nyní prut spojíme křižmo s lištnou (obr. 20.) ve vzdálenosti 10—15 cm od konce; stačí to provésti obvázáním pevným vazivem.

Obr. 20. Základní tyčky pro draka.

Nyní stáhneme oba provázky tak, aby se prut na obou stranách stejně do oblouku ohnul a oba konce spojíme a přivážeme do zářezu na dolním konci lištny (obr. 21.). Aby celá kostra byla pevnější, přivážeme na prut ještě dva kratší provázky, které spojíme a přivážeme do zářezu na horním konci lištny.

Obr. 21. Hotová kostra.

Nejbližší prací je upevnění provázku, který má býti spojen se šňůrou, na které se drak uváže.

Tato práce je důležitá, neboť při ní (obr. 22.) se zjistí úplná rovnováha draka. Musí býti tento úvazek tak upevněn, aby kostra na něm zavěšená visela zcela vodorovně a neklonila se ani do předu, ani na zad. Když jsme to provedli, sejmeme opět úvazek, poznamenavše si zářezem na lištně místa, kde má být uvázán.

Obr. 22. Vyvážení kostry.

Pak možno teprv přikročiti k potažení draka papírem. Lehký, hladký balicí papír je nejlepší a dnes ještě nejlacinější. Papír přiměřené velikosti položíme na rovný stůl, kostru draka položíme na něj a přistřihneme papír dle kostry tak, aby byl všude o 2 cm větší. Ohneme pak kraje papíru přes postranní provázky a obloukový prut a syndetikem slepíme.

Nyní zase upevníme úvazek pro šňůru, neboť tento musí býti upevněn na stejné straně lištny jako papír a je tudíž potřebí v papíru udělati malé dírky.

Tím je drak v podstatě hotov. Může býti přizdoben dvěma střapci stejné váhy na obou koncích oblouku.

Snad si někdo dá i tu práci, že papír, jímž má býti drak potažen, dříve polepí pestrým papírem jiným, z něhož se vystřihnouti mohou různé podoby.

Zbývá jen ještě připojiti ohon na dolní konec, t. j. provazec, do něhož se zauzlují papírové svazečky (obr. 23.).

Obr. 23. Drak hotový.

Z knihy Hračkářský krám přírody, II. díl, Podzim — Zima, Praha, 1925.