Ani jsme nedoufali v tak dobré počasí! Ráno pršelo (od Litomyšle do Chocně), ale pak líp a líp, už z vlaku z Chrudimě vidět modro. Vrbatův Kostelec malebný jako vždy, hospoda až od 18:30. Jdem na Naučnou stezku — kus přes soukromý pozemek — a pak už podél Žejbra. A to i tam, kde se stezka odpojovala a vedla přes kopec. Radši jsme hopsali přes kameny (Hana a Žolinka částečně vodou). Krásná cesta do Podskaly, odpočinek u kostelíčla, kam po nás dorazila čtveřice důchodkyň a daly si kafičko z termosky na lavičce. (Byly z Pardubic, Chocně, Rychnova a pod.), pak dál k Chacholickému rybníku a dál k Horeckému a do Chrasti, lipovou alejí, zámeckou zahradou na naáměstí a hned do restaurace U Dvořáků (Gusta stávkoval a šel neznámo kam, neb tu tolerují kuřáky). Posilnili jsme se dosti, neb na nádraží daleko.

Ranní počasí od výletu odrazovalo, v Ústí pršelo. Na dotaz u Jaromíra, že bude pršet jen málo, jsme vyrazili směr Vrbatův Kosteleec. Počasí se od kilometru vylepšovalo, že jsme do cíle dorazili v tričku za sluníčka.

Cesta dle naučné stezky pro nás byla moc fádní, tak jsme si ji krátili cestou podle potoka, přes který jsme skákali přes kameny, ale ušetřili jsme pár kilometrů a bylo to zajímavější.

Moc pěkný, vodoteč jako Kamenice, téměř jsem se utopila. Dalekohled nezklamal, jak byl použit, všichni ptáci zmizeli. Žáby byly zajímavé, dle fota určíme. Krásné letní počasí, výlet bez chyb.

(Dosud se nevyjádřil.)

Navážu tam, kde mé spoluputovnice přestaly. Tedy restaurací hotelu Dvořák, kam jsme se uklidili na oběd. Gusta opět nezklamal, sotva strčil svůj čichový orgán do dveří, zvolal: Zahulíno! a odkvačil kams do kyslíkových rájů a už jsme ho neviděli. Ne nadarmo lékaři varují před přemírou kyslíku!

Přitom se zřejmě jen zapomněl vysmrkat, neboť žádný cigaretový dým se nekonal, o to se staraly na plný výkon puštěné větráky, ani nějaký kuřák, který by ho vyráběl. Vzorně tu drželi nekuřáckou pauzu na oběd. (Ostatně mimo nás tu v celé hospodě byly jen ony 4 turistky z Podskaly, což byl možná pravý důvod úprku zarytého starého mládence;-)

Oběd byl trochu opulentní, to jest obří porce, což nás poněkud zaskočilo. K pití byl Kozel 11°, ký nebyl špatný, ovšem kvalit chrudimského Perštejna nedosahoval;-(

Po obědě se Hana s Mirkou vydaly do místní cukrárny, což vzhledem k předchozímu se mi jevilo poněkud obdivuhodné. My s Evou a Žoldou jsme se raději věnovali duchovnu v podobě místního antikváru, o němž asi málo kdo ví, neb se nalézá v místní vinotéce;-) a završili ho návštěvou hrabáku (bazar až vetešnictví) na konci náměstí.

Protože Mirka se neměla k tomu završit výlet dokončením NS po městě, vydali jsme se na nádraží, o němž jsem si z jedné Ouplňkiády pamatoval, že je pěkně daleko. No nebylo to zas až tak, leč stačilo to, by nám takřka před pověstným nosem ujel vlak domů (zřejmě s Gustou).

Nezbylo nám než vyčkat dalšího, neb na nádraží jsme docházeli už zase v dešti. Protože ČD se nadále snaží zbavit svých zákazniků, o půl čtvrté přiběhl průvodčí z projíždějící soupravy a vyhodil nás z čekárny, by ji mohl zamknout!!!

Na druhou stranu díky tomu jsme měli možnost zbývající půlhodinu strávit naproti u dobrého Radegastu 12° v Pizzerii U Matoušků, kteří zřejmě vědí své, neb o půl čtvrté otvíraji. Tomu říkám služby na urovni!

Takže, výlet to byl nad očekávání a selhání některých spoluvýletníků znamenitý.

Haf! Haf!