Ráno počasí nijaké, zataženo. autem do Litomyšle na bus do V. Mýta — řidič protestoval, že Žoli nemá hlavu zavřenou v tašce. Z mýtského busáku na nádraží Město — sluníčko vykukuje. Na nádraží Milena, která dorazila dřívějším vlakem a Vašek na kole, Regionovou přijeli Gusta a Karel. Mirka nezvěstná. Takže směr bývalá kasárna (hospoda U Brežněva otvírá v 11:00, takže nenavštívíme) do Knířova po staré poutní cestě s novým stromořadím lip. Kolem sochy sv. Josefa, kolem polí, k výběhu ovcí (myslela jsem, že 4rohých), které přiběhly z druhého konce s různorodým bečením — mají rohy dlouhé a do stran, jehňátka malé čertí růžky. Sváča u školy a dřevěných velbloudů.

Přes kopec a les do Džbánova — sváča u pomníku padlých a vodní nádrže (s rybama). Sluníčko. Směr Bučina, pole brázdí traktor — něco postřikuje. V Bučině přestávka u sámošky, pivo Hanušovice — Královar. Povídání s majitelkou bišonka Kevina — informace o místní hospodě — od května příbuzenstvo hospodského z Cerekvice — nadějné.

V Cerekvici U Floriána bohatý oběd — jako vždy.

Po dlouhé přestávce jsem se konečně mohla zúčastnit. Počasí se na dnešek dost vylepšilo, takže vše OK. K obědu jsme si s Evou daly smažené olomoučáky, pivo z Poličky. Prozatím spokojenost. Ještě prý budou kuličky, no nevím, zda se dokážu k nim ohnout.

Hned za humny Vysokého Mýta nás začalo hřát dlouho očekávané sluníčko a první známky probouzejícího jara v podobě sasanek, křivatce a fialek. Užíval jsem si to a současně matičku přírodu zbavoval plastu. Teď jsem v restauraci U Floriána, kam už sluníčko neposvítí, takže mě hřeje pouze družná pohoda a pomyšlení, že 14 peťáků skončilo v konťasu.

První akce po dvou a půl měsíci, zkouška kotníku sice jen na kole, ale docela dobrý a počasí výborné a tak akce vydařená, tedy pěkná a fajn.

(zatím se nevyjádřil)

Mno, důstojný soupis dojmů a postřehů, není-liž pravda? Jak čtu, tak putování z Mejta do Cerekvice popsali mí spoluvýletníci už docela obstojně, snad jen chybí, že Karel na počátku výletu trpěl velkou žízní a tak sháněl, kde by se napil a všechny hospody měly eště zavříno museli jsme na něho neustále čekat, než jsme se vlastně až za Mejtem dočkali.

V Knířově byli najednou všichni ušlí, že až na vzácné výjimky, jako jsme byli my dva s Vaškem, neměli zájem o poutní kostel, který tvoří dominantu obce a místo něho se věnovali svým svačinkám.

Svačina to být nemohla, tu jsme drželi teprv ve Džbánově, kde nám bylo tak dobře, že jsem dočista zapomněl na svůj, na lavičku zavěšený deštník, kterým jsem od rána spolehlivě rozháněl mraky, a vzpomněl jsem si na něj až za Bučinou, kdy vracet se pro něj byla už holá pošetilost;-( No, von mi pro něj zlatej Vašek nakonec zajel!

Na druhém konci Bučiny prošli jsme přísně nestřeženým zemědělským areálem, což byla klika, protože správnou odbočku jsme tak nějak minuli a kdybychom po ní šli, minuli bychom také místní Jednotu a přišli tak o příjemnou zastávku na naší cestě. Zážitky s lahváči byly již popsány, tudíž mohu se věnovat Cerekvici a Floriánoj, ký se skví v novém, válečkovém hávu. Kdeže příhodné nastěnné malby jsou? Inu, lidová tvořivost zjevně upadá;-(

Po vydatném a dobrém obědě bylo třeba asi hodinu vyčkati, než jsme byli schopni pohybu a započít plánovaný turnaj v kuličkách. Využili jsme pro další ochutnávky zdejší Poličky a k zápisům do kroniky. Pozruhodné ovšem bylo, že nikdo nevyužil možnost získat si druhým zápisem tácek Kuličkiády, který jsem pro dnešní velký den nachystal

Konečně schopni, vylezli jsme před hostinec a jako herní plochu zvolili už vloni ozkoušené, přilehlé parkoviště, jehož nevyzpytatelně hrbolatá plocha dodává hře pravou šťávu hazardu, ký jsme ovšem neprovozovali z jednoduchého důvodu, neb kuličky jsme měli jen dva. A protože skleněné Karlovy letos regulernosti nedostály, hrálo se mými, lehčími. Kuličky jsem všem popůjčoval a to bez úroku.( Není divu, že jsem stále chud a zdráv;-)

Vzápětí vypukla hra tak napínavá a vzrušující, že v jejím průběhu jsem propadl hráčské vášni natolik, že jsem zapomněl počítat, asi jsem dostal bez deštníku úpal, neb jak jsem zapisoval výsledky, dospěl jsem k závěru, že se Vašek dotáhl na dosud vedoucího Karla a ukecal jsem ostatní, že abychom nehráli do večera, bude rozumné, když si Karel s Vaškem rozhodí o třetí vítězství. Vyhrál Vašek, jenže teprve podruhé a jen s Karlem;-) čímž přihodilo se, že dosažený výsledek byl přinejmenším pochybný;-(

Vyřešil jsem to skoro šalamounsky, seznámil jsem ostatní se svým pokleskem a nechal je hlasovat o vítězi. Tudíž sic kontumačně, zato definitivně se Mistrem TSA v kuličkách pro rok 2015 stal Vašek! Sláva vítězi, čest poraženým, však si to za rok rozdáme znovu.

Haf! Haf!