DOKUMENTACE

52. závodu Ústí-Litomyšl

ve středu 21. června 2023

ZÁPISY DO KRONIKY

Vzorek dlažby.

Eda:

(Dosud se nevyjádřil.)

Eva:

(Dosud se nevyjádřila.)

Další vzorek.

Karel J.:

Jsem dojat

Opět po 40 letech

— " — bloudil

                 Karel

a zvítězil

Karel P.:

Ročník 2023 byl skoro v klasickém pojetí, spoustu kilometrů při vysoké teplotě. Navíc jsme se spoluturistou lehce zabloudili, čímž jsme si vytvořili mohutnou žízeň.

Vzorek posledního slova.

Mirka:

Ústí–Litomyšl

Na start jsem se dostavila se zpožděním, autobus samozřejmě nejel včas. Na startu už nikdo nebyl, tak jsem vyrazila sama na stíhačku. Došla jsem je u nějaké kapličky. Na oddychové místo Mandl jsme dorazili po dvanácté. Tady už byl Eda, Vašek a Vašek. Pépi profrčel dál k cíli.

Vzorek neladu.

Pépi:

21 VI 23 snad v cíli. Šnyt se snad jmenuje „Na Sídlišti“. Jsou tady na terase

— Žoli momentálně v Benátkách)*

— Eva

— ja.

— Eda

— Vašek, Majky bratr

a též já, Pépi, kterýž toto vlastním zrakem shlédl.

)* Autor těchto řádků musel míti nejspíš vidiny, milosrdně pomíjíme z čeho, neb Žolinka v cíli rozhodně nebyla!

Vzorek dlažby.

Vašek F.:

(Dosud se nevyjádřil.)

Vašek Š.:

(Dosud se nevyjádřil.)

Vzorek pojištění.

ja.:

Jak jest vidět na úvodním obrázku v prezentaci, účastnil jsem se letos po úspěšné výměně pravé kyčle spolu s francouzskými holemi, jímž se u nás na litomyšlsku říká samopaly, v Beskydech francky. Na náměstí už čekal Pépi se svou koloběžkou a bagáží. Morální podporu z lavičky nám poskytovala naše spolužačka z gymplu se svým manželem.

Scházeli jsme se jak pověstní švábi na pivo. Letos poprvé tu nebyl tmelící balvan v podobě Tondy, který sám o sobě zajišťoval masivní podporu. Věnovali jsme mu tichou vzpomínku, když dojeli oušťáci Eda a Vašek F. na svých super HightTech elektrokolech. Opravdu nám citelně chyběl a stejskalo se nám po něm. Buď zdráv, Toníku!

Jako další se objevil náš Vašek z Louček, který přijel autem a někde ho zaparkoval, aby mohl dojít pěšky na start, který se nezadržitelně blížil, ač jsme nemohli sledovat čas na radničních hodinách, neb ty zatvrzele nešly. Před desátou se ještě objevil Pépiho bratr Karel, ký hodlal absolvovat závod pěšky jako pokání za slíbené další závodníky. A to bylo do desáte všecko. Na poslední chvíli se Pépi vytasil s pytlíky, že se dle tradice odstartujem jejich bouchnutím (po nafoujnutí;-). Tím se stalo, že jsme odstartovali de jure přesně v 10:00, leč fakticky asi až v 10:03, neb moderní pytlíky mají uvnitř většinou plastovou folii, tudíž bouchnul po několikerých pokusech jeden jediný! Mohli jsme vyrazit.

Eda s oběma Vašky ostali sedět na lavičce se slibem, že případně opožděnou Mirku pošlou za námi. Nás ostatní vedl Barcalovou dolů na Velké Hamry Pépi, před nimiž se patrně příčnými Příkopy nepozorovatelně ztratil. Umožnilo mu to šťastné shledání s choceňským Karlem, který teprv od vlaku v ústrety nám spěl. Záhy utvořil duo se svým jmenovcem a vydrželo jim to až do cíle. Protože jsme chtěli vystoupat na Andrlák po kaplích, drželi jsme směr na JZ k Mendriku a byli tak svědky světovosti Ústí. Mají-li v Izraeli Tel Aviv, my máme Tel Avion!

Hned za ním se konalo první zastavení Kristovo cestou na Golgotu a naše k Zabitému (řezníkovi). Kapličky byly právě ve stavu oprav, tudíž se z kraje na nás vyřítil z lesa jakýs čtyřkolový stroj, jemuž jsme se bystře klidili s cesty. Dál už bylo stoupání poklidnější, jen při přechodech přes Novou silnici jsme si třikrát užili trochu vzrušení až srandy. Nejzajímavější byl poslední úsek Křížové cesty. Tady se nějaký dobrodinec lidstva rozhodl bojovat důsledně s alkoholiky, vracejícmi se v noci z alkovny chaty Hvězda s vršku Andrlova chlumu. Do cesty jim rafinované nastržil drátěná oka, spletená z ocelového lana, takže žádný opilec nená šanci! Ale třeba je to jen svérázná reklama na noclehy ve jmenované chatě. Tudy je to na chatu nejblíž.

Také nás tu u 12. kaple dohnala Mirka a posílila tak naši skupinu na půl tuctu závodníků a závodnic. Jak to bylo se startem živě popisuje výše. Drželi jsme se stále zelené turistické značky, která nás dovedla k bezejmenému odpočinkovému místu pod silnicí, kterému by slušel název U krokodýla, neb se tu nachází jeho velká dřevěná atrtapa, jistě k velké radosti dětí a důchodců. Odtud už jsme stoupali po silnici, s malou zkratkou po modré lesem, k Zabitému, kde jsme dosáhli zatím nejvyššího bodu našeho putování.

Cestou dolů jsme v závěru ochutnali zdejší borůvky, byly malé a bylo jich málo;-( jíst se však daly. Kol Bahen jsme se jen mihli, neb to tam podezřele bzučelo. Na následující cestě k Řetové se do nás pořádně opřelo slunce, což vedlo k jakémusi zaznamenatelnému zvolnění a do Řetové jsme docházeli před půl dvanáctou. Pod sv. Markétou jsme vzpomněli umění Mistra Františka Bečky jenž se svými výtvory nesmazatelně vkoval do místního hřbitova. Inu, téma bylo nasnadě, neb měli jsme s sebou pravého znalce umění.

Zpoždění se projevilo také v tom, že nám před Mandlem přišel naproti náš Vašek, který zatím dojel z Ústí do Mandlu autem a marně vyhlížel našeho příchodu, který jsem bláhově odhadl na půl dvanáctou. Do Mandlu jsme došli skoro v pravé poledne a seděli tu už Eda s dalším Vaškem, kteří přijeli na kolách. Prý tudy projel už i Pépi, leč když se po nás ptal a bylo mu sděleno, že jsme tu už byli a pokračujeme do Litomyšle. Tedy nemeškal a vyjel nás stíhat.

Ve skutečnosti jsme tu meškali víc než hodinu a užívali si blahodárného stínu zdejší terasy a podávaných nápojů i jídel, ké okusili jen někteří z nás. Také jsem tu konečně zúřadoval závodníky ve startovní listinu a závodníci si vyplnili své dočasné průkazy. Po jedné hodině z poledne jsme se všichni, až na Mirku, která si zvolila za cíl Dlouhou Třebovou, rozhodli vydat do další etapy, posledního závodního úseku Mand–Litomyšl. Cyklisté vyjeli na svých ořích, Duo Carlos se vydalo po svých vzhůru k Antoníčkovi a my benátštíí jsme se vetřeli k Vaškoj do Scenika, by nás odvezl do Litomyšle k Montfieldu, neb sháněl nový nůž na sekačku od nich.

Dle vody a Vody jsme si došli pro auto za světelnou křižovatku a s ním nás dosud abstinující Eva odvezla do Benátek, kde jsme se bídně zbavili Žolinky a místo ní jsme si vzali naše skládačky a jeli na nich rychle do cíle v bláhové naději, že vyhrajeme. Marná naše snaha — nevyhráli jsme;-( První byl Eda a druhý druhý Vašek. (První Vašek se v cíli ani neukázal!) Zbyla na mne bronzová a na Evu bramborová medaile. Co by měl dostat pátý Pépi, nechávám na něm.

V cíli se zdálo, že mu stačí výrazně barevné nápoje, z nichž můžeme jen hádat na literární inspiraci, neb jiná mne nenapadla. Vypil oba v rychlém sledu a po tradici opět zmizel. Jelikož točí tu lobkowiczská piva, z nich nejvíc jsem užíval černohorskou dvanácku, maje slabost pro junácký vzdor vůči Osmanům, přesný okamžik jeho zmizení jsem přesně nezaznamenal. Zato vím, že nedodržel podmínku stanov zdržovati se v cíli do 17. hodiny! Rovněž držitelé zlata a stříbra, snad pod vlivem většího množství ochucených Birellů, nasedli hodinu před lhůtou na svá elektrokola a poroučeli se do Ústí také.

Takže příchodu skutečných hrdinů a morálních vítězů letošního závodu do cíle, Dua Carlos, jsme svědčili jen my s Evou. Oustecký Karel se hned jak se napil chlubil, jak využil závodu pro svou originální tvorbu tzv. Bodyartu. Choceňský Karel zas sbírkou šutrů, kterými se sportovně zatížil jako handycap, by netěžil ze své pověsti dálkového běžce. Že oba pánové jsou opravdoví amatéři sportovního ducha, dokládá, že si dobrovolně prodloužili trasu o návštěvu Sloupnice, nejspíš v naději, že hospoda U studánky dosud funguje. Za odměnu jsme s nimi poseděli do půl šesté, než odešli na bus do Třebové, odkud hodlali dostat se nějak domů. My to měli jednodušší, stačilo nám potom držet se Loučné a v Benátkách se ji včas pustit.

Okolnosti:

Závodníci se soustřeďují na startu v Ústí, Eva s Žolinkou čeká u Václava na oba Karly, pohled odtud na Tel Avion za křižovatkou, závodníci před Mendrykem, titíž se odhodlávají přejít v lese Novou silnici, stoupání po kapličkách, Mirka s Karlem výcházejí z lesa za Bahny pod Andrlákem, na následné účelové asfaltce do Řetové už všichni, společný vstup do Řetové, sluneční hodiny na její návsi, obětavý Vašek na dvou následných záběrech doprovází závodnice na posledním úseku před Mandlem, ukázka pohody na terase tamního pensionu, loučení před ním a před další etapou, Eva s vítězným Edou a druhým Vaškem v cíli, úspěšní oušťáci se balí a uondaný Karel se svým balastem.

Přehledová tabulka

Doprovodný text: