DOKUMENTACE

6. výletu TSA na houby

ve čtvrtek 24. září 2020

ZÁPISY DO KRONIKY

Choceň nahoře.

Eva:

Počasí přímo výletní na cyklovýlet, leč nehoubový (až na ojedinělé vidy a nálezy). Parkujeme auto na cestě k nadjezdu, sraz v parku u východu z nádraží a vyjíždíme směr pekařství u Lifků, kde se krmí Milena místními koláči. Pak ještě přes náměstí — Karlův pokus koupit pumpičku a Milenina zastávka doma pro pumpičku. Pak klasicky — Darebnice, přes kopec (Chlumek — Chloumek?), Újezd, Prochody — rybník Svatba a lesem dál. U rybníka jsme potkali dědečka s košíkem — na dně houby, pak paní s košíkem — všechny možné houby. Ale všeobecně dost sucho.

Obhlížela jsem různé traviny a sítiny + orobinec a kosatce. U Horního Pecáku na hrázi jsme poseděli (vzala jsem tam trochu sítiny). Roste tam turan — bylinka na všechno dobrá — proti blechám i všemožným chorobám. Vypadá jako poschoďová sedmikráska. Karel nám přenesl kola přes výpusť rybníka a jeli jsme dál. Les pěkné, cesty sjízdné až na místa, kde bylo dost písku. Rybníky pěkné, většinou i labutě. Ale časem přibývalo hladu a na kole se sedělo hůř a hůř. Naštěstí jsme byli Chocni blíž a blíž, takže i Oslí hospoda, kde Míra)* už seděl a Vašek si odběhl k novým obchodům, které měly otevřít a neotevřely.

Obídek byl dobrý, pivo nevím, Birell OK. Popelník na stole s podivným nápisem Cmapaя бaшня.

)*Míra se odpojil cestou a jel do Horního Jelení.

Kůň v Dolním Jelemí.

Jiřina:

(dosud se nevyjádřila)

Svatební houby.

Karel:

Houbařskocyklový výlet se jako vždy náramně vydařil. Slunce svítilo jako prase, zájemce o houboture jsem musel pro velký zájem odříkat. Záplava hub nás přiváděla do rozpaků, které si máme vybrat. Nakonec jsem si vybral asi pět zaručeně jedlých. Úspěšnou akci završelo posezení U Osla, kde všichni účastníci neustále vychvalovali vzornou organizaci a načasování jednoho z nejlepších výletů. K. za organizační štáb.

Zelený barvínek lesní.

Milena:

(dosud se nevyjádřila)

Duch svatý z Újezda.

Vašek:

(dosud se nevyjádřil)

Zadrátovaný jelen v Horním Jelní.

ja.:

Především se omlouvám, že nebývám nadšen, když až na startu se dozvím, že na houby se nejede, že místo nich budou na programu rybníky Pecáky etc., což obnáší cca o 10 km delší trasu, než jsem počítal. Budiž, jen pak nechápu, proč jedeme loňskou trasou, ká bez hub postrádá smysl, protože přes Plchůvky by to bylo snadnější, rychlejší a nepochybně zajímavější a nakonec i víc lesem;-) Prostě nemám rád změny na poslední chvíli, ač na ně dle propozic TSA mám být připraven, neb jsem opravdovým skautem nikdy nebyl. Na mou generaci zbyl jen pionýr, což byla vždy očekávaná nuda! Nic na tom nemění deklarovaná obětavost pořadatele, ký si proběhl celou trasu, než nás na ni vzal. To je hezké, leč měl nám dát vědět předem, páč bychom si vzali dospělá kola a skládačky nechali doma spolu s košíkem.

Jinak jsme se sjížděli jako pověstní švábi na pivo k vyústění pěšího tunelu od nádraží, neb k samotnému vchodu do budovy se nemůže, ančto ulice k němu je uzavřena v souvislosti s budováním podzemních garáží vedle. Páč nás na ně Karel předem neupozornil, měli jsme problémy někde zaparkovat a dojeli jsme s jistým zpožděním, když už houf choceňáků opustila Milena, odjedoucí si zatím nakoupit do domácnosti chleba, takže se tu vynacházeli jen Karel s Jiřinou. Pořadatel Karel pak zaujal neobvyklou zbrojí, na řidítkách místo obvyklého košíku skvěl se mu plastový kyblík, údajne pro zachování renomé, o něž by u svých choceňských spoluobčanů nerad přišel. Jistě uznáte, že taková sebejistota je uhrančivá!

No nic, vyjeli jsme parkem za Milenou do Města. Natrefili jsme na ní hned za mostem, na němž jsem šlápl do štěstí, jehož jsem se za ním v parčíku úspěšně zbavil, tudíž nevím, jak dopadla s chlebem. Zato nás bystře nasměrovala ke kinu, kol něhož jsme měli dojet na náměstí, by si Karel mohl koupit pumpičku, kterou nikdo z nás pohříchu neodpovědně neměl. Neměli ji ani ve specializovaném cykloobchodě Faltys (asi „Nebrat na kola!“), takže jsme jeli s Milenou odložit možný chléb, neb mimo špajsku měla mít doma sklep a v něm vhodný nástroj pro uspokojení Karla. Než toto učinila projezdil s námi Karel Dvořákovu ulici, nepochybně kvůli jejim krásám. Tím zavírám ústa všem hnidopychům, co by se mohli domnívat, že bloudil. Naopak jsme si bohatě užili a vychutnali Choceň, aby se nám o to lépe ujíždělo z ní ven. Činili jsme tak po ulici Újezdské, která za cedulí přišla o jméno a stala se hezkou silničkou mezi poli.

Po přejezdu vlečky do Běstovic dojeli jsme posléze k silnici vedoucí z téže obce do Jelení. Připojili jsme se a jeli doleva ku trati za níž nalézá se darebná Darebnice, neb tu silnice začíná stoupat k Chloumku. Po jeho zdolání nás čekal sjezd do Újezda, stoupák skrz něj k Ostrému vrchu a svižný sjezd do Postolova a přes něj k rybníku Svatba. Zde jsme učinili přestávku na svačinu a rozvedení krás Pecáků, které nás čekaly místo hub. Houby totiž nerostly, tedy určitě ne ty pěkné hřibovité, jak jsem mohl následně pozorovat při své odpadlické jízdě lesem. Protože jsme tady loni točili svpu jízdu k návratu do Chocně, snažil jsem se Karlovi jemně naznačit, jestli by nebylo lepší následovat loňského příkladu. Začínala se mi totiž jemně ozývat má artrická noha a nebyl jsem si jistý, jestli následných cca 10 km (5 tam a 5 zpátky) zvládne bez následků. Že bych nedojel jsem nepochyboval!!!

Leč Karel jako správný vůdce trval na svém a vedl nás na opačnou stranu Dálnice, která tu kousek za rybníkem lesem vede. Místo na jih jsme jeli na sever. Pač jsme se vzdalovali od Chocně, jevil se mi její štěrk čímdál otravnější a když jsme dojeli k již dříve zmíněné silnici a viděl jsem ukazatel se 4 km do Horního Jelení a snadno si představil další trmácení blíže nespecifikovanou trasou a vzdáleností, nezaváhal jsem ani chvilku a rozhodl se své spolu výletníky hanebně opustit, zvlášť když mě Milena ujistila, že někdy po 11 jezdí z Jelení pravidelně bus do Chocně.

Rozloučil jsem se s ostatními a vyjel na západ po asfaltu. Nebudu tu rozvádět jaká to byla úleva jet po hladkém asfaltu, ale byla! Hravě jsem prosvištěl Rousínovem a Dolním Jelením, čině krátké zastávky dle potřeby (a ne na povel;-) Moc jich mebylo, neb těšil jsem se na pivo U Floriána, čímž jsem byl už v 11 na náměstí a sháněl se po jízdních řádech autobusů. Po jistých obtížích a doptání jsem zjistil, že nejdřív bych byl v cílové Chocni o půl druhé! To se mi vzhledem k udávaným turistickým 14ti km jevilo jako naprosto nepřijatelné a raději — s krvácejícím srdcem oželel pivo — rozhodl jsem se dojet do cíle po vlastní ose, což jsem neprodleně učinil, bych měl patřičnou rezervu na nenadálé příhody.

Ty naštěstí nenastaly, naopak jel jsem pohodově furt po zelené, která vedla samými krásnými lesy a pokud jsem z ní sjel, mohu si za scé bloudství sám. Měl jsem si dávat většího majzla a nepodléhat dojmům. Zastavoval jsem si kde chtěl a bloudil kudy nechtěl a vůbec si užíval své rebelie proti tyranskému TSA, které mě k nějakým Pecákům dostat chtělo. Prostě užil jsem si všech možných cest a hlavně všeliké lesní havětě, ká kdekoliv, kde byl jen trochu větší stín, se do mě bezostyšně pustila. Však nakonec vše se k dobrému obrátilo a v jednu hodinu jsem již seděl na terase U Osla s Radegastem!

Protože dle Evy, jíž jsem volal, bych ji varoval před příčnými odvodňovacími šínami v závěrečném sjezdu, byly ostatní výletnící dosud někde v hlubokém lese, zkusil jsem jak na tom jsou přislíbení nevýletníci se svou účastí v hospodě. Tu hořce mohu si stěžovati, že Tonda ničehož si nepamatoval, a spokojeně kvitovati, že Vašek naopak jest již na cestě. A vskutku, než bys řekl dvěstěkrát švec, byl tu. Dlouho nepobyl, jen jsme hodili ohledací řeči a zas zmizel. Nemohl proto se mnou přivítat dojezd reguletních výletníků, kteří dorazili krátce po čtvrt na dvě. Co vše dělali, viděli a užili si beze mne, doufám zmíní, v tomto punktu nemohu sloužit.

Dál už se děly obvyklosti, jako společný oběd, hospodské řeči, osvěčené stesky a věštecké komentáře ke slíbenému dnešnímu otevření supermarketu Penny, ké z neznámých příčin se nekonalo. Muselo se tak stát na poslední chvíli, páč davy, které se sem nepřetržitě hrnuly, by se posléze znechuceně vracely do svých domovů, neopadávaly. My oproti nim měli tu výhodu, že jsme v pravý čas odpadli a vraceli se k rodinným kamnům zchuceně! Jen bych snad ještě podotkl, že původně jsem měl pořadateli za zlé, že termín výletu o den neposunul. Zítra bychom totiž mohli na tradiční výstavu hub, která tu na zámku otvřeli. Svým způsobem je to škoda, Karel se mohl aspoň přesvědčit, že ne vše co hodil do svého kyblíku, je jedlé. Na druhou stranu zaslouží superpochvalu za ideálně zvolený termín! Zítra pršelo jen lilo;-((Toť vše.

FOTKY 2 — Souvislosti

Od startu do cíle bez mého trhnutí se (představované zde čárou;-) do H. Jelení.

FOTKY 2 — Eva na šířku

Zahajuji odboj a dvě momentky bez odbojářů.