Ve středu jsme šli za světla z Brandejsa do Oucmanic na seřadiště v Obecní hospodě, kde jsme vyčkali tmy a zavírací hodiny a posílili se na následnou noční pouť. Šlapali jsme po silnici do Sv. Jiří, odkud nás provázel měsíc do Sítin, Voděrad a na Sloupnici. Před ní jsme hodili v údolí Dolní malé strany (vlevo od silnice) širák. Před námi se nízko po jižní obloze kutálel skoroouplněk.

Po dobrodružné noci, kdy nám za hlavou v řepce spokojeně chrochtala prasátka a v obilí okolo řvali srnci, jsme druhý den poměrně brzo vstali a pokračovali údolím na východ k hnojišti, odkud vede ostře doprava cesta do Sloupnice. Po jejich humnech jsme došli pod kostel sv. Mikuláše, vystoupali kolem něj k faře, bychom hned za ní zas sestoupili ke konzumní snídani. Občerstveni nealkoholy jsme se vydrápali na protější humna, odkud jsme polními a lučními cestami dospěli do Končin, kde jsme si dopřáli u pramene sv. Václava skoro hodinový odpočinek. Z Končin jsme se brali po silnici do Kornic a raději dál na Litomyšl, neb silnice je tu lemována jabloněmi, ké nám poskytovaly blahodárný stín. Přímá cesta kol rasovny by mohla skončit úpalem, neb sluníčko už pralo na Hlavňov dočista barbarsky.

Přes Lány jsme se už táhli jak švábi na pivo, takže je zcela pochopitelné, že jsme si ho dopřali už u nádraží Na Konečné, kde jsme výlet zakončili společným obědem. Jediným trochu nepatrným kazem bylo, že s vlaky jest to bídné, tudíž nezbylo než vzít za vděk autobusy. Vašek na svůj šel k Daliboru, my zbylí na autobusko.