DOKUMENTACE

3. výletu s XIII. Kuličkiádou

v úterý 23. května 2023

ZÁPISY DO KRONIKY

Vzorek chráněné louky.

Eva:

Ráno nebylo zas tak moc hezkoš, jak bylo předvídáno. A též Žoli naznačovala časně svým štěkáním a drápáním na dveře, protože večer zůstala na dvoře a k ránu se chtěla vetřít.

Takže opáčko jako vloni — autem do Cerekvice (+ malý nákup v sámošce) a pak vlakem s Mirkou a Karlem do Tržku. + Šok v Cerekvici — u parkoviště pokáceli stříbrný smrk.

V Tržku čekáme, až se vrátí vlak od Litomyšle, neb Pépi cestoval busem z UO do Lit. a posléze vlakem do T.

Počasí lepší — sprchlo jen cestou autem z Lit.

Karel vyrazil mezitím napřed do Tržku — hledat místní studánku.

Po rybníku plavou vodní ptáci — mysleli jsme, že kačeny, ale asi to byla rodinka husic nilských. Tatínek husák zaháněl nějaké vetřelce — kachny.

Studánka existuje — na druhém břehu od staré hospody.

Jo a v prvním domku u cyklostezky maj hasiči výčep poličského piva — ale jen někdy (pátek?)

(Zrovna pivo dovezli.)

Jdem po cyklo k Morčanům, ale pak přes Luka a polňačkou do Cerekvice.

Přeháňka před Cerekvicí, ale u hospody se už dá sedět venku.

Nakonec obědváme v salonku s fotkama (obříma) Litomyšle (Karel nepoznal!) Dokonce jako výzdoba i lahev od Bedřichovy jedenáctky.

Oběd skvělý jako vždy — maso s mrkví, šunkafleky, polívka — obří porce!

Zemědělská technika nad Novými sídli.

Karel:

(Dosud se nevyjádřil.)

Pampelišky z údolí Morašického potoka.

Mirka:

Cestou do Chocně jsem jela sam. V motoráku v Chocni jsem objevila Karla, jeli jsme do Cerekvice sami, kde přistoupili Pecháčkovi.

Pépi přijel samozřejmě z druhé strany od Litomyšle. Poté jsme se vydali do cíle, v místní restauraci nás paní upozornila, že za deště na terase neobsluhují. Uchýlili jsme se tedy do salonku. Vepřové v mrkvi bylo výborné.

Hurá na kuličky!

Čáp nad Desinkou.

Pépi:

(Dosud se nevyjádřil.)

Jak se zašlapují kuličky!

ja.:

Především celá dnešní Kuličkiáda byla o víře, neb malověrní hanebně odpadli, neb uvěřili předpovědím, že nebude hezky. I Karel ještě ve čtvrt na devět ráno volal, jestli neodvolám akci. Neodvolal jsem a Jiřka přesto odpadla a ostala doma, o dalších pilířích Kuličkiád nemluvě. A abyh nezapomněl, bylo samozřejmě krásně!

Tedy ne hned, leč dle potřeby se nebe odseverozápadu probíralo a v Tržku při vystoupení byla už menší, jižní půlka oblohy zakaboňená jen nad Litomyšlí, kam jsme nešli, takže houby zle. Jen jsme se museli povinně opalovat, než dojel poslední Pépi.

Začátek putování již popsali mí předzapisovatelé, zmíním se jen o tom, že naše panská část výletu neustále zaostávala a určitě to nebylo mými francouzskými holemi, s jejichž pomocí jsem kráčel vpřed. Dámy ovšem na nás na rozcestníku pod Morčany způsobně počkaly, neb nevěděly kudy kam.

Za odměnu jsme je nechali vybrat si cestu, která následně vedla přes obě řeky Desnou a Loučnou na Dlouhá luka pod Řídkým. Na nich nám opět beznadějně zmizeli a zažily tak v Cerekvici přeháňku, která nás jen jemně lízla a osvěžila.

Tenata Floriána byla také již zmíněna, dostat se z jich osidel vyžaduje opravdu pevnou vůli nebo stanovený cíl. Obé jsme měli a tak jsme se urvali a šli si splnit povinnost, spočívající v sehrání XIII. Kuličkiády TSA. Užili jsme k tomu osvědčený plácek před místní knihovnou, z čehož lze poznat naši kulturní vyspělost, v parku u kostela sv. Václava, za zády Jana Nepomuckého, který ostatně nikdy neměl pro kuličky pochopení.

Samotný turnaj, který tu nikdo překvapivě nezmínil, proběhl neméně hladce a rychle, už po čtyřech kolech bylo jasno o novém Mistru kuliček. Stal se jím Pépi a obhájil tak svou třetinu loňského titulu. Já letos uhrál jen jednu čtvrtinu z celkového skóre a to hned v prvním kole, jen abych potvrdil platnost přísloví o prvním vyhrání. Díky tomu nám zbylo víc času na oslavu vítěze, který se ukázal jako škrt a nechtěl se znát k dávnému nepsanému pravidlu, že vítěz platí vše (stačí útratu) a sám se spokojil jen s malou limonádou.

Tomě na závěr vede k tomu trochu zaspekulovat o tak podezřele hladkém průběhu letošního turnaje. Esistuje více hypotéz, které by mohly ledasčemu nasvědčovat. Např. se nyskýtá otázka, zda vítěz své soupeře před turnajem neuplatil sojovým sukem, což se mi ovšem nezdá, neb znám účastníky turnaje a vím, že jsou všichni proslulí svou neúplatností a smyslem pro fér plej (anglicky fair play) a sojový suk by jim nestál za námahu!

Další teorií by mohl být případný doping. Tuto teorii by mohlo nelze zcela vyloučit, protože jisté podezření se jeví v souvislosti s tajemnou lahví, s níž se během hry vítěz neustále popíjel. Bohužel. žádné dopingové testy jsme nedělali, šili ostáváme jen na poli dohadů, proto jsme mu nakonec titul ponechali i vydali diplom.

Poslední co jednoho napadne je účast profesionála. Dodnes jsme vlastně nezvážili, jak případného profesionálního hráče odhalit. Účastnit se samozřejmě nemohou! Zatím nás to ani nenapadlo a ke všemu by bylo složité určovat přesné hranice mezi amatéry a profesionály. Příliš striktním stanovením bychom mohli přijít o další hráče, o nichž se např. dobře ví, že pod pláštíkem charity rozdávají v choceňských parcích bonbony napuštěné makovicovým vývarem, aby pak neomaleně obehrávali nebohé konzumenty, nejčastěji málé chlapečky o jejich kuličky;-)

Vím, že průběh letošnní Kuličkiády, by mohl nasvědčovat poslední možnosti, vždyť dosud nikdy se v její historii nestalo, aby někdo pokořil a deklasoval své soupeře rozdílem několika tříd. Bezesporu taková hra mezi amatéry nepatří! Nicméně věřím, že jsme se amatérskému duchu nezpronevěřili, a že Pépi se stal vítězem zaslouženě pouhou shodou náhod a chabostí hry ostatních;-)

Abychom takovým mrzkým podezřením zamezili, asi bychom měli vzít na vědomí, že časy se mění a profesionálové nezahálí a každá výhra je jim dobrá. Mohli bychom pro příště snad být přísnější a zavést do pravidel nějakou zkoušku z amaterismu. A když už jsme u stávajících pravidel, možná by také stálo za úvahu změna či jejich rozšíření, aby se kuličky mohly mimo cvrnkání dopravovat do důlku i pomocí nějakého vhodného nástroje, třeba zmenšeninou kopii kroketové hole. Nechávám na uvážení na příští VH TSA, neb s přibývajícím věkem to bude s našimi dřepy, kleky a ohýbáním čímdál horší;-( A z lehu bychom se také už nemuseli zvednout!

Na závěr čest poraženým a sláva vítězi! Ať žije XIV. Kuličkiáda TSA!

Okolnosti:

Eva s Žolinkou jdou v Cerekvici na vlak, Eva v Tržku obhlíží rybník Borovec z hlediska orobincového, levobřežní krajina Desné, Pépi předvádí fakirský výstup s obojkem, tentýž coby milovník květin V Lukách, panská část výletu měří Dlouhé louky pře Řídkým, Karel zkouší Bernardí heslo Vlastní cestou, kýžená hospoda na obzoru, soustředění dam před turnajem, někdy se i cvrnkání mění v moderní balet a závěrečné hodnocení výkonů U Floriána.

Herní listina — tabulka

Doprovodný text:

KOLÉBKOU LOUČNÉ

Vydejte se nyní se mnou z Litomyšle do okolí památného Růžového paloučku*).
Dáme se z Riegrova náměstí Havlíčkovou třídou k nádraží a prešedše „Smutný most“ (viz Litomyšl) půjdeme silnicí vpravo kolem návrší „Na stínadlech“ kdysi popraviště (vlevo) a dále kol dvora Pernštýna, jenž zůstane vpravo. Byl založen r. 1630 Vratislavem z Pernštýna. Býval panským, dnes náleží Zemědělské radě, která tu má velkochov hovězího dobytka se vzorným pastevním hospodářstvím. U dvora stojí sousoší sv. Václava s kamennými vázami na sloupech z r. 1765.
V brzku dojdeme k občasnému rybníku Velkému Košíři, v němž velkostatek rybaří. Kolem něho krásné kaštanové stromořadí. Tu ve vykotlaných stromech žije páchník samotářský (Osmoderma eremita Scop.)
Jsme v Nedošíně, rozloženém po obou březích Loučné. Místní obec

Nedošín

má 58 čísel a patří k ní dvůr Pernštýn o 2 číslech. Má katastrální plochu 412,46 ha, obyvatel 370 (národnosti českosl. 365, němec. 4, cizí 1; církve římsko-katol. 332, českobratr. evang. 10 českosl 16, bez vyznání 22).
Vzdělání lidu: obecná škola dvojtřídní v Sedlištích, v místě místní osvětová komise a veřej. obecní knihovna.
Život spolkový: hasičský sbor, Hospodářsko-čtenářska beseda.
Politické organisace a spolky: Domovina (rep.), strany lidové, křesťan. zemědělců.
Výživa obyvatelstva: 9,8% rolnictví, průmysl mlynářský, různá řemesla a obchod. V místě jsou 2 mlýny a pstruhárna obč. J. Vacka s umělým chovem pstruhů, jichž je v řece hojně. Zastávka dráhy v místě, úřad poštovní, telegrafní a telefonní v Litomyšli. Do vsi jde okresní silnice z Litomyšle.
Z historie. Již na konci 11. stol. se zde připomíná dvůr, kde se pěstovalo zvláště včelařství. Ve 14. a počátkem 15. stol. bylo zde sídlo zemanské. Ve 14. stol. byla ves biskupskou. U rybníka Košíře stál biskupský mlýn a pod ním rychta. U vsi býval též panský hřebčinec. Výjevy odtud jsou zobrazeny malbami, uchovanými v zámku litomyšlském (viz Litomyšl).
Pamětihodnosti. U obce je obora „Vrátička“, která byla za Valdštýnů libohájem s modřínovými stromořadími, pavillony a lázněmi. Tu byly konány hlučné slavnosti filosofů litomyšlských „majáles“ (Alois Jirásek: „Filosofská historie“). V utěšeném zákoutí háje nad studánkou je kaplička sv. Antonína, obnovená r. 1810 Jiřím Jos. Valdštýnem.
Přírodní zajímavosti. V Nedošínském háji žije na Litomyšlsku vzácný roháč obecný (Lucanus cervus F.) — viz Němčice. Rybník „Velký Košíř“ (viz vpředu). Od Litomyšle vede Nedošínským hájem turistická stezka (Jiráskova) k Tržku a odtud přes Morašice na Růžový palouček (značka červená).
Z Nedošína k západu dojdeme bud státní silnicí nebo příjemnou luční cestou do Tržku, který leží na řece Loučne a jejím přítoku Desince. Místní obec

Tržek

má 43 čísel a patří k ní dědina „V lukách“ o 4 číslech. Katastrální plocha je 178,10 ha, obyvatel národnosti českosl. 224, němec. 2; církve římsko-katol. 208, českobratr. evang. 10, českosl. 7, bez vyznání 1).
Vzdělání lidu: obecná škola dvojtřídní v Sedlištích, v místě místní osvětová komise veřej. obecní knihovna.
Život spolkový: hasičský sbor, Hospodářsko-čtenářská beseda.
Politické organisace a spolky: Domovina (rep.), strany lidove.
Výživa obyvatelstva: 90% rolnictví, průmysl mlynářský, různá řemesla a obchod. V míistě 2 mlýny a elektrárna. Zastávka dráhy v místě, úřad poštovní, telegrafní a telefonní v Litomyšli. Obcí vede okresní silnice k Morašicům a kolem vsi státní silnice.
Z historie. Ves Tržek se připomíná již r. 1141. Opatové vystavěli tu dvůr, k němuž přistavěna za biskupství tvrz. Při ní postavil biskup Albrecht ze Šternberka r. 1376 klášter P. Marie a uvedl sem 13 kartusianů. Zde přebývala Anna Benešovská, matka biskupa litomyšlského Jana Železného (viz Litomyšl). Klášter tento byl r. 1421 spálen od Sirotků. Dosud zachovalo se pojmenování jedné části vsi „V kartouzích“. U Tržku na Dlouhých lukách bylo v dávných dobách slavné tržiště, k němuž přicházela přímá odbočka od Trstěnické stezky po Hrutovských polích od Sedlíštěk, Morašic, Tří kocourů a Makova. Hrutovská pole sahala k řece Loučné a končila zde zmíněnou tržnicí. Ta byla spojena na jedné straně se Zemskou branou a celnicí u Hrušové (v okrese Vysokomýtském) a na straně druhé s hradem Litomyšlí cestou hradskou, vedoucí kolem Štítu nad Nedošínem.**)
Pamětihodnosti. Mohutná budova moderního parního mlýna, římsko-katol. kaple (novější). „V kartouzích“ (viz níže) nalezeny ostění dveří a oken, dlaždice a objeveny sklepy jako pozůstatky bývalého kláštera kartusiánů.
Přírodní zajímavosti. U vsi jsou rybníky Malý Košíř, Borovec a Šotek, kolem nichž lučinami krásná procházka. Vděčná je vycházka do Nedošinského háje (1 km). (Viz Nedošín.) Obci vede červeně značená turistická Jiráskova stezka na Růžový palouček (viz Nedošín).
Z Tržku dojdeme k jihozápadu do osady Sedlíštěk při potoku Morašickém. Je částí místní obce Sedlíštěk, k níž náleží též osada Nová Sídla. Místní obec

Sedlíšťka

má katastrální plochu 295,05 ha, obyvatel 412.
Osada Sedlíšťka má 8 čísel, obyvatel 72 (národnosti českosl. 70, cizí 2; církve římsko-katol. 72).
Vzdělání lidu: obecná škola trojtřídní v Morašicích, místní osvětová komise a veřej. obecní knihovna v osadě Nových Sídlech.
Výživa obyvatelstva: Vesměs rolníci. Zastávka dráhy v Tržku (5 km), úřad poštovní v Morašicích, telegrafní v Cerekvici nad Loučnou, telefonní v Litomyšli. V místě okresní silnice k Cerekvici nad Loučnou.
Z historie. Ve 14. stol. byla ves tato znamenitou. V 15. stol. zde stály 2 tvrze; zbytek jedné je sýpka při dvoře „Na ostrově“, který byl obehnán příkopem s vodou. Na počátku stol. patřila ves Bludovi z Morašic, později občanu vysokomýtskému Rudlínovi a r. 1398 stala se majetkem biskupa litomyšlského.
Okresní silnicí k severozápadu dospějeme do osady Novych Sídel, které jsou částí místní obce Sedlíštěk.

Nová Sídla

mají 71 čísel, obyvatel 340 (národnosti českosl. 340; církve římsko-katol. 319, českobratr. evang. 11, českosl. 6, bez vyznání 4).
Vzdělání lidu: obecná škola čtyřtřídní v Morašicích, v místě místní osvětová komise veřej. obecní knihovna.
Život spolkový: hasičský sbor, Hospodářsko-čtenářská beseda, Sdružení křesťan. zemědělců.
Politické organisace a spolky: Domovina (rep.), strany lidové.
Výživa obyvatelstva: 80% rolnictví, různá řemesla a obchod. Zastávka železniční Řídký (3 km), úřad poštovní v Morašicích, telegrafní v Cerekvici n. Louč., telefonní v Litomyšli. V místě okresní silnice k Cerekvici n. Louč.
Z historie. Ves byla založena r. 1790 na panské (dominikálni) půdě.
Pamětihodnosti. Pomník padlým ve světové válce, římsko-katol. kaplička (novější).
Přírodní zajímavosti. U vsi je pěkný háj Chlumek, kde v létě jsou příjemné procházky. Do Nedošínského háje 4 km (viz Nedošín).
Jdouce z Nových Sídel silnicí k Cerekvici nad Louč. uzříme směrem severovýchodním osadu

Řídký,

náležející k místní obci Bohuňovicům (viz Bohuňovice). Je to řada 14ti stavení na návrší nad údolím Loučné. Má 61 obyvatel (národnosti českosl. 61; církve římsko-katol. 51, českobratr. evang. 4, českosl. 1, bez vyznání 5).
Výživa obyvatelstva: 95% rolnictví, různá řemesla a obchod.
Vzdělání lidu: obecná škola jednotřídní, místní osvětová komise a veřej. obecní knihovna v Bohuňovicích.
Život spolkový a politický společný s Bohuňovicemi. V místě zastávka dráhy, státní silnice Litomyšl-Vysoké Mýto. Pošta, telegraf a telefon v Litomyšli.
Z historie. Ves byla vystavěna v r. 1689 na místě dubového háje „Řídký“ na půdě panské.
Přírodní zajímavosti. S výšiny nad vískou je krásný pohled zvláště do malebného údolí Loučné a dále směrem k Růžovému paloučku.
Z Nových Sídel putujeme okresní silnicí k severozápadu. Vpravo spatříme při potoku Desince dědinku

V Lukách,

která má pouze 4 čísla. Náleží k místní obci Tržku (viz Tržek). V místě je veliký válcový mlýn, elektrárna a pila. Ve mlýně lze spatřiti model starého mlýna a pily. Zastávka dráhy Řídký (1/4 hod.), telegraf a telefon v Cerekvici nad Louč.
Vzdělání lidu: obecná škola trojtřídní
v Cerekvici nad Louč., místní osvětová komise a veřej. obecní knihovna v Tržku.
Z historie. Dědinka postavena asi kolem r. 1698 na panském pozemku.
Přírodní zajímavosti. Po krásných Dlouhých lukách příjemné procházky. Při pravém břehu Loučné stojí primitivní žulový kříž — dle pověsti cyrilo-methodějský.
Brzy dojdeme do výstavné obce

Cerekvice nad Loučnou.

Má katastrální plochu 584,59 ha, čísel 110, obyvatel 903 (národnosti českosl. 897, němec. 2, cizí 4; církve římsko-katol. 849, česko-bratr. evang. 29, českosl. 18, bez vyznání 7). V místě je římsko-katol. fara.
Vzdělání lidu: obecná škola trojtřídní, místní osvětová komise, veřej. obecní knihovna.
Život spolkový: Sokol, hasičský sbor, Hospodářská beseda.
Politické organisace a spolky: strany republikánské, strany lidové.
Výživa obyvatelstva: 60% rolnictví, průmysl cukrovarnický, mlynářský a cihlářský, různá řemesla, obchod. Význačné je drůbežnictví, chov králíků, včelařství a chov pstruhů v řece Loučné. V místě cukrovar a rafinerie, cihelna, mlýn a pila. Stanice dráhy, pošta, telegraf a telefon v místě. Obcí vede státní silnice Litomyšl-Vysoké Mýto, okresní silnice do Bučiny, Újezdce, Nových Sídel a Bohuňovic. V místě je záložna (kampelička), četnická stanice.
Z historie. Cerekvice patřila ve 12. století i s řekou klášteru litomyšlskému. R. 1347 připadla kapitule. Biskupovi tu náležela rychta, ale od r. 1398 je celá ves i s rychtou kapitulní.
Blíže Cerekvice (mezi Cerekvici a Bučinou) vedla kdysi známá Trstěnická stezka, spojující východ se západem — významná vojensky, hospodářsky a kulturně (viz Tržek). Přicházela od Zemské brány a celnice u Hrušové, a jdouc po „Hrutovských polích“ (viz Tržek), přecházela kolem Ujezdce, Růžového paloučku, Tří kocourů k Makovu, Chotěnovu, poblíže Mladočova k Poříčí, Zrnětínu na horní konec Lubné a Širokým Dolem k Poličce***) Na celnici u Hrušové vybírané clo ze zboží (zvláště ze soli) platy z trhů a díl uherské soli patřily klášteru v Litomyšli.
Hrutovská pole měla rozlohu asi 30–36 km2 a prostírala se od Zemské brány na jihovýchod až k pramenu potoka Lukáče od Říkovic k Seči — přibližné na katastru dnešních obcí: Cerekvice n. Louč., Bučiny, Ujezdce, Nových Sídel, Sedlíštěk, Morašic, Říkovic, Lažan, Václavek, Seče Vidlaté a Maková. Na polích Hrutovských pěstován byl i chmel pro klášter v Litomyšli. Roku 1055 zjímal zde kníže Spytihněv 300 Moravanů, které si obeslal a rozsadil je jako rukojmí po českých městech. Toť asi kraj kterým projdeme kol Růžového paloučku.
Pamětihodnosti. Budova obecné školy (stará), farní kostel sv. Václava, uváděný již r. 1358. Za hlavním oltářem zazděna pamětní pískovcová deska, pod níž jsou znaky pernštejnský a Marie Manrique de Lara. Kamenný most přes řeku je z počátku 19. stol. Z moderních staveb stojí za povšimnutí vzorný statek (rychta) čís. 3 a vila čís. 24. V Cerekvici se narodil Fr. Kopecký, malíř miniatur a spisovatel, žijící v Londýně. Byl důvěrným přítelem presidenta Masaryka a jeho spolupracovník za naši samostatnost.
Přírodní zajímavosti. Kolem vsi je hojnost dobré cihlářské hlíny a písku. Lom stavebního kamene (vápencovitého pískovce), z něhož se dříve v pecích vypalovala „sádra“, nahražující vápno. Pěkné jsou vycházky do Dlouhých luk hned u vsi, do údolí potoka „Švábenice“ 3 km (viz Bohuňovice) a do lesů bučinských (3 km). Na Růžový palouček dle červené značky Jiráskovou turistickou stezkou přes Újezdec 3¨,5 km. S vrchu Zahoranu (343 m) je pěkný rozhled po údolí Loučne a do Vysokomýtska.
Z Cerekvice stoupáme okresní silnicí k jihozápadu do Újezdce. Blíže osady k východu spatříme při polní cestě 2 samoty: Plesy Dolní a Plesy Horní. Každá má 2 čísla — a obě náležejí k politické obci Újezdci. S výšiny u Hor. Plesů (357 m) je krásný rozhled po Litomyšlsku a k západu k Vysokému Mýtu. Za jasného počasí bývá viděti i pouhým okem Sněžku.

Ukázka ze stejnojmenného díla Josefa Karla

*) Možno sem jíti přímo na Morašice (viz Morašice), odtud ke Třem kocourům, (viz U tří kocourů) a hájem na palouček (9 km), nebo „Jiráskovou stezkou“ (červeně značenou) přes Nedošínský háj (viz Nedošín), Tržek (viz Tržek) na Morašice (9 km) či jeti vlakem do Cerekvice nad Loučnou (viz Cerekvice n. L.) a odtud pěšky dle červené značky přes Újezdec (viz Ujezdec) na palouček (3,5 km).

**) Dle A. Tomíčka. Sedláček a Lipert kladli dosud Zemskou bránu ke vsi Trstěnici, celnici a tržiště „Hrutov“ na malé hradiště u Benátek (viz Benátky). Dr. Nejedlý slučuje zemskou bránu s tržištěm a celnicí a viděl je rovněž na zmíněném malém hradišti u Benátek. Tomu neodpovídá však malá rozloha hradiště. Mimo to Hrutov byl na Trstěnici, kteréžto jméno nesla však řeka teprve od Cerekvice (viz Cerekvice n. Louč.).

***) Dle Ant. Tomíčka. H. Jireček vedl Trstěnickou stezku od Svitav přes Vendolí, Ostrý Kámen, Karli a Chmelík k Litomyšli. Jos. Šimek od Svitav přes Javorník a Brlenku, farář Walter od Svitav přes Kukli, dr. Nejedlý od Svitav na Ostrý Kámen, Karli, Chmelík, Trstěnici, Litrbachy, Benátky k Litomyšli a dále podél řeky k Cerekvici nad Louč., přes Hrušovou, Džbánov, do Vysokého Mýta odtud k Vraclavi. Dr. Šimák vyvrátil r. 1917 tyto doměnky a dokázal listinně i místopisně, že Trstěnická stezka směřovala k zemským hranicím od Svitávky (nikoliv od Svitav) na Poličku. Odtud směrem k Litomyšli ji určuje Ant. Tomíček.