DOKUMENTACE

kolmého výletu na Habřinku

ve středu 19. července 2023

ZÁPISY DO KRONIKY

Vzorek listoví.

Eva:

Žolinka ráno smutně hledí, neb odhalila, že se chystáme na výlet bez ní.

Kola berem do auta, ale skládací, ne moje velké s košíkem (psím). Předpověď — oblačno — souhlasí + větřík. Parkujem v Kerharticích.

U mostu přes Orlici v UO čeká Mirka s Kolem a Vašek Š. s autem — že aby nás pozdravil a odvezl do opravy sekačku. Ostatní vzdali.

Takže cyklotrio vyráží směr Libchavy. Ještě předtím luštíme záhadu dámských sandálů (lepších, velikost min. 40) dole v kopřivách u mostu. Skulila se tam dotyčná a odhodila boty? Nebo je svrhla z mostu. Každopádně začala novou etapu bez bot.

Když jsme vyjeli po cestičce podél řeky, přišlo mi kolo trochu nepohodlné — no jo — na mostu se ukázalo, že jsem nasedla na Mírovo kolo! Pak už v pohodě — po čekání u přejezdu kolem 1. tvrze a potoka odhalujeme zajímavosti Libchav — např. 50 rovnoběžka, několik knihobudek = Sousedských knihoven, bohatě rostoucí zelenina i květiny v zahrádkách, různé domácí zvířectvo, včetně koz, ovcí, hus a koní (různě strakatých).

Dřevěné zvířectvo na kopci — Lipová alej — pěkná a zábavná pro děti — houpačka i ježibabí chaloupka se skluzavkou a skřítkem. Ježibaba nebyla doma (hlídá tam i medvěd). Je tam i ohniště v plechovém korytě i dřevo v pytli — mohli bychom tam na dětský výlet i s opékáním.

Pak už do hospody Habřinka na oběd — kolem bytelného kostela v Českých Libchavách — Dobré!

Vzorek důlků.

Mirka:

Na start výletu se dostavil první Vašek, ale autem, neboť ho pořád bolí koleno.

Milena s Karlem se omluvili. Vypadalo to, že pojedu sama, ale Pecháčkovi se dostavili před desátou. Vyjeli jsme zkratkou přes louku, potom podle potoka, přes hlavní silnici. Obdivovali jsme libchavské sochy, zvířata, knihobudky a nakonec cíl výletu: Lipovou alej.

Výlet jsme zakončili na Habřince u oběda.

Vzorek lipového květu.

ja.:

Na startoviště a sraziště ke Třem kaprům jsme dojeli na svých skládačkách z Kerhartic, neb jsme tu u mostu naproti důchoďáku nechali našeho logana, který nás dovezl i s koly z Benátek.

U Tří kaprů na konci mostu přes Orlici čekali na kohokoliv kdo se objeví Mirka s Vaškem, který přijel mravně podpořit případné výletníky, neb sám nebyl schopen se účastnit. Výletníků ovšem dnes moc nebylo. Bylo nás tři, s Evou a Mirkou, která výlet organizovala a posléze vedla, ještě já. Nikdo jiný do 10 hodin, kdy jsme měli startovat nedojel;-(

Což je docela škoda, neb vše bylo jinak ideální, počínaje počasím a konče délkou výletu. Mezitím pak spoustou zajímavých věcí k vidění a k zaznamu do paměti. Už hned bezprostřední okolí mostu skýtalo podněty pro naší fantazii. Na břehu Orlice, hned zkraje pod zábradlím, se nalézaly v kopřivách zánovní dámské bílé opánky. Jak se tam ocitly bylo na delší debatu, než jakou jsme si mohli dovolit. Blížila se desátá a čas startu.

Před 10. jsme se rozloučili s Vaškem, ký jest poslední dobou skrz koleno indisponován k výletům a zřejmě nepokročil od závodu v opravě své sekačky, neb do ousteckého Montfieldu kvůli ní směřoval. My nasedli na svá kola a vyjeli za Mirkou, která zmizela živém tunelu, který se dle Orlice na Běliska ku Panskému mlýnu vine. U Panského mlýna na mostě, jsem zavzpomínal svého dětství, neb na mělčinách řeky po ním (když byl ještě bytelný a starý;-) jsme se bavili lovem hlaváčů a vytahováním neobvyklých kamenů, což bývala činnost na celé dopoledne.

Za mostem jsme vyjeli do luk, které se tu vinou mezi tratí a řekou až do Libchav. Jeli jsme skoro až k Regulce, před ní jsme za potokem, který teče až od Zelené Žáby, opustili asfaltku cyklostezky a odbočili vlevo do luk, kterými jsme hbitě dojeli k oustecké čističce a dalšímu asfaltu, který vyustil na silnici u železničního přejezdu. Měli jsme kliku a zrovna začala blikat výstražná světla a mohli jsme si prohlídnout nový vlak LeoExpesu, který nahradil starou dobrou Kašperandu v mé blahé paměti.

Za tratí už jsme se dostali na území Dolních Libchav, dříve Německých, přejeli jsme silnici do Brandejsa a do Chocně a po místní komumikaci vedle Libchavského potoka jsme jeli na sever, cestou obdivujíce úhlednost obce, kterou zdobily pěkné církevní památky, z nichž zmiňuji sousoší sv. Jana Nepomuckého u mostku přes zmíněný potok (u SORu). Pokračovali jsme po druhém břehu, kde před fotbalovým stadionem vlevo jsme přejeli 50. rovnoběžku, která v Libchavách má pomník (žel u státní silnice), a dojeli tak k místu zvanému U Slunce, bychom kousek nad ním přejeli státní silnici a kolem pošty a Obecního úřadu vyjeli na východní humna.

Po nich jsme pokračovali na sever. Kousek za hřbitovem kostela sv. Mikuláše vlevo, jsme vjeli na území Horních Libchav, které spolu s Dolními dnes tvoří obec Libchavy. Z jich pozoruhodností jsme zaznamenali svéraz hospůdky U Čerta a jejího okolí. Jinak to prostě byla humna, z jejich zásadních předností uvádím, že tu nebyl žádný dopravní ruch, který nás čekal na konci humen, když nás svedla vlevo na státní silnici, po níž vedla naše další jízda, skoro až na konec Horních Libchav, kde se říká Na Dařilce. Tady jsme se konečně osvobodili od aut a náklaďáků a pod Kozím rynkem vjeli do Českých Libchav, které jsou samostatnou obci.

Jeli jsme opět po východních humnech, ač dle novodobé výstavby už bývalých, a opět na sever, neb tam někde nahoře na nás čekal náš cíl, Habřinka s čímdál lákavějším občerstením. Nebylo proto divu, že mne právě nenadchla Mirčina nabídka, že bychom se mohli podívat na Lipovou alej, stačilo se podívat na kopec, na který vedla. Ale protože Eva byla pro, netrhal jsem partu a vydal se s dámami a koly, která jsme museli tlačit, cestou necestou nahoru strání. Stoupání nám oslazovali dřevěné plastiky lesních zvířátek a nahoře jsme za tu hromskou štrapáci byli odměměni pěkným parčíkem, jakýmsi dětským hřištěm, kde jsme se sice nevydováděli, leč mohli spočinout na různých posezeních a odpočinout si. Výstup rozhodně stál za to!

Dolů jsme odvážně sjeli, i když jsem se vyhýbal největším výmolům a děrám, dole jsem byl pěkně naklepaný a dámy si stěžovaly obdobně. Však neotřeseni v záměru, pokračovali jsme znovu na sever dle Libchavského potoka, který nás vlevo opět provázel. Vlevo se také nacházelo další sousoší sv. Nepomuka, tentokrát s dvěma andílky na zábradlí kamené ohrádky, která Jána nejspíš chrání před všetečnými obdivovateli.

O kus dál jsme přejeli Libchavský potok a ocitli se na trojité křižovatce s trojúhelníkovým ostrůvkem uprostřed. My si nevybrali žádný z nabízených směrů, nýbrž pokračovali ve čtvrtém směru do strmého kopce se zákazem vjezdu, čímž jsme si ušetřili dlouhý objezd. Už od sv. Jána jsme totiž jeli po místní naučné stezce o historii Českých Libchav, tak nám dopraváci snad prominou.

Nahoře jsme mohli vlevo postupně obdivovat venkovní posilovnu, dětské hřiště, kostkované světadíly, poštu s místním konzumem, posleze vpravo místní hasičárnu a kostel sv. Víta se hřbitovem. Před kostelem, pěkně naproti Obecnímu úřadu, stojí tzv. pyrám na památku příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje, na němž si každý může zopakovat své znalosti hlaholice. To jsme neučinili, neb odtud do mého cíle to bylo přímou čárou necelých 200 metrů!

Nemaje křídel, musili jsme ujet více než dvojnásobnou vzdálenost, neb bylo třeba objet fotbalové hřiště, bychom dosáhli kýžené mety v podobě restaurace Habřinka. Bylo tu docela plno a tak jsme rychle obsadili jeden ze dvou zbývajících stolů. Jinak vědom si nepříkladných konců mého závodění z Ústí do Litomyšle začal jsem obezřetně ovocným Birelem Grep-Pomelo. On také výběr ze zdejších piv mi právě nekonvenoval, když jsem si po obědě, meruňkových knedlích, chtěl dát jedenáctku Kozla, měli už jen Šeráka a ten mne nijak neoslovil. Víc mne oslovily díry ve střeše terasy, kterými prorůstaly statné stromy.

Jak vidno, zbytečně jsme se nezdržovali, po osiřelých malých pivech — každý měl jedno! — jsme zaplatili a vyjeli na zpáteční cestu, kterou jsme z větší části absolvovali po hlavní silnici. Tempo, které nasadily dámy, mne poněkud dráždilo, neb jsem i nadále snažil fotit co nejvíc pozoruhodností Libchav a kvůli neustálému stíhání mi jich nejmíň polovina unikla;-(

Na druhou stranu zpátky na startu u Tří kaprů jsme byli za hodinu, ve 14:00. Rozloučili jsme se s Mirkou, která odjela směr Hylváty a Dlouhá Třebová. My se vrátily přes Novou Dráhu do Kerhartic k autu. Složili a naložili svá minikola a tím pro nás dnešní hezký výlet skončil.

Okolnosti:

Start U Tří kaprů, mělčina pod bývalým splavem U Panského mlýna, na louce vedle tzv. Regulky, deset fotek z Dolních Libchav, dvě z Horních, deset z Lipové aleje v Českých, z nichž též následující dvě. Pak ze zpáteční cesty plotní umění a přesvědčivý servis z Horních Libchav, průjezd loukou za ousteckou čističkou a nakonec konec na Nádražní ulici v Ústí.

Doprovodný text:

ROZCESTÍ U KOSTELA

Pověst vypráví, že věrozvěstové Konstantin a Metoděj a jejich věrní šli na své pouti po našich krajích přes blízkou Litomyšl, pak pokračovali k Hradci a dál, až na Levý Hradec. Jednoho dne dorazili do malé vísky na rozcestí. Obyvatelé této vesničky, naši předkové, je přijali vlídné a naslouchali jejich učeni. Na tomto rozcestí byl potom založen českolibchavský kostelík.

Naše první zastaveni po stopách historie připomíná počátek českých déjin — příchod Konstantina a Metodéje, kteří přinesli nejen křesťanství, ale také písmo, literaturu a vzdělanost.

Na významných křižovatkách silnic se ve starých dobách stavěly ukazatele — pyrámy. Na našem pyrámu najdete dva texty psané v hlaholici, které si můžete zkusit přečíst. Protože staroslověnština se velmi liši od současné češtiny, pomůže vám přepis do současného písma a také překlad obou textů.

Cěsarьstvé našemь. Gospodi.
milostьjo tvoejo phzьri,
i ne otьdazь nešego tuzimь.

(z Kyjevských listů)

I skom bě slovo,
i slovo bě u Boga,
I Bogь bě slovo.
Se bě i skoni u Boga.

(z Assemanova evangeliáře)

Na království naše. Pane.
milosrdenstvím svým shlédni, nevydej našeho cizím.

Na počátku bylo slovo,
to slovo bylo u Boha,
to slovo bylo Bůh.
To bylo na počátku u Boha.

Z cedule u kostela sv. Víta v Českých Libchavách.